Roste vaše štěně do krásy

Původně se zdálo, že doba covidová výrazně sníží zájem o štěňata. Opak je ale pravdou a řada lidí si štěňata pořizuje. V praxi to znamená, že takzvaně „neporostou do sluníčka“ a že tedy nároky na jejich výživu mohou být o něco složitější než u jarních vrhů, a že by se tedy jejich výživě měla věnovat větší péče. Neznamená to zvýšené dávky krmiva, ale rozumný chovatel bude nad výživou svého čtyřnohého přítele více uvažovat a to jak co do formy zvoleného krmiva, tak v otázce kontroly výživy štěněte jako celku.

Někdo přísahá na granule, jiný naopak volí BARF. V obou případech se otevírá otázka, zda zvolený způsob výživy našemu štěněti vyhovuje, a zda rostoucímu štěněti máme přidávat přípravky s vápníkem a fosforem. Hodně řekne kondice a chování psa. Hravé, lehce baculaté, ale nikoliv přetloustlé štěně s lesklou srstí a tvarovaným trusem, je pravděpodobně krmeno správně.

Úroveň výživy a to, zda odpovídá svým složením věku štěněte, je ale vhodné ověřit i laboratorním vyšetřením. V LABVETu jsme pro něj zvolili označení „růstový test.“ Jedná se o vyšetření krve zaměřené na úroveň bílkovinné, glycidové a minerální výživy a na některé růstové enzymy. Ze samotného názvu vyplývá, že je test určen štěňatům v období růstu. Ideální je jej provádět u štěňat ve věku cca 5-6 měsíců.

Vyšetření je vhodné podstatě u všech štěňat. Provádět by se hlavně mělo u štěňat velkých a obřích plemen, kde snadno dojde k nepoměru mezi celkovou váhou a vývojem kostry. Rozumné je růst a vývoj štěněte zkontrolovat také tam, kde jsou vidět poruchy postavení končetin, prošláplá nadprstí nebo bolestivost kloubů.

Pokud si někdo říká, že tohle vše přece napraví přidávání přípravků s vápníkem, dost se mýlí. Ony vztahy mezi vápníkem a fosforem jsou složité a nadměrné přidávání jedné ze složek může způsobit nežádoucí odbourávání složky druhé. Lepší je proto vědět, co se má v krmné dávce štěněte ubrat nebo naopak přidat.

A právě to se dozvíte z růstového testu. Pacient, kterému se má odebírat krev se zaměřením na růstový test by měl být nalačno, pít může kolik chce. Odběry provádíme od pondělka do čtvrtka od 7-14 hod, v pátek od 7-12 hod. Termín odběru si můžete rezervovat online. Jste-li z větší dálky, může odebrat krev váš veterinář a zaslat ji poštou nebo naším svozem.


Čtěte také: Péče o štěně


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Má-li mít laboratorní vyšetření trusu nebo moči požadovaný efekt pro pacienta i jeho majitele, je třeba dodržet určitá pravidla. Patří mezi ně nejen postup samotného vyšetření – analýzy vzorku, ale i preanalytická fáze. Do srozumitelné řeči přeloženo to je péče o vzorek před tím, než se začne odborně zpracovávat. Pod pojmem preanalytická fáze se tedy např. skrývá odběr vzorků na vyšetření, skladování moči nebo trusu, teplota, v které mají být uchovávány a samozřejmě i identifikační označení, protože záměna vzorku by nebyla ničím příjemným.

Jak správně odebrat vzorek trusu nebo moči psa, kočky nebo dalších domácích mazlíčků

Při vyšetření krve, kožních seškrabů atd., se vzorky většinou odebírají přímo na odborném pracovišti (veterinární laboratoř, ošetřovna) a o preanalytickou fázi stará uvedené pracoviště. Trochu jiné to je v případě, kdy vzorky odebírá a do laboratoře přináší majitel zvířete. Nejčastěji se to týká vyšetření trusu nebo moči a je třeba se zamyslet nad otázkami: „Jak, kolik, do čeho a jak uchovávat?“

Odpověď na otázku „Jak?“ je zcela jednoduchá. Vždy co nečistěji a se snahou neznečistit zvíře, sebe ani vzorek.

