Pod názvem trombocytopenie se skrývá onemocnění krve. Trombocyty neboli krevní destičky jsou nejmenší krevní elementy. Mají tvar disku a velikost cca 2-4 μm. Tvoří se v kostní dřeni fragmentací/rozpadem velkých buněk.
Samotné trombocyty nemají jádro, ale najdeme v nich granula, která obsahují řadu důležitých látek např. fibrinogen nebo vápenné ionty, tedy látky, které se uplatňují při srážení krve. Dalo by se říci, že krevní destičky jsou prvním pomocníkem v případě, kdy dojde k poranění cévy. Přilnou na poraněné místo a vytvoří tak zvaný bílý trombus, který bychom si mohli představit jako provizorní zátku. Následně se trombocyty rozpadají a uvolňují látky ze svých granul a reakcí je další postup procesu srážení krve.
Laicky řečeno trombocyty udělají první „špunt“ zabraňující dalšímu krvácení a jejich úloha je nenahraditelná. Normální hodnota trombocytů v krvi psa je cca 200-500 x10.9/l a ve výsledcích vyšetření můžete hodnotu najít i pod zkratkou PLT.
Trombocytopatie – porucha funkcí trombocytů
Trombocytopatie je tedy onemocnění při kterém je narušena funkce trombocytů. Může se jednat o trombocytózu, tedy stav, kdy je větší množství trombocytů než je pro daný druh normální. Trombocytóza nepatří u psů k častým nálezům. Daleko horší to je s trombocytopenií, tedy s onemocněním, při kterém je počet trombocytů nižší, než je normální hodnota. Na trombocytopenii někdy navazuje změna tvaru a velikosti trombocytů.
Příznaky a diagnostika trombocytopenie
Příznaky trombocytopenie mohou být různé. U postižených psů se vyskytují modřiny, krváceniny v kůži nebo na sliznicích, krev v moči, krev vtrusu, krvácení z nosu, krvácení z mordy, obtížné zastavování krvácení při poranění, krvácivé stavy při operacích a bohužel někdy i nezastavitelné krvácení u novorozených štěňat z pupečního provazce.
Trombocytopenie se diagnostikuje hematologickým vyšetřením, případně speciálním vyšetřením zaměřeným na počítání trombocytů. Pokud tedy je podezření na trombocytopenii, naše laboratoř může s diagnózou výrazně pomoci.
Příčiny a genetika trombocytopenie u psa
Důvodů pro trombocytopenii může být celá řada. Zhruba se dají rozdělit na získané a vrozené. Mezi příčiny získané může být řazena neadekvátní reakce na některé léky, součást některých onemocnění např. rakoviny, onemocnění kostní dřeně, otravy, infekční onemocnění přenášené klíšťaty (ehrlichioza, anaplasmóza) atd.
Bohužel může být trombocytopenie u psa také dědičně podmíněná. Vyskytuje se u celé řady plemen např. u Kavalír King Charles španělů, Jack Russell teriérů, Shi-tzu, labradorů nebo landseerů.
V genetických vyšetřeních bývá trombocytopenie označována zkratkou MTC. Většinou se jedná o recesivně autozomální typ dědičnosti. V praxi to znamená, že k tomu, aby onemocnění propuklo, potřebuje postižený jedinec získat vlohu od obou rodičů.
V chovu mohou,stejně jako u jiných dědičně podmíněných chorob působit přenašeči, tedy psi zdraví s normální srážlivostí, ale schopní předat vlohu trombocytopenii svým potomkům a samozřejmě psi klinicky i geneticky zdraví, tedy takoví, kteří neonemocní ani vlohu dál nepředávají.
Závěr a význam včasného vyšetření
Mimo výše zmíněného hematologického vyšetření krve, které laik asi zná pod názvem krevní obraz, existuje u řady plemen i genetické vyšetření. To je zajímavé nejen z pohledu odhalení příčiny onemocnění, ale i z hlediska vedení chovu.
Chovatelské kluby by o onemocnění i možnostech vyšetření měly své členy informovat a chovatelé by, pokud je to možné, měli své psy a fenky nechat vyšetřit.
Z chovu by se pak měli vyřadit nemocní jedinci (výsledek vyšetření P/P nebo affected) a případní přenašeči (N/P, carrier) by měli být spojováni jen s jedinci klinicky i geneticky zdravými (N/N, clear).
Vajička nebo jiné části parazitů, které jsou pouhým okem neviditelné, jsou vylučovány psím trusem. A právě ten je zdrojem nákazy. Vydrží v prostředí hodně dlouho, takže i když se trus rozpadl, vajíčka nebo cysty mohou přetrvávat v půdě. Kromě toho je pejsek může mít i na své srsti, pokud se umazal vlastním trusem nebo se s chutí vyválel v nějakém cizím. Proto je třeba dbát na hygienu rukou a nejíst, dokud si je neumyjeme.
Některými parazity se můžeme nakazit přes kůži. Z vajíček měchovců se totiž v půdě vylíhnou larvičky. Pokud někdo chodí v takto kontaminované půdě nebo písku bos, mohou se do jeho těla dostat přes kůži.
Dalším parazitem, který člověk může sdílet se psem, je tasemnice psí, kterou přenášejí blechy. Člověk se může nakazit, pokud omylem takovou malou blešku spolkne.
Má váš pejsek potíže s močením? Močí bolestivě, po malých dávkách, je moč červená? To vše mohou být příznaky bakteriálního zánětu.
