Každoroční prohlídka, kontrola výživy, vakcinačního statusu, protiparazitární péče a laboratorní vyšetření krve a moči by se měla stát běžnou normou péče.
Majitelé psů často volí pravidelné odčervování jako prostředek k ochraně jejich mazlíčků před parazity. Je to velmi tradiční způsob jak chránit psa, aby ho netrápili vnitřní paraziti, kteří mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Ale preventivní odčervování není tou ideální volbou.
Proč?
Pravidelné podávání antiparazitik bez předchozího testování může být nejen zbytečné, ale také potenciálně škodlivé. Antiparazitika jsou chemické látky a jako všechny léky mohou mít vedlejší účinky. Mnohé z nich mohou zatěžovat játra, ledviny a další orgány vašeho psa. Opakované používání těchto látek může vést k problémům s trávením, únavě nebo dalším zdravotním komplikacím.
Dalším problémem je to, že běžná antiparazitika nezabírají na prvoky a třeba právě giardie teď ve vzorcích psího trusu nalézáme nejčastěji.
Jednou z nejlepších alternativ k pravidelnému odčervování je parazitologické vyšetření trusu. Toto testování vám přesně ukáže, zda váš pes skutečně potřebuje léčbu, nebo je zbytečné mu podávat antiparazitické přípravky.
Jak funguje parazitologické vyšetření trusu?
Parazitologické vyšetření trusu je jednoduchý a efektivní způsob, jak zjistit přítomnost parazitů v těle psa. Stačí odebrat vzorek trusu vašeho mazlíčka a zaslat jej do laboratoře, kde je provedena důkladná analýza. V laboratoři zkoumáme trus pod mikroskopem, abychom zjistili případnou přítomnost parazitů jako jsou škrkavky, měchovci nebo tasemnice. Tímto způsobem lze rychle a přesně identifikovat, zda skutečně potřebuje léčbu.
Pokud vyšetření potvrdí přítomnost parazitů, veterinář vám doporučí vhodný antiparazitický lék. Ale pokud je výsledek negativní, můžete svého psa ušetřit zbytečného podávání léků. Mít přesné informace je klíčem ke správné péči.
Proč je pravidelné odčervování problematické?
Pravidelné odčervování bez předchozího testování může mít několik nevýhod. V první řadě je to zbytečná zátěž pro organismus psa. Odčervovací léky jsou chemické sloučeniny, které mohou ovlivnit zdraví psa, zvláště pokud je podává opakovaně.
Další nevýhodou pravidelného odčervování je riziko rezistence . Při opakovaném používání stejných léků se paraziti mohou adaptovat a stát se odolnými vůči účinkům antiparazitik. To znamená, že léčba bude méně účinná, a že se paraziti mohou množit bez reakce na podávané léky. Rezistence je pozorována u hospodářských zvířat a lze tedy předpokládat, že se dostaví i u domácích mazlíčků.
Závěr
Moderní metody, jako je parazitologické vyšetření trusu, jsou účinnější a šetrnější variantou než pravidelné odčervování. Vyšetření vám umožní přesně zjistit, zda je třeba vašeho psa léčit, a pomůže eliminovat zbytečné podávání chemických látek. Přesné informace o zdravotním stavu vašeho psa jsou klíčem ke správné péči a prevenci zdravotních komplikací.
Giardia je mikroskopický parazit, který může infikovat střeva psů (a také dalších zvířat i lidí). Tato infekce, známá jako giardióza, může způsobovat různé zažívací problémy, včetně průjmů, zvracení a úbytku hmotnosti. Giardia se běžně vyskytuje v prostředí a snadno se přenáší mezi zvířaty. V tomto článku se podíváme na to, jak giardióze předcházet, jak ji diagnostikovat pomocí koprologických vyšetření a jakým způsobem můžeme chránit naše čtyřnohé přátele před tímto nepříjemným parazitem.
Co je giardie u psů?
Giardia je jednobuněčný parazit (protozoon), který parazituje ve střevě svého hostitele. Existuje několik druhů giardií, ale nejběžnějším typem infikujícím psy a další zvířata je Giardia duodenalis . Tento parazit má dvě životní stádia:
Trofozoit – aktivní, pohyblivé stádium, které žije ve střevě a vyvolává klinické příznaky.
Cysta – odolné infekční stádium, které je vylučováno trusem a v prostředí může přežít několik týdnů až měsíců.
Psi se nakazí požitím infikovaných cyst giardie z kontaminovaného prostředí, například z vody, potravy nebo při kontaktu s výkaly nakažených zvířat.
Příznaky giardiózy u psů
Giardióza může u psů způsobit řadu problémů, někteří psi ale mohou být infikovaní, aniž by vykazovali nějaké příznaky. Mezi nejčastější příznaky patří:
Chronický nebo přerušovaný průjem – trus může být řídký, vodnatý někdy je přítomný hlen
Nevolnost a zvracení – u některých psů se může objevit zvracení
Úbytek hmotnosti – giardia může narušit vstřebávání živin, což vede k úbytku hmotnosti.
