Absolvovala jsem Vysokou školu veterinární v r. 1992. V laboratořích pracuji od r. 1993. Od r. 1997 pracovala deset let ve Státním veterinárním ústavu v Liberci v národní referenční laboratoři pro vzteklinu. Od r. 2003 jako vedoucí laboratoře. Od r. 2008 působím v laboratoří Labvetu a současně v Liberci vykonávám klinickou praxi. Věnuji se především dermatologii, alergologii, bakteriologii, parazitologii, mykologii.
Má váš pejsek potíže s močením? Močí bolestivě, po malých dávkách, je moč červená? To vše mohou být příznaky bakteriálního zánětu.
Močové cesty jsou většinou infikovány bakteriemi střevní mikroflory, které do nich vnikají vzestupnou cestou z dolních částí močového aparátu. Touto chorobou onemocní během života asi 14% psů, nejčastěji ve věku mladším dvou let a potom starším šesti let. Častěji bývají postiženy fenky, u nichž se udává, že ve věku nad deset let jich těmito infekcemi trpí až 50%.
Kromě střevních bakterií může infekci vyvolat i bakterie ureaplasma. Patří do skupiny bakterií, které souhrnně nazýváme mykoplasmy. Jedná se o velice malé bakterie, jak velikostí, tak genomem. Ureaplasmy se spolu s dalšími bakteriemi, které rozkládají močovinu, podílejí na vzniku struvitových krystalků a kamínků v moči psů. Na rozdíl od koček, je u nich tento typ urolitiázy tedy způsoben močovou infekcí a léčí se antibiotiky.
V důsledku rostoucích rezistencí bakterií se dnes důrazně doporučuje nenasazovat antibiotika na močové cesty, aniž by se provedla kultivace s testem citlivosti bakterií vůči antibiotikům. Ze vzorku moči provedeme vyšetření jak na kultivovatelné bakterie (např. E.coli), tak na ureaplasmu. Výsledek je hotov za 48 – 72 hodin. Délka léčby potom závisí na tom, o jaké bakterie se jedná a je-li infekce sporadická nebo se vrací.
O tom, jestli je odčervování psů (ale i koček) opravdu neškodné, se vedou nekonečné diskuse. Mnoho chovatelů si bez pravidelného podávání odčervovacích prostředků a odčervení psa nedovede představit, že by ho vůbec mohli mít. V Labvetu preferujeme pravidelné vyšetření trusu, které vám řekne, jestli jsou léky potřeba a pokud ano, tak jaké.
Je to poměrně jednoduché. Stačí na vycházce posbírat trus a jeden menší bobek přinést v uzavřené nádobce domů. Pro lepší záchyt doporučujeme sbírat tři dny nebo vyšetření opakovat. Pak stačí kliknout na pošlibobek, vyplnit objednávku a přinést nebo poslat vzorek k nám. Podrobnosti najdete v odkazu.
A jak je to s tou neškodností odčervování?
V květnu 2018 byla v časopise Biochemical and Biophysical Research Communication uveřejněna studie, která měřila hojnost střevní mikroflory a jejich metabolické produkty před a po podání odčervovacích tablet u amurských tygrů chovaných v zajetí.
Ukázalo se, že se tím narušilo nejenom množství bakterií, ale že rovněž došlo k porušení metabolické homeostázy. Jinými slovy, snížilo se množství žádoucích bakteriálních produktů ve střevě a zvýšilo množství nežádoucích.
„A co můj spánek? Já jsem kocour, musím si zdřímnout. Když si neschrupnu alespoň desetkrát za den, tak nemám sílu na hlavní spánek dne.“ Červený trpaslík, série 2, epizoda 5: Queeg
Myslíte si, že kočky prospí 12 až 16 hodin denně, protože jsou to líná stvoření? No dobře, já vím, že zatímco čtete tyto poznámky, je tu šance 2:1, že si vaše kočička někde dává dvacet. Toto chování má však svůj význam a je pevně založeno v jejich genetickém kódu.
Kočky jsou predátoři (a to jedni z nejlépe vybavených), loví individuálně, jejich stravou je čerstvá kořist, žádné mršiny. Takový lov však vyžaduje velké množství energie. Kočka trpělivě stopuje, vyčkává a v příhodnou chvíli vyráží jako blesk. A aby se nasytila, musí akci opakovat mnohokrát během 24 hodin.
