Usilovné drbání bývá častým důvodem, proč majitel přivede svého mazlíčka do ordinace veterináře. A i když svědivost je hlavním příznakem alergie u psa, nemusí to být vždy ta správná diagnóza. Kožní onemocnění u psů i lidí bývají urputná a často se vrací.
Pes se drbe a drbe
Někdy to může trvat týdny až měsíce, než si můžeme být jisti (tedy téměř jisti, protože v biologii není nic na sto procent). Neexistuje žádný přímý jednoduchý test, který by alergii u psa prokázal. Co tedy všechno může vyvolávat svědivost a alergii tak imitovat?
Kožní nemoci psů mohou mít příčiny, které lze rozdělit do tří skupin. Ty tzv. primární vyvolávají svědivost přímo. Sem patří ektoparaziti (blechy, svrab, dravčík, sametka, demodex), kožní plísně (ano, ani u nich není svědivost vyloučena), jiné druhy alergie než je atopie nebo potravní alergie u psa (alergie na bleší kousnutí, kontaktní alergie), reakce na léky a vzácněji i některé nádorové a autoimunitní choroby.
Abychom se k těmto primárním příčinám dostali, musíme nejdříve vyloučit sekundární příčiny svědivosti. Těmi jsou bakterie a kvasinky. Tady většinou stačí obarvený preparát otisku nebo stěru kůže. V případě, že se na něm najdou tyčkovité bakterie nebo pokud byl pacient opakovaně léčen antibiotiky, je indikována bakteriologická kultivace.
Třetí skupinou ovlivňující svědivost jsou tzv. modulující faktory. Ty se vyskytují v kůži nebo centrální nervové soustavě a ovlivňují zda a jak silně bude pociťována svědivost. Příkladem může být zvýšené drbání u psa v noci, kdy utichnou podněty a vzruchy z okolí a svědivost tak „má na vrch“.
Také strach nebo stres patří k faktorům vycházejícím z nervové soustavy. Pocit svědivosti bývá vyšší v suchém prostředí nebo naopak v teplém a vlhkém prostředí, kdy je snížen nebo znemožněn odpar z kůže. A i když máme diagnózu alergie u psa potvrzenou, je zapotřebí být stále ve střehu a hlídat sekundární infekce, ke kterým je pes alergik náchylnější, dodržovat protiparazitární opatření a snažit se eliminovat modulující faktory.