Ztráta energie a apatie – psi mohou být unavení a méně aktivní.
Tyto příznaky mohou být snadno zaměněny s jinými zažívacími problémy, což ztěžuje diagnostiku pouze na jejich základě .
Diagnostika giardie u psa pomocí koprologického vyšetření
Koprologie, tedy vyšetření stolice, je nejúčinnějším způsobem diagnostiky giardie. Existuje několik metod, které mohou veterináři použít:
Mikroskopické vyšetření – zahrnuje vyšetření nativního preparátu z čerstvého trusu pod mikroskopem. Giardia je však malá a její cysty i trofozoiti jsou často těžko viditelné, takže tato metoda může mít omezenou spolehlivost.
Flotace s Brezovým roztokem – je ve své podstatě také mikroskopické vyšetření, se speciálním ošetřením vzorku a použitím Brezova roztoku. Tato technika zvyšuje pravděpodobnost, že budou cysty nebo trofozoiti viditelnější pod mikroskopem.
Imunofluorescenční testy (IFA) – tyto testy detekují specifické antigeny giardie ve stolici a jsou považovány za velmi spolehlivé.
ELISA testy – tato metoda detekuje protilátky proti giardii ve vzorku stolice.
Veterináři obvykle doporučují opakované vyšetření trusu (např. tři různé vzorky během několika dní), protože giardia může být vylučována nepravidelně.
Prevence giardiózy
Prevence giardiózy je důležitá, protože infekce může být nepříjemná a náročná na léčbu. Mezi preventivní opatření, která mohou snížit riziko nákaz vašeho psa giardií patří:
Čistá voda : Zajistěte, aby váš pes pil pouze čistou, filtrovanou nebo balenou vodu, zvláště pokud cestujete nebo chodíte na procházky do oblastí, kde je větší riziko kontaminace vody.
Omezení kontaktu s kontaminovaným prostředím : Vyhýbejte se místům s vysokým počtem psů nebo zvířat, kde hrozí nebezpečí možné nákazy.
Pravidelná hygiena : Pokud máte více psů nebo jiná zvířata, pravidelně čistěte a dezinfikujte prostory, kde tráví čas. Giardia může přežívat v prostředí, takže je důležité čistit podlahy, misky na vodu a krmení a další povrchy, které mohou být kontaminovány.
Testování trusu : Pokud máte podezření, že váš pes mohl přijít do kontaktu s giardií, nebo pokud cestujete do rizikových oblastí, je dobré nechat psa pravidelně testovat.
Izolace u zvířat : Pokud zjistíte, že váš pes má giardiózu, pokuste se minimalizovat jeho kontakt s psy, aby se šířila infekce.
Léčba giardiózy
Léčba giardiózy u psů zahrnuje podávání antiparazitárních léků, které specificky působí proti giardii. Mezi nejčastěji používané léky patří metronidazol a fenbendazol. Tyto léky pomáhají eliminovat giardii z těla psa a zmírnit příznaky infekce.
Během léčby je důležité:
Udržovat čistotu : Dbejte na hygienu prostředí. Vyčistěte a dezinfikujte všechny povrchy, misky na vodu a místa, kde pes spí nebo jí.
Koupání psa : Koupání infikovaného psa může pomoci odstranit cysty giardie z jeho srsti, čímž se snižuje riziko opakovaného přenosu nebo přenosu na jiné psy.
Proč je parazitologie trusu důležitá v prevenci a diagnostice?
Koprologie, neboli vyšetření trusu, jsou klíčovými nástroji při diagnostice giardiózy a dalších parazitárních infekcí u psů. Pravidelná vyšetření na přítomnost vnitřních parazitů mohou pomoci včas odhalit infekci a zahájit vhodnou léčbu. Navíc mohou být tato vyšetření užitečná i pro sledování účinnosti léčby a prevence opakované infekce.
Mnoho veterinářů doporučuje provádět koprologii alespoň jednou ročně, a to i v případě, kdy pes nevykazuje žádné příznaky infekce. Pravidelné testování trusu je zvláště důležité u psů, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku infekce (např. psi na farmách, ve městech nebo cestující se svými majiteli) nebo u psů, kteří již dříve trpěli parazitárními infekcemi.
Závěr
Giardióza je běžné, ale často přehlížené onemocnění, které může ovlivnit zdraví psů a jejich kvalitu života. Přítomnost tohoto parazita ve střevě může vést k trávicím problémům, úbytku na váze a celkové slabosti, zvláště pokud je infekce neléčená nebo dlouhodobá. Přesto, že pravidelná hygiena může pomoci snížit riziko infekce, žádná preventivní opatření nejsou zcela stoprocentní.
Pravidelné koprologické vyšetření je jedním z nejlepších způsobů, jak infekci giardií včas odhalit. Tato diagnostická metoda je dostupná, jednoduchá a pro psa zcela neinvazivní. Umožňuje nejen přesnou identifikaci parazitů, ale také monitorování léčby a sledování možného opakovaného nakažení.
