Povídání o tom, že v Holandsku byl zakázán chov nebo přesněji řečeno zápis do plemenné knihy některých brachycefalických plemen měl velkou odezvu. Možná někoho zajímá, co na to Českomoravská kynologická unie a co na to chovatelské kluby postižených plemen.
Dělá se něco okolo brachycefalických plemen?
Problém určitě není stranou jejich zájmu. Společné jednání se konalo v sobotu 27. června 2020 v Hostouni nedaleko Kladna a domlouvali se, jak postupovat dál.
Důvodů pro takové setkání bylo několik. Patří mezi ně např. výše zmíněná opatření přijatá pro některá plemena v Holandsku spočívající v zákazu jejich zápisu do plemenné knihy a ve snaze připařovat k nim plemena jiná a tak změnit utváření hlavy. Patří mezi ně snaha informovat media o tom, jaká je skutečná situace v našem chovu a patří mezi ně i snaha informovat FCI o stavu a opatřeních v České republice.
Setkání se zúčastnili zástupci Českomoravské kynologické unie v čele s předsedou MVDr. Lubomírem Širokým, který informoval o postoji FCI k problematice brachycefalických plemen a o reakcích ČMKU. Ty lze stručně shrnout v konstatování říkající že“ČMKU nesouhlasí se zákazy chovu jednotlivých plemen ani se změnou jejich exteriéru způsobenou připařováním plemen jiných. ČMKU ale také nesouhlasí s chovem nemocných psů a žádá na chovatelských klubech, aby se na problematiku brachycefalického syndromu v chovu zaměřily“.
Pomeranian je v Holandsku na seznamu plemen, která by se měla také zakázat. Prostorné nozdry. Foto Jan Tichý
MVDr. Ing. Veronika Chrpová, která je členkou Vědecké komise FCI, seznámila přítomné s možností hodnotit postižení jednotlivých plemen zátěžovým testem s tím, že bude snahou ze strany FCI proškolit odborníky z jednotlivých států. Pokud FCI bude pořádat školení nebo semináře zaměřené na tuto problematiku, ČMKU tam svého zástupce vyšle a následně bude informovat chovatelské kluby.
Diskuze byla bohatá, návrhů a dotazů hodně. Zhruba je možné říci, že se účastníci shodli na následujících bodech.
Je třeba důsledně vysvětlovat že:
ne každý zástupce krátkolebých plemen trpí brachycefalickým syndromem, tedy dýchacími potížemi
případné dechové potíže automaticky nevyplývají z kratší čenichové partie, ale z celkového utváření hlavy a dýchacího ústrojí
některá plemena z holandského seznamu např. shi-tzu vůbec brachycefalickým syndromem netrpí
je třeba rozlišovat chov psů s PP zastřešený ČMKU a chov psů pod jinými organizacemi případně chov psů bez PP. Chovatelské kluby ČMKU ve svých podmínkách pro zařazení do chovu sledují zdravotní stav psů a v jejich odchovech je brachycefalický syndrom minimální
nabyvatelům štěňat je třeba vysvětlovat historii jednotlivých plemen a k čemu bylo dané plemeno vyšlechtěno tak, aby měli odpovídající představy o chování a využití psa. Např. pekinéz nebyl vyšlechtěn jako pohyblivé plemeno. Ten, kdo si ho pořizuje, by s tím měl počítat a nečekat, že s ním pes bude chodit na několik kilometrové výlety
ČMKU naváže kontakt s Komorou veterinárních lékařů s tím, že paušalizování problémů ze strany veterinárních lékařů poškozuje chov psů s průkazem původu
Chovatelské kluby brachycefalických plemen dodají ČMKU do 31. srpna 2020 ozdravné postupy u svých plemen a jejich aplikaci v podmínkách pro zařazení do chovu. ČMKU tyto informace zpracuje a zašle je na FCI. Zároveň bude materiál podkladem pro případná jednání.
Bude-li FCI pořádat školení o neinvazivních metodách prokazování brachycefalického syndromu, vyšle na ně ČMKU svého zástupce a informace poskytne chovatelským klubům
Celé jednání trvalo cca 3 hodiny a přesto, že se nejednalo o příjemných věcech, mělo přátelskou atmosféru a bylo konstruktivní.
Možná se může někomu zdát, že jde jen o pár plemen a že, když se nejedná o plemeno jeho, není co řešit. Uvědomit si ale je třeba, že dnes jsou napadaná brachycefalická plemena, zítra to mohou být plemena malá a pozítří naopak velká. Zažili jsme snahu o zákaz z hlediska odborné kynologie neexistujících „bojových“ plemen psů, můžeme zažít snahu o zákazy plemen dalších.
Pravdou ale je, že snaha omezit chov psů s přehnanými exteriérovými znaky a se zdravotními problémy je zcela na místě. Bohužel je pro celou řadu lidí určitý extrém ve vzhledu psa nebo v jeho povaze přitažlivý. Stačí si vzpomenout na popularitu čivavy Fofoly.
Tlapky jsou částí psího těla, které většina majitelů věnuje pravidelnou pozornost. V zájmu čistoty vlastního bytu je myjeme nebo alespoň otíráme po návratu z procházky, staráme se o to, aby psi neměli příliš dlouhé drápky. U řady plemen je součástí předepsané úpravy co nejkratší střih srsti na tlapě nebo spíše na prstech a v meziprstí.
Osina u psa, zrada na rozkvetlé louce
Do určité míry odpovídá péče o spodní část psích končetin ročnímu období. V létě trápí psy všude přítomný agresivní prach, rozpálený beton a tající asfalt, v zimě vlhko a samozřejmě chemické i mechanické prostředky používané k posypu chodníků a vozovek. Uvedená nebezpečí si většina lidí uvědomuje a snaží se své psy před nimi chránit. K dispozici je poměrně široký sortiment psích i lidských ochranných krémů a vazelín a často kladné vlastnosti přípravků využívá nejen pes, ale i jeho pán.
Zrádné rozkvetlé louky
Většina lidí řadí faktory ohrožující psí končetiny a z nich vyplývající onemocnění do oblasti chorob civilizačních. Často mají pravdu. Psi našich předků asi s horkým asfaltem nalepeným na srst nebojovali stejně, jako je netrápila k posypu silnic používaná sůl. Pravdou ale je, že i Jack London psal o ostrých ledových hranách do krve zraňujících tlapy saňových psů a že nebezpečí nejen pro tlapky, ale pro všechny části psího těla se skrývá i v místech, kde je často nečekáme.
Řekne-li se louka, představí si většina z nás voňavý travnatý koberec protkaný lučním kvítím, tedy idylické prostředí, zvoucí ke hrám všeho druhu. Právě na louce nebo i malém travnatém plácku ale může psa potkat problém, který mu dokáže znepříjemňovat život poměrně dlouhou dobu. Vyvolá jej malý kousek trávy označovaný jako osina. Uvedený název asi není pro většinu lidí věcí nesrozumitelnou. Dokonce existuje české, na slušném blogu obtížně publikovatelné přísloví, které o pocitech člověka, který se dostal do úzkého kontaktu s osinou, hovoří.
Malé semínko trávy
Co to vlastně je ta osina? Na základní škole jsme se učili, že květ trávy vypadá trochu jinak, než květy ostatních rostlin. Opylení obstarává vítr a okvětní lístky, které by lákaly včely, jsou zbytečností. Květ trávy a budoucí semena ochraňují plevy. Ty bývají zakončeny štětinovitým výběžkem nazývaným osina. Je to jakýsi přírodní zahradník, který umožňuje snadnější zasazení semene.
Mops, paterdale teriér, foto Jan Tichý
Osiny jsou podle druhu trávy rozdílně dlouhé a velmi ostré. Do určité míry by se dalo říci, že mají aerodynamický tvar. V praxi to znamená, že podobně jako jehla i osina snadno vnikají do různých materiálů. Jedním z nich je pružná psí kůže, která nejen osinu propustí, ale většinou se za ní uzavře. Osina se tak dostává do podkoží, které mechanicky zraňuje a vzhledem k tomu, že do těla psa přišla z nepříliš čistého venkovního prostředí i infikuje. Výsledkem pak je bolestivý zánět.
