Jak se měří progesteron u feny

MVDr. Hana Prausová, Bc. Vladimíra Tichá

Před několika lety byly na trh uvedeny analyzátory k měření hormonů, včetně progesteronu, určené pro veterinární ordinace. Jedná se o tzv. point-of-care přístroje (POC). Jsou jednoduché na obsluhu a výsledky dávají téměř okamžitě. Veterináři po těch přístrojích sáhli, aby rozšířili své služby. Nás se pak chovatelé ptají, zda tyto přístroje jsou dostatečně přesné.

Nejčastější příčinou nezabřeznutí je špatně určený den krytí

Pro správné načasování krytí u fenek je zapotřebí mít spolehlivé a přesné výsledky, protože fertilní čas je krátký. To znamená správné měření v rozsahu 2 – 20 ng/ml, tedy v intervalu, který je pro reprodukci nejdůležitější. Splňují tyto přístroje daný požadavek?

otazníky kolem reprodukce psů

Podle zkušeností některých chovatelů a podle toho, že veterináři zabývající se například umělou reprodukcí vyžadují výsledky z přístroje Immulite, tomu asi tak úplně nebude. Chyběla ale nějaká objektivní studie, která by tuto domněnku potvrdila nebo vyvrátila.

Na analyzátoru záleží

Před rokem konečně vyšla nezávislá studie v časopise Frontiers in Veterinary Science. Autoři provedli srovnání přístroje Immulite, který je považován za standard v měření progesteronu u fenek, a POC Catalyst one. Z výsledků vyplývá dobrá shoda u hodnot progesteronu menších než 2 ng/ml, což je ale pouze v období nástupu říje. Při hodnotách nad 2 ng/ml nepřesnost přístrojů POC výrazně narostla. Takové výsledky pak už nejsou pro určení vhodného dne krytí spolehlivé. Použití těchto přístrojů je tedy vhodné pouze ve fázi proestru, když fenka začíná hárat. Později už výsledky nejsou tak přesné a je rozhodně lepší mít je z přístroje Immulite. Právě na analyzátoru Immulite 1000 pracujeme v Labvetu.

Immulite 1000, vpravo POC Catalyst one

Z výše uvedeného vyplývá, že důležitým faktorem při určení optimálního dne krytí je používaná přístrojová technika a samozřejmě také to, jak se s ní zachází. Ony laboratorní přístroje vyžadují poměrně velkou péči. Údržba přístroje se dělí mezi firemní techniky a laboratorní personál. Technici pouštějí přístroj do provozu, seřizují jej a při následných kontrolách ověřují jeho funkčnost a mění případné komponenty tak, aby přístroj pracoval optimálně. Vše se dá přirovnat ke garančním prohlídkám aut. 

Čistota, kalibrace a kontroly

Péče laboratorního personálu se dá označit jako každodenní. Samozřejmostí je čistota přístrojů. Např. znečistění jehly, která nasává příslušný objem vzorku nebo reagencie, může způsobit že se analyzuje menší množství vzorku než je požadováno a také může dojít ke změně poměru mezi reagencií a vzorkem. Tato skutečnost se pak podepíše na konečných výsledcích, které budou falešně vysoké nebo naopak nízké. Pod čistotou si nestačí představit jen jakési „utírání prachu“ z povrchu přístroje. Většinou jsou předepsány přesné postupy proplachů se speciálními „mycími“ roztoky a je také určeno, jak často se mají dělat.

Do práce s přístroji patří i tak zvané adjustace nebo kalibrace. Jedná se o postup, při kterém se nastavují na základě známých roztoků správné kalibrační křivky, z kterých se následně odečítají hodnoty jednotlivých pacientů/klientů. Popis postupu při jejich provádění se do jednoho krátkého článku nemůže vejít. Vše ovlivňují metodiky jednotlivých vyšetření a způsob jejich provedení. 

Psi si nějakým progesteronem hlavu nelámou, foto Jan Tichý

Velmi důležitá je kontrola správnosti výsledků. Ta se dělá na základě tak zvaných kontrolních vzorků u kterých je velmi pečlivě a také mnohonásobným vyšetřováním stanovená výsledná hodnota vyšetření určitého analytu, např. progesteronu.  Takový kontrolní vzorek se pak analyzuje v laboratoři  běžným způsobem a pokud se výsledná hodnota liší od té deklarované, je nutné hledat příčinu. Platí, že nevyjde-li kontrola, nemohou správně vycházet ani výsledky pacientů. Komerční kontrolní vzorky jsou finančně náročné, ale dá se na ně spolehnout a seriózní pracoviště se bez nich neobejde.

Někomu se může zdát, že přeháníme. Není to o tom, jak si hodně lidí představuje, že někam vložím vzorek a zmáčknu nějaký knoflík. Má-li klient obdržet správné výsledky, je třeba se práci s laboratorními přístroji patřičně věnovat a hlavně s nimi slušně zacházet. Asi nejsme jediná laboratoř, v které po příchodu do práce je první pozornost věnovaná právě přístrojům a asi nejsme jediná laboratoř, v které při příchodu do práce zdravíme: Dobrý den mašinky, jak se vám vede?

Čtěte také: Určení dne krytí feny

rezervace vyšetření

Příbuzenská plemenitba

Ti, kdo se chovem psů zabývají delší dobu si asi vzpomenou, že se o příbuzenské plemenitbě dříve moc nemluvilo. Zlom nastal na konci XX. století a nezanedbatelnou roli v tom hrála kniha Chov psů v roce 2000. Napsal ji pan Hellmuth Wachtel a snažil se v ní upozornit na problémy doprovázející nadměrné využívání krycích psů a příbuzenskou plemenitbu. Pan Wachtel pocházel z Rakouska, byl genetik a chovu psů se věnoval víc než 40 let. Byl autorem velkého množství odborných článků a také překladatelem kynologické literatury.

otazníky kolem reprodukce psů

Dnes je otázka příbuzenské plemenitby velmi diskutovanou záležitostí. Ti, kdo jí nekriticky odmítají, jsou ochotní pranýřovat každého chovatele, který ji v chovu využije. Ti, kdo jí nekriticky podporují, jsou ochotni ji použít v praxi tam, kde by se jí měli vyhnout. Spory okolo příbuzenské plemenitby mezi odpůrci a příznivci se občas vedou snad ve všech klubech. Možná tedy stojí za to si okolo toho něco vysvětlit.

Obecně je možné říci, že o příbuzenskou plemenitbu se jedná, pokud má jedinec v jedné nebo více generacích stejné předky. Někdo hovoří o příbuznosti ve čtyřech či pěti generacích, není to ale úplná pravda. Příbuznost může zasahovat mnohem dál, jen ji v současných tří nebo čtyř generačních průkazech původu už nevidíme.