Majitelé psů by měli zvážit koprologické vyšetření zejména v případech, kdy jejich mazlíček trpí výše uvedenými příznaky nebo když u něj přetrvává průjem, nebo únava. Doporučuje se také preventivní testování psů, kteří často cestují nebo tráví čas v oblastech s vyššími riziky nákazy, například na psích výstavách nebo v parcích.
Celkově je giardióza onemocnění, které lze při správné diagnostice a léčbě efektivně kontrolovat. Pravidelné parazitologické vyšetření trusu vašeho psa by mělo být pevnou součástí preventivní péče o jeho zdraví. Tímto způsobem můžete nejen předejít zdravotním problémům, ale také zajistit, že váš čtyřnohý přítel bude žít šťastný a spokojený život bez nepříjemných zdravotních komplikací způsobených parazity jako je giardia.
Dovolená bývá pro lidi i pro jejich psy příjemným zážitkem, zlepšujícím fyzickou i psychickou kondici. Častěji než je nám to příjemné si ale naši čtyřnozí přátelé mohou z dovolené přivézt památku, o kterou nikdo nestojí. Nejčastěji to je zástupce některého z vnitřních nebo vnějších parazitů. Následné povídání by mohlo upozornit na ty z nich, s kterými se potkáváme v ordinaci Labvetu. Důkazem budiž níže uvedený příběh:
Přinesli jsme si domů blechy
Naši ordinaci navštívil vyděšený pán a vyprávěl nám o tom, jak se těšili s dětmi a s maltézáčkem Kačenkou na to, že stráví tři týdny dovolené v Jižních Čechách v bývalé hájovně, kterou zdědili po babičce.
Když tam přijeli zjistili, že ve stodole se usadila kočičí rodina s třemi koťaty. Dvě koťátka udali v okolí a jedno si nechali. Mourovatý kocourek byl tak malý, že se ještě dal socializovat. Nového člena rodiny přátelsky přijala i laskavá fenka maltézáčka a pro všechny bylo vznikající přátelství psa a kotěte velkým zážitkem.
Po návratu z dovolené se Kačenka začala drbat. Svědily ji uši i celé tělo a byla rozškrabaná až do krve. Nebyl problém diagnostikovat příčinu. Fenka byla zablešená a měla výraznou alergii na bleší trus. V uších se jí usídlila ušní prašivina a zdroj jejích problémů byl jasný. Kocourek měl svoji soukromou menažérii a podělil se o ni se svojí novou kamarádkou. Parazitů bylo třeba zbavit jak kotě, tak fenku a zdravotní potíže celkem rychle vymizely.
Jak jsme zjistili za půl roku, problémy zdaleka nebyly vyřešeny. Rodina se vydala do hájenky o jarních prázdninách. Rychle se ale vrátili zpět domů. Pán nám ukazoval nohy, které měl až po kolena pokousané od blech. V létě odblešili psa i kočku a udělali potřebná opatření v městském bytě.
Na chalupu ale zapomněli a blechy se tam namnožily tak, že se stala neobyvatelnou. Nebylo úplně jednoduché se blech zbavit. Nakonec museli povolat odbornou firmu, která si s dezinsekcí prostředí poradila. Jarní prázdniny ovšem prožili v Praze.
Blechy a klíšťata
Mimo výše uvedených blech se poměrně často setkáváme s vývojovými stádii klíšťat. Jedná se o tak zvanou nymfu. Je veliká cca 1-1,5 mm. Od dospělého klíštěte se liší nejen velikostí, ale i barvou, která bývá stříbrná. Nejčastěji se nakazí psi, kteří zvědavě očichávají vstupy do nor a myších děr. Takový zvědavec pak má okolí nosní houby přímo obsypané vývojovými stádii klíšťat, které je, vzhledem k citlivé části psího těla, třeba mechanicky odstranit.
Lidé pracující v lese vědí své o hmyzu, kterému se někdy přezdívá létající klíště. Jedná se o kloše jeleního. Vypadá jako plochá moucha. Má háčky na nohách a protáhlý sosák. Jak název říká, je to parazit, pro kterého je jako hostitel ideální spárkatá zvěř.
Na psovi nebo člověku se nedokáže množit, přesto je občas vyhledá. Vzhledem k tvaru těla se pohybuje velmi rychle, a pokud se usídlí v psí srsti, budete jej těžko lovit. Když si najde vhodné holé místo, zakousne se do psí kůže a aby mu při sání nebránila křídla, odpadnou. Kousnutí kloše je bolestivé, kůži poraní a často v okolí vzniká zánět. Obrana je složitá, nejčastěji bývá doporučováno se vyhýbat místům, kde se kloš přemnožil.
Tenkohlavec liščí
Trávíme-li dovolenou v české nebo slovenské přírodě a chodíme se svým psem na procházky do lesa, může narazit na nepříjemného, tentokrát vnitřního parazita s latinským názvem trichuris vulpis, česky tenkohlavec liščí. Zdrojem infekce bývá trus nakažené lišky.
