Jak se zbavit plísní u králíků a morčat

Jsou malí, roztomilí, chlupatí (tedy většinou). Prostě ideální zvířátka k pomazlení pro děti. Radost z nového přírůstku do rodiny však může být vystřídána trpkým rozčarováním, když se na kůži majitelů objeví zarudlé flíčky či jiné změny.

Při nákupu je zapotřebí si zvířátko řádně prohlédnout, zda na sobě nemá nějaká lysá místa či šupinky. Kožní plísně, které si tak lidé donesou jako bonus s novým mazlíčkem, bohužel nejsou žádnou vzácností.

Vyšetření pro zvířátko není bolestivé, provede se povrchový seškrab ze změněných míst, ten se nasadí na speciální kultivační půdy a potom se čtrnáct dní sledují a vyhodnocují makroskopické i mikroskopické znaky rostoucí plísně. Na jejich základě se určí její druh. Léčbu je však možno zahájit ještě před druhovým dourčením, to na výběr preparátů nemá vliv.


Čtěte také: Co byste měli vědět, než si pořídíte králíčka

Hemolýza vzorku a jak se jí vyhnout

hemolýza vzorku krve

Aby vyšetření krve bylo validní, je zapotřebí odebrat a zpracovat vzorek tak, aby nedošlo k hemolýze. Obecně se dá říci, že ředícím efektem ovlivní vyšetření všech analytů, ale u některých je to obzvlášť významné. Ke zvýšení hodnot dochází u ALT, AST, močoviny, kreatininu, lipázy, kreatinkinázy, T4, K, Mg, P a Fe. Naopak nižší hodnoty můžeme čekat u hematokritu, počtu erytrocytů, fibrinogenu, APTT, ALP, albuminu, bilirubinu, glukózy, inzulinu, kortizolu, Na a Cl. Již slabá hemolýza (světle růžové sérum, tj. cca 60 mg hemoglobinu/dL) způsobí klinicky významné odchylky u AST, K, Na a Cl. I když je interference přibližně lineárně závislá na výsledné koncentraci hemoglobinu, rozhodně se nedoporučuje žádná matematická korekce.

Zde je několik zásad, jejichž dodržování nám pomůže vyhnout se hemolýze vzorku:

  • neodebírat krev přes kanyly
  • turniket nenechávat na končetině déle než minutu
  • správně umístit jehlu do žíly, špatné umístění způsobí pomalý tok krve a ten je potom příčinou hemolýzy
  • při odběru stříkačkou netáhnout příliš silně za píst a při vyprazdňování stříkačky zase příliš silně na píst netlačit
  • nepoužívat tenké jehly (t.j. 25G a menší)
  • odběrové místo zahřát, nedrhnout a necvičit s ním
  • alkohol z kůže nechat před pukcí dobře odpařit
  • nevyndávat jehlu s ještě napojenou vakuovou zkumavkou
  • zkumavky plnit do správného objemu, vyšší množství aditiva způsobí hemolýzu, proto je zapotřebí vybrat vhodnou zkumavku podle očekávané náročnosti odběru
  • zkumavky neprotřepávat, jen promíchat opatrným obracením:
    1) zkumavky s aktivátorem 5x převrátit a nechat 30 minut srážet
    2) sérovky bez aktivátoru nepřevracet a nechat ve vertikální poloze srážet 60 minut
    3) zkumavky s citrátem na koagulační testy převrátit pouze 3-4x
    4) ostatní antikoagulační zkumavky jemně převrátit 8-10x

Rovněž doba transportu a čas mezi odběrem a stočením krve hrají významnou roli při vzniku hemolýzy. Jestliže se převáží nestočená krev, je zapotřebí vzorek zajistit tak, aby byl uchráněn před prudkými otřesy.

žádanka o laboratorní vyšetření

A co páni psové?

„Přišla k nám první fenka na krytí. Percifal se víc než na ni, díval na mě. Jako by se ptal, jestli vůbec smí něco dělat. Byla to strašná ostuda. On je multišampion a hlásí se nám fenky ze zahraničí. Poradíte, jak dál?“                                     dotaz na poradkyni chovu

V takovém případě se těžko radí. Zapomínáme na to, že krytí není jen fenka, ale že musí mít partnera a že od něj se čeká, že odvede práci. Nechce-li fenka psa, a může se to stát zvláště u temperamentních plemen, podržíme ji. Nechce-li pes fenku, těžko ho přinutíme, aby jí nakryl.