Močové cesty jsou většinou infikovány bakteriemi střevní mikroflory, které do nich vnikají vzestupnou cestou z dolních částí močového aparátu. Touto chorobou onemocní během života asi 14% psů, nejčastěji ve věku mladším dvou let a potom starším šesti let. Častěji bývají postiženy fenky, u nichž se udává, že ve věku nad deset let jich těmito infekcemi trpí až 50%.
Kromě střevních bakterií může infekci vyvolat i bakterie ureaplasma. Patří do skupiny bakterií, které souhrnně nazýváme mykoplasmy. Jedná se o velice malé bakterie, jak velikostí, tak genomem. Ureaplasmy se spolu s dalšími bakteriemi, které rozkládají močovinu, podílejí na vzniku struvitových krystalků a kamínků v moči psů. Na rozdíl od koček, je u nich tento typ urolitiázy tedy způsoben močovou infekcí a léčí se antibiotiky.
V důsledku rostoucích rezistencí bakterií se dnes důrazně doporučuje nenasazovat antibiotika na močové cesty, aniž by se provedla kultivace s testem citlivosti bakterií vůči antibiotikům. Ze vzorku moči provedeme vyšetření jak na kultivovatelné bakterie (např. E.coli), tak na ureaplasmu. Výsledek je hotov za 48 – 72 hodin. Délka léčby potom závisí na tom, o jaké bakterie se jedná a je-li infekce sporadická nebo se vrací.
Letošní léto bylo dlouhé a horké, ale přechod do mírnějšího podzimu se zatím nekonal. Naopak, o víkendu 17. – 18. září došlo k prudkému ochlazení, které doprovázel studený déšť. Právě v tomto termínu se konala mezinárodní výstava psů všech plemen v Klatovech a zdálo se, že většina lidí a některá plemena psů, nesou změnu počasí velmi těžko.
Výstava to byla venkovní a leckterý vystavovaný pes se nechtěl předvádět a zdálo se, že má úplně jasnou představu o tom, že chce jít domů do teplého pelíšku a nějaká výstava nebo tituly ho příliš nezajímají. Naopak byla v Klatovech řada psů, kterým chladné počasí vyhovovalo a vypadali velmi spokojeně. Platí to i o vítězném kerry blue teriérovi na obrázku.
Stejné pocity jako ti vystavovaní v Klatovech měli i někteří psi, s kterými majitelé šli na víkendovou delší přestávku nebo na celodenní výlet. Otevírá se tak otázka: „Jak bychom se měli při tak náhlém ochlazení k našim psům chovat?“ Asi nelze určit pro všechny psy stejná pravidla. Hodně záleží na plemeni psa, jeho věku, temperamentu, kondici a samozřejmě na zdravotním stavu. Lovecká plemena, ovčáčtí psi, hrubosrstí teriéři nebo sportovně naladění psi ve výborné kondici se s náhlou změnou počasí vyrovnají snadno. I u nich by ale majitelé měli dodržovat určité přístupy. Řada krátkosrstých plemen a malá plemena společenská v dešti a větru moc spokojená nebudou a je třeba přemýšlet nad tím, jak je ochránit a co s nimi ještě lze podnikat a co ne.
U všech psů je někdy větší a někdy menším problémem to, že změna venkovní teploty je prudká a oni nemají čas se aklimatizovat a otužovat. Nejde ani tak o zimu, té se pohybem většina psů může vyhnout. Větším nebezpečím je studené vlhko. V podzimním nebo jarním aprílovém počasí psi snadno provlhnou až na kůži a následně prochladnou. Většinou netrpí jako my rýmou nebo kašlem, ale stoupá počet onemocnění plic a velmi se zvýrazňují problémy pohybového aparátu. I nás lidi ve vlhku a zimě přece víc trápí bolavé klouby, než v jiném ročním období.
Leckdo pořizuje svým čtyřnohým přátelům nějaké oblečení. Ke slovu přichází např. pláštěnka. Není to úplně ideální řešení. Možná trochu ochrání před vlhkem, se zimou je to složitější. Oblíbené jsou různé kabátky nebo svetříky, ty se ale snadno nasáknou vodou a pro psa je to daleko horší, než když žádné oblečení nemá. Pokud už chceme psy trochu ochránit, je vhodnější, než overal pokrývající celé tělo psa, dečka z kombinovaného materiálu, která je nahoře nepromokavá a ve spodní části mírně hřející. Končetiny psa zůstávají volné a pes se může pohybovat přesně tak, jak potřebuje. Uvedená dečka dobře poslouží u starších psů s bolavými zády nebo se sklony k onemocnění ledvin.
V poslední době jsou velmi oblíbené psí kočárky. Pokud se používají pro rychlý přesun psa z jednoho místa na místo druhé, asi proti nim nelze nic namítat. Mýlí se ale majitel, který si myslí, že provezení v kočárku nahradí procházku se psem. Ona taková procházka v rozumné délce má kladný vliv na fyzickou i psychickou kondici psa. Svaly se potřebují protáhnout a z kočárku jeden vzkazy zanechané čtyřnohými kolegy a kolegyněmi opravdu nepřečte.
Specifický přístup si zaslouží staří psi, nemocmní psi a také malá štěňata. V jejich případě než delší procházka je vhodnější jen krátký pobyt venku, tedy čas nezbytně nutný pro vyvenčení. Určitě není vhodné u zdravých psů omezovat pobyt venku. Rozumný majitel se ale snaží, aby se pes na procházce hýbal a v žádném případě jej nenechá čekat přivázaného před krámem nebo hospodou. Po návratu domů je třeba psa důkladně vysušit. Nemusí se zrovna jednat o fénování, stačí důkladně vytřít srst dobře sající tkaninou. Platí to i o psech ubytovaných v kotcích. Zavřít promoklého psa do kotce určitě jeho zdraví neprospívá.