Jak správně odebrat vzorek trusu nebo moči psa, kočky nebo dalších domácích mazlíčků

Kolik? V případě trusu je požadován vzorek cca 1 g, což odpovídá velikosti vlašského ořechu. Z takového vzorku je možné udělat běžně dostupná vyšetření (parazitologické, chemické, bakteriologické). Moči by mělo být cca 5ml, tedy asi 1 polévková lžíce. Takový objem postačí pro pomerně podrobné vyšetření včetně vyšetření bakteriologického.

Vzorky moči i trusu by se měly odebírat do čistých nádobek. Stačí vypláchnutý kelímek od jogurtu, sklenička od marmelády nebo kelímek od kosmetického krému. Nádobky by měly být dobře uzavíratelné nebo je alespoň překryjeme igelitem nebo alobalem. Měly by také mít širší hrdlo. Ono páčit z lahvičky od kečupu trus od sedmdesátikilové dogy není nic snadného.

Sběr moči psa nebo kočky. Stačí množství o objemu polévkové lžíce.

Na požádání laboratoř samozřejmě poskytne odběrový materiál. Vhodné je nádobku se vzorkem označit tak, aby nemohlo dojít k záměně. Ideální je uvést jméno majitele a základní informace o pacientovi – plemeno, pohlaví, věk a jméno. Pokud vzorek podáváte k přepravě poštou nebo kurýrem, je dobré vystlat krabičku papírem, aby se obal nerozbil, případně vsákl unikající materiál.

Stáří vzorku – moč by se měla vyšetřovat vždy čerstvá a do laboratoře je třeba ji dodat nejlépe do 2 hod po odběru. I v případě trusu je vždy ideální vyšetřovat vzorek čerstvý. Pokud trus není vyschlý, plesnivý nebo zmrzlý, může být starý až 24 hod, při některém typu vyšetření se dokonce doporučuje sbírat vzorky tři dny po sobě. To ale neznamená, že necháme v parku ležet trus od pondělka do středy a pak jej sesbíráme. Vzorek je rozumné odebrat hned po té, co jej pacient „vytvořil“ a eventuálně skladovat při dodržení dále uvedených požadavků.

Trus psa nebo dalšího zvířete umístěte do vhodné nádoby. Stačí zvorek velikosti vlašského ořechu.

Jak skladovat moč nebo trus?

Moč by se neměla uchovávat delší dobu. S jejím stárnutím se mění řada vlastností, které mohou mít dopad na výsledek vyšetření. Jedná se např. O pH nebo o množství bakterií, které se dokáží v pro ně příjemném tekutém prostředí rychle namnožit.

Trus psa, kočky a dalších zvířat lze po nějakou dobu na suchém a stinném místě uchovávat. Nesmí zmrznout, vyschnout nebo zplesnivět. Ideální je zacházet s ním jako s vajíčkem.

Možná se někomu uváděné požadavky zdají být zbytečné. Laboratorní vyšetření se ale dělá proto, aby se správně stanovila diagnóza nebo abychom získali informace o svém čtyřnohém příteli. Mají-li být získané informace správné, musí být v pořádku celá práce se vzorkem, tedy nejen samotná analýza, ale i to, co jí předchází.


Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Jak často odčervovat psa?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Pes z pohledu zákonů dříve a nyní

Kdo se trochu zabývá historií psích plemen a chovu psů obecně zjistí, že se psi stávali poměrně brzy objektem různých zákonů a předpisů.