Tenkohlavec liščí je asi 4-5 cm dlouhý červ, který se svojí přední velmi tenkou částí těla zavrtává do sliznice střeva. Jeho vývojový cyklus je poměrně jednoduchý a uvádí, se že vajíčka jsou schopná v prostředí přežívat až 5 let. Způsobuje poranění střevní sliznice, které vyvolává střídavé průjmy a výrazně zhoršuje kondici psa. Někdy bývá uváděno, že může dojít i k nakažení člověka. K určení diagnózy je třeba parazitologické vyšetření trusu. Léčba nebývá příliš složitá, ale jednorázové podání tablety nestačí.
Suvenýry od moře
V poslední době se stále častěji naráží na parazity, které jsme dříve řadili do kategorie exotů. Jedná se např. o leishmaniózu, což je prvok, kterého přenáší malá muška s trochu směšným názvem koutule. Vývojová stádia leishmaniózy přežívají v buňkách imunitního systému psa , nejčastěji v bílých krvinkách. Onemocnění má několik forem od kožní až po orgánovou a vzhledem k obtížnému průkazu i léčbě může končit smrtí psa. Koutule má ráda středomořské prostředí, není ale vyloučeno, že se vzrůstající teplotou v dalších státech se nerozšíří ona i jí přenášené onemocnění i k nám.
Hodně se toho již napsalo dirofiláriích neboli srdečních červech, které si pes může přivést z dovelené v teplých krajích a o nezbytné prevenci před cestou i po návratu domů.
Jeden krátký článek nemůže postihnout vše, co našim psům hrozí. Je ale třeba s nějakými problémy počítat a udělat opatření před odjezdem i po návratu domů a to nejen v případě dovolených v exotických oblastech, ale i v rámci České republiky, Slovenska nebo Polska. Určitě chybu neudělá majitel psa nebo kočky, pokud se přijde poradit, jaké preventivní přípravky použít a určitě chybu neudělá majitel, který po návratu z dovolené nechá vyšetřit trus svého psa.
Některé pokojové i venkovní rostliny jsou velmi jedovaté pro kočky a psy. Případy požití toxických rostlin v domácnosti jsou u zvířat poměrně časté. Vedou k akutním případům otrav nebo k chronickému poškozování zdraví zvířete. Otravy mohou vzniknout při požití určité jedovaté části rostliny nebo při jejím kontaktu s kůží či sliznicí, projeví se podrážděním, až zarudnutím postiženého místa, takto se může projevit i alergická reakce na danou rostlinu.
Mezi jedovaté rostliny pro zvířata patří např. diefenbachie, monstera, tulipány, narcisy, hyacinty, pryšec, rododendron, fíkus, jmelí bílé, oleandr, břečťan, bramboříky a lilie, které jsou jedovaté především pro kočky, a mnoho dalších.
První pomoc
Jakmile váš pes (nebo kočka) pozře rostlinu, kterou nejste schopni identifikovat, je nutné ho okamžitě dopravit k veterinárnímu lékaři a s sebou vzít danou rostlinu, aby veterinář mohl určit, o jakou rostlinu se jedná a zahájit tak léčbu. Léčba je obvykle symptomatická, vyprázdní se žaludek, podají se adsorbencia – nejčastěji se používá živočišné uhlí, dále se zvíře rehydratuje a podají se léčiva na ochranu trávicího traktu.
Při poškození kůže se aplikují hojivé masti a antihistaminika. Při zasažení očí se provádí jejich výplach fyziologickým roztokem, mohou se přidat antibiotika, lokální kortikoidy a umělé slzy. Při kontaktu s diefenbachií, monsterou, anturií apod. je důležité postižené místo (kůže, sliznice) opláchnout/vypláchnout studenou vodou. Když znáte danou rostlinu, je lepší dopředu veterináři zavolat, poradí, co můžete podat už doma, ale i tak budete muset do ordinace přijet.
Prázdninové tábory jsou oblíbenou aktivitou majitelů psů. Nemusí se jednat jen o tradiční tábory zaměřené na děti, na které si sebou někdo, nejčastěji některý z vedoucích, vezme psa. Stále více lidí tráví letní dovolenou na táborech zaměřených na psy. Může se jednat o výcvikový tábor, jehož zakončením je zkouška z výkonu, může se jednat o tábor zaměřený na naši pohodu a dobrou náladu. Takových 14 dní strávených pod stanem, u vody a ve společnosti lidí, kteří milují stejné plemeno jako my, může být lepším odpočinkem než dovolená u moře. V obou případech je třeba přemýšlet nad tím, že na cestování se psem je třeba se dobře připravit.
Veterinární podmínky při cestování se psem
Rozumný pořadatel naplánuje veterinární podmínky. Automaticky v nich bude platné očkování proti vzteklině. Určitě je rozumné mít psa naočkovaného i proti nemocem psinkového komplexu a v případě táborů v přírodě i leptospiróze. Pokud má pes očkování prošlé, je rozumné na něj zajít cca měsíc před plánovanou akcí.