Potíže s krytím často mívají společenská plemena, ale zažila jsem podobné problémy i u německého krátkosrstého ohaře nebo dobrmana.

Psí kluci v reprodukci

Krycí pes a sexuální výchova

Děti ve škole probírají sexuální výchovu. Nad něčím podobným bychom měli uvažovat i u našich psů.  Velmi důležité je netlumit jejich přirozené chování. Ona je totiž velmi často vina víc na straně majitele než na vrozené poruše reprodukce u psa. Do určité míry to souvisí i s hodnocením exteriéru. Je velmi smutné, že se z výstavních kruhů vytrácí požadavek na pohlavní výraz psa nebo fenky.

Existují psi, kteří mají tak vyvinutý pohlavní pud, že budou chtít fenku vždy a všude a problémem nebude to, že špatně kryjí, ale naopak, že by chtěli krýt pořád. Trochu jiná může být situace u psů méně dominantní povahy, u psů, jejichž závislost na majiteli je až patologická a také u psů, jejichž majitelé (nejčastěji majitelky) preferují svůj lidský pohled nad psím chováním. To, co je z hlediska psa přirozené, jim připadá jako odpuzující a nevhodné a tedy i zakazované.

socializace psů
I hra je příležitostí k seznámení dvou psích pohlaví. Vpravo trenink. Foto Jan Tichý

Co to je imprinting?

Pokud si pořizujeme psa samce a máme plány jej v budoucnu využívat v chovu, měli bychom tomu trochu přizpůsobit jeho výchovu. Prvním důležitým faktorem je období rané socializace, ve kterém příští krycí pes hledá svoje místo v živočišné říši i v rodině. Jedná se o období cca od 5 do 12 týdnů věku a literatura hovoří o jedné z jeho částí nazývané vtiskávání neboli sexuální imprinting.  Štěně se v této době seznamuje se svým druhem a tedy i s tím, jak by měl v budoucnu vypadat jeho sexuální partner.

První vzor získává od matky. Příroda je ale natolik moudrá, že se vyhýbá tomu, aby partner nebo partnerka byli s matkou identičtí. Pravděpodobně se jedná o jakési přírodní opatření zamezující příbuzenské plemenitbě. Právě tady můžeme asi hledat příčinu, proč některá fenka odmítá psa stejného plemene, ale s náruživostí se nabízí tomu nejošklivějšímu voříškovi z okolí.

SPECIFIC CPD
Krmivo je vhodné pro štěňata středních plemen. SPECIFIC™ CPD-M Puppy Medium Breed je možné podávat od doby odstavu (5.-6. týden života) do dosažení 80 % tělesné hmotnosti dospělého jedince.

Vtiskávání pokračuje i po té, co štěně opustí matku a sourozence. Je pochopitelné, že se majitelé bojí pustit svoje vymodlené štěně do kontaktu s cizími psy. Měli bychom ale našim budoucím psům společnost jedinců jejich druhu umožnit. Očkovaný, zdravý a ke štěněti se slušně chovající pes nebo fenka se určitě někde najde.

Netlumte přirozené chování svých psů!

Štěně samec začíná poměrně brzy, někdy již okolo tří měsíců věku, projevovat sexuální zájmy. Patří mezi ně očichávání a obtěžování fen, ověřování míst, kde se vymočily, a leckdy i snaha krýt čtyřnohé kamarády a to bez ohledu na pohlaví. Majitelům takové chování připadá nevhodné, psa okřikují a leckdy i trestají. Takový poslušný pejsek si brzy uvědomí, co se jeho majitelce nelíbí a zdánlivě nevhodnému chování se vyhýbá.

Když pes poprvé zvedne nožičku a potřebu vykonává jako dospělý samec, majitelé se nad tím velmi radují. Problém nastává tam, kde pes zvedá nožičku na místech, kde si to nepřejeme. Je samozřejmé, že by to neměl dělat v bytě. Musíme si ale uvědomit, že ono zanechávání kapek na různých místech je projevem samce, který si značkuje svoje teritorium a podle toho vymezovat prostor, v kterém mu to dovolíme. Počítat musíme i s tím, že až mu jednou přijde první nevěsta, bude zvedání nožičky patřit k projevům dvoření a že bychom se s ním měli smířit i na místě, kde se to normálně nesmí.