Důležité je, že se příbuzenská plemenitba dá spočítat. Nejčastěji je využíván tak zvaný Wrightův vzorec, a pokud máte chuť se do problému ponořit hlouběji, najdete ho i s vysvětlením na internetu. Zhruba je možné říci, že na základě Wrightova vzorce se spočítá koeficient příbuzenské plemenitby. Ten pak vyjadřuje ztrátu genetické různorodosti určitého jedince. Odborně se to nazývá variabilita a jedná se vlastně o určení míry dědičně podmíněných znaků, v jejichž případě získal potomek stejnou vlohu pro vyjádření určitého znaku (exteriér) nebo vlastnosti (povaha, zdraví) od otce i od matky.

Chovatelé si teď možná říkají, že přesně to by chtěli, tedy upevnit ve svém chovu standardní exteriérové znaky nebo vlastnosti. Velký problém ale spočívá v tom, že příbuzenská plemenitba upevňuje nejen to, co chceme, ale i to, oč vůbec nestojíme.

Chovatelé většinou přemýšlí o exteriéru psa. Zapomínají na to, že součástí chovu je celá řada dalších věcí a ty příbuzenská plemenitba dokáže negativně ovlivnit. Může mít vliv např. na životaschopnost potomků, nedostatky v obranyschopnosti organizmu a potřebné odezvy na očkování, v dospělosti nedostatky v oblasti reprodukce a problémy, které lze nazvat konstituční – slabá konstituce, slabá kostra, nervová labilita, kousavost, obtížná cvičitelnost atd.

Příbuzenskou plemenitbou se zabývají i předpisy FCI. V Mezinárodní chovatelské strategii FCI (najdete ji na www.cmku.cz-dokumenty) je napsáno že: „K zachování nebo posílení genetické rozmanitosti plemene bychom se měli vyvarovat matadorbreedingu (opakování stejného jedince několikrát v jednom rodokmenu) a úzké příbuzenské plemenitby. Nemělo by docházet ke spojení sourozenců, matky a syna nebo otce a dcery. Obecně se doporučuje, aby žádný pes neměl více potomků než je 5% počtu štěňat registrovaných v populaci plemene během pěti let. Velikost populace by neměla být brána jen na národní úrovni, ale také na úrovni mezinárodní, a to zvláště u plemen s málopočetnou chovnou základnou.“

Někdy také bývá uváděno, že příbuzenská plemenitby by neměla překročit koeficient 12,5%. Ten, kdo se nechce zdržovat počítáním, může použít tabulku z publikace Dr. Jaromíra Dostála Genetika v kynologické praxi. Připomenout je určitě třeba, že uvedená tabulka počítá jen s jedním příbuzným předkem.

Koeficient příbuzenské plemenitby
Typ spojeníKoeficient v %
Sourozenci mezi sebou25%
Rodiče a děti25%
Polosourozenci mezi sebou12,5%
Prarodiče s vnoučaty12,5%
Bratranci a sestřenice se čtyřmi společnými dědy12,5%
Strýc nebi teta s neteří či synovcem12,5%
Polostrýc a poloteta s neteří a synovcem6,25%
Polobratranec a polosestřenice s jedním společným dědou3,13%

Některé chovatelské kluby mají ve svých předpisech jasně definované ustanovení říkající, jaký typ příbuzenské plemenitby je možné použít. Jinde je vše ponecháno na chovateli s tím, že příslušný poradce chovu by měl na možné negativní dopady spojení upozornit. Klub má nebo by měl mít větší přehled o chovných jedincích nebo o výsledcích jednotlivých spojení a měl by informace chovatelům poskytovat.

Příbuzenská plemenitba je určitým druhem chovu. Nakonec by bez ní asi nevznikla plemena psů. Pokud se k ní má ale přistoupit, je třeba vědět, „na čem se dělá“, tedy jaká je kvalita vybraného otce i matky a zda vědomě nekombinujeme nějaké vady a to zvláště vady zdravotní.

Druhým důležitým aspektem je i to, zda potomci z příbuzenské plemenitby budou mít šanci na výběr nepříbuzného partnera. Třetí velký problém spočívá v tom, že některá plemena spadají do kategorie málopočetných plemen s malou chovnou základnou a že se prostě příbuzenské plemenitbě nelze vyhnout.

Problémy může vyvolat i nadměrné využívání určitého psa. Je pochopitelné, že se některý nový chovný pes majitelům fen líbí. Pokud ale má víc potomků, než je rozumné, může se plemeno dostat do situace, kdy se bez příbuzenské plemenitby další generace neobejdou.

Zažili jsme to v praxi, kdy se do ČR dovezl irský teriér Camogie Crusader. Byl to nádherný pes a pokryl cca 80 % našich chovných fen. Když se v následujících generacích použil na příbuzenskou plemenitbu, byly výsledky katastrofální. Potomkům chybělo někdy i 10 zubů. V chovu se objevila dědičně podmíněná digitální hyperkeratóza, kterou jsme zatím neznali a víc než 50% jedinců bylo bázlivých a kousavých.

Pokud se vrátíme k  otázce zda příbuzenskou plemenitbu ano nebo ne, tak lze říci, že příbuzenská plemenitba je způsobem chovu a to způsobem obecně využívaným. Měla by se dělat s určitým záměrem a ne proto, že nepříbuzný pes je o 50 km dál, než ten příbuzný. Měla by se dělat na základě detailních znalostí psa i feny a jejich sourozenců a předků a mělo by být jasné, jaké budou možnosti potomků ze spojení při dalším využití v chovu. Počítat je vždy třeba s tím, že bychom úspěchu jedné chovatelské stanice neměli dávat přednost před prospěchem plemene jako celku.

V každém případě by se měl chovatel vyhnout spojení matky se synem nebo vlastních sourozenců. Na příbuzenskou plemenitbu ale nelze svádět všechny problémy, které se v chovu jednotlivých plemen mohou vyskytnout. On nemocný, povahově nevyrovnaný nebo z pohledu standardu vadný jedinec může vzniknout i ze spojení, kde příbuzného předka nenajdete ani v předchozích deseti generacích.

Čtěte také: Otazníky kolem genetických vyšetření

rezervace vyšetření

Mohou být psi na psy?

Jsou věci, které se mohou stát asi jen v Americe. Údajně tam do útulku přivedl majitel psa a prohlásil, že ho nechce neb jeho pes je homosexuál. Případ vyvolal velkou diskuzi a to nejen v USA, ale po celém světě. Diskuze to byla leckdy kontroverzní a přilákala i naše novináře. Ptají se na to, jak to vlastně s homosexualitou psů je a zda se tímto problémem někdo v České republice zabývá.

Irský soft coated wheaten terier, foto Jan Tichý

Dá se říci, že případná homosexualita psů není příliš probádaná. Praktičtí kynologové jí spíše zamítají. Pokud se někde nějaké informace objeví, bývají to spíše bulvární časopisy než ty vědecké nebo s veterinární tématikou.