Začíná období honů a tak je třeba u psů loveckých nebo dalších plemen vystavených větší fyzické námaze přemýšlet nad úpravou krmné dávky. V chladu pes vynakládá trochu více energie a není od věci mu krmnou dávku lehce zvednout. Vhodné je krmit potravou vytemperovanou na pokojovou teplotu. Nabídnout psovi prochladlému z pobytu venku kus masa z ledničky není rozumné. Výsledkem mohou být nepříjemné průjmy a určitě netěší žádného majitele běhat se svým průjmujícím psem půlku noci v mlze, dešti a větru venku a uklízet po něm řídké exkrementy.
Jak již bylo řečeno, nelze stanovit přesná pravidla, jak se v sychravém počasí chovat ke všem psům. Je třeba zapojit zdravý selský rozum a přemýšlet nad tím, na co náš pes fyzicky a psychicky má, co ho těší a také co zvládneme my majitelé.
Jedná se o injekční aplikaci alergenů, na které měl pejsek v testech pozitivní reakci. Je tedy nejdříve zapotřebí provést alergologické vyšetření k jejich identifikaci. Terapie je potom „ušitá na míru“ každému pacientovi. Imunoterapie u psů je považovaná za zlatý standard v terapii alergie.
2. Jaký je její princip?
Jedná se o jakýsi imunologický trénink. Tělo si k alergenům vytvoří toleranci a přestane na ně přehnaně reagovat. Tato terapie je zatím jediná, která je schopna tuto toleranci navodit.
3. Jak to probíhá?
Pod kůži se tenkou inzulinovou stříkačkou aplikuje směs alergenů, začíná se na nízkých dávkách v intervalu dvou týdnů. Postupně se dávky zvyšují a interval prodlužuje až se skončí na dávce 1ml jednou měsíčně. Majitelé mohou provádět aplikaci sami, ale je potřeba být v kontaktu s veterinářem pro případnou adjustaci terapie. Pokud se například svědivost přechodně zvýší po aplikaci, je nutné následující dávku snížit. Když se svědivost vrátí ještě před další injekcí, je zase nutné intervaly zkrátit.
4. Jaká je účinnost?
Účinnost terapie se udává 75%. Z toho asi čtvrtina zareaguje excelentně, takže žádná další medikamentózní terapie není zapotřebí. U zbylých pacientů se významně sníží použití léčiv ke snížení svědivosti.
5. Za jak dlouho se účinky projeví?
Jen málokdy se zlepšení projeví už první měsíc, většinou je to za 4 – 6 měsíců, ale není výjimečný ani rok trvání imunoterapie. Proto by se ti, kteří se pro ni rozhodnou, měli vyzbrojit trpělivostí a neházet předčasně flintu do žita.
6. Kdy by se s ní mělo začít?
Ideální je doba, kdy jsou kožní projevy pod kontrolou a imunitní systém se připraví na další nástup alergenů. Dříve se uvádělo, že imunoterapie není nutná pro ty pacienty, u kterých jsou potíže méně než 3 měsíce v roce. Na základě zkušeností veterinárních dermatologů i studií u lidí se tento postoj přehodnotil. Imunoterapie totiž působí i preventivně. Zjistilo se, že běhen života alergika se potíže zhoršují – postupně se přidávají další alergeny a ze sezónní alergie se časem stane alergie celoroční. A tomu je možné imunoterapií předejít.
7. Jak dlouho vydrží jedna lahvička vakcíny?
Jedna lahvička vystačí na 10 měsíců terapie.
8. Je možné po vymizení příznaků léčbu ukončit?
Protože je atopie chronické, celoživotní onemocnění, nedoporučuje se léčbu ukončit, ale na nastavené udržovací terapii setrvat. Imunitní systém je u alergiků prostě potřeba stále trénovat.
9. Je imunoterapie bezpečná?
Bezpečnostní profil imunoterapie je dobrý, pouze u vysoce senzitivních jedinců se může objevit anafylaktický šok. Takové případy jsou však velmi vzácné. Je ale proto dobré aplikovat vakcínu v čase, kdy má vaše veterinární ordinace otevřeno, a mít pejska dvě hodiny na očích.
10. Jaká je cena imunoterapie u psů?
Imunoterapie od firmy Nextmune, kterou používáme, vychází na 600 – 700 Kč měsíčně. Je to méně, než na kolik vyjde měsíční léčba Apoquelem, Cytopointem nebo cyklosporinem. Levnější jsou pouze kortikoidy, ale těm se, co by dlouhodobé terapii, snažíme vyhnout. Jen je zapotřebí si uvědomit, že lahvička obsahuje dávky na deset měsíců, takže jednorázová investice je vyšší.
Ve dnech 30. září 2021-3.října 2021 se v Brně konala Světová výstavy psů. Bylo to po třetí, co jihomoravské metropole Světovou výstavu hostila. První dvě se konaly ještě za Československa a to v roce 1965 a 1990 a třetí již byla čistě česká. Měla jsem to potěšení se všech tří „světovek“ zúčastnit a tak mohu srovnávat.
