Pod názvem trombocytopenie se skrývá onemocnění krve. Trombocyty neboli krevní destičky jsou nejmenší krevní elementy. Mají tvar disku a velikost cca 2-4 μm. Tvoří se v kostní dřeni fragmentací/rozpadem velkých buněk.

Samotné trombocyty nemají jádro, ale najdeme v nich granula, která obsahují řadu důležitých látek např. fibrinogen nebo vápenné ionty, tedy látky, které se uplatňují při srážení krve. Dalo by se říci, že krevní destičky jsou prvním pomocníkem v případě, kdy dojde k poranění cévy. Přilnou na poraněné místo a vytvoří tak zvaný bílý trombus, který bychom si mohli představit jako provizorní zátku. Následně se trombocyty rozpadají a uvolňují látky ze svých granul a reakcí je další postup procesu srážení krve.

Laicky řečeno trombocyty udělají první „špunt“ zabraňující dalšímu krvácení a jejich úloha je nenahraditelná. Normální hodnota trombocytů v krvi psa je cca 200-500 x10.9/l a ve výsledcích vyšetření můžete hodnotu najít i pod zkratkou PLT.

Trombocytopatie – porucha funkcí trombocytů

Trombocytopatie je tedy onemocnění při kterém je narušena funkce trombocytů. Může se jednat o trombocytózu, tedy stav, kdy je větší množství trombocytů než je pro daný druh normální. Trombocytóza nepatří u psů k častým nálezům. Daleko horší to je s trombocytopenií, tedy s onemocněním, při kterém je počet trombocytů nižší, než je normální hodnota. Na trombocytopenii někdy navazuje změna tvaru a velikosti trombocytů.

Příznaky a diagnostika trombocytopenie

Příznaky trombocytopenie mohou být různé. U postižených psů se vyskytují modřiny, krváceniny v kůži nebo na sliznicích, krev v moči, krev vtrusu, krvácení z nosu, krvácení z mordy, obtížné zastavování krvácení při poranění, krvácivé stavy při operacích a bohužel někdy i nezastavitelné krvácení u novorozených štěňat z pupečního provazce.

Trombocytopenie se diagnostikuje hematologickým vyšetřením, případně speciálním vyšetřením zaměřeným na počítání trombocytů. Pokud tedy je podezření na trombocytopenii, naše laboratoř může s diagnózou výrazně pomoci.

Příčiny a genetika trombocytopenie u psa

Důvodů pro trombocytopenii může být celá řada. Zhruba se dají rozdělit na získané a vrozené. Mezi příčiny získané může být řazena neadekvátní reakce na některé léky, součást některých onemocnění např. rakoviny, onemocnění kostní dřeně, otravy, infekční onemocnění přenášené klíšťaty (ehrlichioza, anaplasmóza) atd.

Bohužel může být trombocytopenie u psa také dědičně podmíněná. Vyskytuje se u celé řady plemen např. u Kavalír King Charles španělů, Jack Russell teriérů, Shi-tzu, labradorů nebo landseerů.

V genetických vyšetřeních bývá trombocytopenie označována zkratkou MTC. Většinou se jedná o recesivně autozomální typ dědičnosti. V praxi to znamená, že k tomu, aby onemocnění propuklo, potřebuje postižený jedinec získat vlohu od obou rodičů.

V chovu mohou,stejně jako u jiných dědičně podmíněných chorob působit přenašeči, tedy psi zdraví s normální srážlivostí, ale schopní předat vlohu trombocytopenii svým potomkům a samozřejmě psi klinicky i geneticky zdraví, tedy takoví, kteří neonemocní ani vlohu dál nepředávají.

Závěr a význam včasného vyšetření

Mimo výše zmíněného hematologického vyšetření krve, které laik asi zná pod názvem krevní obraz, existuje u řady plemen i genetické vyšetření. To je zajímavé nejen z pohledu odhalení příčiny onemocnění, ale i z hlediska vedení chovu.

Chovatelské kluby by o onemocnění i možnostech vyšetření měly své členy informovat a chovatelé by, pokud je to možné, měli své psy a fenky nechat vyšetřit.

Z chovu by se pak měli vyřadit nemocní jedinci (výsledek vyšetření P/P nebo affected) a případní přenašeči (N/P, carrier) by měli být spojováni jen s jedinci klinicky i geneticky zdravými (N/N, clear).