Ve Velké Británii a později i ve Francii se ze psů platily daně. Osvobozeni z nich byli psi pracovní, zejména pak psi pastevečtí. Aby se odlišili od ostatních psů, byly jim kráceny ocasy. Podle úřadů to byl jasný důkaz pracovního psa. Pravdou ale je, že toho majitelé psů zneužívali a že o ocas kvůli penězům leckdy přišel jedinec, který s pasením neměl nic společného.

Pes z pohledu zákonů dříve a nyní – foto Jan Tichý

Poplatky ze psů nejsou žádnou novinkou ani u nás. V roce 1922 byla v Československu zákonnou normou povolena nejvyšší dávka za jednoho psa ve výši 200 Kč ročně, což byla částka odpovídající cca průměrnému měsíčnímu platu. Za každého dalšího psa bylo možné dávku zvýšit o 50% základní sazby. Slevu měli psi hlídací, za které se mělo maximálně platit 50 Kč.

V Praze se platilo za prvního psa 150 Kč. Pes, ze kterého byly řádně zaplaceny dávky, dostal známku. Dnes od známek celá řada měst a obcí upouští a to z důvodů finančních nákladů a také proto, že se ke slovu dostává čipování, které identitu psa přesněji potvrdí.

V devatenáctém století stejně jako dnes byly tématem nekorektně se chovající zvířata psů nevyjímaje. Podle ministerského nařízení z roku 1854 pak bylo požadováno aby „Psi kousaví a zlostní tam, kde jich je třeba na řetězu byli uvázáni a vůbec tak zaopatřeni, aby nikomu neublížili.“ V pozdější době dokonce existoval v Trestním zákoníku §391 s názvem „Trest za zanedbání opatření zlých zvířat domácích.“

Na přelomu 19. a 20.století existovaly zákony vztahující se k nebezpečným ze zvířat na člověka přenosným nákazám. Velmi důležitou roli v nich hrál tak zvaný „pohodný“. Odchytával toulavé psy a na příkaz policie nebo státního veterináře je utrácel. Bohužel se mohlo jednat o úplně zdravého a hodného psa, který nikoho neohrožoval.

Asi se ale nelze moc divit tomu, že se lidé i úřady toulavých psů báli. Nebo přesněji řečeno že se báli vztekliny. A že to nebyly obavy zbytečné dokazují informace, které si lze přečíst na webu Státní veterinární správy (www.svscr.cz). Uvádí se v nich že „v období let 1919-1937 zemřelo na vzteklinu v Československu celkem 132 lidí a téměř 25 000 jich bylo léčebně očkováno v Pasteurově ústavu v Praze.“

V boji se vzteklinou významně pomohlo nařízení, které s platností od 1. 1. 1953 zavedlo povinnou vakcinaci všech psů proti vzteklině a to vakcinaci prováděnou zdarma. Velkou roli hrála i orální vakcinace lišek, která v ČR probíhala v letech 1989 -2002.

I dnes je stanovena zákonem nejvyšší možná sazba poplatku ze psů. Nemáme pohodné, ale odchytovou službu nebo odborně proškolenou městskou či státní policii. Toulaví psi se neutrácejí, ale dávají do útulku. Vakcinace proti vzteklině je povinná stejně, jako je povinné identifikační označení psů čipem. Na rozdíl od dřívějška ale není vakcinace hrazená státem.

Staffordšírský bulterier, welsh terier – foto Jan Tichý

Vzteklina se už u nás nevyskytuje ani u lišek a jsme označování za stát vztekliny prostý. Určitě je ale rozumné si občas připomenout, jak to dříve se vzteklinou bylo a že povinná vakcinace našich psů není naprostou zbytečností. Uvědomit si je také třeba nebezpečí, které hrozí od toulavých psů a koček, které jistě v dobrém úmyslu zachrání lidé na dovolené a přivezou si je ze států, kde vzteklina stále je, domů.

Na zákony a vyhlášky nadáváme a velmi často je naše nespokojenost oprávněná. Jsou ale případy, kdy jsou zcela na místě. Opatření týkající se vztekliny patří mezi ně.