Spánek je tedy životně nutný proto, aby tuto energii nastřádala. Ale protože je nejenom dravcem, ale i kořistí jiných větších dravců, vyhladává ke spánku různé skryté kouty, kde usíná v různých bizarních pozicích. Internet je plný obrázků koček schopných usnout kdykoli a kdekoli, pokud se cítí bezpečně. Když tedy usne na rozevřených novinách nebo laptopu, které máte před sebou, je to důkaz naprosté důvěry, kterou ve vás chová.
U kočky jako u nás se střídají fáze lehkého a hlubokého (tzv. REM) spánku, a to ve prospěch toho lehkého. Může mít lehce pootevřená víčka, uši otáčí za zvuky a je stále připravena okamžitě vyskočit a prchat před nepřítelem. Hluboká fáze trvá tak 10 až 15 minut, kočička je v ní relaxovaná a zdají se jí sny. Takže, když mrská vousky a chvějí se jí tlapky, nebudit, pravděpodobně prožívá nějaké divoké kočičí dobrodružství. S nadsázkou řečeno se kočičí život skládá ze čtyř stále se opakujících fází – lov, jídlo, očista a spánek. I to pečlivé omývání se po každém jídle má smysl – pachy ze zabité kořisti by mohly opět přilákat nežádoucí pozornost nějakého většího predátora a číča by měla po nerušeném spaní.
A na závěr ještě veterinární připomínka. Stejně jako nezvykle nadměrné spaní, tak i snížení celkové doby spánku může být příznakem onemocnění.
Nejčastější příčinou úhynu koťat v prvních týdnech po narození bývá neonatální isoerytrolýza. Jedná se o stav, kdy se rozpadají červené krvinky kotěte vinou protilátek obsažených v mlezivu kočičí matky. Placenta koček je pro protilátky nepropustná a proto v prenatálním stadiu života ještě k rozpadu krvinek koťat dojít nemůže. Jejich vstřebávání z mleziva trvá asi 16 hodin, potom se sliznice střeva uzavře a protilátky už neprostoupí do krevního oběhu.
Jak silné budou příznaky závisí na jejich přijatém množství. Mohou se projevit již během prvních hodin života, kdy dojde k náhlému úhynu koťat, nebo až po několika dnech. Koťata jsou slabá, nepijí, mohou mít bledé nebo žluté sliznice. Rovněž jejich moč může být tmavě zabarvená. U málo postižených koťat, která přežijí, může být jediným příznakem nekróza špičky ocásku způsobená ucpáním kapilárek aglutinovanými erytrocyty.
Diagnóza se potvrdí otestováním krevních skupin kočky a koťat. U těch je možné použít i pupečníkovou krev při porodu.
A jak je to tedy s krevními skupinami koček zodpovědnými za tyto fatální potíže? Existují skupiny A, B a AB (někdy zvaná C, protože se nejedná o kombinaci alel, ale o třetí alelu). I když je stejné značení jako u lidských, nemají s nimi nic společného. Kočky si tvoří přirozené protilátky proti jiné skupině aniž by se předtím musely setkat s jejich krví, např. při transfuzi. Rozdíl je jen v tom, že kočky skupiny B mají velké množství protilátek proti skupině A, kdežto kočky skupiny A mají nevýznamné množství protilátek proti skupině B, a tedy isoerytrolýzu nezpůsobí. Problém je tak u koťat skupiny A nebo AB od matky, která má skupinu B.
Naštěstí je skupina A nejčastější, podle různých studií 73 – 99,7%. Skupina B se vyskytuje u 0,3 – 30% koček a nejvzácnější je skupina AB, kterou má 0,2 – 20% koček. Ty velké rozdíly u jednotlivých skupin jsou dány rozdíly mezi plemeny a také zeměpisnou oblastí. Nejvyšší zastoupení skupiny B je např. u plemen britská krátkosrstá, habešská, somálská, birma, devon rex, himalájská, perská, sphynx, turecká a skotská klapouchá. U plemene ragdoll je oproti jiným plemenům nejvíc skupiny AB (18%). Naopak 100% skupiny A se zdá být u plemen orientální krátkosrstá, siamská, americká krátkosrstá, barmská a tonkinská.