Samostatnou kapitolu tvoří opatření zaměřená na parazity. V případě těch vnějších a hlavně pak blech a klíšťat je určitě rozumné psa preventivně ošetřit. Je jen na majiteli a jeho psovi co jim vyhovuje, zda obojek, spot on nebo tableta. Pravdou je, že účinnost spot onů může ovlivnit koupání v přírodě nebo i tráva vlhká od ranní rosy. Určitá omezení mohou vzniknout i u antiparazitárních obojků.
V poslední době stále více lidí sahá po preventivních tabletkách. Pravdou je, že se občas leckdo obává, zda nemají nějaký negativní účinek. Zatím se nezdá, že by byly podobné obavy odůvodněné a o případných vedlejších reakcích nehovoří ani organizace, jejichž úkolem je právě tuto problematiku sledovat.
Vyšetření trusu před odjezdem
Někteří pořadatelé požadují, aby pes byl před odjezdem na tábor odčerven. Jako daleko rozumnější se ale jeví preventivní vyšetření trusu. Už se o něm na stránkách LABVETu psalo, tak snad jen drobné připomenutí. Preventivní koprologické vyšetření má celou řadu výhod. Tou nejdůležitější asi je, že nám řekne, zda je třeba psa vůbec odčervovat. Druhá velká výhoda spočívá v tom, že při pozitivním nálezu víme, na kterého cizopasníka léčbu zaměřit. Srozumitelně řečeno po jakém přípravku sáhnout a jak dlouho jej podávat. Např. v případě problematických Giardií jednorázová tabletka moc nepomůže.
U celé řady parazitů se ví, že jim svědčí, pokud se pes dostane do nějaké zátěžové situace. Jeho organizmus se přestane přirozeně bránit, a parazit má otevřenou cestu k tomu, aby se v klidu namnožil. Cesta i pobyt na táboře takovým stresem mohou být. Výsledkem je náš smutný pes a také to, že nepříjemnou zoologickou zahradu si z přivezou z tábora domů i jeho čtyřnozí kamarádi. Nejen kvůli našemu psovi, ale i v zájmu jeho kolegů je rozumné vědět, jak z pohledu vnitřních parazitů na tom náš pes je a případné problémy předem včas vyřešit.
Pravidelné odčervování už dnes postrádá význam. U koní už se objevila rezistence na antiparazitika a dá se očekávat, že se objeví i u dalších zvířat.
Labvet doporučuje pravidelné vyšetřování trusu. Z vyšetření, která provádíme je zřejmé, že například dospělí psi vnitřní parazity nemají a pokud snad ano, běžná antiparazitika na ně nestačí.
Z vyšetření trusu zjistíme, zda váš miláček vůbec nějaké parazity má a případně jaké léky použít, aby se jich zbavil.
Ve dnech 13. až 16. jsme budeme na výstavě FOR PETS vybírat vzorky trusu domácích i hospodářských zvířat. Vyšetření budeme provádět za zvýhodněnou cenu 123 Kč, včetně DPH. Vyšetření si můžete objednat online.
Kolik toho potřebujeme?
Psi a kočky – asi ve velikosti vlašského ořechu
Ovce a kozy – 10 – 20 bobků
Drůbež, exoti, holubi – 2 – 3 výkaly
Koně, krávy – jeden kobylinec / kravinec
Králíci, drobní hlodavci – cca 10 bobků
Plazi – asi čajovou lžičku
Odebraný trus je třeba vhodně zabalit a přinést na výstavu FOR PETS ve dnech 13. až 16. dubna 2023 ke stánku magazínu eCanis. Vhodné jsou plastové, dobře uzavíratelné nádoby, u nichž si dokážete představit, jak snadno to z nich asi budeme dobývat ven. Cena jednoho vyšetření je 123 Kč včetně DPH 21%.
O tom, jestli je odčervování psů (ale i koček) opravdu neškodné, se vedou nekonečné diskuse. Mnoho chovatelů si bez pravidelného podávání odčervovacích prostředků a odčervení psa nedovede představit, že by ho vůbec mohli mít. V Labvetu preferujeme pravidelné vyšetření trusu, které vám řekne, jestli jsou léky potřeba a pokud ano, tak jaké.
Je to poměrně jednoduché. Stačí na vycházce posbírat trus a jeden menší bobek přinést v uzavřené nádobce domů. Pro lepší záchyt doporučujeme sbírat tři dny nebo vyšetření opakovat. Pak stačí kliknout na pošlibobek, vyplnit objednávku a přinést nebo poslat vzorek k nám. Podrobnosti najdete v odkazu.
A jak je to s tou neškodností odčervování?
V květnu 2018 byla v časopise Biochemical and Biophysical Research Communication uveřejněna studie, která měřila hojnost střevní mikroflory a jejich metabolické produkty před a po podání odčervovacích tablet u amurských tygrů chovaných v zajetí.
Ukázalo se, že se tím narušilo nejenom množství bakterií, ale že rovněž došlo k porušení metabolické homeostázy. Jinými slovy, snížilo se množství žádoucích bakteriálních produktů ve střevě a zvýšilo množství nežádoucích.
