Lipemie vzorku

Stejně jako hemolýza i lipemie, tedy přítomnost triglyceridů, může ovlivnit výsledky vyšetření. Je to způsobeno tím, že opacita plasmy nebo séra interferuje s fotometrickou analýzou. Ovlivňuje hlavně měření proteinů, t.j. celkové bílkoviny, albuminu a hemoglobinu, dále minerálů draslíku a vápníku, enzymů ALP a AMS a substrátu kreatininu. Interference je i u hormonů a u léčiv.

Na rozdíl od hemolýzy, lipemie není způsobena chybami na straně odebírajícího, ale jedná se o problém pacienta. Buď nebyla dodržena hladovka před odběrem a dojde k postprandiálnímu zvýšení lipidů v krvi, anebo se jedná o patologický stav. Tím může být cukrovka, hypotyreóza nebo Cushingův syndrom. Lipémie bývá pozorována i u obézních zvířat nebo u zvířat, která hladovějí delší dobu a dochází u nich k mobilizaci tukových zásob.

Zde je několik tipů, co v takové situaci dělat:

1) Vždy provést separaci séra/plasmy co nejrychleji. Lipémie totiž způsobuje i větší křehkost erytrocytů, takže záhy dojde k hemolýze, což je ještě větší problém.

2) Odebrat co největší vzorek krve. Jsou-li triglyceridy ve formě chylomikronů (vytvoří vrstvu tuku na hladině), zbude u dna dostatek čistého vzorku k analýze (tzv. infranatant).

3) Po separaci nechat plasmu ještě přes noc odstát v ledničce a pipetou opatrně odebrat čistý vzorek ze dna zkumavky.

Diagnostické chyby

Podle studie americké neziskové organizace Hospital Safety Score, která sleduje bezpečnost pacientů v nemocnicích, zemře ročně v USA 200 000 pacientů vinou medicínských chyb, kterým se dalo předejít. Vzhledem k tomu, že 70 % rozhodnutí dělají lékaři na základě výsledků laboratorních a screeningových vyšetření, je patrné, že správná laboratorní diagnostika je pro prevenci chyb klíčová.

Za laboratorní chyby mohou z 30% samotné laboratoře, ale zbylých 70% jde na vrub takzvané preanalytické fázi, tedy ještě před samotným testováním vzorku. Není důvod se domnívat, že situace ve veterinární medicíně bude výrazně odlišná. Začíná to již výběrem vhodného testu, tj. ve správný čas ten správný test. Dále je nezbytná příprava pacienta, např. má-li být nalačno, za jakou dobu po podání určitého léku má být odběr proveden a podobně.

Dalším kritickým bodem je použití vhodné odběrové nádoby a způsob uchování a manipulace se vzorkem před doručením do laboratoře. Nebojte se proto zeptat, proč se jaký test dělá a jak se na něj vy nebo váš mazlíček máte připravit.

Nikdo neví všechno, proto není ostuda, když veterinář zvedne telefon a informace si upřesní v laboratoři. Společným cílem majitele, veterináře i laboratoře je získání validních výsledků.

Odběr krve na hematologické vyšetření

Odběr krve bývá u drobných zvířat spojen s jistými obtížemi. Je dobré dodržet všechny zásady správného odběru, aby výsledek vyšetření nebyl zkreslen arteficiálními vlivy špatné metodiky odběru. Vzorek je pak nutno ošetřit tak, aby vůbec byl pro hematologické vyšetření použitelný.

Hlavní zásady

1. klidné, ale co nejrychlejší zacházení se zvířetem

Doporučujeme odběr hned na začátku vyšetření, nejlépe z véna cephalica antebrachii (možnost statické leukocytózy po převrácení zvířete např. při odběru z vena saphena) a vena jugularis, ovlivnění krevního obrazu psychickým neklidem apod.

2. co nejkratší komprimování veny před odběrem

Krevní obraz z nahromaděné krve po dlouhodobém komprimováním bývá zkreslen zvlášť v bílé složce a v počtu krevních destiček.