Nejlepší prevencí těchto potíží je nezařazovat do chovu kočky s krevní skupinou B. Pokud se tak stane, je nutné zabránit příjmu kolostra od matky prvních 24 hodin. Aby koťata dostala svůj příděl protilátek, doporučuje se mít připravené zamrazené mlezivo od kočky skupiny A.
Naše laboratoř provádí určení krevních skupin koček testy francouzské firmy Alvedia. Jedná se o imunochromatografickou metodu, kdy na membráně jsou navázané protilátky proti jednotlivým skupinám a ty zachytí tomu odpovídající červené krvinky. K vyšetření stačí trocha krve odebrané do zkumavky s činidlem EDTA nebo citrátem.
Jedná se o injekční aplikaci alergenů, na které měl pejsek v testech pozitivní reakci. Je tedy nejdříve zapotřebí provést alergologické vyšetření k jejich identifikaci. Terapie je potom „ušitá na míru“ každému pacientovi. Imunoterapie je považovaná za zlatý standard v terapii alergie u psa.
2. Jaký je její princip?
Jedná se o jakýsi imunologický trénink. Tělo si k alergenům vytvoří toleranci a přestane na ně přehnaně reagovat. Tato terapie je zatím jediná, která je schopna tuto toleranci navodit.
3. Jak to probíhá?
Pod kůži se tenkou inzulinovou stříkačkou aplikuje směs alergenů, začíná se na nízkých dávkách v intervalu dvou týdnů. Postupně se dávky zvyšují a interval prodlužuje až se skončí na dávce 1ml jednou měsíčně. Majitelé mohou provádět aplikaci sami, ale je potřeba být v kontaktu s veterinářem pro případnou adjustaci terapie. Pokud se například svědivost přechodně zvýší po aplikaci, je nutné následující dávku snížit. Když se svědivost vrátí ještě před další injekcí, je zase nutné intervaly zkrátit.
4. Jaká je účinnost?
Účinnost terapie se udává 75%. Z toho asi čtvrtina zareaguje excelentně, takže žádná další medikamentózní terapie není zapotřebí. U zbylých pacientů se významně sníží použití léčiv ke snížení svědivosti.
5. Za jak dlouho se účinky projeví?
Jen málokdy se zlepšení projeví už první měsíc, většinou je to za 4 – 6 měsíců, ale není výjimečný ani rok trvání imunoterapie. Proto by se ti, kteří se pro ni rozhodnou, měli vyzbrojit trpělivostí a neházet předčasně flintu do žita.
6. Kdy by se s ní mělo začít?
Ideální je doba, kdy jsou kožní projevy pod kontrolou a imunitní systém se připraví na další nástup alergenů. Dříve se uvádělo, že imunoterapie není nutná pro ty pacienty, u kterých jsou potíže méně než 3 měsíce v roce. Na základě zkušeností veterinárních dermatologů i studií u lidí se tento postoj přehodnotil. Imunoterapie totiž působí i preventivně. Zjistilo se, že běhen života alergika se potíže zhoršují – postupně se přidávají další alergeny a ze sezónní alergie se časem stane alergie celoroční. A tomu je možné imunoterapií předejít.
7. Jak dlouho vydrží jedna lahvička vakcíny?
Jedna lahvička vystačí na 10 měsíců terapie.
8. Je možné po vymizení příznaků léčbu ukončit?
Protože je atopie chronické, celoživotní onemocnění, nedoporučuje se léčbu ukončit, ale na nastavené udržovací terapii setrvat. Imunitní systém je u alergiků prostě potřeba stále trénovat.
9. Je imunoterapie bezpečná?
Bezpečnostní profil imunoterapie je dobrý, pouze u vysoce senzitivních jedinců se může objevit anafylaktický šok. Takové případy jsou však velmi vzácné. Je ale proto dobré aplikovat vakcínu v čase, kdy má vaše veterinární ordinace otevřeno, a mít pejska dvě hodiny na očích.
10. Jaká je cena imunoterapie?
Imunoterapie od firmy Nextmune, kterou používáme, vychází na 600 – 700 Kč měsíčně. Je to méně, než na kolik vyjde měsíční léčba Apoquelem, Cytopointem nebo cyklosporinem. Levnější jsou pouze kortikoidy, ale těm se, co by dlouhodobé terapii, snažíme vyhnout. Jen je zapotřebí si uvědomit, že lahvička obsahuje dávky na deset měsíců, takže jednorázová investice je vyšší.