Nemusí to být zrovna homosexualita

Občas nebo spíše často se stává, že pes projeví sexuální chování vůči jedinci stejného pohlaví. Je ale otázkou, zda se spíše nejedná o projev sexuálního předráždění nebo snahy se prosadit než toho, že by pes preferoval před fenou psa samce. Podobné chování lze pozorovat velmi často u psů pubertálního věku nebo u psů, v jejichž okolí hárá větší množství fen.

otazníky kolem reprodukce psů

Na homosexuální sklony mají někdy podezření chovatelé v případě, že fenka, která je podle nich v ideálním období pro krytí, některého psa nepřitahuje. V uvedeném případě může hrát roli celá řada faktorů. Může se např. jednat o špatně zvolený den krytí, kdy nezkušený pes o fenku jeví zájem, ale naopak pes zkušený, který často kryje, si jí ani nevšimne neb on ví, že ještě není ta správná doba.

Počítat je třeba s tím, že i psi mohou mít své sexuální rituály. Znala jsem psa , který při prvním krytí narazil na temperamentní fenku a pokud mu při dalších krytích přišla fena, která stála tak, jak to popisuje literatura, nechtěl ji. Jako další příklad lze použít psy, často používané pro inseminaci. Leckterý z nich, když přijde fenka, se už nesnaží o normální krytí, ale nastavuje se na odběr ejakulátu. Proč by se namáhal, jednodušší je se nechat odebrat.

Existuje také něco, co by se dalo nazvat instinktivní snahou o větší genetickou variabilitu. Platí to pro psy i pro fenky a znamená to, že partnera jiného plemene nebo křížence preferují před příslušníkem plemene vlastního. Občas je podezření (ale není to vědecky prokázáno) na to, že pes i fenka vědí, že určité spojení není ideální, a pak i jinak dobře kryjící pes může určitou fenku odmítat.

Zbytečné tresty

U méně dominantních psů někdy může dojít k problémům vlivem majitelů. V době, kdy pes začíná projevovat sexuální chování, tedy v jakési psí pubertě, psa okřikují a za jeho normální projevy jej trestají. Takovému útlocitnému majiteli (častěji majitelce) vadí, že pes obtěžuje fenky na procházkách, čuchá, kde nechaly nějakou kapičku své vůně, případně to olizují. Majitelka psa leckdy i fyzicky trestá a pak se diví, že když mu ve třech letech přivede fenku na krytí, že jí pes nechce neb se obává trestu. Psa s dostatečným pohlavním výrazem a pevné povahy ale můžete trestat, jak chcete, jeho pohlavní pud bude silnější než cokoliv jiného.

Astralský silky terier a manchester terier, vpravo Jack Russell terier, foto Jan Tichý

Za určitou sexuální odchylku někdo bere sexuální obtěžování členů rodiny. Důvody ale asi jsou jiné. Velmi často se hovoří o tom, že takové chování je projevem snahy prokázat svojí dominanci a získat tak odpovídající místo ve smečce tvořené rodinou. Leckdy lze usuzovat i na sexuální podtext. Dokazuje to zvýšená míra takového chování v pravidelném měsíčním cyklu majitelek. Jako příklad mohou posloužit býci z inseminačních stanic. K nim se také ženy v určité fázi hormonálního cyklu nepouštějí a o homosexuální orientaci býků při tom nikdo neuvažuje.

Nevím o tom, že by se v České republice vedl výzkum zaměřený na sexuální orientaci psů, nevím ale samozřejmě všechno. Pravdou je, že našim psům přičítáme často lidské vlastnosti a homosexuální sexuální orientace může být jednou z nich. Otázka by tedy nemusela znít, zda existují homosexuální psi, ale zda to jejich majitelé s polidšťováním nepřehánějí.

Určitě by nás zajímalo, jak to s oním americkým nešťastníkem dopadlo. Ví se, že se ho ujala jiná rodina. Zda měl nadále zájem jen o psy nebo zda někde běhá jeho početné potomstvo, se nikde nepíše. Vzhledem k americké snaze všechny v chovu nepoužívané psy vykastrovat, lze spíše očekávat, že sexuální orientace u tohoto psa už nehraje žádnou roli.

rezervace vyšetření

Čtěte také: A co páni psové?

Odběry vzorků na vyšetření na dědičně podmíněné choroby psů

Na zdraví psů je stále více zaměřována pozornost chovatelů a majitelů jednotlivých plemen a také kynologických organizací od klubů přes Českomoravskou kynologickou unii až po FCI. Psy trápí běžná onemocnění, trápí je ale i choroby, které zdědili po rodičích, tedy choroby dědičně podmíněné.

Genetika psů

Celá řada klubů zařazuje do podmínek pro zařazení do chovu požadavek na vyšetření zaměřená na uvedený typ problémů. Někoho to těší, někomu to vadí a možná stojí za to něco si osvětlit okolo odběru vzorků a upozornit na problémy, s kterými je třeba počítat.

Vyšetření zaměřená na průkaz dědičně podmíněných onemocnění se dělí do dvou kategorií. V prvním případě se jedná o vyšetření, při kterém se hledají příznaky daného onemocnění nebo přesněji zda se jedná o psa, u kterého se choroba projevila. V odborné terminologii se pak používá označení klinické vyšetření.

Některé kluby mají přímo smlouvy s veterináři oprávněnými pro jejich plemena klinická vyšetření provádět. Na stránkách komory veterinárních lékařů lze najít seznam veterinářů oprávněných posuzovat např. oční vady, dysplazii kyčelního nebo loketního kloubu nebo pately.

Tibetský teriér, velšteriéři – foto Jan Tichý

V druhé kategorii jsou zahrnuta genetická vyšetření, při kterých se ze vzorku krve, stěru ze sliznice mordy nebo ze srsti stanoví, jak je z pohledu určité choroby pes založen. Vyšetření provádějí specializované laboratoře. I v jejich případě může mít klub s některou laboratoří uzavřenu smlouvu a požadovat vyšetření jen od ní, v jiných případech je ponechán výběr na majiteli psa.

V obou uvedených případech rozumný chovatelský klub požaduje nejen výsledky určitého vyšetření, ale také doklad o tom, že bylo uděláno opravdu u psa, u kterého je uvedeno. Kynologie je úžasný koníček, ale stejně, jako v jiných oblastech se i tady občas objeví vykukové nebo přesněji řečeno podvodníci.