Odčervování psů bez předchozího vyšetření trusu může mít negativní dopady na jejich zdraví. Neuvážené podávání antiparazitik může narušit střevní mikroflóru, což je klíčový prvek pro správné trávení a celkovou zralost imunity. Navíc pravidelné „naslepo“ odčervování může přispět k rozvoji rezistence parazitů na používaná léčiva, což znamená, že tato léčiva postupně ztrácejí svou účinnost.
Proč je koprologické vyšetření důležité?
Koprologické vyšetření trusu je efektivní způsob, jak zjistit přítomnost parazitů a přesně určit jejich druh. Tímto způsobem lze zvolit cílenou léčbu, která minimalizuje nežádoucí účinky na zdraví psa, omezuje nadměrné užívání chemických látek a zároveň účinně chrání zvíře před parazity. Tento přístup je v souladu s moderními přístupy.
Výhody cíleného odčervování
Zachování střevní mikroflóry
Snížení rezistence parazitů
Ekologický přístup
Nezapomeňte, že prevence a cílená péče jsou klíčem k udržení zdraví vašeho psa.
Tuto sobotu se chystáme na Prahu 13, kde se koná Psí den. Budeme tam vybírat vzorky trusu na parazitologické vyšetření. Je to ideální způsob jak zjistit, jestli váš pes potřebuje odčervení nebo je to zbytečné.
Naše zkušenost hovoří spíš pro to druhé. Dloudobě máme záchyt parazitů u psů cca 3%. A pokud už pejsek nakažen je, pak se velmi často jedná o obtížnější druhy parazitů, na které běžná antiparazitika nezabírají.
V dubnu jsme takhle vybírali trus na chovatelské výstavě v Letňanech. Měli jsme 100 vzorků od psů a u čtyř (od dvou majitelů) jsme našli parazita Giardia sp. Ostatní psi, ale i koně, ovce, králíci a kočky byli bez nálezu. A giardia je právě ta potvora, na kterou běžná antiparazitika nestačí a léčbu je třeba opakovat.
Jezevčík a velššpringršpaněl, astralský silky teriér a manchester terier, foto Jan Tichý
Pokud se na Psí den s Prahou 13 chystáte, není nic jednoduššího než přinést vzorek trusu nebo použít ten, který váš miláček vytvoří přímo na místě. Odběrové nádobky budou k dispozici. Doporučujeme ale sbírat vzorky tři dny, protože paraziti se vylučují nepravidelně a pravděpodobnost záchytu je u většího počtu odběrů vyšší. My to pak vyšetřujeme jako směsný vzorek, takže to můžete ukládat do téže nádoby. Jak se vzorkem zacházet se dozvíte v článku Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření.
Naše laboratoř neprovádí jen koprologii. Zabýváme se především reprodukcí psů, kdy určujeme den krytí feny a další vyšetření, která chovatelské kluby požadují. Rozšířené jsou také kožní, problémy a alergie. Tady je důležitá správná diagnóza a bez laboratoře je velmi obtížná. V neposlední řadě provádíme běžná vyšetření krve, moči a trusu pro určení diagnózy nebo jako prevenci či předoperační vyšetření. Chovatelé nám své mazlíčky vodí na odběry nebo vzorky zasílají jejich veterináři.
„Byla jsem tu před týdnem a napsal jste Grácii framykoinovou mastičku. Už jsme ji do oka dali dvakrát, ale nějak to nezabírá, Nemáte něco silnějšího?“ z veterinární ordinace
Pro péči o oči psa je velmi podstatné prostředí, v kterém žije. Jinak působí prašné ovzduší města a jinak čistý horský vzduch. Zvláštní pozornost je třeba věnovat psům pohybujícím se v okolí stavby. Takový poprašek nehašeného vápna, který se dostane do psího oka a tam vlivem vlhkosti vyhasí, dokáže způsobit nenapravitelnou škodu.
Vše velmi úzce souvisí s ročním obdobím. Pro lovecké psy nebo psy pohybující se venku a volně, je z pohledu očí náročné jaro. Pyl uvolňující se z květů dokáže udělat ve spojivkovém vaku psa žluté závěje. Oko samozřejmě reaguje výtokem a nedojde-li k ošetření, tedy i zánětem.
Ještě složitější bývá období, kdy dozrávají např. travní semena. I ta se dokáží v nečekaném množství dostat do spojivkového vaku a způsobit velké potíže. Majitel, jehož pes se pohybuje po louce nebo poli, by měl po návratu domů oči psa důkladně prohlédnout a má-li podezření, že se do oka něco dostalo, vypláchnout je.
Je smutné konstatování, že ve spojivkovém vaku psa lze najít nejen pyl nebo travní semínka, ale u některých plemen, kde je na výstavách běžné pudrování a bělení srsti, i použitý přípravek. Rozhodčí hodný toho jména požaduje okamžitou nápravu a to i za cenu toho, že pes nebude hodnocen.
Jak o psí oči pečovat
O důvodech působících oční potíže by se dalo psát dlouhou dobu a stejně by se všechny možnosti nevyčerpaly. Majitele psa ale zajímá, jak má prakticky o oči svého psa pečovat a kdy má vyhledat pomoc veterináře.