3. výhradní používání sterilních jednorázových jehel a stříkaček k odběru krve nebo možno použít vakuový odběr krve

Je vhodné mít v zásobě několik sterilních jednorázových jehel (40×0,9mm 20Gx11/2 žluté, 40×1,1mm 19Gx11/2 okrové, 40×1,2mm2 18×11/2 růžové) a inj. stříkačku (5ml). V případě vakuového odběru používáme speciální jednorázové jehly (Vacuette – 38mm/9/10.20Gx1 1/2 žluté), držák na jehly a zkumavky ( Vacuette – objem 3ml K3EDTA – fialová). Pozn. barva zkumavky se různých dodavatelů může lišit.

4. do laboratoře zasílat 2 – 3 krevní nátěry

Krevní nátěr zhotovujeme zásadně hned na začátku odběru krve z 3 – 4 kapek krve (první dvě kapky necháme odkapat), které zachytíme na hodinové či podložní sklíčko. Odtud pak nabíráme malé množství krve přímo sklem, kterým nátěr provádíme na podložním skle. Používáme výhradně čistá a odmaštěná podložní skla. Nátěr se zhotovuje sklíčkem s rovnou broušenou hranou (nejlépe krycí sklo Bürkerovy komůrky) tak, aby byl co nejjemnější, stejnoměrný a pokrýval nejlépe pouze střední třetinu podložního skla. Boční okraj nátěru nesmí dosahovat k okraji skla. Nátěr pak necháme 1 hodinu zaschnout (chránit před zaprášením a mouchami). Balíme je např. do kousku gázy, aby skla nepřišla na sebe přímo stranou nátěru nebo přiklopíme umělohmotnou vaničkou.

Pozn.: Hlavně u koček a ojediněle u psů se setkáme s tak rychlou srážlivostí krve, že nelze běžnými způsobem vzorek odebrat, pak doporučujeme odběr s použitím heparinovaných nástrojů (jehlou protáhneme malé množství heparinu).

Diskrepance mezi analýzou močového sedimentu a kultivací moči

A) pozitivní sediment, negativní kultivace

– inaktivované bakterie, např. po atb léčbě
– vystavení moči extrémním teplotám
– extrémní pH moči (<4 a >9)
– inhibice leukocyty
– nezkušený odečítající (zvlášť u nebarveného preparátu – buněčná debris, tzv. pseudobakterie, Brownův pohyb koloidních částic)
– kontaminované barvivo (další lidský faktor, dbát na čistotu barviček a pravidelně je měnit)

B) negativní sediment, pozitivní kultivace

– nižší počty bakterií – tyčky jsou patrné až od koncentrace 10 000 CFU/ml, koky dokonce od 100 000 CFU/ml (proto je při aktivním močovém sedimentu dobré provést kultivaci, i když v mikroskopu bakterie nevidíme)

Průjmy způsobené Clostridium perfringens

Tato Gram-pozitivní tyčka patří mezi běžnou střevní mikroflóru a kultivačně se zachytí u 80% psů, ať už mají průjem nebo nemají. U koček je prevalence trochu nižší, kolem 60%. Na rozdíl od člověka, u kterého je průjem vyvolán pozřením enterotoxigenních izolátů, u psů nastává sekundárně následkem poškození střevního prostředí z jiné příčiny, což umožní sporulaci bakterií.

Klinické příznaky nejsou patognomické, naopak jsou velmi variabilní, od lehkých průjmů, které odeznějí sami bez léčby až po fatální krvavé. Průjmy mohou být z tenkého střeva, tlustého střeva i smíšené.

K potvrzení onemocnění samotná izolace původce nestačí. Nejsofistikovanější diagnostika by spočívala v PCR průkazu enterotoxigenních kmenů spolu s průkazem enterotoxinů. Vzhledem k finanční náročnosti takových vyšetření se v praxi používá počítání sporulujících bakterií na barveném roztěru trusu. Tato metoda vychází z korelace mezi sporulací a tvorbou toxinů. Za podezřelé se považuje už záchyt tří spor na zorné pole. U takových zvířat, která navíc vykazují vážnější klinické příznaky (horečka, hemoragická gastroenteritida a zánětlivý nebo toxický leukogram) se může přistoupit k antibiotické terapii.

Empiricky se podává ampicilin, erytromycin, metronidazol, tylosin a tetracyklin (i když u toho už byla zaznamenána zvyšující se rezistence).