Socializace psa
Foto Jan Tichý

Výhodu mají psi, kteří se ke krytí dostanou v mladém věku. Nic není tak smutné, jako když má někdo opečovávaného vymydleného psa, s kterým absolvuje řadu výstav, získá množství titulů a pak mu v pěti letech přivedou první fenku.  Pokud se ještě jedná o psa, který byl za svoje sexuální projevy trestán, je šance na normální krytí velmi malá. Chceme na psovi něco, co jsme mu zakazovali.

Při krytí by se měly dodržovat některé zásady

  • Vždy by měla jet fenka za psem, nikoliv pes za fenou. Krycí pes by měl být v prostředí, kde je zvyklý a tedy i sebevědomý. Krytí na výstavách není z hlediska psů příliš etické
  • Okolo krytí by měl být klid. Udělat si výlet s dětmi a tchýní a pak nahlas komentovat, že to tomu psovi trvá a proč ji olizuje oči, proč naskakuje z boku a zesměšňovat psa i jeho majitele. Takový přístup příjemnou atmosféru okolo krytí nevytvoří a všichni asi dobře víme, jak se naše nálady na psa přenášejí
  • Na krytí by mělo být dostatek času. Zlobit se, že nám za půl hodiny začíná fotbal a ke krytí ještě nedošlo a čekat, že to pes zvládne za 10 minut není rozumné
  • Je vhodné psovi vytvořit stabilní prostředí. Bude-li vědět, že ta modrá deka je tady kvůli tomu, aby mu při krytí neklouzaly tlapky, leckdy bude stačit, když deku uvidí a bude celý nažhavený
  • Pes by před krytím neměl být příliš nažraný, naopak by měl mít k dispozici vodu
  • Majitelé chovných psů – začátečníci si často zvou na pomoc zkušenější kolegy. Určitě nedělají chybu. Měli by ale hodně zvažovat, koho pozvou. Necitelná manipulace psa spíše odradí, než mu pomůže a takový „znásilněný pes“ už nemusí nikdy krýt.

Pomůže inseminace?

Někteří chovatelé si v tomto okamžiku říkají, že když pes nekryje, o nic nejde, přece je možné udělat inseminaci.  Když pes nemá o fenku zájem, nemusí být odběr ejakulátu snadný a také hrozí necitlivá manipulace, která psa odradí. Na druhou stranu platí, že pes, který je často odebíraný, nemusí mít chuť k normálnímu krytí. Je pro něj přece jen namáhavější. Kdo by se honil za nerudnou fenkou, když to jde jinak a snáz.

Inseminace je momentálně módní záležitost a vzhledem k nemožnosti jezdit na krytí do sousedních států leckdy i nutnost. Předpisy FCI i ČMKU obsahují ustanovení říkající, že je inseminace u psů, kteří se ještě v reprodukci přirozeně neprosadili, zakázaná. Je samozřejmě možné povolit výjimku. Počítat je třeba s tím, že ustanovení není samoúčelné a že schopnost krýt a nechat se nakrýt patří mezi základní chovatelské požadavky. Problémy v této oblasti mohou být získané, ale také vrozené a bohužel značně dědičné. Někdy majitelé psů žadoní, aby jim poradce chovu alespoň jednou nějakou fenku poslal. At´pes pozná, co to je a jednou si užije.  Praktická zkušenost ale učí, že pes svojí přirozené činnosti rychle přijde na chuť a s tím, že by to mělo být jen jednou, se nechce smířit. Začne hledat háravé fenky, když je nějaká na blízku bude po ní hlasitě toužit, což není v činžáku zrovna příjemné, bude značkovat své okolí a leckterý se bude i víc prát. Krytí by si měl majitel psa vždy rozmyslet.


Čtěte také: Určení dne krytí feny

Když lupy chodí aneb dravčík

Ne, nepřebrali jste. Za pohyb kožních šupinek může roztoč cheyletiella neboli dravčík, který je nese na sobě a (sám pouhým okem neviditelný) způsobuje výše zmíněný jev. Na rozdíl od svrabu, který se „zavrtává“ do kůže, dravčík žije na jejím povrchu a živí se keratinem z pokožky. My to vidíme jako lupy u psa nebo kočky.