Je přece lákavé odebrat si vzorek určený pro genetickou laboratoř sám a po zjištění, že je výsledek clear nebo N/N , tedy že pes je zdravý klinicky i geneticky, daného jedince odebírat pod různými jmény a čísly zápisů a výsledek uvádět u celé svojí smečky.

genetika psů

Veterinární laboratoř LABVET genetická vyšetření neprovádí. Zajišťujeme ale zájemcům odběry vzorků a jejich dodání do příslušné laboratoře. Nejčastěji se jedná o Genomii, Laboklin nebo Tilii. Při odběru kontrolujeme a potvrzujeme identitu psa, kterému byly vzorky odebírány. Vzhledem ke kontrole identity a předání vzorků příslušné laboratoři tak nemůže vzniknout podezření, že došlo k nějaké manipulaci se vzorkem.

Na majitele psů ale máme velkou prosbu. Ověřte si u svého klubu, na které onemocnění je genetické vyšetření požadováno. U jednotlivých plemen se jich dělá celá řada a ne všechna klub požaduje. Ověřte si také, zda klub má smlouvu s některou z laboratoří nebo zda má ve svých pravidlech, v které laboratoři se má vyšetření provádět.

Jak se vypočítává věk psů a fen pro reprodukci

Po zveřejnění informace o nové Vyhlášce č. 384/21 o ochraně psů a koček při chovu za účelem reprodukce, došla celá řada dotazů a žádostí o vysvětlení. Na místě je asi připomenout, že vysvětlovat záměry vyhlášky je úkol pro Oddělení ochrany zvířat na Ministerstvu zemědělství nebo Státní veterinární správu.

Požádali jsme o vysvětlení, jak to je se stanovením věku pro využití psů a fen v reprodukci. Samotné ustanovení není nic nového. Platilo i v dřívějších předpisech a bylo a je součástí Zápisního řádu Českomoravské kynologické unie a dbá se na jeho dodržování. Platí také, že chovatelské kluby si požadavky související s reprodukcí a s odběrem štěňat mohou zpřísnit, ale nemohou zmírnit.

Pravidla

Jen pro vysvětlení. Platí pravidla říkající, že pes nebo fenka plemene do 50 cm kohoutkové výšky mohou být využiti v reprodukci, tedy fenky být kryty a psi krýt od ukončeného 14 měsíce věku. U plemen nad 50 cm kohoutkové výšky je pak pravidlo upraveno a říká, že psi i fenky mohou být využiti v reprodukci od ukončeného 17 měsíce věku.

V případě fen platí, že mohou být kryty do ukončeného 8 roku věku. Lze povolit výjimku na základě potvrzení veterináře, že je fenka zdravá a schopná donosit a odchovat vrh, ale pouze do ukončeného 9 roku věku. U psů samců žádné horní věkové omezení není.

Mezi kynology se vedly a stále vedou spory, jak správně vysvětlovat formulaci „ukončený měsíc nebo rok věku“. Někdo si říká, že to je den, kdy má fenka např. osmé narozeniny, jiný názor říká, že se jedná o den, kdy má deváté narozeniny, že teprve pak končí osmý rok věku. Ke každému předpisu se zpracovává odůvodnění. Je k dispozici i u nové vyhlášky a jsou v něm uvedeny praktické příklady, jak při vysvětlování věku postupovat.

Basenji, tibetský španěl – foto Jan Tichý

Pes malého plemene se narodil 1. února 2008.

  • 1. března 2008 – pes ukončil první měsíc života,
  • 1. srpna 2008 – pes ukončil šestý měsíc života
  • 1. února 2009 – pes ukončil dvanáctý měsíc života
  • 1. dubna 2009 – pes ukončil čtrnáctý měsíc života a může být využit v reprodukci

Stejně se vysvětluje termín „ukončený 8. rok věku“.

Fenka se narodila 1. února 2012.

  • 1. února 2013 – ukončila první rok života
  • 1. února 2017- ukončila pátý rok života
  • 1. února 2020- ukončila osmý rok života a dále může být kryta jen na základě povolení výjimky
  • 1. února 2021 – ukončila devátý rok života a žádná další výjimka v možnosti krytí jí nemůže být povolena.

Překážky pro množitele

Pro množitele jsou věková omezení psů a fen při využití v reprodukci věcí nežádoucí. Stejně jim vadí ustanovení říkající, že fenka smí mít maximálně 3 vrhy během 24 měsíců. Předpis sice chrání fenku a jejím prostřednictvím i štěňata, je ale určitě nemilým zásahem do zisků množitele.

Můžeme si o nové vyhlášce myslet leccos negativního. Probíraná věková omezení jsou ale ku prospěchu fen, psů i štěňat. Platí nejen pro organizované chovatele, ale i pro ty, kdo mají více než tři fenky. Jen je třeba si přát, aby případné přestupky byly odhaleny a penalizovány. Zda tak tomu bude, ukáže čas.

Když se narodí mrtvá štěňata

Krytí proběhlo normálně, v březosti fenka žádné problémy neměla. Narodilo se osm štěňat, ale dvě z nich byla mrtvá. Myslíte si, že jsme někde udělali chybu? z veterinární ordinace“

V životě chovatele jsou věci radostné, ale i nadmíru smutné. Do druhé kategorie patří případy, kdy se fence narodí mrtvé štěně nebo mrtvá štěňata a chovatel místo radosti z krásného vrhu hledá odpověď na otázku: „Kde se stala chyba?“ Smutný není jen chovatel, ale hlavně matka fena a pohled na to, jak se snaží oživovat štěně, které je pravděpodobně několik hodin mrtvé, patří k nejhorším chovatelským zážitkům.

Zdravá štěňata českého fouska a malého münsterlandského ohaře – foto Jan Tichý

Odpověď na výše uvedenou otázku je složitá a obávám se, že jasno lze udělat jen velmi těžko, a že to je téma, které přesahuje možnosti jednoho krátkého povídání. Přesněji řečeno možností, proč se narodí mrtvé štěně nebo štěňata, je opravdu hodně. A většinu z nich chovatel moc ovlivnit nemůže. Někdy se také těžko rozlišuje, zda štěně uhynulo ještě v děloze fenky nebo zda k úhynu došlo v průběhu porodu nebo těsně po něm.

V souvislosti s úhynem štěňat v děloze se často hovoří o odloučení placenty. Ta je vlastně jakousi spojnicí mezi matkou a štěnětem a to spojnicí, která zabezpečuje štěněti dostatek všeho, co potřebuje k zdárnému vývinu. Při odloučení placenty štěně brzy hyne, rozkládá se a ohrožuje život matky i sourozenců a často negativně ovlivní průběh porodu. Příčin pro odloučení placenty je hodně. Od špatné výživy fenky přes infekční onemocnění až po úraz.

Dost často dochází k úhynu prvního štěněte, které se rodí. Má před sebou těžký úkol otevřít porodní cesty sourozencům. Většinou je důvodem pro úhyn přidušení nebo udušení štěněte. Příčinou může být to, že se na svět snaží protlačit dlouho, někdy jsou porodní cesty matky úzké nebo méně pružné a často také dojde k protržení obalů a přerušení pupečního provazce a štěně se nadechne dřív, než má k dispozici vzduch.