V poslední době se mezi chovateli skloňuje název bakterie, o které se dříve vůbec nemluvilo a která je dnes považována za největšího strašáka kynologů v oblasti reprodukce. Jedná se o mycoplasmu, o které se říká, že je důvodem pro nezabřezávání, potraty a neplodnost a také o tom, že k nakažení dochází zásadně pohlavním stykem. Možná stojí za to, něco o ní napsat.

Co je mycoplasma?

Mycoplasma patří mezi nejmenší a nejjednodušší bakterie, občas bývá označovaná jako přechod mezi viry a bakteriemi. Má poměrně jednoduchou stavbu těla, např. nemá buněčnou stěnu, což ovlivňuje celou řadu věcí včetně špatné odezvy na antibiotickou léčbu. Do buněk svého hostitele nevniká, ale „přisaje se“ na jejich povrch.

Existuje velké množství druhů mycoplasem. Většinou se jedná o tak zvané slizniční komensály, tedy o zárodky, které ke svému životu využívají nějakého hostitele, ale při tom mu neškodí. Řadu druhů mycoplasem najdeme i u psů. Jako potencionální nebezpečí bývají zmiňovány M. cynos, M. spumatis a M. canis. M.cynos se může podílet na vzniku pneumonií, M. spumatis a M. canis mohou být příčinou onemocnění urogenitálního traktu. Pravdou ale je, že informací o jednotlivých druzích mycoplasem a jejich případné patogenitě moc není.

Jak se mycoplasma u psů šíří?

K přenosu mycoplasmosy dochází kapénkovou infekcí, pohlavním stykem a popisován je i přenos prostřednictvím krve sajícího parazita, např. klíštěte. Pokud tedy někdo tvrdí, že jeho fenku nakazil pes při krytí nebo naopak nakazila fenka psa, může, ale také nemusí mít pravdu.

K tomu, aby se mycoplasmosa u určitého jedince namnožila tak, aby mohla škodit, potřebuje ještě vhodné prostředí. A to nalézá u jedinců s oslabenou obranyschopností organismu, kteří se ataku bakterie nedokáží úspěšně bránit.

Příznaky a diagnostika

Chovatele samozřejmě zajímá, zda má jedinec, u kterého se některá z mycoplasem přemnožila v pohlavním traktu, nějaké klinické dobře viditelné příznaky. Ojediněle se mohou vyskytnout např. vřídky na pohlavních orgánech, ale větší postižení organizmu (teploty, nechutenství, zvracení, průjmy atd.) majitel psa nebo fenky nepozoruje. Trochu jiné to je v případě pneumonií, ale na ty se naráží zcela ojediněle.

Chovatelé se infekce mycoplasmosou bojí a hledají, jak ji prokázat. Vzhledem k tomu, o jaký zárodek se jedná, je velmi obtížná klasická kultivace prováděná u jiných bakterií např. streptokoků, stafylokoků atd. K dispozici ale je PCR vyšetření, tedy vyšetření, které prokazuje, že ve vzorku odebraném od psa nebo feny je nebo není přítomna DNA/ RNA zárodku, který hledáme.

Existuje několik způsobů PCR vyšetření nebo přesněji řečeno několik závěrů, které z určitého typu vyšetření vycházejí.

Kdy léčit mycoplasmu?

Léčba mycoplasmosy u psů není úplně jednoduchá. Nedají se použít běžně používaná antibiotika, a co je velmi podstatné, nepostačí týden až deset dnů trvající podávání antibiotik běžně úspěšné u jiných infekcí. V případě mycoplasmosy je třeba lék podávat 3 – 6 týdnů. Po skončení léčby by mělo být provedeno kontrolní vyšetření.

Ale pozor. To, že je výsledek negativní ještě neznamená, že s odstupem dvou, tří a více měsících bude výsledek stejný. Mycoplasmosa je velmi rozšířená a psa v takové izolaci, aby ji nepotkal, asi neudržíme. Reinfekce jsou běžné.

Otevírá se otázka, kdy vlastně psa nebo fenku, u kterých byla mycoplasma prokázána, je třeba léčit. Tady se trochu rozchází pohled chovatelů a veterinářů. Chovatelé jsou přesvědčeni, že je třeba léčit vždy a to nejen jedince, u kterého byla bakterie prokázána, ale všechny psy i fenky v daném chovu. Negativní výsledek vyšetření na mycoplasmosu také bývá jednou z podmínek při krytí.

Trochu odlišný je přístup většiny veterinářů. Ti rozumní nevidí rádi zbytečnou antibiotickou léčbu a doporučují přeléčení psa nebo fenky tehdy, pokud výsledek kvantitativního vyšetření prokazuje vysokou zátěž.

