Co dělat, když nás poraní zvíře?

Pes je pro většinu z nás každodenním společníkem, členem rodiny a tvorem, bez kterého by náš život byl asi smutnější. Totéž se dá říci o kočkách, křečcích, morčatech, rybičkách a dalších domácích mazlíčcích. Soužití člověka a zvířete ale mohou doprovázet i jiné zážitky, než ty příjemné. Do této kategorie patří znečistěné městské ulice, štěkánci a mňoukalové znepříjemňující život sousedům a i to, že občas některý ze čtyřnohých přátel poraní člověka.

Ví se, že k velkému počtu úrazů dochází při domácích pracích a kutilství, ví se také (a dokazují to statistiky), že nejčastěji poraní zvíře (pes, kočka) někoho ze své rodiny. Ony se totiž do kategorie poranění člověka započítávají případy, ke kterým např. dojde při hře se psem nebo kočkou a při jejich ošetřování.

Pod termín poranění jsou řazeny i drobné oděrky způsobené štěněčím ostrým zoubkem nebo drápkem na klín vyskakující kočky. Všichni to známe. Taháme se se psem o hračku a on místo klacíku uchopí a stiskne náš prst, kočka se rozhodne, že vyskočí na skříň a jako odrazový můstek použije naše záda nebo pes hltoun s podávaným pamlskem ukousne i kus naší kůže. K závažnějším poraněním dochází, pokud někdo sáhne mezi peroucí se psy. Podobných příkladů, z kterých lze vinit spíše majitele než zvíře, bychom našli celou řadu. Určitě neplatí, že každý ve statistice uváděný člověk poraněný psem měl tu smůlu, že potkal agresivní bestii.

Jsou samozřejmě i závažnější problémy a je třeba vědět, co se v případě poranění člověka zvířetem má dělat. Dnes zná asi každý člověk základy první pomoci a umí tedy ošetřit i poranění, které způsobí zvíře. Je třeba si uvědomit, že se nemusí jednat pouze o ošetření zhmožděné tkáně, ale že zvířecí zuby a drápy nemusí oplývat čistotou a že poraněná tkáň reaguje zánětem. Základem ošetření tedy je důkladná dezinfekce. Často je to nepříjemné až bolestivé, ale je lepší malá chvilka trápení než dlouhodobé problémy se zaníceným a obtížně léčitelným poraněním.

Norwich terier, malý münsterlandský ohař – foto Jan Tichý

Počítat je třeba s tím, že existuje i určité nebezpečí přenosu infekcí. Do této kategorie např. patří tak zvaná bartonelóza neboli nemoc kočičího škrábnutí. V tlamě a v okolí drápů kočky (zdravé i nemocné) žijí bakterie, které nemají na kočku samotnou žádný vliv, ale mohou, pokud se dostanou při poranění přes kůži nebo sliznici, vyvolat onemocnění u člověka. Většinou se jedná jen o zánětlivý problém poraněné tkáně, u oslabených lidí by ale reakce mohla být větší. I v případě nemoci kočičího škrábnutí je důležitá důkladná dezinfekce rány, a pokud by nastal větší problém, zvládnou jej antibiotika.

Jsou choroby, které by nezvládlo nic. Na prvním místě určitě figuruje vzteklina. Platí, že Česká republika patří mezi státy vztekliny prosté. Přesto se s nebezpečím, které vzteklina představuje, stále počítá. Znovu k nám přenést vzteklinu mohou nejen migrující divoká zvířata, ale problémy hrozí od nerozumně dovážených zvířat v zájmovém chovu. Asi dobrým úmyslem vedený člověk se někde na bulharské či jiné pláži ujme ubohého opuštěného kotěte, štěněte nebo dospělého psa či kočky a nemyslí na to, co všechno si s ním může domů přivést.