Zabránit takovému přidušení je velmi těžké, protože chovatel nemůže porod nijak uspíšit. Jediné co lze udělat je pokus o oživení štěněte. Je třeba vytřít nosní dírky a tlamičku, silnější nátury přes nějakou roušku hleny z dýchacích cest štěněte odsají. Štěněti je třeba třít hrudník. Jednak ho osušíte a také mu rozproudíte krev. Účinkovat může i jemné povytahování jazyka z tlamičky. Podráždí se tak dýchací centrum a štěně je vyprovokováno k nadechnutí. Chovatel ale musí počítat s tím, že manipulace se štěnětem velmi znervózňuje fenku, a že v zájmu dalších potomků je někdy vhodné se s mrtvým štěnětem smířit.

Další příčinou může být buď předčasný porod, nebo naopak porod v době, kdy už jsou některá štěňata mrtvá. Pokud fenka nezačne rodit do 64-65 dne po krytí, je rozumné vyhledat veterináře. Někdy bývá uváděno, že příčinou příliš časných nebo naopak opožděných porodů je velký časový rozestup mezi prvním a posledním krytím. Vypadá to, jako by v děloze fenky byla štěňata z různého krytí, mezi kterými může být i týdenní rozdíl ve vývoji. Porod pak spustí štěňata z prvního krytí a dalších x štěňat ještě není na příchod na svět připravených. Naopak mohou spustit porod štěňata z posledního krytí a jejich sourozenci z krytí prvního jsou již mrtví. Tuto teorii odmítají nebo potvrzují i vynikající odborníci. Přísahat na ni asi nelze, ale rozumný chovatel s ní počítá.

Narození mrtvých štěňat může způsobit celá řada dalších příčin. Rodit mrtvá se mohou štěňata fenky, která onemocněla herpesvirózu, brucelou canis nebo některým z dalších infekčních onemocnění. Mrtvá štěňata může mít fenka, která se v době březosti potkala s něčím toxickým. Někdy stačí jen prosté lakování podlahy nebo enormně silná dezinfekce psince.

Zdravá štěňata welšteriéra – foto Jan Tichý

Toxické vlivy mohou způsobit, že se štěňata narodí živá, ale mají nějakou vývojovou s životem neslučitelnou vadu a brzy po porodu hynou. Vývojové vady mohou být i následkem příbuzenské plemenitby.

Vždy je rozumné zvažovat případnou léčbu březí feny nebo preventivní zákroky proti vnitřním či zevním parazitům. Zda použitý přípravek může, či nemůže fence ublížit, zájemce zjistí snadno. Příbalové letáky vždy uvádějí, jak to je s použitím u březích fen nebo malých štěňat.

Těžko se radí, jak výše uvedeným problémům předejít. Asi by chovatel měl používat zdravý rozum. Krýt fenky v rozumném věku a nesnažit se pod heslem: „My jí chtěli dopřát jen jedna štěňátka,“ mámit vrh ze staré fenky. V březosti je třeba dopřát fence dostatek pohybu, ale nepřetěžovat jí.

Další podcasty najdete na youtube kanálu Labvetu a v podcastových aplikacích.

Pokud chce chovatel odčervovat, očkovat nebo použít něco proti blechám a klíšťatům, měl by se poradit s veterinářem nebo si aspoň najít na internetu příbalový leták přípravku. Porod je rozumné sledovat, ale pokud to není nezbytně nutné, do něj nezasahovat. Zvláště u společenských plemen je třeba zachovat klid a určitě fenku nelitovat. Zkušenost učí, že taková lehce rozmazlená „závislačka“ kouká smutně na majitele a čeká, kdy to porodí za ní. Některá dokáže porod úplně zastavit a výsledkem jsou mrtvá štěňata.

Pokud není úhyn štěněte způsoben výše uvedeným udušením, je rozumné uhynulé štěně dát pitvat a to i v případě, že máme podezření, že uhynulo už v děloze matky. Věnované korunky se v zájmu příštích vrhů určitě vyplatí. Chovatel pak má šanci se dozvědět, jaká vyšetření či další opatření by měl před příštím krytím udělat.

Počítat je třeba i s tím, že mrtvá štěňata nebo nedostatečně života schopná štěňata mohou být následkem nejen příbuzenské plemenitby, ale i nevhodného spojení, které nemáme šanci předem zjistit. Některý pár, i když se nejedná o příbuzenskou plemenitbu, na sebe prostě „nesedne.“ Nad volbou spojení je třeba uvažovat i z tohoto pohledu. Bohužel v poslední době chovatele více zajímají tituly voleného psa než jeho zdraví, povaha a počty odchovů.

Čtěte také: Péče o březí fenku – očkování a odčervení


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

eCanis.cz: Proč se rodí mrtvá štěňata?

Průvodce psí reprodukcí

Žijeme v době internetu a hodně lidí hledá informace právě v něm. Leckdy máme problém se v získaných informacích orientovat a hlavně často nevíme, zda jsou či nejsou pravdivé a odborně podložené. Internet prostě snese hodně.

Trochu lepší to je v odborných publikacích. Na našem trhu jich je celkem dost. Většina bývá přeložená ze zahraničních materiálů a i v jejich případě můžeme narazit na problémy. Např. holandská literatura často doporučuje vakcinaci proti Aujezského chorobě. Zvláště majitelé loveckých plemen by to určitě přivítali, ale vakcína u nás není a zatím se nezdá, že by se v budoucnu situace zlepšila.

Velkým problémem v publikacích zaměřených na reprodukci bývá to, že jsou z pera zkušeného chovatele, který toho sice z praktického pohledu hodně ví, ale detailní odborné znalosti mu chybí. Může to být i naopak. Veterinář radí, co a jak dělat, ale při bližším zkoumání zjistíte, že nikdy nezažil přirozené krytí nebo přirozený porod fenky.

Z uvedených důvodů určitě udělá radost všem, kdo se o reprodukci psů zajímají, novinka na našem knižním trhu. Jmenuje se PRŮVODCE PSÍ REPRODUKCÍ a podepsáni pod ní jsou Roman Kvapil a Renata Kvapilová. Majitelé psů z Prahy a okolí a také chovatelé boxerů a bostonků určitě vědí, že se jedná o dva veterináře působící v tak zvané „malé praxi“ a také o zkušené chovatele.

To, že se v autorech snoubí odborné vzdělání s chovatelskou a veterinární praxí je na publikaci znát. Zájemce v ní najde nejen podstatné informace, ale i velký počet autentických fotografií.

To, jak je knížka výborně strukturovaná, zjistí čtenář v okamžiku, kdy si otevře seznam kapitol. Od anatomie pohlavních orgánů přes fyziologii pohlavních funkcí, krytí, březost, porod, výživu štěňat až po různá onemocnění typu pyrometry a kastraci, v ní začátečník i zkušený chovatel najde potřebné informace.