Ta letošní byla určitě nejslavnostnější a také nejproblematičtější. Nikdo nevěděl, zda ji covid překazí úplně, částečně nebo zda se výstavě vyhne. Pravdivá je druhá verze. Výstava se konala, ale s omezeným počtem psů a také s častými změnami rozhodčích. Ne každý totiž mohl kvůli hygienickým požadavkům přijet nebo se pak bez problémů vrátit zpátky.
Nakonec se přihlásilo 12 161 psů a fen. Reprezentovali 303 plemen a jejich rázů. Vezmeme-li v úvahu, že na seznamu FCI můžeme najít 368 plemen řádně a prozatímně uznaných, přihlásil se na naši výstavu celkem slušný počet plemen. Čtyřnozí účastníci přijeli z 55 států a to např. z Islandu nebo z Japonska. (Přehled plemen podle počtu nebo podle abecedy)
Zajímavé bylo zastoupení jednotlivých plemen. Nejvíce se přihlásilo jezevčíků, pudlů a malých kníračů. K vidění byly takové rarity, jak je španělský sabuesco nebo estonský honič. Pokud někoho zajímá počet plemen ve skupinách FCI, výstavních třídách nebo v rámci jednotlivých plemen, najde podrobnosti v přiložených statistikách.
V logu výstavy je národní plemeno český teriér, ale někdo si ho může plést s kerry blue teriérem. Foto Jan Tichý
Světová výstava je nejen příležitostí k hodnocení psů z celého světa. Má i svojí společenskou stránku. Patří do ní nejen závěrečný výstavní kruh, v kterém se předvádějí ti nejlepší z nejlepších. Velké množství zájemců přilákaly stánky našich národních plemen. Za všechny je možné uvést české strakaté psy, české teriéry , chodské psy, české horské psy, československé vlčáky nebo pražské krysaříky. Chovatelé a jejich kluby připravili velké množství propagačních materiálů a byli připraveni zájemců opakovaně vysvětlovat vše, co je zajímalo.
Čeští strakatí psi, chodští psi, českoslovenští vlčáci a pražští krysaříci měli pro diváky připravený program. Skupina českých strakáčů se svými majiteli tančila a cvičila na tóny Smetanovy Vltavy. Chodští psi předváděli každý den něco jiného. Diváci tak mohli vidět fenku s neuvěřitelným množstvím zkoušek, která ukazovala perfektně provedené cviky poslušnosti. Uměleckým zážitkem byl tanec se psem v provedené další fenky a její majitelky. Velký potlesk sklidila dívenka, která předváděla, jak to vypadá, když psa a dítě baví frisbee.
Že je československý vlčák pracovní nebo chcete-li služební plemeno a přitom pes milující svojí rodinu lidskou i psí dokazovali zástupci právě tohoto krásného plemene. Přítomné oborníky i laiky bavil i překvapoval pražský krysařík s krásným jménem Guliver. Za jeho cviky poslušnosti, vyhledávání člověka, neuvěřitelně radostný aport i prvky tance se psem by se nemuseli stydět ani border kolie. A pak že je krysařík fifinka, s kterou se nedá nic dělat.
Naši „světovku charakterizovali krásní psi, příjemné prostředí, přátelští pořadatelé i televizní přenos, který mohli sledovat ti, kdo se do Brna nedostali. Byla i propagací české kynologie jako celku. Dokladem je článek, který je možné si přečíst na webu ČMKU (www.cmku.cz) a také na stránkách FCI. Napsal jej president FCI Dr. Tamás Jakkel. Určitě je potěšující, že nás šéf FCI za výstavu pochválil a potěšující je i Zlatý špendlík FCI, který nejen jako poděkování za uspořádání Světové výstavy ale i za práci českých kynologů za všechny obdržel president ČMKU Lubomír Široký.
Ze všech tří světových výstav pořádaných v Brně byla ta poslední nejslavnostnější a také nejpestřejší. Pravdou je, že je k dispozici úplně jiná technika a vybavení. Letošní výstava měla moc pěkné logo. Je na něm profil českého teriéra, kterému se do ušního boltce vešla česká vlajka. Málokdo ale asi ví, že předlohou pro logo byl dědeček fenky Ilonky Garex, která se na Word Dog Show 2021 stala nejkrásnějším mladým teriérem.
Pokud by někoho zajímaly výsledky jednotlivých psů, najde je na https://www.wds2021.cz/cz/vysledky. Možná si tam někdo vybere ženicha pro svojí fenku a pokud bude potřebovat pomoc s určením optimálního dne krytí, je mu LABVET k dispozici.
Trávíte víkendy a letní dovolené nejraději na chatě? Pak s sebou jistě berete i svého zvířecího mazlíčka. To je jedna z výhod tuzemské dovolené, nemusíte pro zvíře složitě shánět hlídání a cesta není tak dlouhá jako v případě výletu do zahraničí. Jak zajistit, aby si váš čtyřnohý kamarád pobyt dosyta užil?
Jestliže s vámi zvíře cestuje na chalupu pravidelně, jistě už máte celou logistiku v malíčku. Pokud ale máte nového mazlíčka a letos s ním cestujete poprvé, nenechejte nic náhodě a důkladně se připravte. Samozřejmostí je sbalit dostatek krmiva, na které je zvíře zvyklé. Nezapomeňte ani na pamlsky, misky, pelíšek, oblíbené hračky a samozřejmě i vodítko s obojkem nebo postrojem.
Pro kočku přibalte také kočičí toaletu a dostatek steliva. Myslete na bezpečnou cestu autem. Zvíře by mělo být připoutané bezpečnostním pásem, nebo být v přepravním boxu či v zavazadlovém prostoru auta, které je oddělené mříží. Cestujete-li veřejnou dopravou, kočka musí být umístěna v přepravce, miniaturní pes může být přepravován v cestovní tašce, u větších psů je nutný náhubek (měl by být prostorný, aby zvíře mohlo dýchat s vyplazeným jazykem a ochlazovat se).
Je-li cesta delší, přibalte si s sebou cestovní misku a vodu na občerstvení. Psi se velmi málo potí a ochlazují se pouze zrychleným dýcháním při vyplazení jazyka. To ale odvádí z těla tekutiny, a pokud nemá zvíře k dispozici dostatek vody k pití, rychle se dehydratuje.
Berete-li mazlíčka na chalupu poprvé, vezměte mu pelíšek a hračky z domova. Budou totiž načichlé pachem domova, což zvířeti pomůže cítit se v novém prostředí lépe. Až si zvíře na chalupě zvykne a „zabydlí“ se, můžete mu tam obstarat nový pelíšek, hračky, misky, čímž vám příště odpadnou položky z cestovního seznamu.
Průzkum nového teritoria
Při první návštěvě chalupy je velmi důležité dát zvířeti dostatek času, aby se s novým prostředím sžilo. Po příjezdu vezměte psa na vodítko a celou chatu i její okolí si s ním obejděte, aby se s novým územím seznámil a očichal si ho. Psi mají v tomto ohledu výhodu, často se přizpůsobí rychle a za chvíli se tam chovají jako doma.
Máte-li kolem chaty oplocenou zahradu, kde bude pes trávit čas bez dozoru, zkontrolujte riziková místa, kudy by mohl utéci, a zabezpečte je. Neměly by tam být jedovaté rostliny, které by mohl pes pozřít a otrávit se. To představuje riziko zejména u štěňat a mladých psů, kteří mají tendence okusovat vše možné.
Pokud je chalupa neoplocená, nenechávejte psa venku pohybovat se o samotě. Mohl by pronásledovat zajíce, zachytit pach háravé feny od sousedů apod. V neznámém prostředí je větší riziko, že se ztratí.
Kočičí ráj
Kočky, které jsou více vázané na své teritorium, obvykle potřebují k přizpůsobení se více času a je tak lepší je nechávat pouze uvnitř chalupy. Kočku můžete zkusit vzít na obhlídku zahrady v postroji na vodítku. Ale pouze v případě, že postroj a procházky na vodítku toleruje.
Kdo chce pro kočky opravdový ráj, může jim postavit kočičí voliéru. Jde o oplocený výběh ideálně těsně sousedící s chatou, odkud kočka nemůže utéct, ale má kontakt s venkovním prostředím, může pozorovat ptáky a cvrkot na zahradě. S chalupou může být volně propojena kočičími dvířky. Kočky si tak mohou užívat venkovního prostředí, odpočívat na čerstvém vzduchu a přitom se mohou kdykoliv ukrýt v interiéru. Kočičí voliéru můžete vybavit nejrůznějšími škrabadly, posedy a hračkami, s nimiž se kočka snadno zabaví. Vhodné je zřídit zde také zastíněnou část, kde se zvíře může chladit.
Pozor na přehřátí
Dbát o to, aby se vám mazlíček v létě nepřehřál, je velmi důležité. Pes by měl mít vždy k dispozici dostatek čisté vody na pití a útočiště ve stínu. K přehřátí psů nejčastěji dochází při fyzické aktivitě za horka. V parných dnech proto na výlety raději choďte k ránu nebo večer, pokud jdete na výlet přes den, vybírejte trasy, kde se může pes zchladit (koupání v řece, smočení v lesní tůňce).
Je lepší zvolit cestu lesem, kde je stín, než po volných prostranstvích. Na sluníčku psa zbytečně nehoňte, aportovat míček může během koupání. Na zahradě psovi zajistěte dostatek vody i chladný koutek, kde může vysoké teploty přečkat. Určitě uvítá mělký bazének nebo větší lavor jako brouzdaliště.
Lékárnička pro první pomoc
Není od věci zjistit, kde je od chalupy nejbližší veterinář a uložit si na něj kontakt do telefonu pro případ nějakých akutních zdravotních komplikací. Na chatu je vhodné pořídit si zvířecí lékárničku.
Podobně jako autolékárničku ji lze koupit již předem vybavenou. Chybět by v ní neměla obyčejná pinzeta třeba na vytahování trnů či střepů z tlapky, speciální pinzeta nebo pomůcka na odstraňování klíšťat, dezinfekce, roztok na výplach oka či rány, mast na kůži, peroxid vodíku, s jehož pomocí lze vyvolat zvracení v případě pozření něčeho nestravitelného, a další léky určené speciálně pro zvířata, třeba proti průjmu a zvracení. Dále různé druhy obvazů a náplastí, ochranný návlek na tlapku, zahnuté nůžky na obvazy, gumové rukavice. Nezapomínejte ani na antiparazitární přípravky, které vaše zvíře ochrání před klíšťaty a dalšími cizopasníky.
„Chtěli jsme důkladně vydezinfikovat kotec pro štěňata. Něco jsme koupili v drogérii, zapomněla jsem, jak se to jmenuje. Bylo na tom napsáno, že se to má ředit 1: 10. Tak jsme si řekli, že to uděláme silnější, aby to opravdu působilo, a nic ředit nebudeme. Štěňata teď zvrací a motají se. Myslíte si, že to může být z té dezinfekce?“ z veterinární ordinace
Hodně lidí říká, že návody jsou jen pro ty hloupé a že je normální člověk nepotřebuje číst. Leckdy to je možná pravda, jsou ale oblasti, v kterých se jim není rozumné vyhýbat a dezinfekce určitě do této kategorie patří. Existují zásady, které je nezbytně nutné dodržovat a v následujícím textu jsou uvedeny ty nejdůležitější.