Protože sezóna alergií začíná nabírat na síle, majitelé telefonují a ptají se na volné termíny alergologických vyšetření. A tak mám pro vás několik tipů, jak alergie u psa alespoň částečně utlumit, když ho ochráníme před alergeny.
1. Roztoči
Jedná se o nejčastější alergeny v domácnostech. Jejich přítomnost ale není důkazem špatné hygieny. Jsou prostě tam, kam padají oloupané mikroskopické kožní buňky, kterými se tato mikroskopická „zvířátka“ živí. Odtud také pochází řecký název nejběžnějších prachových roztočů – Dermatophagoides, „pojídač kůže.“
Nejraději mají teplá, vlhká a tmavá místa, to znamená teplotu nad 25 °C a vlhkost 70 – 80%. Nejvíc jich tedy žije v matracích, přikrývkách a polštářích, kobercích, čalounění a dalších bytových textiliích. Sezóna, kdy se množí, je od května do října. V zimě většina roztočů hyne.
Ale i mrtvý roztoč je zdrojem alergenů, takže v zimě, když se topením víří prach, se často setkáváme se zhoršením těchto alergií. Pokud to tedy jde, zamezte alergikovi v přístupu do vaší ložnice, používejte speciální protiroztočové matrace a pokrývky. Textilie, včetně pejskových hraček, perte každý týden. Vlhkost vzduchu udržujte pod 45% a pokojovou teplotu pod 21 °C. Roztoče a jejich alergeny odstraňujte z kůže a srsti pravidelným česáním a koupáním.
Druhou skupinou jsou roztoči potravní. Najdeme je, jak říká jejich označení, v potravinách a krmení. Ty uchovávejte ve vzduchotěsných nádobách v suchu a chladu. Zbytky vyhazujte hned do popelnice, nenechávejte je doma v odpadkovém koši. Nedělejte si zásoby na dlouhou dobu. Kde je to možné, uchovávejte krmení a pamlsky v mrazáku. Misky denně vymývejte horkou vodou. Po nakrmení omyjte pejskovi tlamu vlhkým hadříkem, abyste odstranili zbytky krmiva.
2. Pyly
Jsou to pohlavní buňky rostlin – trav, obilí, keřů, stromů a plevelných bylin. Větrem mohou být roznášeny na velké vzdálenosti a v takový teplý větrný den se jich ve vzduchu mohou vznášet miliony. Trávy kvetou od června do září, obilí od května do července, plevelné byliny od května do října a stromy od ledna do června.
Vzhledem ke vzdušnému přenosu není možné se jim úplně vyhnout. Nevětrejte během teplých větrných dnů a naopak okna otevřete v době, kdy bývá pylů ve vzduchu nejméně – po dešti, ráno nebo večer. Nechoďte tam, kde se seče tráva. Nesušte oblečení a bytové textilie venku. A tak jako u roztočů, pravidelným koupáním odstraňujte alergeny z povrchu těla vašeho alergika.
3. Spory plísní
Podobně jako pyly u rostlin, tak u plísní slouží k rozmnožování spory. I tyto mikroskopické částečky jsou lehce roznášeny větrem. Nacházíme je ve venkovním prostředí i v domácnostech. Alergie na plísně se projevují celý rok, hlavními vrcholy jsou jaro a podzim.
Odstraňte plísně z povrchů v bytě vhodným antimykotickým prostředkem a snažte se zjistit příčinu mokrých skvrn. Snižte vlhkost a zvyšte ventilaci vzduchu. Zkontrolujte bytové rostliny a zeminu, zda nejsou napadeny plísněmi. Vyhněte se procházkám v lese na podzim, kdy jsou plné tlejícího listí, nebo za vlhkého počasí. Podobně jako u pylů, sušte prádlo uvnitř a pejska pravidelně koupejte.
Je zřejmé, že takováto opatření sama o sobě alergika potíží nezbaví. Pokud ale díky testům víte, na které alergeny je váš pejsek citlivý, můžete jeho imunitní systém pomocí imunoterapie zklidnit a potíže držet pod kontrolou.