Asi by se daly jednotlivé pasáže probírat podrobněji. Daleko rozumnější ale je si knížku pořídit. Určitě nebudete litovat.

Kniha je v prodeji i u nás v Labvetu.

Čtěte také: Pár slov o březosti aneb co se děje v naší fence po krytí?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Opravdu stoupají počty psů?

Když se v médiích objeví článek na téma psi, vždy je na místě se trochu bát. Řada z nich totiž psům a jejich majitelům příliš nepomáhá. Podobné to je i v současné době, kdy se novináři soustředili na stoupající počty psů a otevřeli otázku: „Jsou majitelé schopní nové čtyřnohé členy rodiny vychovat?“ nebo „Vzniká generace nezvládnutelných psů?“

Otázky to jsou určitě zajímavé a často bývají dávány do souvislosti s tím, že jsou uzavřeny cvičáky a také školy a školky pro psy. Kdo má zájem ale určitě, najde kontakt na někoho, kdo mu poradí. I na našem webu jsou různé zajímavé nabídky. Pro některé majitele určitě může být výchova psa bez odborné pomoci složitá, na druhou stranu je třeba říci, že uvedené instituce mohou majiteli poradit, ale to, jakou autoritu u svého psa má, za něj nevyřeší.

Německý krátkosrstý ohař, štěňata malého münsterlandského ohaře – foto Jan Tichý

Osobně nemám velké obavy z toho, že v době, kdy se situace vrátí do normálu, se začnou plnit útulky. Člověk si na psa rychle zvykne a nerad se ho vzdává. Potíže ale mohou vznikat vlivem horšící se ekonomické situace rodin. Pes přece jen něco stojí, v rodinném rozpočtu se s ním musí počítat a na to je třeba myslet dřív, než si štěně domů přivedeme.

Jak to je doopravdy se zvýšeným zájmem o psy? Je to jen názor nebo existují nějaké důkazy?

Chovatelské kluby a poradci chovu určitě mohou dosvědčit, že zájem o štěňata všech plemen je velký. Lidé současnou dobu a to, že jsou více doma, často vnímají jako příležitost si splnit dávné přání a také přání dětí a psa si pořídí.

Určitý důkaz toho, že v loňském roce byl větší zájem o štěňata, je možné hledat v počtu zápisů psů a fen do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie. Pod označením „zápis do plemenné knihy“ se skrývají počty u nás narozených štěňat s průkazem původu a počty zapsaných importovaných psů fen z jiných států a to jak štěňat tak dospělých jedinců.

otazníky kolem reprodukce psů

Každý pes dostane své číslo zápisu, které v podstatě říká o kolikátého jedince plemene zapsaného do naší plemenné knihy se jedná. Čísla zápisů jsou jedním z identifikačních znaků psů a jsou také výborným podkladem pro zpracování roční statistiky. Výsledkem je přehled říkající, jak to z pohledu počtu nových psů a fen vypadá v rámci jednotlivých plemen i v rámci Českomoravské kynologické unie celkem.

V posledních letech se ročně do naší plemenné knihy zapisovalo okolo 42-43 000 jedinců (štěňat a dovezených psů). V roce 2018 to bylo 42 986 jedinců, v roce 2019 44 116 a v roce 2020 46 105. Z uvedených čísel vyplývá, že počet zápisů rostl již v předchozích letech, ale za loňský rok poskočil cca o 2 tisíce.

Zajímavé není jen celkové číslo, ale i to, jak si vedou jednotlivá plemena. V níže uvedené tabulce je TOP patnáct plemen za rok 2020 a pro zajímavost tabulku doplňují naše národní plemena.

Zhruba se dá říci, že dlouhodobě vedou němečtí ovčáci a jezevčíci. Na dalších místech v TOP patnáctce k určitým změnám ale dochází. Je vidět, že zájem je o plemena, s kterými lze dělat různé sportovní aktivity, např. border kolie, australský ovčák nebo malinois. Své příznivce mají plemena, která by se pro svoji přátelskou povahu dala řadit mezi psy rodinné, např. retrieveři a stafordšírští bulteriéři a třetí kategorii tvoří menší společenská plemena, např. yorkshire teriér , čivava nebo kavalír king Charles španěl. Stranou nezůstávají ani plemena lovecká (jezevčík, německý krátkosrstý ohař).

Malý hrubosrstý vendeéský basset, jezevčík hrubosrstý – foto Jan Tichý

Připomenout je určitě třeba, že Českomoravská kynologická unie je u nás největší organizací zastřešující chov psů s průkazem původu, ale není organizací jedinou. Počítat je třeba s tím, že se moc neví, jaký podíl mají v české a moravské psí populaci ti s průkazem původu. Odhaduje se, že tvoří necelou 1/4 .

Pořadí plemen podle počtu zápisů do plemenné knihy ČMKU v roce 2020

pořadíplemenopočet zápisů
1.Německý ovčák4 621
2.Jezevčík1 973
3.Stafordšírský bullterier1 506
4.Border kolie1 342
5.Labradorský retriever1 333
6.Čivava1 326
7.Australský ovčák1 093
8.Yorkšírský terier1 075
9.Zlatý retriever887
10.Kavalír King Charles španěl809
11.Belgický ovčák – Malinois805
12.Německý ohař krátkosrstý731
13.Francouzský buldoček682
14.Německý špic681
15.Pudl620
19.Chodský pes549
32.Český fousek402
41.Pražský krysařík302
52.Československý vlčák247
77.Český strakatý pes145
89.Český horský pes89
235.Český teriér3

Čtěte také: JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Péče o březí fenku – očkování a odčervení

Naše Andulka začala barvit a chceme ji krýt. Nevíme ale, jak to je s očkováním a odčervením. Každý nám říká něco jiného. Poradíte?“ dotaz z veterinární ordinace

Dotazy jak to je s preventivními úkony u březích fen jsou poměrně časté a je pravdou, že názory na tuto problematiku se rozcházejí. Někdo přísahá na odčervení a naopak zamítá očkování, jiný by se všemu u březí fenky raději vyhnul a další si myslí, že očkování, odčervování a případné ošetření proti zevním parazitům nemá s březostí nic společného.

Thajský ridgeback, anglický toy teriér – foto Jan Tichý

Dříve se doporučovalo odčervit fenku před očekávanou říjí a pak v polovině březosti a to zejména přípravkem zaměřeným na škrkavky. I při sebevětší péči se může stát, že se u březí feny objeví některá z tasemnic. Nejčastěji se jedná o tasemnici psí, která má jako mezihostitele blechu. Staří chovatelé si určitě pamatují na doby, kdy bylo zcela vyloučeno zbavit březí fenu tasemnice. Tehdy používané přípravky většinou vyvolávaly silný průjem a přímo kolikové bolesti. Mohlo se stát, že s vypuzovanou tasemnicí odešla i štěňata.