Osina v tlapce způsobí, že pes kulhá. Většinou si velmi intenzivně líže postižené místo a ve zvláště těžkých případech se objeví teplota a nechutenství. Kůže mezi některými prsty je červená a horká a celá oblast je na dotek bolestivá. Po krátké době se v meziprstí objeví podhnisaná bulka, která časem praskne a z uzavřeného hnisavého procesu se stává proces otevřený. Psovi se většinou výrazně uleví, to ale neznamená, že je celá záležitost vyřešena.
Bolestivá cesta tělem
Osina má nejen schopnost snadno proniknout psí kůží, ale i nepříjemné sklony k dalšímu pohybu psím tělem. Často se stane, že v místě, kde do kůže vnikla, se časem utvoří hnisavé ložisko, ale osina putuje dál a vyvolává další zánět např. na spodní straně tlapky nebo v okolí zápěstních kůstek. Léčba není úplně jednoduchá.
Většinou bývá uváděno, že se postižené místo rozřízne a osina se vyjme. Vzhledem k její velikosti a cestovatelským vlohám ale nemusí být úplně jednoduché ji najít. V každém případě patří léčba do rukou veterináře. Pokud právě není k dosažení, je možné použít tak zvanou „černou mast“ (ichtoxyl ung.). Nejrozumnější je vymačkat odpovídající množství na kus gázy, tu přiložit na postižené místo a tlapku zavázat. „Černá mast“ má dezinfekční účinky, působí protizánětlivě a někdy doslova osinu z psího těla vytáhne.
Border teriér, foto Jan Tichý
Určitě není možné tvrdit, že každý zánět, který se objeví v meziprstí je vyvolán osinou. Stejně tak není možné říkat, že osina nezpůsobí problémy v jiných částech psího těla. Poměrně často „zapadne“ do zevního zvukovodu, dokáže se zachytit ve spojivkovém vaku oka, vklouznout do pochvy feny nebo projít kůží na hrdle, ve slabinách nebo kdekoliv jinde. Vždy může znamenat obtížně řešitelný a také obtížně diagnostikovatelný problém.
Existuje prevence?
Stejně jako u jiných zdravotních potíží i u osin je rozumné přemýšlet nad prevencí. Je ale třeba přiznat, že to v tomto případě není nijak jednoduché. Mohli bychom se s naším psem vyhýbat místům, kde je suchá odkvetlá tráva. Při stavu „psích plácků“ a jiných míst, kde je psům volný pohyb povolen, by to ale mohlo znamenat, že pes bude odkázán na vodítko a ulici a to by mu určitě nebylo ani příjemné ani prospěšné.
Rozumné je po návratu z procházky či výcviku v rizikovém prostředí prohlédnout ohrožené části psího těla. Osina většinou zůstává po nějakou dobu zabodnutá v kůži a je tedy šance ji najít. Velmi důležitá je péče o srst na tlapách u dlouhosrstých plemen. Osiny se totiž dokáží v srsti zachytit a teprve v následující době pokračují dál do kůže. Tady je asi možné hledat důvod pro stříhání tlapek pudlů nebo prostříhávání meziprstí u kokršpanělů, které leckdo považuje za nesmyslnou módu, které se ale z hlediska probíraného problému jeví jako velmi rozumné.
Problémy s osinami bývají označovány jako záležitost sezónní a většinou je uváděno, že se vyskytují v době, kdy dozrávají semena trav. Pravdou ale je, že suchá travní semena nebo jejich obaly je možné na zemi najít po celý rok.
„Chtěla jsem si koupit štěně west highland white teriéra. Chovatelka mně radila, jak je mám krmit a doporučovala maso. Sama maso nejím a dávat je malému štěněti mně přišlo hnusné. Štěně jsem si nevzala. Dáte mně kontakt na chovatele, který krmí svá štěňata vegetariánskou stravou?“dotaz na poradce chovu.