Prevence a laboratoř

Co může ukázat preventivní vyšetření aneb stručný průvodce laboratorními výsledky pro chovatele

Odhalení onemocnění dříve než se začne projevovat klinicky zvyšuje šanci na uzdravení nebo aspoň významné prodloužení života. Co je tedy možné testovat a co z toho poznáme? Co může ukázat hematologické vyšetření?

Biochemické vyšetření krve hodnotí funkci ledvin, jater, slinivky a hladinu glukózy a minerálů. Ledviny psa nebo kočky zodpovídají za vylučování odpadních produktů metabolismu, nadbytku sodíku a vody z krevního řečiště. Testy odhalí jejich onemocnění a selhávání.

Játra jsou orgánem s celou řadou funkcí. Zbavují organismus škodlivin a zároveň zpracovávají živiny a syntetizují látky důležité pro fungování organismu. Vyšetření jater psa, kočky nebo dalších zvířat nepoukazuje jenom na jejich vlastní onemocnění, ale též může pomoci odhalit onemocnění nadledvinek (Cushingův syndrom), infekci, leukémii, krvácivé stavy, stres a neschopnost organismu bojovat s infekcí. Také nám dokáže říci, jestli pacient není dehydratovaný.

Slinivka je další životně důležitý orgán, který vylučuje některé trávící enzymy a hormony pomáhající regulovat metabolismus. Vyšetřením krve můžeme poznat její zánět, nedostatečnou funkci nebo cukrovku. Glukóza je základní živina nutná pro fungování organismu. Její změny mohou indikovat cukrovku i jiné orgánové abnormality. Minerály jsou též kriticky důležité pro fungování těla, jejich hladiny v krvi jsou přísně udržovány v poměrně těsných hranicích. Nejčastější příčinou jejich imbalance bývá dehydratace organismu.

Hematologické vyšetření psa nebo kočky měří počty a zastoupení jednotlivých typů krvinek. Také si všímá změn v jejich vzhledu, které mohou signalizovat určitá onemocnění. Červené krvinky jsou nejpočetnější a nejdéle žijící krevní buňky. Na speciální bílkovinu vážou kyslík, který potom transportují z plic do celého těla. Bílých krvinek je několik typů a každý má svou specifickou funkci. Obecně jsou zodpovědné za boj s infekcemi. Krevní destičky mají na starost srážení krve. Z hematologického vyšetření tedy můžeme rozpoznat anémii, zánět, infekci, stres, leukémii, krvácivé poruchy, neschopnost bojovat s infekcí a stav zavodnění organismu.

Nezbytným doplněním k vyšetření ledvin a jater psa a kočky je i vyšetření moči. Kromě toho nejlépe ukáže zánět vývodných močových cest a tvorbu krystalků v moči.

U starších zvířat se doporučuje ještě vyhodnocení funkce štítné žlázy vyšetřením jejích hormonů. Ty jsou důležité pro správně fungující metabolismus. U starších psů se setkáváme se sníženou funkcí, zatímco u starších koček se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Ze dvou zkumavek krve tak můžeme získat spoustu užitečných informací o zdravotním stavu vašeho mazlíčka.

Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Nutnost testování antibiotické citlivosti a vznik antibiotické rezistence v praxi malých zvířat

testování antibiotické citlivosti

Obrátila se na nás ze Slovenska majitelka fenky zlatého retrívra, které nechala udělat na začátku hárání bakteriologické vyšetření. Deset dní před krytím jí přišel výsledek: vyšetření anaerobních bakterií je zatím negativní, pokud se objeví pozitivní nález, budeme vás kontaktovat; při aerobní kultivaci byl zachycen Acinetobacter spp. a Staphylococcus pseudintermedius ve velmi nízké koncentraci. Veterinární lékař této chovatelky nasadil doporučená antibiotika dle vyšetření citlivosti. Den po krytí feny přišly dodatečné výsledky: byly prokázané striktně anaerobní bakterie, antibiogram bude následovat (může trvat až 12 dní). Dotaz byl takový, jestli je vhodné po nakrytí feny zahájit léčbu antibiotiky, které daná laboratoř doporučuje. Vzhledem k velmi nízkému záchytu bakterií a předchozí léčbě bylo doporučeno nepodávat antibiotika opakovaně.