Většina lidí si nebezpečí vztekliny uvědomuje, a pokud dojde k poranění člověka např. psem, ptají se, zda je očkován proti vzteklině a požadují předložení očkovacího průkazu. Oficiální předpisy ale říkají něco jiného a prosté předložení očkovacího průkazu jim nestačí.

U zvířat vnímavých na vzteklinu je v případě, že poraní člověka požadováno klinické vyšetření a to bezprostředně po poranění a pátý den po poranění. Očkování proti vzteklině je v takovém případě důležité, nikoliv ale vyšetření nahrazující. Důvod je jednoduchý. U zvířat stejně jako u lidí existuje určité procento jedinců, kteří si z různých důvodů protilátky na základě očkování nevytvoří. Vyšetření zvířete ale dá jasnou odpověď, zda vzteklinu má, či ne a zda tedy člověka může či nemůže nakazit.

Pokud vám tedy vaše štěně při hře vytrhne z ucha náušnici a vy navštívíte lékaře, aby ucho ošetřil a náušnici nasadil zpět a on bude požadovat vyšetření psa, nevzpouzejte se. Pan doktor si nevymýšlí a nechce vás otravovat, on jen zná a dodržuje platné předpisy.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

Kdo může v České republice vystavovat průkazy původu psům?

V poslední době se množí otázky na téma: „Kdo může vystavovat průkazy původu pro psy? Existuje v České republice více možností?“. Celá problematika asi zaslouží trochu vysvětlení a následující povídání by mohlo pomoci se alespoň částečně zájemcům o chov psů zorientovat.

Štěňata českého fouska, foto Jan Tichý

Základním dokumentem v čistokrevném chovu, je průkaz původu. Dal by se přirovnat k lidskému rodnému listu. PP hodný toho označení, obsahuje celou řadu informací. Patří mezi ně základní údaje o psovi (plemeno, jméno a název chovatelské stanice, datum vrhu, typ a barva srsti, identifikační označení a číslo zápisu), údaje o chovateli (jméno, adresa a podpis), údaje o pracovišti, které PP vystavilo (adresa, razítko, podpis) a rodokmen psa (přehled předků, většinou 3- 4 generace).Např. PP vydané Českomoravskou kynologickou unií mají hologram, který dokazuje jejich pravost.

Průkazy původu vystavují jednotlivé kynologické organizace a průkaz původu si v podstatě může každý vystavit sám. Bez razítka plemenné knihy a nezbytných oficiálních údajů to je ale jen možná zajímavý, ale jinak neplatný kus papíru.

Lidé se ptají a bohužel někdy také neptají, která organizace může PP vystavovat. Chov psů je zájmová činnost a na rozdíl od hospodářských zvířat není tato oblast řízená zákonem. V chovu psů s průkazem původu, nebo chcete-li laicky s rodokmenem, působí celá řada organizací. Asi nejznámější jsou FCI a UCI.

FCI – Federation Cynologique Internationale je mezinárodní kynologická organizace, která vznikla v roce 1911. Jejími členy je 93 států, a některé další, např. Velká Británie nebo USA spolupracují s FCI na základě dohody. FCI dává základní pravidla chovu psů a schvaluje standardy jednotlivých plemen. Českou republiku zastupuje v FCI Českomoravská kynologická unie (ČMKU).

Průkazy původu (PP) vystavené ČMKU jsou uznávány u všech členských států FCI a je na nich logo, jehož součástí je znak FCI – zeměkoule.

UCI – United kenel Clubs International je mezinárodní kynologická organizace, která byla založena v Německu v roce 1976. Jejími členy je cca 16 států. UCI používá standardy FCI. Českou republiku v UCI zastupuje Českomoravská kynologická federace (CKF). I ona vystavuje PP pro odchovy svých chovatelů a i u ní platí, že si členové UCI vzájemně PP uznávají.

Podobných organizací zastřešujících chov jednoho nebo více plemen a vydávajících vlastní průkazy původů existuje ještě celá řada. Samostatnou kapitolu tvoří mezinárodní chovatelské kluby. Některé pracují v rámci FCI a PP pro štěňata pak vystavují plemenné knihy členských států FCI. Jiné kluby, např. v případě pitbulů, tedy plemene, které se do plemenných knih FCI nezapisuje, si vystavují PP samy.

Velmi důležitou informací pro případného zájemce by měly být základní předpisy dané organizace. V České republice platí Vyhláška 21/2013 Sb. O stanovení podmínek při chovu psů a koček. V ní jsou zakotveny požadavky zaměřené na ochranu psů a koček. Patří mezi ně např. minimální a maximální věk pro využití fen a psů v chovu, minimální věk pro odběr štěněte od fenky nebo maximální počet vrhů u jedné feny za určité období.

Některé kynologické organizace např. ČMKU mají tyto požadavky zakotvené ve svých předpisech, jiné je zcela pomíjí. Pravdou je, že požadavky platí pro všechny organizované chovatele, slušná organizace ale na jejich znění upozorňuje a např. krytí fen mimo stanovené věkové rozmezí nebo předčasný odběr štěňat od fenky trestá.

Velmi důležitá je také otázka, zda se v dané organizaci pracuje s podmínkami pro zařazení do chovu a zda jsou u plemen, kde to je třeba, sledovány vlohy pro dědičně podmíněná onemocnění.

Občas se stane, že se určitý jedinec právě z uvedených důvodů nedostane např. v rámci ČMKU dochovu a jeho majitel si řekne, o nic nejde, budu chovat pod jinou organizací. Člověk, který se v problematice neorientuje, pak získá štěně, které může být nepříjemně zatíženo vlohou pro nějakou chorobu.

Existují i případy, kdy je chovatel z jedné organizace pro podvody nebo nekorektní přístup k chovu psů vyloučen a klidně přestoupí do organizace jiné. Otázkou je, zda se přestup projeví na jeho morálce, nebo zda v nové organizaci bude vesele podvádět dál.

Některé organizace vzájemně spolupracují, jiné ne, a běžný člověk se v tom obtížně vyzná. Leckdy je velmi překvapen, že se jeho pes nemůže v jiné organizaci, než z které pochází, zúčastnit výstav, zkoušek nebo být zařazen do chovu. Bývá pak zklamaný a těžko se mu vysvětluje, že akce, na které se těšil, jsou pro jeho psa nepřístupné.

Existuje i další problém při vystavování PP. Někteří „také chovatelé“ klidně zájemci o štěně řeknou, že mu ho dají bez PP. Pokud ale o ten doklad stojí, za určitou částku nechají štěněti PP vystavit v zahraničí. Ta částka bývá někdy překvapivě veliká. Ví se o člověku, u kterého činí rozdíl mezi štěnětem bez PP a stejným štěnětem s PP 50 000,- Kč. Lidé jsou prostě různí a mezi těmi, kdo prodávají štěňata, se narazí i na podvodníky.

Asi nelze říkat zájemcům o chov psů s PP, že si musí brát štěně jen od chovatele z té či oné organizace. Kdo si ale chce kupovat psa, měl by velmi přemýšlet, od koho si ho bere. To samozřejmě neplatí jen o štěňatech s PP. Stále se řeší problematika množíren. Pravdou je, že pokud si lidé budou z pochybných chovů pořizovat štěňata, takové chovy budou existovat. Jde přece o „kšeft“ a pokud bude odbyt, budou i množírny.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

PESWEB

Co mi dnes oblečou? Sukýnku, overal nebo svetr?

Výše uvedenou otázku si asi klade leckterá malá slečna. Možná to někoho překvapí, ale klást by si ji mohla i slečna čtyřnohá. Psí šatičky, svetry a kombinézy jsou v nabídce celé řady obchodů a prodávají se na psích výstavách a to zvláště na těch, které jsou věnovány společenským plemenům. Mezi lidmi kolují osvědčené střihy a vzory a debatuje se nad materiálem, barvou a možností údržby.