Na psech parazituje Cheyletiella yasguri, na kočkách Cheyletiella blakei a na králících Cheyletiella parasitivorax. Ač člověk není jejich hostitelem, přechodně si mohou pochutnat i na něm a projeví se jako červené svědivé pupínky.

Dravčík, vlevo s vajíčkem – foto archiv Labvet

Častěji prý bývají postiženi majitelé koček než psů. Onemocnění je velmi nakažlivé a přenáší se přímým kontaktem mezi zvířaty nebo třeba chovatelskými pomůckami. Spekuluje se i o tom, že prostředníkem mohou být blechy, vši a všenky. Napadení tímto roztočem způsobuje exfoliativní (odlupovací) dermatitidu, tedy šupinatění kůže. U psů převážně na hřbetě a u koček na hlavě, krku a hřbetě. Svědivost může i nemusí být.

Klinický obraz dále ovlivňuje případná sekundární infekce a může proto vypadat různě. Diagnostika se provádí povrchovým seškrabem kůže a záchytem roztočů na lepící pásku. Odebraný vzorek prohlížíme pod mikroskopem a hledáme vajíčka i dospělé jedince s typickým morfologickým znakem, kterým je silný háček na makadlech po stranách hlavy dravčíka.

U čistotných koček mohou být tito paraziti nalezeni i v trusu, poté, co je spolknou během své toalety. K léčbě dravčíkovitosti není sice žádný přípravek přímo registrován, ale celkem dobře zabírají ty, které se používají i na jiné roztoče, jako je svrab (např. ADVANTIX) a demodex. Ošetřena by měla být všechna zvířata v kontaktu a též prostředí. Dospělé samičky jsou v něm totiž schopny přežít až deset dní.

Závěrem musím ještě upozornit, že ne pokaždé šupinatění kůže znamená dravčíka, příčiny mohou být i jiné a proto je nutné důkladné vyšetření.


Myslivost: Cizopasnící psů

Čtěte také: Oranžové nebezpečí


Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.

Pes v zimě

Svatý Martin letos na bílém koni nepřijel, přesto je možná rozumné se trochu zamyslet nad péčí o psa v zimě. Ve fyziologii zvířat i lidí se používá termín termoregulace. Do srozumitelné řeči převedeno je to schopnost živého organizmu kontrolovat a ovlivňovat svojí tělesnou teplotu. Ta se u různých druhů zvířat liší a může se lišit i v rámci plemen, pohlaví nebo průběhu dne.

Pan William O. Reece ve své publikaci Fysiologie domácích zvířat uvádí u psa rozmezí tělesné teploty 37,9-39,9 oC, u slepice 40,6-43,0 oC a u velblouda 34,2-40,7 oC . Pravdou je, že pokud přijde k veterináři pes s teplotou nad 39 oC, považuje se to za zvýšenou teplotu a zvažuje se, čím je způsobena, zda chorobou nebo např. rozčilením.

Pes v zimě, dlouhosrstý vipet – foto Jan Tichý

Způsoby termoregulace u člověka a psa se liší. Člověk se mimo jiné ochlazuje pocením částí nebo celého těla. Pes se potí pouze na tlapkách, ale se snížením teploty organizmu to nemá moc společného. Naopak i malé dítě ví, že rychle dýchající pes s vyplazeným jazykem je asi pes, který potřebuje svůj organizmus ochladit. Dělá to pomocí rychlé výměny vzduchu, který svojí cestou dýchacím ústrojím přináší chlad a odnáší teplo. To, že je dýchání zrychlené, má praktický podklad. Chladnější vzduch se nedostává až do plicních sklípků a nedochází k jejich hyperventilaci.

Velký význam při termoregulaci má krev. Právě ona je tím, kdo roznáší teplo z vnitřku těla až na povrch kůže. Důležitou úlohu hraje hustá síť krevních vlásečnic v kůži psa. Celý proces je velmi složitý, ale stručně řečeno když je psovi horko, cévky se rozšiřují a umožňují tak větší výdej tepla. Když je psovi naopak zima zúží se a výdej tepla se omezí.