Snaha krmit psy vegetariánskou stravou není ojedinělá a možná tedy stojí za připomenutí, jak to doopravdy je. Obecně je možné dělit zvířata podle typu přijímané potravy na masožravce (carnivora), všežravce (omnivora) a býložravce (herbivora). Psi a kočky jsou jednoznačně řazeni do první skupiny a to, že v současné době žijí ve společnosti lidí a jsou schopní přijímat i jinou doplňkovou stravu než maso, na tom nic nemění.
Velmi důležitá je skutečnost, že typu výživy odpovídá utváření zažívacího traktu, který je u masožravců uzpůsoben k trávení bílkovin živočišného původu a jen částečně k trávení rostlinného materiálu. Rozdíl mezi býložravci a masožravci např. spočívá v délce střeva a schopnosti využívat bílkoviny rostlinného a živočišného původu.
Lze psa převést na vegetariánskou stravu? Německý ohař krátkosrstý, foto Jan Tichý
Jen pro ilustraci . William O´Reece ve své Fyziologii domácích zvířat uvádí poměr délky těla k délce střev u psa 1:6, u kočky 1:4, u prasete 1:14 a u menších přežvýkavců (koza, ovce) 1:27. Králík, který by se dal velikostně srovnat s malým plemenem psů, se může chlubit poměrem 1:10, tedy střevem 10x delším, než je jeho tělo.
Ve hře je i slepé střevo. Vše opět nejlépe vysvětlí praktický příklad. Kůň, jako klasický býložravec má velmi objemné slepé střevo, v kterém probíhá mikrobiální fermentace, která umožní trávení velkého množství rostlinného materiálu. Pes naopak slepé střevo nemá nebo je má málo vyvinuté. Pokud potřebuje trávit rostlinnou potravu, děje se tak v tlustém střevě a podstatné je i to, že pak velká část živin odchází s trusem
Základní složkou potravy psa i kočky jsou bílkoviny. Ty mohou být získávány jak z živočišných tak i rostlinných zdrojů, ale každá z nich je rozdílně trávena. Živočišné bílkoviny je pes schopný ztrávit cca z 90-95%, rostlinné jen cca z 60-80%.
Rozdíl není jen ve schopnosti trávení, ale i ve složení bílkovin. Zvláště důležité jsou tak zvané nepostradatelné aminokyseliny, které si organizmus nedokáže sám vytvořit (esenciální aminokyseliny). V rostlinné potravě jsou obsaženy v minimálním nedostačujícím množství nebo v ní nejsou vůbec.
Z hlediska výživy psů a koček jsou také velmi důležité tuky. Tvoří zásobárnu energie a mají velký význam při vstřebávání vitamínů A, D, K a E. Ideální jsou v případě masožravců tuky živočišného původu.
Maďarský ohař krátkosrstý, border teriér, foto Jan Tichý
Pravdou je, že potraviny rostlinného původu bývají u psů pravidelnou součástí krmné dávky. Jejich poměr k potravinám živočišného původu ale musí být vyvážený. Skladba krmné dávky se samozřejmě mění v závislosti na věku, pracovní zátěži a zdraví zvířete. Chybění základních složek potravy vadí v každém věku. U štěňat znamená omezení potřebného stavebního materiálu pro růst, u dospělých zvířat může být narušena obměna organizmu. U vyšších věkových kategorií mimo problémů s obměnou nastupují i zdravotní potíže s trávením, protože starý organismu se s nároky na trávení bílkovin rostlinného původu obtížněji vyrovnává.
Teď může někdo namítat, že se život psa i přístup k jeho výživě za posledních 100 let změnil a že pes už dávno není tím tvorem, který si svoji potravu musí ulovit. Je to samozřejmě pravda. Naši psi loví maximálně u ledničky nebo u stolu svého pána. Přístup k výživě se opravdu trochu změnil. Co se ale nezměnilo, je genotyp našich čtyřnohých přátel a to zvláště ve stavbě těla a jeho fyziologických funkcích.