Pravdou je, že psí oblečení není výmyslem současné doby. Určitě si leckdo vzpomene na psí dečky, které byly důkazem elegance některých pánů v první polovině minulého století. Inspirovány pravděpodobně byly dečkami dostihových psů, jejichž význam ale nespočíval v ochraně psa před zimou a chladem, ale v usnadnění orientace diváků i rozhodčích. I dnes patří psí dostihy mezi oblíbené sporty a jakousi vestu používají k označování svých psů např. záchranáři nebo myslivci. To vše jsou praktické a odůvodnitelné případy.

Často ale lidé své psy oblékají ve snaze, že je chrání před nepřízní počasí a dělají jim tak výbornou službu. Leckoho, zvláště dámy, mimo to vybírání psí garderoby nadmíru těší. Otázkou je, co na šatičky říká samotný pes a zda je oblékání čtyřnohých přátel záležitostí opravdu nutnou. Stejně jako v celé řadě jiných věcí ani tady není možné jednoznačně říci ano nebo ne. Roli může hrát celá řada faktorů od věku přes zdravotní stav až po příslušnost psa k plemeni.

Obecně je možné říci, že psí termoregulace nebo spíše jejich schopnost reagovat na změny teploty, je daleko lepší než u lidí. Pes, který vyběhne z přetopeného bytu do chladného listopadového počasí, se s venkovním prostředím rychle vyrovná. Člověk to samozřejmě vnímá trochu jinak. Posuzovat, kdy je psovi zima a kdy horko podle vlastních pocitů, není nejrozumnější.

My se v létě svlékáme a v zimě oblékáme. Psi mají srst. Mezi pokožkou a jednotlivými chlupy se vytváří vzduchová vrstva, která má velkou izolační schopnost a dobře chrání psa před horkem i zimou. Platí to u krátké srsti, platí to hlavně u srsti středně dlouhé a dlouhé. Proto je třeba zvažovat, do jaké míry je rozumné omezovat funkčnost této vrstvy tím, že psa v létě oholíme a v zimě srst stlačíme do svetru.

Ostříhaný Shi tzu v šatech, americký stafordšírský terier – je mně horko; foto Jan Tichý

Pro psa je nejlepší ochranou před zimou a chladem pohyb. Je trochu smutné, že si hodně lidí myslí, že dostatek pohybu psovi poskytne krátká procházka k samoobsluze a zpět. Nešťastný pes pak sedí před obchodem, pravděpodobně v průvanu a vlhku, třepotá se a čeká, až nakoupíme. Majitel si nepohodlí psa uvědomuje, ale místo, co by šel nakoupit sám a pak se s ním teprve vydal na procházku, obstará nebo uplete kabátek.

Velmi častým důvodem pro oblékání psů, a to často do celé tělo obepínajících kombinéz, je vlhko, bláto a tedy i nečistoty, které pes přinese z procházky do bytu. Je jednodušší vyprat kus látky než vyčesat nečistoty z psí srsti. Otázkou je, zda to tak také vnímá náš pes. Je celkem smutné pozorovat psa, kterého instinkty nutí, aby zvednutím nožičky označkoval své teritorium, a výchova mu nakazuje počkat na paničku, která mu napřed musí rozepnout kombinézu.

Uvědomit bychom si měli, že existují situace, kdy je teplé oblečení psa na závadu. I malé dítě asi ví, proč má v horku pes zrychlený dech a vyplazený jazyk. Pes se ochlazuje dýcháním. V zimě se pak může stát, že temperamentní teple oblečený pes běhá s čtyřnohým kolegou nebo z čiré radosti sám, zahřeje se a začne se ochlazovat zrychleným dýcháním. Dochází k velkým rozdílům mezi vnější a vnitřní teplotou psího organizmu. Studený vzduch, který se dostává do přehřátého těla a plic, může mít velmi negativní vliv na zdraví psa. I nám přece babičky radily abychom, když se uhřejeme, nepili studenou vodu.