Schematické znázornění nervů a žláz na řezu kůží psa. Krevní zásobení není uvedeno; a, b – součásti nervové pleteně v kůži a chlupovém váčku; c – specializovaný senzorický orgán (typický pro chlad nebo teplo). Smrštěním svalu napřimovače chlupu se napřímí chlupový folikul. Převzato z Muller GH, Kirk RW, Scott DW – Small animal dermatology.

Zúžení či rozšíření krevních vlásečnic není jediným termoregulačním nástrojem. Mezi ty bránící výdeji tepla např. patří:

  • schopnost psa se schoulit a tak omezit plochu těla přicházející do kontaktu se zevním chladem
  • zvýšení objemu izolační vrstvy tvořené srstí. Je-li psovi zima, srst se naježí a vzduchová izolační vrstva se zvětší. Odborně se tomu říká piloerekce
  • zvětšená vrstva podkožního tuku. To je něco, co u v bytě žijících psů asi moc nevidíme. U nich jsou tukové vrstvy více následkem loudění a nadmíry dobrot než zimy.
  • zajímavý je způsob úspory tepla v případě končetin. Tepny, které vedou od srdce ohřátou krev jsou uloženy blízko žil, v kterých je naopak krev chladnější. Díky blízkému uložení část tepla přechází z tepen do žil a naopak
  • podchlazení organizmu do určité míry brání i třes těla

Obecně platí, že psům zima nevadí, i když je to pro ně stejně jako pro ostatní živé tvory náročnější období a záleží na nás lidech, jak jim ho svojí péčí usnadníme či naopak zkomplikujeme.

Majitelé psů se často ptají, zda i v zimě má mít pes hodně pohybu nebo zda jsou vhodnější krátké procházky. Odpověď na uvedenou otázku není jednoznačná. Velmi záleží na povětrnostních podmínkách. Nad zkrácením normální délky procházky bychom měli uvažovat snad až v případě silných mrazů a ani pro psy nejsou příjemné studené deště kombinované s větrem. Důležitá je i forma venčení. Něco jiného je ve sněhu radostně pobíhající pes a něco jiného pes na vodítku, který mezi loužemi a zmrazky pomalou chůzí doprovází svého majitele.

Velmi záleží také na věku a plemeni psa. Jiná je situace starších a hůře se pohybujících psů, malých štěňat nebo plemen naháčů. Roli samozřejmě hraje i zdraví psa.

Bordfer teriér, Jack Russell teriér – foto Jan Tichý

Pokud je sníh, měli bychom věnovat v průběhu procházky pozornost psům se středně dlouhou nebo dlouhou srstí. Sníh má nepříjemnou schopnost se na srst psa nalepit a vytvářet zledovatělé koule např. mezi prsty na tlapkách. Psovi to určitě není příjemné a velmi snadno dojde k poranění měkké a citlivé kůže v meziprstí.

Zasněženou krajinu přivítají děti i dospělí a sníh se nadmíru líbí i celé řadě psů. Sníh ale neznamená jen bílou čistou krásu. Mohou se pod ním skrývat i věci psům a hlavně jejich tlapkám nebezpečné. Do této kategorie patří ostré střepy nebo zbytky plechovek, které nejsou ve sněhu vidět, a pes se jim nemá možnost vyhnout. V zimním období stoupá i počet úrazů způsobených lyžemi, sáňkami nebo bruslemi

My lidé jsme asi rádi, že jsou silnice a chodníky zbavovány sněhu a ledu. Trochu jiné to je v případě psích tlapek. Posypové materiály jsou z jejich pohledu a nakonec i z pohledu naší obuvi hodně agresivní. Očištění tlapek od posypové soli je rozumné, musí se ale dělat tak, aby to psovi neublížilo. Vhodné je tlapky ošetřit před procházkou. Někdy stačí natřít polštářky indulonou, k dispozici je i celá řada speciálních přípravků.

Často se lidé ptají i na to, zda v zimě upravovat krmnou dávku. Pokud zrovna nemáme spřežení saňových psů, s kterým jezdíme na závody, není důvod v průběhu zimy krmnou dávku psa upravovat. Vyjímku mohou tvořit psi ustájení v kotcích, pro které studené období znamená zvýšený výdej energie, kterou je pak třeba nahradit. U psů v kotci je nutné kontrolovat misky s vodou, které snadno zamrzají. Otázku tekutin je třeba řešit i u psů bytových, protože přetopené prostředí se většinou projeví větší žíznivostí.