Čtěte také: Novela zákona o veterinární péči


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

JAK poznám, že je zdravý, když se ho nemohu zeptat?

LABVET preventivní profilový test je soubor laboratorních vyšetření provedený z několika kapek krve, moči a případně trusu vašeho psa či kočky. Dokážeme odhalit skrytá místa onemocnění mnohem dříve, než se očividně projeví. To umožní včasnou léčbu a také zvýší šanci na její úspěšnost její. Váš mazlíček získá šanci na dlouhý život a vy ušetříte za opožděné léčení s mnohdy nejistým výsledkem.

Názorným příkladem jsou velmi častá onemocnění ledvin, která lze v časném stadiu ovlivnit jen úpravou diety!

Celý systém této objektivní zdravotní kontroly byl prověřen dlouholetou péčí o služební psy ozbrojených složek. Prováděná vyšetření pak jsou kvalitou zpracování totožná s vyšetřeními, jež se běžně provádějí u lidí.

Náš „preventivní profilový test“ je tak nejvyšším stupněm kontroly zdraví, který můžete vašemu psovi či kočce poskytnout.

Kdy je vhodné test absolvovat? U starších zvířat doporučujeme vyšetření po 6. – 7. roce věku pravidelně jednou za 1-2 roky. U nově nakoupených zvířat Vám můžeme ušetřit peníze za zvíře se skrytými zdravotními vadami, za nákladné léčení a ochránit zdraví Vaší rodiny před přenosnými nemocemi.

Testy jsou vhodné i pro rychle rostoucí štěňata větších plemen. Zkontrolujme vyrovnanost přívodu živin a minerálií důležitých pro dobrý tělesný vývoj a prevenci nenapravitelných poruch vývoje kostry. Tento test označujeme jako „růstový“.

Dalším příkladem mohou být sportovní plemena, kde má být zdravotní kontrola součástí péče k udržení sportovní nebo pracovní výkonnosti.

Ceny testů se pohybují od 500 do 2000 Kč. Vždy záleží na rozsahu požadovaných vyšetřeních po konzultaci s veterinárním lékařem.


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online



Mazlíčci a COVID-19

Zatím u žádného zvířete nebylo prokázáno onemocnění (tedy nemělo příznaky) a stejně tak zatím neexistuje důkaz, že by zvířata přenášela virus SARS-CoV 2 (zjednodušeně čínská chřipka) na lidi.

Čínská chřipka

Virus byl izolován z výtěrů z nosu a tlamy u dvou psů v Hong Kongu. Prvním byl sedmnáctilety pomeranian a druhým dvouletý německý ovčák. Oba měli majitelé nemocné koronavirózou. V domácnosti druhého psa byl i čtyřletý kříženec, jehož test byl negativní. Podle malého množství viru, které měli na sliznicích, se usuzuje, že se jedná o přenos z člověka na zvíře, ne opačně.

ALE dokud nebude více informací a studií o viru a jeho chování, je potřeba dodržovat předběžnou opatrnost.

1. Běžná hygienická opatření, platná nejenom v čase koronaviru – mýt si ruce po každém kontaktu se zvířaty, jejich exkrementy, miskami na jídlo, vodu a pod.

2. Pokud onemocníte (ať už prokázaným koronavirem nebo ne) omezte kontakt se zvířaty stejně jako s lidmi. To znamená, pokud to jde, svěřte péči o mazlíčky jinému členu rodiny nebo přátelům. Pokud to nejde, před i po kontaku s nimi si myjte ruce a používejte ochranné pomůcky. Nenechte je přijít do styku se zdravými lidmi.

To je tak asi všechno, co se k tomu dá v současnosti říct.