S dalšími parazity se dřívější chovatelé příliš často nepotkávali a ani oni, ani veterináři se jimi nezabývali. Dnes je situace trochu jiná. Mimo uvedených škrkavek a tasemnic se v chovu psů potýkáme s řadou dalších vnitřních parazitů. Naše psy např. trápí giardie, různé druhy isospor nebo tenkohlavec liščí. Nepříjemné je to, že jednorázové odčervení uvedené parazity z psího organizmu neodstraní.

Rozumné tedy je nechat vyšetřit trus fenky před krytím, v polovině březosti a neuškodí ani vyšetření v týdnu před předpokládaným porodem. Pokud se něco najde, jsou k dispozici přípravky, které lze použít, aniž by březí fence uškodily.Nemá-li chovatel možnost nechat trus vyšetřit, určitě neudělá chybu, pokud fenku odčerví před říjí a v polovině březosti.

Počítat je ale třeba s tím, že i když je nález koprologického vyšetření trusu negativní nebo byla fenka odčervena, mohou se u štěňat objevit škrkavky. Důvod spočívá ve způsobu vývoje škrkavek a v tělních (somatických) larvách, které má fenka v sobě a které se v průběhu březosti uvolní. Somatické larvičky se vyšetřením trusu neprokáží a nezničí je běžné odčervení. V praxi to znamená, že by chovatel měl nechat vyšetřit trus štěňat ve věku okolo 14 dnů nebo štěňata odčervit.

Březí fenu nemusí trápit jen paraziti vnitřní. Pokud přichází do kontaktu s dalšími psy a není ničím preventivně chráněna, může si opatřit vlastní soukromou menažérii v podobě blech nebo dravčíků a z procházky si přinést klíšťata. Zvláště první dvě „breberky“ se snadno přenesou na štěňata a mohou pro štěňata znamenat velkou zátěž. Pokud naší fenku něco podobného v březosti postihne, je třeba zakročit. Musí se to ale dělat s rozumem. S nepříjemnými cizopasníky přece nechceme odstranit i štěňata.

V případě zevních i vnitřních parazitů platí, že veškerá léčba by měla být konzultována s veterinářem a přesně cílená. Její součástí musí samozřejmě být i opatření zaměřená na prostředí. Je třeba počítat s tím, že problém, který se dá u březí feny vyřešit bez většího nebezpečí může pro malá štěňata znamenat velmi ztížený životní start.

Tenkohlavec liščí a Giardia canis (označené a uprostřed zvětšené), vpravo dravčík.

V otázce očkování březích fen se mohou názory lehce rozcházet. Většina chovatelů se snaží mít své feny v potřebné imunitě a očkuje s určitým předstihem před krytím. Mimo očkování proti herpesviróze by se fena neměla očkovat těsně před nebo po krytí. Očkovat lze, pokud je použita vhodná očkovací látka, v polovině březosti, v některých případech i daleko později.

Z hlediska štěňat se jeví nejdůležitější očkování proti psince, parvoviróze, coronaviróze a infekčnímu zánětu jater. U fen, u kterých byla prokázána herpesviróza nebo kterým uhynula na toto onemocnění štěňata, je rozumné očkovat proti herpesviróze. Vakcina se aplikuje okolo krytí a pak ještě jednou v týdnu před předpokládaným porodem. Trochu opatrnější je třeba být v případě očkování proti leptospiróze a vzteklině. Typ použité vakcíny by měl určovat veterinář. On zná nákazovou situaci, složení očkovací látky i to, zda je pro daný případ vhodná či ne. I tady platí, že by se nemělo kombinovat odčervení s očkováním.

Pokud byla fenka pravidelně očkovaná a říje přijde v takovém termínu, že očkování lidově řečeno prochází, nic moc se neděje. Většina vakcín vyvolává dostatečnou imunitu a očkování můžeme přeložit na dobu po odstavu štěňat.

Velmi záleží na nákazové situaci. V době, kdy naše chovy likvidovala parvoviróza, se očkování proti ní v polovině březosti velmi doporučovalo. Zdůvodňovalo se to v rámci možností výbornou hladinou protilátek štěňat od takto očkované feny.

Očkování a odčervení březích fen jsou věci, které by měl chovatel konzultovat s ošetřujícím veterinářem. Opatrnost a odborné vedení v těchto oblastech se určitě vyplatí. Mezi chovateli kolující „zaručeně nejlepší léky“ v sobě skrývají řadu nebezpečí. Patří sem nevhodnost přípravku pro daný problém, neznalost správného dávkování, problematické skladování a často i několik let prošlá doba použitelnosti.

Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.

Čtěte také: Reprodukce psů – další články na blogu


Výživa březí feny

Včera jsme kryli. Ode dneška jí dávám 2x víc žrádla, přece chci, aby měla hodně štěňat.“ takychovatel

Chovatelé by většinou chtěli vědět, zda je jejich fena březí co nejdříve po krytí. Vede je k tomu řada důvodů. Vyjma toho, že si občas někdo chce naplánovat psí „mateřskou dovolenou,“ přemýšlejí hlavně o tom, jak změnit a zlepšit péči věnovanou feně. Z hlediska očekávaného potomstva i samotné matky jsou podobné úvahy určitě rozumné, ale uvést je v praxi není vždy zcela jednoduché.

Začínající, ale bohužel často i zkušení chovatelé často zapomínají na tři úzce související pravidla, která nelze při péči o březí fenu pominout.

  • Březost je fyziologický, tedy normální stav.

Chovatelé občas mívají sklony zacházet s březí fenou stejně jako s nemocným jedincem. Podobné jednání neprospívá feně, případným potomkům ani chovateli samotnému.

  • Méně někdy znamená více.

Březí fena samozřejmě zvýšenou péči potřebuje. Nic ale nelze přehánět. Přemíra péče často mívá opačný výsledek, než chovatel očekává.

  • O průběhu březosti i porodu do velké míry rozhoduje péče o fenu nejen v období, kdy se chystá být matkou, ale v celém jejím životě.

I když je mateřství zcela normální a přirozenou záležitostí, znamená pro každou matku (feny nevyjímaje) značnou fyzickou i psychickou zátěž. Celková kondice hraje v průběhu březosti, porodu i odchovu potomstva nesmírně velkou roli. Chovatel by měl dbát na to, aby kondice feny byla v naprostém pořádku již před krytím. Pokud není, neměl by fenu krýt.

Celkem jednoduchá bývá situace pracovně zatížených fen nebo fen zvyklých na pravidelný pohyb. Horší už je to v případech, kdy se fenka „mazlíček“ ve svém každodenním životě dostane ven jen na nezbytně nutnou dobu k vyvenčení a pak se rychle vrací domů, do prostředí chráněného před zlými lidmi, psy a pro ni příjemnou a pro majitele nevítanou námahou svalů.