Majitelé psů v zimě svým psům asi neúmyslně ubližují. Mezi nejčastější chyby patří:

  • Uvazování psů před obchody. Rozumné je oddělit nákupy od procházek se psem.
  • Oblékání psů. Teplá dečka u jezevčíka vyššího věku s bolavými zády je určitě rozumným opatřením. Mladý temperamentní labrador v elegantním svetru příliš spokojený nebude a dokonce může hrozit nebezpečí, že se přehřeje, začne zrychleně dýchat a velký přísun studeného vzduchu do přehřátého organizmu může mít velmi nepříjemné následky. Majitelé psů by měli zvažovat, kdy je oblékání jejich čtyřnohých přátel vhodné a kdy je výsledkem přenášením lidských představ do psího života.
  • Psi nás doprovázejí všude, tedy i na zimní dovolenou. Je ale třeba zvažovat, zda je rozumné psa brát na sjezdovku, zda má takový fyzický fond, aby dokázal tahat saně, zda jeho síly stačí na 50 km dlouhý výlet na běžkách a zda opravdu musíme na čaj do restaurace, kam našeho psa nevezmou a on na nás čeká venku v mrazu.
  • Mytí psích tlapek je záležitost zdánlivě běžná a žádoucí. Je ale třeba počítat s tím, že méně někdy znamená více a že tlapky je třeba nejen umýt, ale také důkladně vysušit.
  • Některá plemena se bez úpravy srsti neobejdou. Je ale třeba zvažovat, kdy našemu psovi sestřih zvaný „dohola“ necháme udělat. Zimní měsíce proto určitě vhodné nejsou. Přesto, že psům zima příliš nevadí, i oni se mohou nastydnout a i pro ně to může mít vážné následky.

Čtěte také: Co mi dnes oblečou? Sukýnku, overal nebo svetr?


Využijte nabídku 10+2 kg kvalitních granulí pro psy a štěňata zdarma a s dopravou rovněž zdarma.

Sladké sny!!

Jsme v ročním čase, kdy se ježci ukládají k zimnímu spánku. Coby hmyzožravci jsou v zimě připraveni o přirozenou potravu a tak toto období překonávají ve stavu odborně nazvaném hibernace.

Na rozdíl od spánku, kdy všechny tělesné funkce zùstávají víceméně normální, je u zimního spánku potřeba energie silně omezena a metabolismus tak téměř zastaven. Ježci upadají do nehybnosti, snižuje se počet tepů z cca 190 na 20 za minutu, tělesná teplota klesá z 35°C na 10°C i méně a dech se zpomalí na jedno nadechnutí za několik minut.

Na konci podzimu si začínají hledat vhodná místa k vybudování hnízd s odborným téměř strašidelným názvem hibernaculum. Takovými místy jsou živé ploty, kořeny stromů, hromady dřeva nebo kompostu, opuštěné králičí nory, kůlny a dřevěné přístřešky.

Samotné hnízdo je vybudované ze suchého listí, trávy a jiné vegetace a může být až 50 cm silné. Protože během zimního spánku ztratí spáč třetinu své váhy, je životně nutné, aby před usnutím vážil aspoň 600 gramù. Proto ježci, kteří v listopadu váží méně, potřebují pomoc člověka.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

Co dělat, když nás poraní zvíře?

Pes je pro většinu z nás každodenním společníkem, členem rodiny a tvorem, bez kterého by náš život byl asi smutnější. Totéž se dá říci o kočkách, křečcích, morčatech, rybičkách a dalších domácích mazlíčcích. Soužití člověka a zvířete ale mohou doprovázet i jiné zážitky, než ty příjemné. Do této kategorie patří znečistěné městské ulice, štěkánci a mňoukalové znepříjemňující život sousedům a i to, že občas některý ze čtyřnohých přátel poraní člověka.

Ví se, že k velkému počtu úrazů dochází při domácích pracích a kutilství, ví se také (a dokazují to statistiky), že nejčastěji poraní zvíře (pes, kočka) někoho ze své rodiny. Ony se totiž do kategorie poranění člověka započítávají případy, ke kterým např. dojde při hře se psem nebo kočkou a při jejich ošetřování.