Jsou samozřejmě situace, kdy je určitá ochrana zcela na místě. U psů, ale i koček po operativním zákroku bývá s úspěchem používána „košilka,“ která chrání operační ránu před zuby a jazykem. Rozumně pojaté oblečení najde určitě uplatnění u některých plemen. Máme např. naháče, kterým výše uvedená izolační vrstva chybí a kterým mrazivé nebo vlhké počastí opravdu nemusí svědčit. Teplá dečka asi prospěje psovi s problémy s páteří či onemocněním ledvin. Něco podobného určitě přivítají psí babičky a dědečkové, kteří se pohybem již zahřát nedokáží.

Neměli bychom zapomínat, že pes je sice členem rodiny, ale stále je to zvíře. Polidšťování mu v žádném případě nesvědčí. Platí to v celé řadě věcí, platí to i v případě psích oblečků. Měli bychom velmi zvažovat, kdy a proč na psa nějaké šaty navlékáme.


Čtěte také: Nemocný pes a léky

Veterinární klinika Delta – Oblečení pro psy

Co byste měli vědět, než si pořídíte králíčka

Králíci nejsou v pravém slova smyslu domestikovaná zvířata, proto je zapotřebí, abychom znali jejich přirozené potřeby a umožnili jim život podle nich. Budete-li je respektovat, je vysoká šance, že váš králíček uvidí svého veterináře pouze při preventivní prohlídce a očkování.

Přirozená strava

Jejím základem je vysoce kvalitní seno (musí vám vonět) a tráva (ne z posekaných trávníků). Denně by měli sníst množství odpovídající jejich tělesné velikosti. To činí 85-90 % diety, zbytek je zelená listová zelenina a pelety. Koncentrované krmivo by mělo být omezeno na jednu lžíci na kilo váhy denně. Pochoutky jako mrkvička by měly být určeny jen jako příležitostné pamlsky kvůli vysokému obsahu cukru, a to jen dvakrát až třikrát týdně. Většina zdravotních problémů u králíků je přímým důsledkem špatné stravy!

Vhodné prostředí

Králík musí mít dost prostoru, aby se mohl postavit na zadní, protáhnout se a udělat alespoň tři skoky. Poskakuje-li volně po bytě, pozor na elektrické kabely. Podestýlka by měla být bezprašná a bez ostrých konců.

Dostatek pohybu

Rozhodně by neměl být zavřený v pelíšku celý den. Ideální je travnatý výběh, samozřejmě ne chemicky ošetřený. Také pozor na jedovaté rostliny. Občasné proběhnutí po tvrdém povrchu mu pomůže obrousit drápky.

Společnost

Králíci potřebují společnost. Jejich divocí předkové žili v koloniích tvořených jednotlivými králičími rodinami. Společníkem mu může být další králík nebo králíci, ale též jiný druh zvířete, např. morče nebo kočka.

Zdraví

Ač žijí v milující a bezpečné společnosti dvounožců, stále mají v sobě zakódované chování kořisti. To jim nedovoluje dávat najevo zdravotní potíže až do pokročilého stadia onemocnění. Proto je zapotřebí být všímavý k jakýmkoli změnám a minimálně jednou ročně králíčka vzít na veterinu. Kastrací předejdeme některým zdravotním nebo behaviorálním problémům. Vakcinací je chráníme před smrtelnými virózami morem a myxomatózou.

A jaké jsou varovné příznaky? Snížená produkce trusu, „vybíravost“ v krmení, matná, znečištěná srst a znečištění kolem konečníku, obzvláště cékotrofy (měkký trus obsahující živiny, který králík opětovně požírá). Dále je třeba hlídat králíčkovu váhu a stav jeho řezáků.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

kralici.cz: Pořizujeme králíčka

Mají kočky také chřipku?