Do podobné situace se dostávají i feny, které v podstatě neopouští svůj kotec. Očekávat, že potřebnou „fyzičku“ fena dožene v průběhu březosti, je značně riskantní. Fyzická zátěž březí fenky by měla být úměrná, ale dostatečná. Ke konci březosti je třeba vše přizpůsobit počtu štěňat nebo přesněji řečeno velikosti bříška. Honit fenku jezevčíka, která tahá březí bříško skoro po zemi po schodech do čtvrtého patra určitě není rozumné.

Kerry blue teriér, irský setr – foto Jan Tichý

Nesmyslné je předpokládat, že mateřství spraví případné zdravotní potíže. Je pravda, že v době březosti se aktivizuje celý obranný systém nastávající matky a její organizmus se snaží využít i nejskrytější rezervy. Březost, porod i odchov štěňat mohou proběhnout přímo ukázkově a zdravotní problémy se zdají být zažehnány. Po odstavu štěňat se však většinou potíže objevují znova a velmi často v daleko horší míře, než před krytím.

Určitou výjimku mohou tvořit problémy gynekologického rázu. Např. po zánětu dělohy nebo po císařském řezu se doporučuje krýt fenku při následující říji. To ale neznamená, že fenku neschopnou rodit jinak než „císařem“ máme krýt každého půl roku. Jeden císařský řez je smůla, dva by měly být důvodem k vyřazení fenky z chovu.

I u feny, která je po všech stránkách k mateřství ideálně připravená, by se měl chovatel zamýšlet nad několika oblastmi, v kterých může, vzhledem k březosti, dojít k určitým změnám. Jedná se zejména o výživu a preventivním zákrokům typu odčervení a očkování

Otázka krmení patří k nejvíce diskutovaným problémům v chovu psů vůbec a v případě březích fen zvlášť. Pro řadu chovatelů je ideálem fena v blahobytné kondici a u řady z nich stále přetrvávají názory typu „Čím víc budu krmit, tím víc štěňat bude a také fena bude mít víc mléka.“ Neuvědomují si rozdíl mezi správnou kondicí a přetučnělostí a často se pak diví, že fena obtížně zabřezává a ještě obtížněji rodí, a že ani s laktací to není nejlepší.

Do poloviny březosti je růst zárodků a později plodů v děloze feny náročný spíše z hlediska vývoje než hmotnosti. Změny, které probíhají v jejím organizmu, mimo jiné způsobují i lepší využívání všeho, co se jí v oblasti výživy dostává. V tomto období tedy fena zcela vystačí s běžnou krmnou dávkou.

Zhruba od pátého týdne nároky feny na výživu stoupají a měnit by se tedy měla i krmná dávka. Doporučováno je zvýšení o 5 – 10% týdně. V praxi to znamená, že ke konci březosti se zvýší krmná dávka feny ve srovnání s dobou krytí asi cca o jednu třetinu.

Někdy je uváděn koeficient zvýšené potřeby energie v době březosti. Ten se trochu liší v souvislosti s velikostí a hmotností plemen. Pokud by jako příklad byla použita níže uvedená plemena, vypadala by příslušná čísla asi následovně:

Plemenováha v kgenergetická potřeba dospělý pes kcal/ denkoeficientenergetická potřeba vysokobřezí fena kcal/den
čivava1,51001,3130
americký
kokršpaněl
74501,4630
kerry blue
teriér
151 0001,41 400
irský setr251 5001,52 250
gigantická
plemena
603 5001,75 950

Čísla uvedená v tabulce jsou vysloveně orientační. Jejich skutečnou hodnotu je třeba odvodit od potřeb jednotlivých fen, jejich kondice, zátěže i určeného či odhadovaného počtu štěňat.

S přibývajícími týdny březosti je třeba nejen mírně zvyšovat objem krmné dávky, ale zároveň ji feně předkládat víckrát denně a v menších porcích. Důvodem k tomu je zvětšující se velikost dělohy, která tlačí na ostatní břišní orgány a omezuje je tak do určité míry v jejich činnosti. Méně se toho vejde do psího žaludku či střev, náročnější se stává i trávení.

Samostatnou kapitolu ve výživě březí feny tvoří oblast vitamínů a minerálií. Právě tady se leckdo ve snaze feně co nejvíce pomoci dopouští chyb. Řada chovatelů se zcela oprávněně obává poporodní eklampsie (odvápnění) feny. Většinou k němu dochází cca okolo 14-20 dne po vrhu, tedy v době, kdy je na fenku z pohledu kojení kladená největší zátěž. K odvápnění ale může dojít i před porodem nebo těsně po něm.

Velkou roli při vzniku uvedeného onemocnění hraje vápník a to nejen v souvislosti s jeho množstvím v organizmu, ale také jeho poměr např. k fosforu nebo hořčíku. Chovatelé si důležitost vápníku uvědomují, a snaží se eklampsii velkými dávkami vápník obsahujících přípravků předejít. I v tomto případě méně znamená více.

Organismus feny, který dostává vápník v množství daleko přesahujícím jeho momentální potřebu, si tento důležitý prvek přestává sám brát z potravy. Má jej přece chovatelem předložený jako na dlani, proč by se tedy namáhal. V době nejvyšší laktace, kdy fena potřebuje zužitkovat úplně všechno, najednou neví, jak si z předkládaného krmiva vápník vzít. Dostává se do situace netrénovaného sportovce. Měsíce je vozen autem v obavě, aby se příliš neunavil, a pak jej někdo pošle běhat maratón.

Chovatelé se někdy obtížně smiřují s tím, že sklony k eklampsii jsou velmi často i geneticky podmíněnou záležitostí a to jak z hlediska určitých plemen, tak i jednotlivých rodin. Z toho vyplývá, že fena, u které se opakovaně problémy tohoto typu objevily, by neměla být dále využívána v chovu.

Z pohledu výživy mají určitě o něco jednodušší situaci chovatelé krmící granulemi a to těmi, které jsou určeny pro březí fenky. Chybu určitě nedělá ani ten, kdo krmí tradičně. Vždy by se mělo vycházet z potřeb dané fenky, z její kondice i z toho, co vyžaduje a naopak odmítá. Určitě by se neměly dělat žádné rychlé a násilné změny, ale plynule pokračovat v běžné výživě.

Počítat je třeba i s tím, že březí fena má zvýšené nároky na příjem tekutin. Je tedy zvláště nutné dbát na to, aby měla k dispozici dostatečné množství čisté vody.


Zkušenosti s našimi službami si chovatelé vyměňují ve facebookové skupině Labvet – progesteron club.

Čtěte také: Reprodukce psů – další články na blogu