Pod termín poranění jsou řazeny i drobné oděrky způsobené štěněčím ostrým zoubkem nebo drápkem na klín vyskakující kočky. Všichni to známe. Taháme se se psem o hračku a on místo klacíku uchopí a stiskne náš prst, kočka se rozhodne, že vyskočí na skříň a jako odrazový můstek použije naše záda nebo pes hltoun s podávaným pamlskem ukousne i kus naší kůže. K závažnějším poraněním dochází, pokud někdo sáhne mezi peroucí se psy. Podobných příkladů, z kterých lze vinit spíše majitele než zvíře, bychom našli celou řadu. Určitě neplatí, že každý ve statistice uváděný člověk poraněný psem měl tu smůlu, že potkal agresivní bestii.

Jsou samozřejmě i závažnější problémy a je třeba vědět, co se v případě poranění člověka zvířetem má dělat. Dnes zná asi každý člověk základy první pomoci a umí tedy ošetřit i poranění, které způsobí zvíře. Je třeba si uvědomit, že se nemusí jednat pouze o ošetření zhmožděné tkáně, ale že zvířecí zuby a drápy nemusí oplývat čistotou a že poraněná tkáň reaguje zánětem. Základem ošetření tedy je důkladná dezinfekce. Často je to nepříjemné až bolestivé, ale je lepší malá chvilka trápení než dlouhodobé problémy se zaníceným a obtížně léčitelným poraněním.

Norwich terier, malý münsterlandský ohař – foto Jan Tichý

Počítat je třeba s tím, že existuje i určité nebezpečí přenosu infekcí. Do této kategorie např. patří tak zvaná bartonelóza neboli nemoc kočičího škrábnutí. V tlamě a v okolí drápů kočky (zdravé i nemocné) žijí bakterie, které nemají na kočku samotnou žádný vliv, ale mohou, pokud se dostanou při poranění přes kůži nebo sliznici, vyvolat onemocnění u člověka. Většinou se jedná jen o zánětlivý problém poraněné tkáně, u oslabených lidí by ale reakce mohla být větší. I v případě nemoci kočičího škrábnutí je důležitá důkladná dezinfekce rány, a pokud by nastal větší problém, zvládnou jej antibiotika.

Jsou choroby, které by nezvládlo nic. Na prvním místě určitě figuruje vzteklina. Platí, že Česká republika patří mezi státy vztekliny prosté. Přesto se s nebezpečím, které vzteklina představuje, stále počítá. Znovu k nám přenést vzteklinu mohou nejen migrující divoká zvířata, ale problémy hrozí od nerozumně dovážených zvířat v zájmovém chovu. Asi dobrým úmyslem vedený člověk se někde na bulharské či jiné pláži ujme ubohého opuštěného kotěte, štěněte nebo dospělého psa či kočky a nemyslí na to, co všechno si s ním může domů přivést.

Většina lidí si nebezpečí vztekliny uvědomuje, a pokud dojde k poranění člověka např. psem, ptají se, zda je očkován proti vzteklině a požadují předložení očkovacího průkazu. Oficiální předpisy ale říkají něco jiného a prosté předložení očkovacího průkazu jim nestačí.

U zvířat vnímavých na vzteklinu je v případě, že poraní člověka požadováno klinické vyšetření a to bezprostředně po poranění a pátý den po poranění. Očkování proti vzteklině je v takovém případě důležité, nikoliv ale vyšetření nahrazující. Důvod je jednoduchý. U zvířat stejně jako u lidí existuje určité procento jedinců, kteří si z různých důvodů protilátky na základě očkování nevytvoří. Vyšetření zvířete ale dá jasnou odpověď, zda vzteklinu má, či ne a zda tedy člověka může či nemůže nakazit.

Pokud vám tedy vaše štěně při hře vytrhne z ucha náušnici a vy navštívíte lékaře, aby ucho ošetřil a náušnici nasadil zpět a on bude požadovat vyšetření psa, nevzpouzejte se. Pan doktor si nevymýšlí a nechce vás otravovat, on jen zná a dodržuje platné předpisy.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

NEODČERVUJ, POŠLI BOBEK! Objednejte si parazitologické vyšetření trusu a ušetřete svého psa zbytečného odčervování!

X