Proti dřívějším chovatelům máme výhodu v tom, že můžeme, ale nemusíme nad složením krmné dávky přemýšlet. K dispozici jsou jak tradiční suroviny, tak celá řada komerčních výrobků ve formě granulí a konzerv. Pokud mezi nimi vybíráme, měli bychom sáhnout po tom, co odpovídá požadavkům psího organizmu.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
Králíci nejsou v pravém slova smyslu domestikovaná zvířata, proto je zapotřebí, abychom znali jejich přirozené potřeby a umožnili jim život podle nich. Budete-li je respektovat, je vysoká šance, že váš králíček uvidí svého veterináře pouze při preventivní prohlídce a očkování.
Přirozená strava
Jejím základem je vysoce kvalitní seno (musí vám vonět) a tráva (ne z posekaných trávníků). Denně by měli sníst množství odpovídající jejich tělesné velikosti. To činí 85-90 % diety, zbytek je zelená listová zelenina a pelety. Koncentrované krmivo by mělo být omezeno na jednu lžíci na kilo váhy denně. Pochoutky jako mrkvička by měly být určeny jen jako příležitostné pamlsky kvůli vysokému obsahu cukru, a to jen dvakrát až třikrát týdně. Většina zdravotních problémů u králíků je přímým důsledkem špatné stravy!
Vhodné prostředí
Králík musí mít dost prostoru, aby se mohl postavit na zadní, protáhnout se a udělat alespoň tři skoky. Poskakuje-li volně po bytě, pozor na elektrické kabely. Podestýlka by měla být bezprašná a bez ostrých konců.
Dostatek pohybu
Rozhodně by neměl být zavřený v pelíšku celý den. Ideální je travnatý výběh, samozřejmě ne chemicky ošetřený. Také pozor na jedovaté rostliny. Občasné proběhnutí po tvrdém povrchu mu pomůže obrousit drápky.
Společnost
Králíci potřebují společnost. Jejich divocí předkové žili v koloniích tvořených jednotlivými králičími rodinami. Společníkem mu může být další králík nebo králíci, ale též jiný druh zvířete, např. morče nebo kočka.
Zdraví
Ač žijí v milující a bezpečné společnosti dvounožců, stále mají v sobě zakódované chování kořisti. To jim nedovoluje dávat najevo zdravotní potíže až do pokročilého stadia onemocnění. Proto je zapotřebí být všímavý k jakýmkoli změnám a minimálně jednou ročně králíčka vzít na veterinu. Kastrací předejdeme některým zdravotním nebo behaviorálním problémům. Vakcinací je chráníme před smrtelnými virózami morem a myxomatózou.
A jaké jsou varovné příznaky? Snížená produkce trusu, „vybíravost“ v krmení, matná, znečištěná srst a znečištění kolem konečníku, obzvláště cékotrofy (měkký trus obsahující živiny, který králík opětovně požírá). Dále je třeba hlídat králíčkovu váhu a stav jeho řezáků.
„Vy si myslíte, že s ní mám chodit ven? To tedy ne. Chovatelka nám řekla, že dokud jí nebude šest měsíců a nebude očkovaná proti vzteklině, může se chodit větrat jen na balkón.“ z veterinární ordinace
Raná socializace- důležité období v životě štěněte
Stejně jako u výchovy dětí si i v případě psů začátečníci často myslí, že nepotřebují o chování psa nic vědět, a že jeho výchova přece není problém. Často jsou také přesvědčeni, že pes má na případné zlozvyky právo a mimo to je přece při nich tak roztomilý! Krásně štěká, je přece pes, a kdyby byl operní pěvkyně, zpíval by. Na tom záhonu před panelákem se výborně a rychle vyvenčí a kytičkám přece neublíží, jen je zalívá a hnojí. A že si vybral k venčení dětské hřiště? Buďme rádi. Imunologové přeci říkají, že přílišná čistota dětem škodí.