Klíšťata jsou zpátky

Tak už nám, bohužel, zase běží klíšťová sezóna. Je to už pár dní, co je majitelé nachází u svých miláčků. Že by přes zimu klíšťata vymrzla je nesmysl a letos už vůbec. Četla jsem i o pokusu, kdy dali zmrznout klíště v kostce ledu, po nějaké době ho rozmrazili a ono vesele a jakoby se nic nestalo, nabralo směr nejbližší teplokrevný živočich.

Český hydrometeorologický ústav už zveřejňuje týdenní předpovědi aktivity klíšťat (ne, nedělám si legraci, vážně to ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem dělají). A také s tím začal dříve než loni.

jak na klíšťata

Na jejich webu najdete i doporučení, jak se při kterém stupni v přírodě chovat, abyste minimalizovali riziko. Při tomto, nejvyšším ohrožení, se ani nedoporučuje chodit volně v lese. Jen na zpevněných cestách a prohlížet se ráno i večer, jestli se nějaká potvora nepřisála.

Pro nás veterináře je to čas zvýšeného zájmu o preparáty proti těmto roztočům. S nárůstem jejich výskytu do zeměpisných šířek i výšek roste i jejich odolnost vůči jedům, které na ně chystáme. Ale na druhou stranu jim zlepšujeme podmínky my i příroda. Oteplování, změna ve způsobu užívání půdy, přemnožená zvěř, to vše hraje v jejich prospěch.

Farmaceutické firmy také nezahálí a snaží se přicházet s novými, ještě účinnějšími látkami. Ona taky prognóza není příliš příznivá. Předpokládá se, že do konce století tento parazit ovládne i Skandinávii.

Klíště Ixodes ricinus si libuje v našich listnatých a smíšených lesích, kde má hlavně dostatek různě velké zvěře, na které se může živit. Ale vyhovuje mu jakékoli prostředí s dostatečnou vlhkostí a vegetací. Vyskytuje se ve čtyřech životních fázích – vajíčko, larva, nymfa a dospělec. Pro dospělce je typický hřbetní štítek, který ho chrání před vysušením a jiným poškozením.

Krev sají všechna stadia (kromě vajíčka, samozřejmě), dle své velikosti si vybírají velikost hostitele. Je pro ně typická taktika, kdy trpělivě čekají na vrcholcích rostlin až půjde kolem ta správná oběť. Poznají ji speciálním senzorickým čidlem, zvaným Hallerův orgán, který reaguje na teplotu, vlhkost, oxid uhličitý a vibrace. Další vychytávkou, kterou je Matka Příroda vybavila, jsou látky v jejich slinách zabraňující srážení krve a tvorbě zánětu, aby klíšťata mohla nerušeně několik dní sát.

A které tedy přípravky použít? Z těch starých, ale stále velmi dobře fungujících, to jsou pyretroidy (spreje a spoty BioKill, ExSpot, BobMartin, Arpalit, Advantix, obojky Scalibor, Foresto) mající i dobrý repelentní účinek. Ale pozor, nikdy ne na kočky, s výjimkou flumethrinu (obojek Foresto), pro ně jsou toxické! Dalšími látkami jsou amitraz (pipeta ProMeris) a pyriprol (pipeta PracTic).

K nové generaci účinných látek patří isoxazoliny (tablety Bravecto, NexGard a nejnověji Simparica, pro kočky pipeta Bravecto). A ještě jednou upozorňuji, neexperimentovat u koček a podávat pouze preparáty pro ně určené.


rezervace vyšetření

eCanis

Máte prášky proti Silvestru?

Častý dotaz, který v různých variacích slýchají v tyto dny ve všech veterinárních ordinacích.

Strach z nebezpečí je normální, může ale přerůst ve fobii – nadměrný strach neadekvátní dané situaci. Fobii mohou vyvolat různé zvuky, petardy a silvestrovské ohňostroje jsou však nejčastější. Uvádí se, že až 50% psů se bojí nějakého zvuku. Na vzniku se podílejí jak faktory genetické, tak naučené. Vyšší riziko vykazují plemena ovčácká a pastevecká, nižší naopak psi lovečtí a kříženci. Štěně, vyrůstající do šesti měsíců věku ve městě, má nižší pravděpodobnost vzniku této fobie. S tím, že s postupujícím věkem dojde k ústupu potíží, se počítat nedá.