Antibiotická rezistence není problém jen humánní (lidské) medicíny, ale i medicíny veterinární. Výskyt bakterií, které jsou rezistentní vůči aktuálně dostupným antibiotikům v populaci zvířat nebo lidí, je velmi znepokojivý. Dojde-li k rezistenci, dříve úspěšné léky již nelze považovat za účinnou léčbu a je třeba vyvinout nové léky. Rezistence se může vyvinout několika různými způsoby. Při správném používání (to znamená, že se používá správné antibiotikum a podává se tak, jak je předepsáno po přiměřenou dobu) je však menší pravděpodobnost, že antibiotika přispějí k výběru organismů rezistentních na antibiotika.

Rezistence mezi bakteriálními populacemi může nastat několika mechanismy, včetně zavedení rezistentních bakterií do dříve senzitivní populace, genetickými mutacemi, výběrem rezistentních kmenů prostřednictvím tlaku antibiotik nebo šířením rezistentních bakterií způsobeným špatnou kontrolou infekce. Rezistentní bakterie mohou dále přenášet geny rezistence na jiné dříve naivní bakteriální populace.

Aby bylo možné předcházet vzniku rezistence, musí lékařské komunity monitorovat a omezovat používání antibiotik tzv. na slepo. Jakmile se objeví rezistentní kmen, je znovu objevení citlivosti na antimikrobiální terapii obtížné a velmi zdlouhavé. Nedávný článek zkoumal veterinární fakultní nemocnice v programech pro kontrolu infekce a ukázal, že většina institucí uznala důležitost biologické bezpečnosti a potenciálního rizika spojeného s prací ve veterinární nemocnici. Přesto jen málo z nich mělo vzdělávací programy pro zaměstnance, dlouhodobé programy dozoru nebo plány na zajištění a prosazování základních opatření biologické bezpečnosti

Většina studií a literatury se zaměřuje na to, jak využívání antibiotik v chovech hospodářských zvířat ovlivňuje vývoj a šíření rezistentních bakterií skrze potravinový průmysl. Jen několik studií dokumentuje přítomnost bakteriálních kmenů rezistentních na antibiotika v praxi malých zvířat. Většina z těchto studií se zaměřuje na MRSA (Meticilin rezistentní Staphylococcus Aureus), který může být přenášen ze zvířete na člověka.

Studie z Finska popisuje, že 27 % psů přijatých do veterinární nemocnice bylo léčeno perorálními antibiotiky. Autoři této studie dospěli k závěru, že užívání antibiotik u psů je pravděpodobně liberálnější než u potravinářských zvířat, protože ve srovnání s použitím v zemědělství není používání antibiotik u společenských zvířat přísně regulováno, ale je dáno emocionální vazbou lidí na potřeby jejich domácích mazlíčků.

Jiná studie prokázala, že u 17 % předepsaných terapeutických antibiotik byla potvrzena infekce u 45 % podezření na infekci a u 38 % nebyl prokázána žádná infekce. Nejčastěji předepisovaným antibiotikem byl amoxicilin-klavulamát, následovaný cefazolinem/cefalexinem, enrofloxacinem, ampicilinem/amoxicilinem a doxycyklinem. Doxycyklin byl nejčastěji předepisován bez doložených důkazů o infekci a amoxicilin-klavulamát byl nejčastěji předepisován buď s potvrzením, nebo s podezřením na infekci.

Úspěšná léčba antibiotiky je založena na 4 principech:

  1. identifikace původce choroby a výběr vhodného léku pro léčbu,
  2. dosažení účinné koncentrace léčiva v místě infekce po dostatečně dlouhou dobu,
  3. volba dávky, frekvence a způsobu podání dávky, která maximalizuje pravděpodobnost vyléčení, zabrání relapsu a minimalizuje riziko vzniku rezistence bez poškození zvířete,
  4. použití specifické a vhodné podpůrné léčby ke zlepšení schopnosti zvířete překonat infekci a související chorobné stavy

Provádění bakteriologického vyšetření je vždy důležité, ale v následujících případech je zvláště významné:

  1. podezření na komplikovanou nebo život ohrožující infekci,
  2. pacient nereaguje na počáteční léčbu,
  3. infekce je rekurentní (opakovaná) nebo refrakterní (odolná),
  4. pacient je imunosupresivní,
  5. je třeba sledovat prokázanou infekci,
  6. podezření na infekci multirezistentními bakteriemi,
  7. jakákoli infekce močových cest nebo pyodermie, která vyžaduje systémovou ATB léčbu.