Pracovní roztoky se připravují přesně dle návodu
Některé přípravky se používají neředěné, u některého výrobce uvádí návod jak připravit tak zvaný pracovní roztok tedy roztok, který budeme přímo používat.
Často míváme sklony si věci zjednodušovat a někdy také máme pocit, že když někam něčeho dáme víc, bude to lépe fungovat. Podobný přístup v případě dezinfekce je nesmyslný z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že roztok v silnější koncentraci, než je požadováno, může ublížit a také nemusí být účinný. Mimo to kvalitní dezinfekční prostředky něco stojí a při zvýšené dávce, než je požadováno, vlastně vyhazujeme peníze.
Problém může vzniknout i tam, kde si člověk řekne, že výrobci ve svých návodech přehánějí a že menší množství nebo kratší doba působnosti musí stačit. Je to smutné, ale většinou nestačí. Při přípravě pracovních roztoků by se měl dodržovat návod a člověk by opravdu měl vážit, či měřit. Klasický český přístup „přece to odhadnu“ většinou končí tak, že je koncentrace nedostatečná nebo naopak příliš silná.
Důležitý je čas působení přípravku. Prošlá expirace může znamenat neúčinnost. Označení přípravku
Neuvádí-li výrobce jinak, ředí se přípravky studenou vodou
Je třeba počítat s tím, že použije-li se teplá nebo horká voda, dochází k jejímu odpařování a tím se mění i koncentrace pracovního roztoku
Při přípravě dezinfekčních roztoků se dodávaný přípravek považuje za stoprocentní
Může se stát, že na lahvi s dezinfekčním prostředkem je napsáno, že se jedná o 5% roztok něčeho a zároveň se v návodu uvádí, že se přípravek má použít v 3% ředění. Normální člověk se začne děsit nutnosti propočítávání % a vzpomíná na školní léta, předmět chemii a křížové pravidlo. Trápí se ale zbytečně. 3% pracovní roztok v tomto případě připravíme smícháním 97 ml vody a 3 ml roztoku.
Předměty znečistěné infekčním materiálem se nejdříve dezinfikují a teprve pak myjí
Uvedený postup zabraňuje dalšímu šíření infekce a chrání nejen zvíře a prostředí, ale i toho, kdo s materiálem pracuje. Mohlo by se zdát, že se tento bod týká pouze veterinárních pracovišť. S infekčním materiálem ale mohou přijít do kontaktu i nástroje, které běžně používáme doma.
Může se stát, že odstraňujeme srst v okolí zhnisané rány a při tom sekretem z ní vytékajícím umažeme nůžky. Nebo má pes průjem a existuje podezření, že se jedná o problém infekčního původu. Znečistěné místo je lepší polít dezinfekčním prostředkem, např. Savem a teprve následně drhnout a mýt.
Pracovní plochy se při běžné údržbě naopak nejdříve mechanicky očistí a pak teprve dezinfikují
Upravujeme příteli nepříliš čistého, ale zdravého psa a na stůl z něj vypadává hlína a bláto. Asi budeme chtít stůl před dalším použitím vydezinfikovat. Přímé nebezpečí ale pravděpodobně nehrozí a lepší a jednodušší je mechanicky nečistoty odstranit a pak teprve dezinfikovat.
Bez doporučení výrobce se dezinfekční přípravky nesmějí míchat s jinými látkami
Leckdo si myslí, že získá víceúčelový dezinfekční prostředek tím, že smíchá přípravek, u kterého je uvedeno, že působí na viry s dalším, který má působit na plísně. Výsledek ale může být zcela mimo očekávání. V lepším případě se získá nefunkční roztok, v horším pak tekutina, která může mít řadu nečekaných vlastností, např. schopnost rozleptat věci, s kterými se dostane do kontaktu včetně psí i lidské kůže.
Dezinfekční přípravky je třeba skladovat v původních nebo v jasně označených nádobách
Dezinfekční roztoky často bývají ve velkém balení, s kterým se může obtížně manipulovat. Běžně se tedy potřebná část přelívá do jiné menší a vhodnější nádoby. Další nádobu používáme i tam, kde připravujeme pracovní roztok. V obou případech nastává situace, kdy se dezinfekční roztok odlévá do jiného, než originálního obalu. V takovém případě je nezbytně nutné jasně označit, co náhradní obal obsahuje.
To označení by mělo být v rámci možností trvanlivé, tedy takové, které se nedá setřít nebo smýt. Případů, kdy si někdo nalil do lahve od piva dezinfekční roztok a pak se napil, není málo a asi se nejedná o zážitek příjemný. Pivo má určitě lepší chuť, pravděpodobně po něm nedostaneme průjem a určitě nám nepoleptá zažívací trakt.
Při práci s dezinfekčními přípravky je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce
Bezpečnost práce je termín, který lidé příliš nemilují. Je to ale věc, nad kterou je třeba přemýšlet a kterou je třeba dodržovat a to i v případě dezinfekčních prostředků. Bezpečně určitě nepracoval pán, který s představou, že výborně vtipkuje, nastříkal své kolegyni do vlasů Septonex a neuvědomil si, že mimo vlasů spray zasáhne i její oči. Bezpečně nepracuje ani ten, kdo nalije dezinfekční prostředek na stůl, kde se manipuluje s potravou a pak na něj položí chleba. Dalších příkladů se najde celá řada a zdaleka ne vždy jsou úsměvné.