Příznaky se u jednotlivých zvířat liší, patří k nim třes, neklid, snaha se schovat nebo utéci, zrychlené dýchání, dilatace zorniček, slinění, olizování si pysků, vyprázdnění análních žlázek, nevhodné močení či kálení, neposlouchání povelů, vokalizace atd. Každý majitel jistě na svém mazlíčkovi příznaky strachu rozpozná. Je ovšem důležité zavést opatření k jeho tlumení již při mírných symptomech, protože s každou další expozicí může jejich síla narůstat.

Nejlepší je obrátit se na odborníka na léčbu poruch chování, což však pár dní před Silvestrem už nepomůže. Nezbývá než se pokusit spojit medikamentózní prostředky s úpravou prostředí.

Zavřít zvířátko do co nejvíce odhlučněného prostředí je v běžných podmínkách asi hraběcí rada, ale přesto je dobré se snažit zamezit přístupu hluku a světelných efektů co nejvíc to jde. Zatažením závěsů a stažením žaluzií a podobně. Zkuste také „maskovat“ zvuk jinými známými zvuky, např. televizí nebo rozhlasem.

Umožněte zvířeti přístup k místu, kde se rádo schovává a cítí se v bezpečí. Pro našeho kocoura to byla skříňka v kuchyňské lince. Zbylé tři kočky zůstávaly k petardám netečné.

Buďte v jeho blízkosti a chovejte se, jakoby se nic mimořádného nedělo. Zkuste ho zabavit nějakou oblíbenou činností. Snažte se ho přes den co nejvíce unavit, fyzická i mentální únava sníží vnímavost ke zvukům. Navíc zvýšený serotonin po cvičení může působit sedativně.

Důležitý je také dobrý celkový stav zvířátka. Jakýkoli zdravotní problém zvyšuje hladinu stresu a činí ho náchylnějším k pocitům strachu. A rozhodně ho netrestejte za nežádoucí chování, které je důsledkem strachu.

Výběr vhodných medikamentů nechte na veterináři, který vaše zvířátko zná. Kromě „chemie“ existují i preparáty na přírodní bázi obsahující např. kozlík lékařský, l-theanin (aminokyselina ze zeleného čaje) a alfa-casozepin (hydrolyzát kaseinu, t.j. mléčné bílkoviny).

Přejeme Vám i Vašim zvířátkům šťastný vstup do nového roku.


Čtěte také: Pes v zimě


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Pejskárium: Silvestr se psem

Změny v platnosti vakcinace proti vzteklině u psů

Vladimíra Tichá

Od 1. ledna 2020 vstupuje v platnost novela Zákona o veterinární péči (Zák. 166/1999 Sb. znění 1. 1. 2020), která podstatným způsobem upravuje otázku vakcinace proti vzteklině v případě psů. Stále platí požadavky zakotvené v probíraném zákoně v §4 – Povinnosti chovatelů, bod (1), podle kterého je chovatel povinen „zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.“

Nový požadavek vztahující se pouze na psy, tedy nikoliv na lišky nebo jezevce, je zakotven ve stejném §, v bodě (4)a zní: “Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“

Do srozumitelné řeči přeloženo to znamená, že vakcinace proti vzteklině je platná pouze u psů, kteří jsou identifikačně označeni čipem. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Číslo čipu musí být uvedeno v očkovacím průkazu nebo v pasu psa. Štěně musí být čipem označeno nejpozději v době prvního očkování proti vzteklině, tedy nejpozději v šesti měsících věku. Dozorovým orgánem je Státní veterinární správa.