Podstatné je, že oko psa je neustále vlhčeno. Část této tekutiny odchází slzným kanálkem do dutiny nosní, část vytéká vnitřním očním koutkem, kde se v podobě hustší hlenovité a někdy zabarvené hmoty usazuje. Hovoří se o ospalcích a je třeba si uvědomit, že v určité míře jsou normálním projevem samočisticí schopnosti oka.
Ospalky ale dokáží srst v okolí oka slepit, a pokud nejsou odstraněny, mohou se stát živnou půdou pro řadu infekcí. Je tedy třeba oční koutky zvířete kontrolovat a případné usazeniny odstranit. Sekret vytékající z oka má jiné pH než kůže a to způsobuje u bílých plemen nepříjemně vypadající žloutnutí nebo hnědnutí srsti. U běžného psa není, mimo kontroly a případného odstranění ospalků, důvod k další péči.
V případě, že máme pocit, že výtok z oka je příliš silný či v okamžiku, kdy je podezření, že ve spojivkovém vaku zůstalo něco, co tam nepatří (semena, pyl, zbytky ostříhaných chlupů nebo prach) může majitel spojivkový vak psa vypláchnout. Pokud pes oko bolestivě mhouří a výtok z oka je hnisavý, je třeba navštívit veterináře.
Bez ohledu na to, zda se jedná o domácí ošetření, první pomoc nebo cílenou léčbu, je třeba odpovědět na dvě otázky: „Co použít a jak to použít?“
Co? – přípravky používané do očí se zhruba dají rozdělit do dvou kategorií – na tekutiny (výplachy, kapky) a různé typy mastí. Platí zásada, že na ošetření očí používáme pouze přípravky k tomu určené. Nejvhodnější jsou ty zakoupené v lékárně nebo u veterináře a pak na nich bývá místo určení (oko) uvedeno.
Možné je využít i domácích zdrojů. Vhodný je např. slabý odvar heřmánku (musí být scezený, určitě nelze psovi do oka lít i okvětní lístky) a v případě nutnosti lze sáhnout i po převařené vodě.
Obecně by se dalo říci, že majitel psa používá preventivní přípravky (borová voda, světlíkové kapky atd) určené spíše k výplachu a kosmetickému ošetření oka. O použití věcí silnějšího kalibru (např. antibiotické masti) by měl rozhodovat veterinář. Přístup: „Dneska má to očíčko začervenalé, dám mu tam trochu ophtalmo-framykoinu,“ je poměrně častý, ale zcela nesmyslný. U antibiotických přípravků je třeba dodržet mimo jiné i délku doby podávání.
Jak? – vždy platí, že vše, co se do oka dává, musí být čisté a s odpovídající expirační dobou. Používané pomůcky nesmí být ostré a je třeba se vyhnout tříštivým a lámavým materiálům.
Pokud je třeba něco otírat nebo vytírat, je rozumné použít gázu nebo přežehlený kapesník. Z obvazové nebo buničité vaty se může jejich část uvolnit a místo čistého oka máme oko s cizím tělesem a to tělesem bobtnajícím a velmi nepříjemným.
Techniku ošetření oka lze rozdělit na ošetření okolí oka a aplikaci léků či odpovídajících přípravků do oka.
Ošetření okolí oka – spočívá v odstranění ospalků, v případě větších problémů např. i hnisavého sekretu. Usazeniny okolo oka je možné setřít kouskem čisté gázy. Jsou – li zaschlé, je třeba je napřed navlhčit (převařenou vodou, borovou vodou, heřmánkem, světlíkovými kapkami) a pak odstranit.
Někdy se stane, že je výtok z oka tak silný nebo ospalky jsou tak dlouho nalepeny, že dojde i k porušení kůže. V takovém případě je třeba se poradit s veterinářem, jak problém ošetřit. Hrozí totiž nebezpečí, že špatně zvolený postup podráždí i samotné oko.
Zvláštní péči vyžadují lymfatická plemena s volnými víčky jako jsou třeba bloodhoundi. Foto Jan Tichý
Aplikace léků
Aplikace léků – není vždy úplně jednoduchou záležitostí. Jsou psi, kteří si nechají líbit úplně všechno, většina psů ale považuje oční kapky a mastičky za záležitost, které je nutné se bránit. Je třeba si uvědomit, že se manipuluje v těsné blízkosti oka, a že podávání léku má pomoci, nikoliv ublížit. Platí několik zásad:
fixace psa – srozumitelně řečeno je psa nutno do určité míry znehybnit. Rozumné je, pokud se na zásahu mohou podílet dvě osoby. Jedna psa drží, druhá aplikuje lék
trochu složitější je situace, kdy neklidného pacienta ošetřuje jeden člověk. V praxi to vypadá tak, že člověk tiskne předloktím krk psa ke svému tělu a palcem a dlaní přidržuje jeho mordu. Druhou rukou pak dává lék. Pes má omezený pohyb, ale mast nebo kapky už asi není možné aplikovat v doporučovaném směru.