Ano, kočky jsou, bohužel, vnímavé ke chřipkovému viru typu A. Ač nejsou přímo jeho rezervoárem, mohou být infikovány jeho různými subtypy. Byly u nich nalezeny protilátky proti lidským chřipkovým virům, psímu chřipkovému viru H3N2 (existuje ještě druhý, ale ten se u koček nenašel) i proti virům ptačí chřipky, včetně vysoce patogenního typu H5N1.

Přirozeným rezervoárem všech chřipkových virů typu A jsou vodní ptáci. Z nich mohou být přeneseny na jiné druhy , kde se mohou adaptovat v subtyp vlastní příslušnému druhu. 

Před časem proběhla velká nákaza subtypem H7N2 (jeden z typů ptačí chřipky) v útulcích v New Yorku, kdy onemocnělo cca 500 koček a onemocnění se přeneslo i na jednoho ošetřujícího veterináře. Naštěstí u něj i u naprosté většiny koček proběhlo celkem lehce.

K přenosu dochází přímým kontaktem s nemocným jedincem, včetně pozření infikovaného drůbežího masa, nebo i nepřímo trusem infikovaných ptáků.

Inkubační doba je krátká, při experimentální infekci byla pouhé dva dny. Klinické příznaky mohou být různé v závislosti na typu viru a infekční dávce. Patří k nim horečka, apatie, výtok z očí a nosu, dýchací potíže, u kmene H5N1 byly navíc pozorovány nervové příznaky a výhřez třetího víčka.

Klinické příznaky nejsou typické pouze pro chřipku, podobně se mohou projevovat i další respirační infekce koček. Diagnóza tak může bý potvrzena pouze laboratorně. Léčba je podpůrná, popřípadě se podávají antibiotika proti druhotné bakteriální infekci.


Labvet.cz – odběry na genetická vyšetření

Novela zákona o veterinární péči

V dotazech kynologů se stále ještě potýkáme s problematikou vztahu platnosti očkování proti vzteklině v návaznosti na identifikační označení psa. Jen pro připomenutí, za platné je považováno očkování pouze v případě, že pes je čipován. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním narození před červencem 2011.

Novela veterinárního zákona

15. ledna 2020 vstupuje v platnost další novela zákona o veterinární péči. Je v ní zakotven požadavek říkající že: „Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit Krajské veterinární správě Státní veterinární správy nebo Městské veterinární správě v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.“

Upozornit je třeba na to, že z pohledu zákona je chovatelem každý, kdo má nějaké zvíře, v tomto případě psa, tedy nikoliv jen ten, kdo má registrovaný název chovatelské stanice a odchovává štěňata s průkazem původu. V předchozí době platilo podobné ustanovení, jen se týkalo 5 a více fen a lovečtí psi se zkouškou lovecké upotřebitelnosti měli výjimku a hlášeni být nemuseli. Tato výjimka byla zrušena. Státní veterinární správa by údajně měla 15. ledna spustit možnost hlásit fenky elektronickou formou. Povinnost hlášení se vztahuje na domácnost. Tím, že jednu fenku napíšeme na ve společné domácnosti žijící babičku, druhou na syna a třetí na neteř se hlášení nevyhneme.

Druhá změna vyplývající z probírané novely Zákona o veterinární péči se týká identifikačního označování štěňat. Ta by měla být označena čipem do 3 měsíců věku, nejpozději však před přechodem k novému majiteli. Tato povinnost platí pro všechna štěňata, nikoliv jen pro štěňata s průkazem původu.

Státní veterinární správa zatím nevydala žádné upřesňující informace. Pokud něco takového získáme, dáme informaci na web.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

🐕 Prodej vstupenek na webinář "VÝŽIVA PSA: ZÁKLAD ZDRAVÍ" končí 23.4. v 16h! Zarezervujte si místo právě teď! 🐕

X