Parson Russell teriér, irský setr – foto Jan Tichý
Vždy je nutno dodržovat přesně návod výrobce
Tato oblast se netýká jen dříve uvedeného ředění dezinfekčních prostředků a dodržení doby exspirace. Důležitá je i doba, po kterou má přípravek působit a důležité jsou i informace o způsobu manipulace a případné první pomoci.
Přítomnost mikroorganizmů v prostředí nebo na pracovních plochách a nástrojích je možné ověřit
Tento bod je velmi důležitý z hlediska veterinárních, zdravotních či potravinářských provozů, kde by kontrola prostředí měla být samozřejmou věcí. Týká se ale i jiných pro zvířata určených zařízení. Prostřednictvím laboratorního vyšetření může např. majitel úpravny zjistit, zda místnost, v které dělá psy krásné, není zároveň zdrojem např. plísňové infekce.
Problematika dezinfekce, jejího provádění a používaných přípravků je velmi obsáhlá. Pozornost jí věnuje i naše legislativa, např. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví nebo Zákon č.350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích.
Nabídka vhodných prostředků je v současné době velmi pestrá. Běžný majitel psa se možná k různým specialitám nedostane. Pravdou ale je, že na první pohled obyčejné SAVO dokáže být velmi účinné a je snadno dostupné. Poradit, co použít a jak postupovat, by měl i ošetřující veterinář.
Majitele psů samozřejmě zajímá i dezinsekce, tedy hubení hmyzu a škodlivých členovců. Pod složitým názvem se skrývá boj s blechami, klíšťaty a jinými „breberkami“. Je třeba si uvědomit, že:
V PŘÍPADĚ DEZINSEKCE PLATÍ STEJNÁ PRAVIDLA JAKO U DEZINFEKCE
Z hlediska chovatelů psů nebo z hlediska např. úpraven, psích hotelů atd. je dezinsekci možné rozdělit do dvou oblastí:
co děláme sami – např. preventivní opatření proti blechám, které se množí v prostředí, tedy mimo svého hostitele
a o co je lepší pořádat odbornou firmu – např. v okamžiku, kdy se nám v bytě objeví šváby, sami si neporadíme
Do odborných rukou by mělo patřit i poslední z trojice „D“ – deratizace. Jedná se o hubení škodlivých hlodavců a jedná se o stále aktuálnější problém. Odbornou pomocí tady může být deratizační firma, odbornou pomocí ale může být i temperamentní parson russell teriér, lakeland, welsh či foxteriér. Určitě si také většina kníračů vzpomene, proč se dříve jmenovali stájoví pinčové a proč byl každý majitel koní rád, když takového kosmatého vousatého suveréna ve své konírně měl.
Byla schválena novela Zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a 4. prosince 2020 byla zveřejněna ve Sbírce zákonů. Většina ustanovení by měla vstoupit v platnost 1. února 2021. V novele je několik novinek týkajících se psů. Následné povídání na některé z nich upozorňuje. Připomenout je ale třeba, že pouze soud může vykládat zákon a že ten, kdo chce znát přesné znění by si měl zákon ve Sbírce zákonů otevřít.
Definice množíren
Potěšitelnou novinkou je, že se poprvé v zákoně objevuje definice množírny a že je vysloven zákaz prodeje psů na veřejných prostranstvích nebo v obchodech se zvířaty. Původně platilo, že se předpisy týkající se např. věkových omezení při použití v reprodukci nebo při odběru štěňat od chovatele vztahovaly na organizované chovatele nebo na chovatele, kteří mají na chov psů živnostenský list. Podle novely zákona budou mít pravidla pro ochranu psů a koček při chovu daleko větší působnost.
Návod k použití
Prospěšné by mělo být i to, že dle zákona je chovatel povinen poskytnout nabyvateli informace o štěněti a také o tom, jak o něj pečovat. Podobný přístup není pro slušné chovatele psů s průkazem původu ničím novým, většina z nich jej dlouho uplatňuje v praxi.
Pozor na evidenční listy
Ze strany chovatelů asi nepříliš vítanou novinkou je zavádění evidenčních listů. Vzor jejich formuláře bude zveřejněn na webu Ministerstva zemědělství. V evidenčním listě by měly být základní informace o chovateli i vrhu a evidenční list, jeho část nebo podobný doklad s požadovanými údaji předávat nabyvatelům štěňat. Podstatné asi je to, že se evidenční listy neposílají Státní veterinární správě či jinému úřadu, ale chovatel je musí po dobu 3 let pro případ kontroly uchovávat.
Dále jsou uvedena některá ustanovení, která se v novele Zákona na ochranu zvířat týkají psů.
§ 4 se doplňuje o odstavec 4,
„(4) Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. To neplatí, pokud se zvíře jednoho chovatele brání útoku zvířete jiného chovatele nebo pokud zvíře chovatele brání prostor určený k jeho chovu a dále v případě pasteveckých psů při ochraně hospodářských zvířat. Toto ustanovení se vztahuje na volně žijící zvíře, pouze pokud je chováno v zajetí. Toto ustanovení se nevztahuje na zvíře chované v honitbě podle zákona o myslivosti a na loveckého dravce, pokud je používán podle zákona o myslivosti.“
§ 7a, Ochrana psů a koček při jejich rozmnožování.