Na závěr je asi třeba připomenout, že Labvet může nabídnout odběr vzorků na mycoplasmosu a zajistíme i jejich předání příslušným laboratořím, které vyšetření PCR provádí. Vzorky u fen odebíráme z pochvy z oblasti před děložním krčkem a u psů z předkožky. Odběr to není nijak náročný. V případě pozitivního záchytu nabízíme konzultaci i případnou léčbu. Mimo vyšetření zaměřeného na mycoplasmosu u psů můžeme nabídnout i celé reprodukční balíčky. Vyšetření v nich zakotvená jsou o něco širší a zaměřují se na průkaz nejen mycoplasmosy, ale také na ureaplasmosu, chlamydie, brucelozu a základní bakteriologické vyšetření.

Pokud chcete svoji fenku před krytím vyšetřit, máte dvě možnosti. Můžete přijít 6 – 8 týdnů před předpokládaným krytím. Bude-li mycoplasmosa prokázána, máte ještě čas fenku přeléčit. Můžete také přijít na začátku barvení a pak se rozhodovat na základě výsledků zda krýt budete či ne.

Pes je živý tvor a vše co se ho týká nelze vysvětlit jednoduchými poučkami. Výše byl použitý termín „může se podílet“. Chybně přistupuje ten, kdo nezabřeznutí fenky okamžitě přisuzuje mycoplasmose. Příčin přece může být daleko víc. Pokud je mně známo, tak zatím nejsou k dispozici odborné práce zabývající se podrobně touto problematikou. Nedávno nás strašila herpesviróza, dnes už se o ní nemluví. Čas ukáže, zda se mycoplasmosy budeme bát ještě za nějakou dobu nebo zda zjistíme, že to není tak závažný problém, jak si dnes řada lidí myslí.

Nemáte ještě program na tento víkend? Pak pro vás máme pozvánku na letošní Tlapkiádu.

Tlapkiáda Festival 2023 pořádá spolek Happy Tail v kempu Džbán na Praze 6. Jde o akci, která podporuje opuštěné psy z útulků. Pro účastníky připravili i letos řadu soutěží a závodů.

Labvet bude na akci propagovat preventivní vyšetření trusu jakožto bezproblémovou a ekologickou alternativu pravidelného odčervování.

Z našich vyšetření víme, že dospělí psi parazity nemají a pokud snad ano, jsou to spíš ti, na které běžné odčervovací prostředky nezabírají. Nejvíc nacházíme giardie.

Proto považujeme za rozumnější nechat vyšetřit psovi trus než ho krmit léky o nichž nevíme, jestli mu pomohou.

Můžeme, ale nestává se to často.

Vajička nebo jiné části parazitů, které jsou pouhým okem neviditelné, jsou vylučovány psím trusem. A právě ten je zdrojem nákazy. Vydrží v prostředí hodně dlouho, takže i když se trus rozpadl, vajíčka nebo cysty mohou přetrvávat v půdě. Kromě toho je pejsek může mít i na své srsti, pokud se umazal vlastním trusem nebo se s chutí vyválel v nějakém cizím. Proto je třeba dbát na hygienu rukou a nejíst, dokud si je neumyjeme.

Některými parazity se můžeme nakazit přes kůži. Z vajíček měchovců se totiž v půdě vylíhnou larvičky. Pokud někdo chodí v takto kontaminované půdě nebo písku bos, mohou se do jeho těla dostat přes kůži.

Dalším parazitem, který člověk může sdílet se psem, je tasemnice psí, kterou přenášejí blechy. Člověk se může nakazit, pokud omylem takovou malou blešku spolkne.

Vnitřní paraziti trápí chovatele malých přežvýkavců a především jejich svěřence. Kozy a ovce byly předmětem studie v časopise Veterinářství.

Giardie trápí kozy a ovce

Rod Giardia jsou střevní paraziti, bičíkovci, kteří mohou nakazit obratlovce a vyznačují se různou hostitelskou specifitou. Nyní rod Giardia zahrnuje 9 druhů, které se vyskytují u plazů, obojživelníků, ptáků, savců a hlodavců. Malou hostitelskou specifitu má Giardia intestinalis, která je infekční pro savce, ale může se nakazit i člověk.

U ovcí a koz giardie způsobují problémy, které mají vliv na zdraví zvířat a především ekonomiku chovu. Druh G.intestinalis můžeme na základě molekulárních metod rozdělit do 8 tzv. asambláží značených písmeny A až H. U malých přežvýkavců můžeme nejčastěji najít asambláž E, která je hostitelsky specifická. V menším množství u ovcí a koz nalezneme asambláž A a B (velmi sporadicky), které mohou nakazit člověka, a proto představují určité riziko.