V knize Antibiotic Use Guidelines for Companion Animal Practice je doporučena kultivace pro všechny infekce močových cest nebo pyodermie, které vyžadují systémovou antibiotickou terapii (bod 7 výše). Tyto infekce jsou nejčastějšími důvody pro vydávání antibiotik v praxi domácích zvířat a jsou často spojené s bakteriálními druhy, které mohou mít klinicky významnou rezistenci na antibiotika, jako je MRSA a E. coli produkující ESBL (bakterie produkující širokospektrou betalaktamázu).

Empirická antibiotická léčba, čekající na laboratorní výsledky, bude ale vždy vyžadovat individuální posouzení lékařem na základě typu infekce a stavu pacienta.

Použitá literatura:

BOOTHE, DVM, PHD, Dawn Merton. Guidelines for the Use of Antibiotic Drugs [online]. 2011 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://www.msdvetmanual.com/special-pet-topics/drugs-and-vaccines/guidelines-for-the-use-of-antibiotic-drugs

SHEA, Annie, Robert MCCARTHY a Joann LINDENMAYER. Therapeutic Antibiotic Use Patterns in Dogs: Observations from a Veterinary Teaching Hospital [online]. 2011 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3106276/

MIRANDA, Carla a Vanessa SILVA, et al. Impact of European pet antibiotic use on enterococci and staphylococci antimicrobial resistance and human health [online]. 2021 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://www.futuremedicine.com/doi/full/10.2217/fmb-2020-0119

JESSEN, Lisbeth Rem (University of Copenhagen), DAMBORG,Peter(University of Copenhagen), SOPHR, Anette (Evidensia Faxe Animal Hospital), GOERICKW-PESH, Sandra(University of Veterinary Medicine, Hannover), et al.Antibiotic Use Guidelines for Companion Animal Practice (2nd edition) [online]. 2. Frederiksberg: Companion Animal Group, Danish Veterinary Association, 2000 [cit. 2021-04-17]. Dostupné z: https://cortexeventos.com.br/wp-content/uploads/2020/09/Complemento.pdf

Warren A, Townsend K, King T, Moss S, O’Boyle D, Yates R, Trott DJ

Aust Vet J. Multi-drug resistant escherichia coli with extended-spectrum beta-lactamase activity and fluoroquinolone resistance isolated from clinical infections in dogs. 2001 Sep; 79(9):621-3.

Faires MC, Tater KC, Weese JS J. Am Vet Med Assoc. An investigation of methicillin-resistant Staphylococcus aureus colonization in people and pets in the same household with an infected person or infected pet. 2009 Sep 1; 235(5):540-3.

Survey of condition-based prescribing of antimicrobial drugs for dogs at a veterinary teaching hospital.

Rantala M, Hölsö K, Lillas A, Huovinen P, Kaartinen L

Vet Rec. 2004 Aug 28; 155(9):259-62.

Čtěte také: Odběr vzorků na bakteriologii trusu


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Hemolýza vzorku a jak se jí vyhnout

Aby vyšetření krve bylo validní, je zapotřebí odebrat a zpracovat vzorek tak, aby nedošlo k hemolýze. Obecně se dá říci, že ředícím efektem ovlivní vyšetření všech analytů, ale u některých je to obzvlášť významné. Ke zvýšení hodnot dochází u ALT, AST, močoviny, kreatininu, lipázy, kreatinkinázy, T4, K, Mg, P a Fe. Naopak nižší hodnoty můžeme čekat u hematokritu, počtu erytrocytů, fibrinogenu, APTT, ALP, albuminu, bilirubinu, glukózy, inzulinu, kortizolu, Na a Cl. Již slabá hemolýza (světle růžové sérum, tj. cca 60 mg hemoglobinu/dL) způsobí klinicky významné odchylky u AST, K, Na a Cl. I když je interference přibližně lineárně závislá na výsledné koncentraci hemoglobinu, rozhodně se nedoporučuje žádná matematická korekce.