Důležité je to, že požadavek platí i pro psy již očkované. Je jedno, zda je v očkovacím průkaze napsaná platnost vakcinace např. do 30. 6. 2020. Není-li pes čipován, vakcinace není považována za platnou. Za připomínku stojí, že pokud vakcinace není platná, může být majiteli psa uložena pokuta. Můžeme si o novém požadavku zákona myslet, co chceme, podstatné je, že platí. Lze očekávat, že běžní majitelé psů nebudou novým pravidlům věnovat pozornost. Rozumné by tedy bylo v propozicích zkoušek, soutěží a svodů ve veterinárních podmínkách na to, že platná je pouze vakcinace proti vzteklině v případě, že je pes označen čipem, upozornit.

Nebezpečí vánočního pečení

Otravy rozinkami jsou tak trochu záhadné. Asi polovina psů je pravděpodobně může pozřít bez jakýchkoli následků, u některých nešťastníků však mohou vyvolat selhání ledvin.

Od roku 1989 americká organizace APCC (Animal Poison Control Center) tyto případy sleduje a vydává doporučení k terapii. Protože není známá minimální toxická dávka, je možné, že se jedná o tzv. idiosynkratickou reakci, to znamená výjimečnou reakci jednotlivce. Byla zaznamenána otrava osmikilového psa po požití pěti kuliček vína. Rozinky jsou asi čtyřikrát koncentrovanější a pes by se k nim neměl dostat.

Proto se dnes ke každému jejich pozření přistupuje jako k možné intoxikaci. Mechanismus účinku není znám, uvažovalo se o pesticidech, herbicidech a fungicidech přítomných v rozinkách, ale nic se neprokázalo. Jediné, co se potvrdilo laboratorně, bylo poškození buněčné kultury psích ledvin extraktem z rozinek.

Otrava psa rozinkami?

První klinické příznaky se mohou projevit už několik hodin poté, co si pejsek pochutnal. Nejdříve to bývá zvracení a průjem, potom následuje slabost, letargie, nechutenství. Může se objevit i zvýšené pití a třes. Nedojde-li ke včasnému zásahu, do 72 hodin nastane selhání ledvin.

Jako první pomoc, kterou mohou poskytnout i majitelé doma, je vyvolání zvracení. Obecně se udává doba dvou hodin po pozření jedu, v tomto případě je to až dvanáct hodin, protože u psů to trvá déle, než jsou rozinky ze žaludku přesunuty dál do střeva.

Použít se dá 3% peroxid vodíku v dávce 2ml/kg váhy, ale celkově ne víc než 45 ml. Potom se podává živočišné uhlí v dávce 1g/kg váhy – je to obrovská dávka, ale je to tak. Asi není nutné připomínat, že zvracení nemůžeme vyvolávat u zvířat, kde je už porušené vědomí, aby nedošlo k vdechnutí zvratků.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je 1AA-2.png.

Není znám účinný protijed, proto další terapie spočívá v agresívní infuzní terapii aspoň 48h. Stav ledvin se hlídá 3 dny po sobě a potom ještě jednou za 7 až 10 dní.

Takže pozor, nezapomeňte v předvánočním shonu dobře ukrýt rozinky před svým chundelatým degustátorem.


Čtěte také: Máte prášky proti Silvestru?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Veterina Skalka: Naše kuchyně může být nebezpečná našim čtyřnohým kamarádům

Hello Sandy: Smí pes vánoční cukroví?

Škrkavka psí, její vývojový cyklus

a co to znamená pro odčervování

Váš pejsek se škrkavkami může nakazit dvěma způsoby. Buď pozře ze země přímo vajíčko nebo si uloví nějakého přenašeče, např. myš. Další osud tohoto parazita záleží na věku a imunitě jeho hostitele. Jinak probíhá infekce u štěňat do šesti měsíců a jinak u psů starších. Z vajíčka se ve střevě vylíhne larvička, která se přes jeho stěnu dostává dál do těla.