je třeba počítat s tím, že pes může prudce trhnout hlavou. Je tedy nutné postupovat tak, aby člověk mohl snadno ucuknout. Více prostoru pro manipulaci a také přímočařejší pohyb umožňuje upažení než předpažení. Ten, kdo aplikuje lék pravou rukou, začíná vlevo a naopak ten, kdo používá ruku levou vpravo.
doporučuje se k oku přibližovat zezadu. Pes tak nevidí např. kapátko či mast a má tedy i menší tendenci se bránit.
podávání léku směřujeme šikmo. Kónus oční mastičky nebo kapátko nemůže být kolmo k oku. Pokud by pes škubl hlavou, přehnaně řečeno „se mu zapíchneme přímo do oka.“ Při šikmém postavení se kapátko nebo mastička spíše odsune nebo alespoň po povrchu oka sklouzne.
v rámci možnosti aplikujeme kapky nebo mast do spodního spojivkového vaku. Je prostorný a není velký problém lehce odhrnout spodní víčko a spojivkový vak tak zpřístupnit. Příslušný přípravek pak jemným promnutím očních víček rozetřeme po celé ploše oka
do oka patří jen čisté věci. Při opakovaném použití přípravku se může stát, že část materiálu, která přišla při posledním ošetření do kontaktu s okem psa, zůstane v kónus masti nebo v očním kapátku. Proto je rozumné před ale i po použití přípravku několik kapek odkápnout či vytlačit několik milimetrů masti, přebytečný materiál otřít a do oka pak aplikovat to, co s vnějším prostředím pravděpodobně zatím do kontaktu nepřišlo.
po ošetření je třeba psa chvilku hlídat. Řada jedinců se snaží mast či kapky z oka odstranit. Třou hlavu o koberec či trávu nebo si oči otírají tlapkami a hrozí tedy nebezpečí, že dojde k dalšímu podráždění oka
pokud je třeba oči psa ošetřovat pravidelně, je rozumné po zásahu odměnit psa nějakým pamlskem. Takový „žravý“ pacient často sedí v určenou hodinu před místem, kde je lék uložený a velmi výmluvně upozorňuje majitele, že je čas na jeho ošetřování.
Aplikace masti a kapek. Foto Jan Tichý
Majitelé psů se často ošetřování očí svého čtyřnohého přítele bojí. Je ale třeba se k problému postavit čelem. Rozumnější je občasná domácí péče než z malého, ale zanedbaného problému vznikající dlouhodobé onemocnění vyžadující náročnou péči. Pokud už je třeba psovi do očí dávat mast nebo kapky, je určitě lepší, pokud se opravdu do oka dostanou a nezůstávají díky neschopnosti majitele na srsti čtyřnohého pacienta.
I tady platí, že velmi důležité je, co s naším psem děláme, když je malým štěnětem, tedy v době rané socializace. Právě tehdy je možné psa navyknout na to, že s ním různým způsobem manipulujeme, že mu saháme do mordy, na uši i do očí. Většina psů pravděpodobně „dětský trénink“ v dospělosti nevyužije. Stále ale platí, že lepší je být připraven. Těch několik centimetrů ovzduší nad zemí, v kterých se naši psi pohybují, čistotou neoplývá a očních problémů k malé radosti všech zúčastněných přibývá.
Náš pes má diagnostikovaného stafylokoka, může se přenést i na nás?
Stručná odpověď zní: ,,Ano, ale velmi vzácně.“
Většina kožních infekcí u psů bývá způsobena bakterií Staphylococcus pseudintermedius. Ta je běžnou součástí psí bakteriální mikroflóry a lze ji proto vykultivovat ze sliznic a kůže 90% zdravých psů.
Jestliže dojde k nějakému narušení kožní bariéry (např. při alergii) nebo vytvoření vhodného mikroklimatu (např. úzký zvukovod plný mazu), začnou se tyto stafylokoky rychle množit a vyvolají zánět. Naštěstí i přesto, že do kontaktu s nimi přichází denně velké množství lidí, jsou zdokumentované infekce člověka ojedinělé.
V Kanadě vyhodnotili nálezy z jedné velké regionální laboratoře. Během dvou let bylo pozitivních 24 případů, což činilo pouhých 0,05%. Nejčastějším místem infekce byly měkké tkáně, ale v jednom případu se jednalo o infekci v místě kloubní náhrady a v jednom případu o sepsi. Průměrný věk nemocných byl 61 let a většinou trpěli nějakým dalším onemocněním, například cévně-srdečním nebo cukrovkou.
Není tedy nutné mít přehnané obavy, ale rozhodně je dobré dodržovat základní zásady hygieny, obzvláště, když ošetřujete kožní problémy vašich mazlíčků.
A bohužel i mezi těmito stafylokoky se objevují kmeny, které v různé míře odolávají antibiotikům. Proto by se neměla zkoušet další a další, když jedna nezaberou (to může jen rozšířit jejich odolnost), ale mělo by se provést bakteriologické vyšetření a vhodná antibiotika vybrat podle testu citlivosti.