Giardia je parazit tenkého střeva, který brání absorpci živin, případně dochází ke zkrácení klků střeva. Typickými příznaky bývá průjem s nestráveným hlenem a tukem, hubnutí, svědění a kopřivka.

Giardie běžně prokazujeme v mikroskopu, kde můžeme nalézt cysty anebo trofozoity ze zvířecího trusu. Protože jsou cysty vylučovány intermitentně, je zapotřebí vyšetřit trus z několika dní. Cysty pozorujeme v roztěru vzorku, který lze obarvit, a tak cysty zvýraznit. V mikroskopu mají typický tvar půlměsíčku. Lze využít i klasické flotační metody, nebo existují rychlé komerční testy pro detekci cyst, kde dochází k reakci protilátek a antigenů giardií. Méně používanými metodami v praxi bývají molekulární metody jako je například PCR.

Kryptosporidie u ovcí a koz

Kryptosporidie u obratlovců tvoří komplex několika druhů, s různou mírou hostitelské specifity. V současnosti se můžeme setkat se 44 druhy kryptosporidií. Kozy a ovce se nejčastěji setkávají s druhy C. parvum, C. ubiquitum a C. xiaoi. Tyto druhy můžeme nalézt i u koz. Je zde možnost u některých druhů přenosu na člověka, a proto je důležité určit konkrétní druh. Za zásadní zoonotické druhy pokládáme Cryptosporidium parvum a Cryptosporidium ubiquitum, které nacházíme u malých přežvýkavců a mají nízkou hostitelskou specifitu.

Kryptosporidie se množí ve střevním epitelu a způsobují závažné příznaky u mláďat a oslabených jedinců. Nejčastěji dochází k úporným vodnatým průjmům, někdy s příměsí krve, až k dehydrataci.

Kryptosporidie jsou vylučovány při průjmech ve velkém množství, a tak jsou lehce detekovatelné v roztěrech vzorků. Lze použít i speciální barvení. Pro lepší detekci je vhodné vzorek trusu koncentrovat, a tak nejběžněji prováděnou metodou zůstává flotace. Existují různé komerční testy, imunofluorescenční metody, nebo taktéž i PCR. PCR má velkou výhodu, lze díky němu určit příslušný druh, genotyp i subtyp, a tak posoudit rizika zoonotického přenosu.

Výskyt kryptosporidií a giardií u malých přežvýkavců České republiky

V rámci projektu „Řešení problematiky výskytu bakteriálních, protozoárních a virových zoonorických agens v chovech malých přežvýkavců“ se v letech 2019 až 2021 odebíraly a vyšetřovaly vzorky trusu u dospělých ovcí a koz. Celkem bylo vyšetřeno 436 vzorků trusu ovcí a 86 vzorků trusu koz. Jako vyšetřovací metoda byla zvolena flotace a metoda imunofluorescenční (DFA – Direct Immunofluorescence Assay). V rámci studie tedy bylo zjištěno, že se giardie vyskytují u 3% vyšetřovaných ovcí a u 2,3% zkoumaných koz. Tyto výsledky byly zjištěny pomocí flotační metody, avšak pomocí DFA se giardie potvrdily u 17,5% ovcí a 15% koz.

Flotační metodou bylo taktéž potvrzeny kryptosporidie u 7,3% vyšetřovaných ovcí a 5,8 % koz. Imunofluorescenční metodou se oocysty kryptosporidií prokázaly u 20,6% zkoumaných ovcí a 18,6% koz. Infekce kryptosporidií i giardií se potvrdila u 11 ovcí a 3 koz pomocí DFA metody.

Rozšíření daných parazitů je závislé na mnoha faktorech, jako je zoohygiena v chovech, počasí, podnebí a roční období. Závisí taktéž na věku a plemeni zvířete, ale především hraje roli metoda detekce. Kryptosporidie jsou nejčastěji detekovány u mladých, novorozených zvířat ve věku 1-3 týdny. Dospělé kozy a ovce v poporodním období, či v průběhu laktace představují významný zdroj infekce pro mladá zvířata. Výsledky této studie ukázaly, že u dospělých koz a ovcí, které nemají příznaky onemocnění, jsou kryptosporidie a giardie obvyklými parazity. Představují tak riziko nejen pro mláďata, ale i pro lidi.

Zdroj: Veterinářství 2/2023, B.Koudela, J. Marková

Čtěte také: Odčervení ovcí a koz