Zde je několik zásad, jejichž dodržování nám pomůže vyhnout se hemolýze vzorku:

  • neodebírat krev přes kanyly
  • turniket nenechávat na končetině déle než minutu
  • správně umístit jehlu do žíly, špatné umístění způsobí pomalý tok krve a ten je potom příčinou hemolýzy
  • při odběru stříkačkou netáhnout příliš silně za píst a při vyprazdňování stříkačky zase příliš silně na píst netlačit
  • nepoužívat tenké jehly (t.j. 25G a menší)
  • odběrové místo zahřát, nedrhnout a necvičit s ním
  • alkohol z kůže nechat před pukcí dobře odpařit
  • nevyndávat jehlu s ještě napojenou vakuovou zkumavkou
  • zkumavky plnit do správného objemu, vyšší množství aditiva způsobí hemolýzu, proto je zapotřebí vybrat vhodnou zkumavku podle očekávané náročnosti odběru
  • zkumavky neprotřepávat, jen promíchat opatrným obracením:
    1) zkumavky s aktivátorem 5x převrátit a nechat 30 minut srážet
    2) sérovky bez aktivátoru nepřevracet a nechat ve vertikální poloze srážet 60 minut
    3) zkumavky s citrátem na koagulační testy převrátit pouze 3-4x
    4) ostatní antikoagulační zkumavky jemně převrátit 8-10x

Rovněž doba transportu a čas mezi odběrem a stočením krve hrají významnou roli při vzniku hemolýzy. Jestliže se převáží nestočená krev, je zapotřebí vzorek zajistit tak, aby byl uchráněn před prudkými otřesy.

Odběr vzorků na bakteriologii trusu

Průjem u psa či kočky není nic příjemného. Naše mazlíčky dokáže občas pořádně potrápit. Při hledání příčíny je někdy nutné provést bakteriologické vyšetření trusu.

Salmonely a kampylobakterie musí přežít

Samotný odběr je často podceňovaná, ale velmi důležitá fáze vyšetření. Nejméně vhodný je přitom rektální výtěr, protože pro vyšetření poskytne jen malé množství trusu. Nejlepší je nabrat čerstvý vzorek cca 2-3 g do čisté (sterilita zde není nutná), pevně uzavíratelné nádobky.

Veterinární laboratoř Labvet provádí bakteriologická vyšetření.

Transport do veterinární laboratoře by měl být co nejrychlejší, aby se udržely naživu psí, kočičí a další salmonely a kampylobakterie. Ideální je, když se vzorek zpracuje do dvou hodin po odběru. Při delší době doručení je vhodné použít transportní medium, například Amies. Vzorky by měly být uchovány v chladu (4-10°C), ale nesmí zmrznout (např. když majitelé seberou vzorek trusu na zahradě po nočním mrazíku).

Použití antibiotik, když má pes (kočka nebo jiné zvíře) průjem, je poměrně kontroverzní téma. Neexistují jednotný pohled ani jednotná doporučení. Také není přesně známo, jak se které bakterie podílejí na potížích. Všechny je totiž můžeme najít i ve střevě naprosto zdravých zvířat. Proto by se bakteriologické vyšetření mělo dělat po důkladném  vyšetření (např. horečka, krev v trusu, celková slabost, zánětlivý leukogram, …) a epidemiologické anamnéze (kontakt s nemocným zvířetem, zkrmování syrového masa, nedávné použití ATB,…).

Vyšetřovat trus bakteriologicky jen jako „prevenci“ nebo u zdravých zvířat, u jejichž majitele bylo diagnostikováno Clostridium difficile nebo Campylobacter spp., není tedy úplně nejlepší nápad.


Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření

Má-li mít laboratorní vyšetření trusu nebo moči požadovaný efekt pro pacienta i jeho majitele, je třeba dodržet určitá pravidla. Patří mezi ně nejen postup samotného vyšetření – analýzy vzorku, ale i preanalytická fáze. Do srozumitelné řeči přeloženo to je péče o vzorek před tím, než se začne odborně zpracovávat. Pod pojmem preanalytická fáze se tedy např. skrývá odběr vzorků na vyšetření, skladování moči nebo trusu, teplota, v které mají být uchovávány a samozřejmě i identifikační označení, protože záměna vzorku by nebyla ničím příjemným.

