Občas se na naši laboratoř obracejí lidé s dotazem, co to je „kokří koutek“. Výjimkou nejsou ani případy, kdy se nejedná jen o dotaz, ale i o potřebné vyšetření a případně následnou léčbu. Právě takový případ jsme řešili minulý týden a nebyl to případ jednoduchý.
Oč se vlastně jedná. Na spodním pysku mordy se vytváří malá řasa. Její hloubka se liší v rámci jednotlivých plemen i jednotlivých psů a fen. Struktura by se dala orientačně přirovnat k podkasané látce. Ve vzniklém prostoru zůstávají zbytky slin a potravy, které se rozkládají a stávají se živnou půdou pro různé typy kvasinek i bakterií. Dochází také ke tření dvou ploch většinou mírně osrstěné kůže a tedy k mechanickému dráždění. Výsledkem může být zánět kůže, který většinou není, vzhledem k tomu, že postižená bývá jen uvedená řasa, na první pohled viditelný.
Zvláště tam, kde se na problému podílí kvasinky, je průvodním jevem zvýšená svědivosti. Pes se drbe a otírá si hlavu o dostupné předměty např. koberec. Majitele na to, že se něco nesprávného děje může upozornit i čich. Omezený přístup vzduchu a neustálá vlhkost způsobí, že dochází k procesu, který bývá označován jako „zapaření“. Jeho výsledný pachový efekt může být v případě rostlin docela příjemný. Takové podzimní tlející listí má svoji neopakovatelnou atmosféru. Určitě se ale nejedná o příjemný zážitek, dojde-li k zapaření části psího (nebo lidského) těla.
Postižený pes páchne tak, že jeho společnost začíná být neúnosná. Majitelé prohlížejí mordu psa, hledají zkažený zub a malou řasu, která postižené místo tvoří i zakrývá, nenajdou. Občas pak přicházejí k veterináři s tvrzením „Něco mu hnije v žaludku!“ Tomu, že by tak velký zápach mohl vycházet z tak malé části psího těla, většinou nevěří.
Řešení celého problému je jednoduché. Postiženou oblast je třeba zbavit vlhkosti a rozkládajících se zbytků potravy. Použít je možné růžový roztok hypermanganu, borovou vodu nebo teplou vodu a obyčejné mýdlo a celou oblast pořádně umýt. Pak je třeba kůži důkladně osušit a potřít tenkou vrstvou jakékoliv masti nebo krému. Výborně se osvědčuje borová vazelína nebo Infadolan.
Pouze v případě, kdy došlo k opravdovému zánětu kůže, je třeba sáhnout po přípravcích většího kalibru a často také po přípravcích schopných zvládnout bakteriální nebo kvasinkovou infekci. Pak by ale měl mít rozhodující slovo ošetřující veterinář. Rozumné je udělat stěr na bakteriologické vyšetření a na kvasinky. Vyplatí se to, protože léčba pak je cílená.
Problémem bývá to, že celkově podávaná antibiotika moc nezabírají. Je třeba součinnosti léků a domácí péče spočívající ve výše uvedené snaze udržovat postižené místo v čistotě. Počítat je třeba s tím, že nestačí postižené místo ošetřit jednorázově, ale je třeba se mu věnovat několikrát denně a po několik dní. I po vymizení zevních příznaků nelze považovat léčbu za ukončenou, ale pysky je třeba kontrolovat po celý zbytek života postiženého psa a v případě potřeby okamžitě zasáhnout.
Stejně jako v jiných případech i tady má velký význam prevence. Většina lidí si možná myslí, že se s problémem budou potýkat jen lymfatická plemena s těžkým pyskem a volnou kůží. Ve skutečnosti to není zdaleka tak jednoduché. Opravdu se velmi často popisované potíže vyskytují u některých slídičů, např. amerických nebo anglických kokršpanělů, ale z praxe je známo, že problematické utváření spodního pysku může mít i bulteriér, basenji nebo maďarský ohař krátkosrstý, tedy plemena, u kterých se o lymfatickém konstitučním typu určitě nehovoří.
Každý majitel by se měl přesvědčit o tom, zda se u jeho psa uvedená kožní řasa vytváří. Pokud ano, měl by ji pravidelně kontrolovat a v případě, že uvidí nebo ucítí jakýkoliv náznak možných potíží, ošetřit výše uvedeným způsobem.
Jen pro upozornění, psi na obrázcích problémy nemají. Snad si podle nich ale čtenáři udělají představu, kde se inkriminované místo nachází. Pokud vás zajímá, jak to dopadlo s posledním podobným případem v LABVETu, zatím nevíme. Provedlo se bakteriologické vyšetření a také vyšetření na kvasinky. Záchyt patogenních zárodků byl pestrý. Zachycena byla pseudomonáda, stafylokok a proteus.