škrkavka psí
Nález škrkavky u psa

Škrkavky u štěňat

U štěňat putuje larva škrkavky tzv. hepatotracheální migrací (přes játra a krevní oběh) do průdušnice. A po vykašlání a spolknutí skončí opět ve střevě. To už je konečně natolik zralá, aby se z ní vyvinula dospělá škrkavka psí, která se může dále množit a vylučovat vajíčka do prostředí. Tomu se říká patentní infekce a jenom tu dokáže odčervení zlikvidovat.

U starších psů se ale vyvine přirozená imunita, která zabrání hepatotracheální migraci. Larvičky si tak putují tělem (tzv. somatická migrace) a usadí se v různých tkáních, kde se „uloží ke spánku“. Na tuto infekci ale odčervení nezabírá.

Jiná je situace, pokud pes pozře přenašeče, ve kterém si larvička škrkavky už odbyla své putování a tak se může rovnou usadit ve střevě. V tomto případě se opět jedná o patentní infekci s vylučováním vajíček do prostředí citlivou na odčervení.

Březí feny

Zvláštní kapitolou jsou březí fenky. Po 45. dni březosti u nich dojde vlivem hormonálních změn k „probuzení“ larviček ve tkáních a jejich přestupu přes placentu do plodů. Štěňátka se tak již narodí se škrkavkami.

Některé larvičky se dostávají přes mléčnou žlázu do mléka a tím opět dochází k nakažení štěňat. A protože jediná infekce škrkavkami zajistí fence dostatek larviček pro všechny vrhy, doporučuje se vždy odčervování štěňat, i když u fenky patentní infekci neprokážeme.

Výskyt škrkavky u psů

Jaký je výskyt škrkavek u populace našich psů, nevíme. Neexistují žádné studie, které by to mapovaly. Čísla z jiných zemí jsou nepřenosná, protože se neliší jen jednotlivé země, ale i jejich regiony.

Na veterinární fakultě v holandském Utrechtu proběhla v letech 2011 až 2014 rozsáhlá studie, která sledovala výskyt reinfekcí škrkavkami u skupiny 938 psů. Po tuto dobu prováděli každý měsíc parazitologické vyšetření trusu od každého psa zahrnutého do studie. Všichni byli starší šesti měsíců.

Celkový podíl pozitivních nálezů byl 4,5 %. Téměř 70 % psů nikdy nemělo žádný záchyt škrkavky, u 17,5 % psů byl záchyt pouze jednou a u 14,6 % psů vícekrát. Medián výskytu první infekce byl 5 měsíců a reinfekce 9 měsíců. Jako rizikové faktory byly identifikovány požírání trusu nebo půdy, venčení na volno, urologické nebo respirační potíže, stres a užívání kortikoidů.

Jaké závěry z toho pro nás můžeme vyvodit?

  • 1. U dospělého psa není příliš velké riziko, že bude mít patentní infekci a bude zdrojem infekce pro okolní prostředí.
  • 2. Rutinní odčervování naslepo je ve většině případů zbytečné.
  • 3. Pravidelné vyšetření trusu jednou za čtvrt až půl roku odhalí nosiče nákazy a umožní cílené odčervení psa.
  • 4. Větší obezřetnost je zapotřebí u psů spadajících do některé z rizikových skupin (koprofágie, geofágie, venčení na volno, chronické onemocnění, stres, kortikoidy).

Poznámka na závěr

Škrkavky u psů nás zajímají nejen kvůli jejich možnému onemocnění, ale i pro možný přenos na člověka. I my jim sloužíme jako přenašeči, stejně jako třeba ta výše zmíněná myš. Jen mají tu smůlu, že (pokud nás nesežere vlk) se naším prostřednictvím do defenitivního hostitele už nedostanou. Aby se vajíčko stalo infekčním, potřebuje několik týdnů na dozrání ve venkovním prostředí. Proto řetězec nákazy nejúčinněji přerušíme uklízením trusu po našich miláčcích.

Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Myslivost: Cizopasníci psů