Mají-li se majitelé psů vyhnout problémům s ostatními lidmi, musí svého psa přece jen trochu vychovávat a platí to nejen pro plemena velká, ale i pro ta nejmenší. Počítat je třeba s tím, že jeden problematický majitel s nevychovaným psem vrhá negativní pohled i na ostatní pískaře a jejich čtyřnohé kamarády.
O tom, jaký pes bude, tedy jaké bude jeho chování, rozhodují dva důležité faktory. Tím prvním je dědictví po rodičích a tím druhým oblast, do které spadají získané informace, výchova a případný výcvik. Do uvedeného „dědictví“ patří např. zaměření plemene (pastevecké, lovecké, společenské), patří sem i individuální vlohy, které svým potomkům předávají chovní psi a chovné feny. O tom, jakým způsobem a zda vůbec se zděděné vlohy projeví, velmi rozhoduje prostředí, v kterém pes žije a také to, kolik informací a zkušeností může získat.
Irský soft coated wheaten terier. Foto Jan Tichý
Život psa by se dal rozdělit na celou řadu období od novorozeneckého, přes dospívání, dospělost až po období seniorské. Velmi důležitou částí psího života je období tak zvané rané socializace. Probíhá zhruba od 5-12 týdne věku, tedy z části u chovatele a z části u nového majitele a je časem, v kterém pes získává základní informace. To, co se promešká v tomto časovém úseku, se velmi těžko a někdy dokonce vůbec nedá nahradit. V období rané socializace se pes učí:
a) postavení ve smečce
Pes je zvíře, pro které je základním sociálním útvarem smečka. Schéma hierarchie smečky nebo srozumitelně řečeno postavení jejích členů bývá popisováno písmeny řecké abecedy. Vůdcem je osobnost „alfa“. Tu by měli všichni členové smečky poslouchat. Ona za to uznává jejich potřeby a tam, kde je to třeba, je chrání. Pes se s hierarchií smečky setkává celý život a dalo by se říci, že se také celý život snaží v ní vybojovat co nejvyšší postavení.
Jeho první smečkou jsou matka a sourozenci. Vůdcem smečky je samozřejmě matka. Štěně se jí učí poslouchat, učí se uznávat její autoritu a začíná si uvědomovat, že toho, kdo nerespektuje rozhodnutí vůdce smečky, čeká trest. Právě v tomto okamžiku se začínají stavět základy budoucí poslušnosti či neposlušnosti psa a chybuje chovatel, který matce do výchovy zasahuje.
Přechod štěněte od chovatele k majiteli je velmi náročným obdobím z mnoha pohledů. Mimo jiné si štěně hledá své místo v nové smečce, kterou tvoří nový majitel a jeho rodina. Pes je ve své podstatě zvíře, kterému podřízenost příliš nevadí nebo spíše mu vyhovuje. Přesto se většina štěňat i dospělých psů snaží dostat v hierarchii smečky co nejvýše.
Řadu lidí baví sledovat, jak se malé štěně prosazuje. Pokud ale nezasáhnou a nedají štěněti jasně najevo, kdo je pán a kdo pes, budou mít v budoucnu potíže. Vrčení malého štěněte, které nás vyhání z oblíbeného křesla nebo od misky se žrádlem je směšné. Pokud ale nezasáhneme, může se stát, že nás v dospělosti pes do zmíněného křesla vůbec nepustí a že pokouše každého, kdo se k jeho žrádlu jen vzdáleně přiblíží.
b) schopnost ovládnout kousnutí
Štěně má snahu kousat do všeho, co vidí. Musí si uvědomit, že hrát si, neznamená ubližovat. Učí ho tomu již fena matka, která dokáže dát rychle a jasně najevo, když se štěně zakousne víc, než jí vyhovuje. Pokračovat v její výchově by měl majitel štěněte. Občas je možné potkat členy rodiny s podrápanýma rukama, nohama a někdy i obličejem. S úsměvem říkají: „To víte, my máme malé štěně! „ Určitě se nemají čím chlubit a nebezpečí, že ze štěněte vyroste nepříjemný a obtížně zvladatelný pes, je velké.
c) získávání informací
Má-li ze štěněte vyrůst vyrovnaný pes, potřebuje v období rané socializace získat co nejvíce informací. Potřebuje se dostat do kontaktu s různým prostředím, s jinými psy, s jinými zvířaty a s rozličnými dopravními prostředky. Rozumný majitel bere malé štěně ven, přivyká ho na auto, seznamuje ho s domácími zvířaty a jde-li to, i s ostatními psy. Seznamuje psa s dětmi a na škodu není ani návštěva tak zátěžového prostředí, jako je restaurace.