(1) Je zakázán chov psů nebo koček, včetně jejich rozmnožování, v zařízení, včetně bytu, ve kterém jsou chováni a rozmnožováni psi nebo kočky v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické nebo etologické potřeby (dále jen „množírna“). Množírnou se rozumí zařízení, včetně bytu, uvedené ve větě první, i když není hlavním cílem činnosti chovatele rozmnožování zvířat nebo dosažení zisku.
(2) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou při prodeji nebo darování štěněte ve věku do 6 měsíců povinni
a) vést evidenci o prodaných a darovaných štěňatech a uchovávat ji po dobu 3 let,
b) poskytnout novému chovateli informace o dosavadním způsobu krmení štěněte a popis následné péče o ně a
c) vydat při převodu každého štěněte novému chovateli kopii evidenčního listu vrhu štěňat s uvedením konkrétního převáděného štěněte nebo jiný dokument, který ve vztahu k převáděnému štěněti obsahuje údaje uvedené v odstavci 5.
(3) Ustanovení odstavce 2 písm. a) a c) se nevztahuje na provozovatele útulku.
Border teriér, sussex španěl, malý müsterlandský ohař – foto Jan Tichý
(4) Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, jsou povinni
a) vyplnit ke každému vrhu nejpozději do 7 dnů od narození štěňat evidenční list vrhu štěňat,
b) do 7 dnů od označení štěněte čipem do evidenčního listu vrhu štěňat vyplnit čísla čipů jednotlivých štěňat a
c) uchovávat evidenční list vrhu štěňat nejméně po dobu 3 let ode dne jejich narození.
(5) Závazný vzor formuláře evidenčního listu vrhu štěňat uveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Evidenční list vrhu štěňat obsahuje
a) identifikační údaje chovatele,
b) místo jejich chovu,
c) informace o jejich matce, zejména plemeno, jméno, datum narození, číslo čipu nebo tetování,
d) informace o štěňatech, zejména datum narození a jejich počet, počet štěňat uhynulých po 7 dnech od narození, u každého štěněte číslo čipu, jméno štěněte a jeho pohlaví, a
e) informace o očkování a odčervení štěňat, případně o jiném veterinárním ošetření, která byla provedena do doby převodu štěňat, nejdéle do 6 měsíců jejich věku.
(6) Chovatel psa je povinen dodržovat tyto podmínky:
a) fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá zdravotní kondici; ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
b) maximální počet vrhů u feny je 3 za období 24 měsíců a
c) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.
(7) Chovatel kočky je povinen dodržovat tyto podmínky:
a) kočka kojí pouze takový počet koťat, který odpovídá její zdravotní kondici; ostatním životaschopným koťatům musí chovatel zajistit náhradní výživu,
b) maximální počet vrhů u chovné kočky je 3 za období 24 měsíců,
c) minimální věk pro odběr koťat od kočky je 84 dnů.
(8) Chovatel musí zajistit podmínky při chovu za účelem rozmnožování a minimální velikost prostor při rozmnožování psů nebo koček a dodržovat požadavky na provádění inseminace stanovené prováděcím právním předpisem. Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají 3 a více fen psa, musí dodržovat požadavky na nejnižší a nejvyšší věk psů nebo koček při jejich rozmnožování stanovené prováděcím právním předpisem.
(9) Požadavky na podmínky při chovu za účelem rozmnožování a požadavky na minimální velikost prostor při rozmnožování psů a koček, na provádění inseminace a na nejnižší a nejvyšší věk psů a koček při jejich rozmnožování stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.“
„§ 7bProdej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli
Je zakázán prodej nebo předání psa nebo kočky novému chovateli
a) na veřejném prostranství, s výjimkou prodeje nebo předání těchto zvířat v rámci veřejného vystoupení zvířat, nebo
b) na místech uvedených v § 13a odst. 5.“
S výše uvedeným souvisí také nově navrhované ustanovení § 13a odst. 5 zákona na ochranu zvířat, ze kterého citujeme: „(5) Je zakázán prodej psů, koček a primátů v obchodech se zvířaty.“ Jak moc nový zákon pomůže v oblasti množíren, ukáže praxe.
Jsme v ročním čase, kdy se ježci ukládají k zimnímu spánku. Coby hmyzožravci jsou v zimě připraveni o přirozenou potravu a tak toto období překonávají ve stavu odborně nazvaném hibernace.
Na rozdíl od spánku, kdy všechny tělesné funkce zùstávají víceméně normální, je u zimního spánku potřeba energie silně omezena a metabolismus tak téměř zastaven. Ježci upadají do nehybnosti, snižuje se počet tepů z cca 190 na 20 za minutu, tělesná teplota klesá z 35°C na 10°C i méně a dech se zpomalí na jedno nadechnutí za několik minut.
Na konci podzimu si začínají hledat vhodná místa k vybudování hnízd s odborným téměř strašidelným názvem hibernaculum. Takovými místy jsou živé ploty, kořeny stromů, hromady dřeva nebo kompostu, opuštěné králičí nory, kůlny a dřevěné přístřešky.
Samotné hnízdo je vybudované ze suchého listí, trávy a jiné vegetace a může být až 50 cm silné. Protože během zimního spánku ztratí spáč třetinu své váhy, je životně nutné, aby před usnutím vážil aspoň 600 gramù. Proto ježci, kteří v listopadu váží méně, potřebují pomoc člověka.
