Odběr štěněte
Hovoří-li se o tom, že je něco zralé, představuje si většina z nás jablko, hrušku, švestku, prostě ovoce. Stejný termín se ale používá i ve vztahu ke psům, přesněji řečeno ke štěňatům a k době, kdy je lze odebrat od mámy feny.
V souvislosti s přechodem štěněte od chovatele k novému majiteli se používají dva pojmy, které bývají často zaměňovány, a to odběr a odstav. Pro upřesnění, odstavem se míní definitivní přechod z mateřského mléka na normální stravu, odběr štěněte je přechod od chovatele k novému majiteli.
Je třeba připomenout, že přechod od chovatele k novému majiteli je pro štěně velmi náročným obdobím. Pokud není na změnu připraveno a je odebráno příliš brzy, může dojít k řadě nepříjemných problémů. Do této oblasti patří:
zpomalení fyzického vývoje
horší obranyschopnost vůči infekčním onemocněním
horší příjem potravy
horší odezva na případnou vakcinaci
narušení důležitého období rané socializace a z něj vyplývající možné problémy v budoucím chování psa
štěně si obtížně zvyká na nové prostředí , teskní po matce a sourozencích a výsledkem je horší navazování kontaktu s novou smečkou, kterou pro něj rodina nového majitele představuje
Kynologické předpisy se řídí vyhláškou doplňující Zákon na ochranu zvířat proti týrání, která říká, že minimální věk pro odběr štěněte je 50 dní. Pravidla se bohužel vztahují na organizované chovatele a na chovatele, kteří mají na chov psů živnostenský list. V návrhu novely zmíněného zákona došlo k úpravě a požadavky by tedy měly platit úplně pro všechny.
Chovatelé se při stanovení termínu odběru štěňat řídí chovatelskými předpisy, a také možnostmi vlastními i možnostmi budoucích majitelů. Trochu stranou někdy zůstává štěně samotné nebo spíše jeho fysická a psychická vyspělost. Ta bývá označována jako „zralost“ štěněte a lze ji hodnotit podle deseti základních ukazatelů.
Zralé štěně
- je po fyzické a psychické stránce úměrně vyvinuté
- je zdravé
- dobře se pohybuje, mimo kroku využívá klus i cval
- hlavu drží pevně a ocáskem (má-li ho) dokáže vyjadřovat své pocity aniž by došlo k narušení rovnováhy
- prořezány jsou špičáky i řezáky
- je odstavené od feny a dobře přijímá i kusovou potravu
- s matkou fenou si hraje, ale není na ni zcela závislé
- je zvídavé, v kontaktu s neznámými věcmi opatrné, nikoliv však bázlivé
- vyhledává společnost člověka a reaguje na lidskou řeč
- bylo podle doporučení ošetřujícího veterináře odčervené a očkované
Faktory ovlivňující „zralost“ – vyspělost štěněte
- věk štěněte – většina štěňat popsané zralosti opravdu dosahuje ve věku okolo 7-8 týdnů
- průběh březosti, porodu a následného vývoje štěňat – zvláště zdravotní problémy mají v této oblasti značný dopad
- plemenná příslušnost – štěňata československých vlčáků jsou zralá ve věku okolo pěti týdnů, malá plemena typu boloňský psík o čtyři až pět týdnů později
- počet štěňat ve vrhu – štěňata z vícečetného vrhu bývají rychleji samostatná, než jedináčci
- termín vrhu – štěňata z jarních vrhů vyspívají rychleji než např. štěňata z vrhů podzimních
- péče chovatele. Např. kusovou potravu asi bude lépe přijímat štěně, které s ní přišlo do styku než pejsek, kterému byly, mimo mateřského mléka předkládány jen kaše,pohybovat se cvalem asi nedokáže štěně z vrhu, který byl po celou dobu svého života umístěn v malé přenosce a přátelsky reagovat na lidskou přítomnost nebude štěně, které chovatele vidí s bídou jednou denně
Jak bylo výše uvedeno, stanovují obecně platné předpisy minimální věk pro odběr štěňat. Faktem je, že řada chovatelských klubů si stanovený termín podle potřeb svého plemene prodlužuje. Přesto je třeba chovatele upozorňovat na nutnost individuálního přístupu. Vhodně zvolený a ze zralosti štěněte vyplývající termín odběru má řadu výhod.
Chovatel nemusí mít obavy z potíží vyplývajících z prodaného a následně z hlediska zdravotního problematického štěněte. Nový majitel si bere psa, který dobře přijímá potravu i nové informace, a který mu neznepříjemní první společně strávené noci nářkem po feně matce a sourozencích.
Štěně samotné je dobře připraveno snášet stres, který přechod od chovatele k novému majiteli představuje a jeho „pohoda“ je v rámci možností zajištěna. Čeká ho ale celá řada preventivních opatření. Rozumný majitel se svým novým čtyřnohým přítelem vyhledá veterináře a poradí se např. kdy přijít na očkování, kdy a čím štěně odčervit, pokud není identifikačně označeno, tak kdy ho očipovat.
Veterinář při první návštěvě psa prohlédne a eventuálně doporučí čím a jak často jej krmit a jak s ním zacházet. Vzhledem k tomu, že by se taková první návštěva hned po odběru štěněte neměla spojovat s očkováním, protože se štěně potřebuje u nového majitele aklimatizovat, má i význam socializační. Štěně se seznámí s novým prostředím, novými pachy a novými lidmi a v praxi to znamená, že se v budoucnu nemusí veterinárního pracoviště bát.
Čtěte také:
