Nežádoucí reakce na potravu u psů rozdělujeme na dvě skupiny, a to podle toho, zda se na ní podílí imunitní systém. Pokud se jedná o imunologickou odpověď zprostředkovanou protilátkami skupiny IgE, jedná se o potravní alergie u psa. Pokud odpověď organismu není vyvolána imunitním systémem, označujeme ji jako potravní intoleranci.
Alergie na potravu
Potravní alergie u psa je imunologická odpověď na pozřený alergen ve stravě. Příznaky jsou bohužel stejné jako u alergií na alergeny z prostředí, to znamená kožní potíže. U některých psů se mohou objevovat i příznaky trávicí a u starších jedinců byly zaznamenány i neurologické příznaky jako ztráta paměti, zmatenost a kognitivní dysfunkce (změny poznávacích funkcí). Velmi zřídka bývají popisovány i dýchací potíže a astma.
Alergická reakce na potravu se může projevit i jako anafylaktický šok, to je akutní reakce objevující se v řádech minut po pozření inkriminované stravy. Většinou se projeví rozsáhlými otoky na tváři, pyscích, uších, očních víčkách a spojivkách. Může, ale nemusí být doprovázena i svěděním. Uvádí se, že potrava je příčinou 10% alergií u psů. U zdravých zvířat jsou antigeny v potravě imunitním systémem tolerovány. Pokud tato tolerance z nějakého důvodu vymizí, spouští se alergická reakce.
Alergenem většinou bývá rozpustný protein nebo glykoprotein o větší molekulové hmotnosti. U psů jsou nejčastější alergeny odvozené z hovězího nebo kuřecího masa, kukuřice, pšenice a sóji. Je zapotřebí si uvědomit, že žádná taková složka stravy není sama o sobě alergenní.
Psi se stávají alergickými vůči těm potravinám, které konzumují nejčastěji. K tomu přispívají další faktory, které poškozují normální střevní slizniční bariéru – viry, bakterie, paraziti, toxiny, atd. Alergen se tak snáze dostane k imunitní tkáni střeva a může spustit přehnanou odpověď. Proto se nedoporučuje při běžných průjmech podávat nějaký nový druh masa, aby na něj nedošlo k vytvoření alergie. A na druhou stranu se u zdravých jedinců doporučuje je střídat, aby si tělo na různé antigeny zvykalo a tolerovalo je.
Potravní pokus
K diagnostice potravní alergie se jako „zlatý standard“ používá potravní pokus. Skládá se ze dvou fází: eliminační diety a provokační diety.
Eliminační dieta by měla obsahovat jeden zdroj masa a jeden zdroj sacharidů, nejlépe takový, který pes ještě nikdy neměl. Je možná domácí strava nebo komerčně vyráběné granule nebo konzervy.
Eliminační dietou je i dieta s hydrolyzovanou bílkovinou, tj. bílkovinou rozloženou na tak malé molekuly, že by na ně imunitní systém neměl reagovat. Pro výběr surovin pro eliminační dietu je možné použít i alergologické testy z krve, které testují IgE protilátky proti jednotlivým surovinám. Do diety potom zařazujeme ty, proti kterým pes nemá v krvi žádné protilátky.
U komerčních diet někdy může být ale problém v tom, že obsahují i složky, které nejsou ve složení deklarovány. Existuje řada studií, které prokázaly přítomnost jiných druhů živočišné bílkoviny, než které byly uvedeny na obalu výrobku. Týkalo se to suchých i vlhkých diet, potravních doplňků i pamlsků.
Dalším limitujícím faktorem může být kontaminace granulí skladovými roztoči, kteří jsou častými příčinami atopií. Pejsek tak reaguje na roztoče, a ne na krmivo samotné, což falešně diagnostikujeme jako potravní alergii. Doporučuje se otevřené pytle s krmením uchovávat v nádobách s pevně těsnícím víkem. Roztoči se totiž dokážou dostat i do uzavíratelných pytlů. V případě kožních projevů bychom eliminační dietu měli dávat dva až tři měsíce, kůže reaguje pomaleji. V případě trávicích potíží to je zhruba čtrnáct dní než se efekt projeví.
Pokud byla eliminační dieta úspěšná, to znamená, že příznaky alergie vymizely, doporučuje se další krok, kterým je provokační dieta. Ta spočívá v postupném zařazování předchozích složek stravy, aby se zjistilo, která vyvolá opětovné vzplanutí příznaků. Je tedy zřejmé, že k tomuto kroku už je málokterý chovatel ochoten přistoupit.
Potravní intolerance
Potravní intolerance je abnormální reakce na potravu nebo potravní doplněk, která nemá imunologický základ. Takové reakce jsou různé a většinou závisí na dávce. Pravděpodobně se jedná o častější příčinu trávicích potíží než alergie. Patří sem tzv. farmakologické reakce, které jsou spuštěny farmakologicky aktivními látkami v potravě. Většinou způsobují zvýšenou pohyblivost střev, která vyústí v průjem.
Příkladem je glutamát sodný (potravní aditivum) nebo kasomorfin (součást mléka). Do této skupiny reakcí ale patří i nechvalně proslulý theobromin z čokolády, který vyvolává vedle trávicích potíží i potíže neurologické, kardiovaskulární a ledvinné. Za farmakologické reakce ale může i obyčejně „zkažené“ jídlo, kdy bakterie v něm obsažené tvoří tzv. vasoaktivní aminy, které vyvolají průjem a zvracení.
Jedním z vasoaktivních aminů je i histamin, látka, která se mimo jiné podílí i na alergických reakcích. Některé potraviny ho obsahují větší množství, takže po jejich konzumaci se u jedinců, kteří ho pomaleji odbourávají, objeví příznaky alergie. V tomto případě hovoříme o pseudoalergii. Pro psy toto nebezpečí hrozí od ryb a korýšů.
Dalším typem reakcí je reakce metabolická. Ta je způsobená vrozenou genetickou chybou v metabolismu. Nejznámějším příkladem je laktózová intolerance způsobená nedostatkem enzymu laktáza potřebného pro trávení mléčného cukru. Po mléce nebo mléčných výrobcích s laktózou se objevují příznaky jako plynatost, nadýmání, bolest břicha a průjem. Enzym je součástí kartáčového lemu sliznice střeva a existuje podezření, že se tento defekt může vytvořit i druhotně po prodělání akutní virové střevní infekce.
Dalším příkladem metabolické reakce je neschopnost vylučovat měď z těla u některých dobrmanů. To vede až ke chronickému zánětu jater. Také dietní chyby, ať už nevhodné „lidské“ jídlo nebo přejídání se, vedou k metabolickým příčinám špatného trávení. Důležitá je i vstupní kvalita surovin používaných k výrobě krmiva. Dlouhodobý příjem krmiva s rezidui antibiotik a jiných látek používaných v zemědělství může vést k chronickému zánětu střev.
Čtěte také: Alergologické vyšetření psa