Jak správně odebrat vzorek trusu nebo moči psa, kočky nebo dalších domácích mazlíčků

Při vyšetření krve, kožních seškrabů atd., se vzorky většinou odebírají přímo na odborném pracovišti (veterinární laboratoř, ošetřovna) a o preanalytickou fázi stará uvedené pracoviště. Trochu jiné to je v případě, kdy vzorky odebírá a do laboratoře přináší majitel zvířete. Nejčastěji se to týká vyšetření trusu nebo moči a je třeba se zamyslet nad otázkami: „Jak, kolik, do čeho a jak uchovávat?“

Odpověď na otázku „Jak?“ je zcela jednoduchá. Vždy co nečistěji a se snahou neznečistit zvíře, sebe ani vzorek.

Jak správně odebrat vzorek trusu nebo moči psa, kočky nebo dalších domácích mazlíčků

Kolik? V případě trusu je požadován vzorek cca 1 g, což odpovídá velikosti vlašského ořechu. Z takového vzorku je možné udělat běžně dostupná vyšetření (parazitologické, chemické, bakteriologické). Moči by mělo být cca 5ml, tedy asi 1 polévková lžíce. Takový objem postačí pro pomerně podrobné vyšetření včetně vyšetření bakteriologického.

Vzorky moči i trusu by se měly odebírat do čistých nádobek. Stačí vypláchnutý kelímek od jogurtu, sklenička od marmelády nebo kelímek od kosmetického krému. Nádobky by měly být dobře uzavíratelné nebo je alespoň překryjeme igelitem nebo alobalem. Měly by také mít širší hrdlo. Ono páčit z lahvičky od kečupu trus od sedmdesátikilové dogy není nic snadného.

Sběr moči psa nebo kočky. Stačí množství o objemu polévkové lžíce.

Na požádání laboratoř samozřejmě poskytne odběrový materiál. Vhodné je nádobku se vzorkem označit tak, aby nemohlo dojít k záměně. Ideální je uvést jméno majitele a základní informace o pacientovi – plemeno, pohlaví, věk a jméno. Pokud vzorek podáváte k přepravě poštou nebo kurýrem, je dobré vystlat krabičku papírem, aby se obal nerozbil, případně vsákl unikající materiál.

Stáří vzorku – moč by se měla vyšetřovat vždy čerstvá a do laboratoře je třeba ji dodat nejlépe do 2 hod po odběru. I v případě trusu je vždy ideální vyšetřovat vzorek čerstvý. Pokud trus není vyschlý, plesnivý nebo zmrzlý, může být starý až 24 hod, při některém typu vyšetření se dokonce doporučuje sbírat vzorky tři dny po sobě. To ale neznamená, že necháme v parku ležet trus od pondělka do středy a pak jej sesbíráme. Vzorek je rozumné odebrat hned po té, co jej pacient „vytvořil“ a eventuálně skladovat při dodržení dále uvedených požadavků.

Trus psa nebo dalšího zvířete umístěte do vhodné nádoby. Stačí zvorek velikosti vlašského ořechu.

Jak skladovat moč nebo trus?

Moč by se neměla uchovávat delší dobu. S jejím stárnutím se mění řada vlastností, které mohou mít dopad na výsledek vyšetření. Jedná se např. O pH nebo o množství bakterií, které se dokáží v pro ně příjemném tekutém prostředí rychle namnožit.

Trus psa, kočky a dalších zvířat lze po nějakou dobu na suchém a stinném místě uchovávat. Nesmí zmrznout, vyschnout nebo zplesnivět. Ideální je zacházet s ním jako s vajíčkem.

Možná se někomu uváděné požadavky zdají být zbytečné. Laboratorní vyšetření se ale dělá proto, aby se správně stanovila diagnóza nebo abychom získali informace o svém čtyřnohém příteli. Mají-li být získané informace správné, musí být v pořádku celá práce se vzorkem, tedy nejen samotná analýza, ale i to, co jí předchází.


Doporučujeme vyšetřit trus na přítomnost parazitů a teprve pak podávat léky.

Čtěte také: Jak často odčervovat psa?


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online