Jack Russell terier, novofundlandský pes. Foto Jan Tichý
Vše je ale třeba přizpůsobit možnostem psa. Seznámení s lidskou omladinou určitě neznamená, že si děti se psem mohou dělat, co chtějí. Špatná zkušenost v tomto období může znamenat v dospělosti agresivitu vůči dětem.
Velmi důležitý je způsob, jakým člověk reaguje na okolí a na chování psa. Asi se každé malé štěně lekne, když před ním např. spadne popelnice. Pokud člověk psa klidně pochválí a jinak se tváří, že se přece nic nestalo a že padající popelnice a rámus, který působí je běžná záležitost, bude to normální štěně brát stejně. Pokud se majitel vyděsí, začne psa litovat a hladit a z hlasu je mu znát strach, co že to se štěnětem udělá, je základ pro budoucí nedůvěřivé až bázlivé reakce položen.
Štěně potřebuje informace a potřebuje si také leccos ozkoušet. Příležitost mu k tomu mohou poskytnout různé hračky. Tím nejsou myšleny leckdy dost finančně náročné, ale snadno rozkousatelné a tedy z pohledu štěněte nebezpečné míčky, kosti nebo zvířátka. Hračka by měla být bezpečná, měla by být tak velká, aby ji štěně eventuálně uneslo a měla by poskytovat možnost ověřit si ostrost zubů.
Majitelé psů si většinou uvědomují, jak jsou informace získané v období rané socializace pro jejich psa důležité. Hledají ale odpověď na otázku, zda ukazovat svět štěněti, které ještě za sebou nemá všechna potřebná očkování. Řešení není určitě jednoduché. V době, kdy je štěně schopné si vytvořit dostatečnou imunitu, období rané socializace končí. Nezbývá nic jiného, než hledat kompromisní řešení. Štěněti informace poskytnout, ale hledat na to prostředí, kde je riziko kontaktu s nemocným psem vyloučeno.
d) schopnost komunikace
V období rané socializace se štěně učí komunikovat se svým okolím. Takové dorozumívání se může odehrávat v mnoha rovinách např. opět ve vztahu k matce feně, sourozencům a případně dalším psům. Do této oblasti ale patří i komunikace s člověkem. Pes si zvyká na lidský hlas a význam rozdílné intonace, zvyká si i na lidský dotyk. Ten může být příjemný – pohlazení, poplácání, méně příjemný – kontrola zubů, očí, uší a také nepříjemný – mírný trest, nepříjemná manipulace. Vše má z hlediska budoucího chování psa velký význam. Pokud si pes v období rané socializace uvědomí rozdíl mezi pochvalou a výrazem nespokojenosti, je šance že z našeho okolí zmizí majitelé nešťastně pokřikující na nereagujícího psa.
Jsou lidé, kteří si myslí, že není nutné se psovi ve věku pod čtyři měsíce příliš věnovat. Na klasický výcvik je ještě brzy a zaobírat se potřebami a zájmy malého štěněte je z jejich pohledu ztráta času. Je ale třeba si uvědomit, že přemýšlet je třeba nejen nad výcvikem, ale i nad výchovou. Obecně by se dalo říci, že výchova jsou základy slušného chování a výcvik příprava na specifický výkon postavený na vlohách psa a potřebách jeho majitele. Důležité při tom je, že správná základní výchova je velkou výhodou při náročnějším výcviku.
Často slyšíme, že kříženci jsou inteligentnější než psi s průkazem původu. Leckomu možná uniká, že kříženci nebývají příliš opečovávaní a že informace o tom, co život obnáší, získávají od miminkovského věku. Psi s průkazem původu a to zvláště v případě, že byli pořízeni za slušnou finanční částku, jsou často chráněni tak, že jim následně chybí potřebné kontakty a informace.
Připomenout je asi třeba, že část období rané socializace prožívá štěně ještě u chovatele. To, jaké impulsy se snaží chovatel štěňatům zajistit, je jednou z velmi důležitých informací. Zájemce o štěně by se měl zajímat o to, zda štěňata mají možnost výběhu nebo jsou zavřená v nějaké kleci, zda mají k dispozici hračky, zda je s nimi matka v kontaktu a může je vychovávat.
Dnešní majitelé psů mají velkou výhodu v tom, že existuje celá řada „školiček“ pro psy, v kterých je právě na ranou socializaci při zachování dostatečné ochrany štěněte dáván velký důraz. Ten, kdo si sám neví rady, určitě neudělá chybu, když se do některé školičky přihlásí.
V průběhu května vyděsila majitele a chovatele brachycefalických (krátkolebých) plemen informace z Nizozemí. Na základě znění jejich zákonů byl vysloven zákaz zápisu do plemenné knihy a tedy i chovu psů s průkazem původu plemen opičí pinč, boston teriér, anglický buldog, francouzský buldoček, belgický a bruselský grifonek, brabantík, japan chin, King Charles španěl, mops, pekingský palácový psík a shi-tzu.
Důvodem jsou zdravotní potíže a to zvláště potíže s dýcháním způsobené nefyziologickým utvářením horních dýchacích cest od zúžení nozder až po příliš dlouhé měkké patro. Asi je třeba přiznat, že se takové problémy v chovu některých plemen opravdu vyskytují. Otázky zní: „Co s tím? A je zákaz chovu tím nejlepším řešením?“
Na druhou otázku je určitě odpověď jednoduchá. Všechna uvedená plemena mají dlouhou historii a hlavně velkou oblibu ve většině států. Pravdou ale je, že přehnané exteriérové znaky, mezi které patří i příliš krátká čenichová partie, jsou naprosto nežádoucí. Nejde o to, jak pes vypadá, ale o to, jak spokojený je jeho život. Chrochtající jedinec možná někomu připadá roztomilý, psa samotného ale určitě netěší, že jsou situace, kdy nemůže dýchat.
Krásný a zdravý belgický grifonek, vpravo americký kokršpaněl – tak mají vypadat prostorné nozdry. Foto Jan Tichý
V případě chovu psů s průkazem původu lze udělat opatření a nezařazovat psy s viditelnými problémy do chovu. V tomto směru jsou školeni rozhodčí a řada z nich slušnou známku psovi s dýchacími problémy nedá. Kontroly probíhají i na případných bonitacích.
Své k tomu řeklo také FCI. Na webu www.fci.be je zveřejněn dopis prezidenta FCI dr. Tamáse Jakkela. Ptá se v něm na názor členských subjektů a slibuje, že odborné komise FCI vypracují postup, jak v rámci chovu výskyt negativních znaků a jejich dědičnost kontrolovat a jak s tím v chovu pracovat. Srozumitelně řečeno jaká opatření bude FCI a jemu podřízené státy uplatňovat, aby se výskyt zatížených psů minimalizoval nebo úplně odstranil.
Přiznat si je třeba, že to je „běh na dlouhou trať,“ ale běh důležitý a nezbytný. Bylo by škoda, zlikvidovat chov plemen s výbornými povahovými vlastnostmi a také plemen, která se chovají sto a více let. Otázkou je, jak postihnout chov psů bez průkazu původu. Ono se bohužel často stane, že pes nebo fenka nejsou pro zdravotní či povahové vady zařazeni do chovu a jejich majitelé pak nabízejí tak zvaná čistokrevná štěňata ale bez průkazu původu. Nabyvatelům svých odchovů určitě nepřiznají, proč tomu tak je.
Sledujete současné dění v kynologii? Jaký je váš názor? Napište nám do komentářů.