Pod tímto jednoduchým lidovým názvem se skrývá infekce dýchacích cest způsobená celou řadou virů a bakterií v jejich různých kombinacích. Odborný název je CIRDC – Canine Infectious Respiratory Disease Complex, tedy komplex psího infekčního respiračního onemocnění. Dříve se též nazýval infekční tracheobronchitida.
Tradičně se za hlavní původce považovala bakterie Bordetella bronchiseptica a viry – adenovirus typ 2, virus psinky, herpesvirus a virus parainfluenzy. Nově se k nim ještě přidaly virus psí chřipky, psí respirační koronavirus, psí pneumovirus a bakterie Mycoplasma cynos a Streptococcus equi.
Toto onemocnění se vyskytuje po celém světě a na jeho propuknutí má velký vliv prostředí a celkový zdravotní stav psa.
Vysoká nakažlivost
Vyznačuje se vysokou nakažlivostí a prudkým nástupem. Nejčastějším příznakem je suchý záchvatovitý kašel, ke kterému se může, ale nemusí, přidat i vykašlávání hlenu a výtok z nosu a očí. Většinou nebývá narušen celkový zdravotní stav, takže pejsek žere, pije a chová se naprosto normálně. To trvá několik dní až týdnů. U štěňat nebo psů s nedostatečným imunitním systémem či nějakým dalším onemocněním může dojít k rozvoji bronchopneumonie. Její příznaky zahrnují dýchací potíže, horečku, nechutenství a ztrátu hmotnosti. To může skončit až fatálně.
Poitevin, německý drátosrstý ohař, foto Jan Tichý
Samotná infekce postihuje psy všech věkových kategorií a může proběhnout jen jako ojedinělé případy nebo naopak jako „epidemie.“ Nejlépe se samozřejmě šíří tam, kde je pohromadě hodně psů, ať už se jedná o uzavřené prostory jako útulky a kotce nebo venkovní prostory při výstavách a na cvičácích. Nákaza se přenáší kapénkami a svou roli mohou hrát i bezpříznakoví nosiči. Předpokládá se, že infekci nejdříve začínají viry, které poškodí epitel horních cest dýchacích. To umožní sekundární bakteriální infekci, která dále zesílí zánět a poškození tkání. U zdravého imunitního systému dojde k jeho aktivaci, je zabráněno přestupu infekce do dolních cest dýchacích a dojde k eliminaci infekce. Za určitých okolností však toto nenastane a dojde ke vzniku pneumonie nebo chronickému respiračnímu onemocnění.
K diagnostice CIRCD většinou stačí anamnéza a klinické příznaky. Ke zjištění původců se používá bakteriologické a PCR vyšetření, ale má smysl jen u vážných nebo výrazně se zhoršujících případů, dále pokud onemocnění trvá déle jak 7 – 10 dní nebo v případě nákazy v útulcích nebo jiných zařízení, kde je pohromadě velké množství psů.
Léčba a prevence
Při lehkém průběhu onemocnění se žádná specifická léčba nedoporučuje. Mohou se podávat léky na tlumení kašle, je-li kašel dráždivý, suchý, bez výhozu. Při vykašlávání hlenu se dávají přípravky na jeho ztekucení a snadnější vykašlání. Z volně dostupných přípravků na tlumení kašle je to dextromethorphan hydrobromid (Robitussin) v dávce 2mg/kg váhy. Pro usnadnění vykašlávávní můžete podávat acetylcycstein (např. ACC) v dávce 70 – 140 mg/kg nebo ambroxol a bromhexin v dávce 1 – 2mg/kg váhy. Váš pejsek může užívat i jitrocelový sirup, při dávkování se řiďte doporučením pro děti, u malých psů dejte jen polovic. Vše dvakrát denně. Až u případů, které trvají déle jak týden nebo vykazují známky pneumonie jako je horečka, nechutenství, apatie, se nasazují antibiotika.
Jako prevence je možné dát pejska naočkovat. Existuje vakcína, která se aplikuje injekčně. Ta zajistí protilátky v krvi, které zamezují těžšímu průběhu a přestupu do dolních cest dýchacích. K dispozici je i vakcína aplikovaná na nosní sliznici, která vyvolá tvorbu slizničních protilátek a chrání tak před vstupem infekce do oragnismu. Vakcíny jsou ale pouze proti viru parainfluenzy a bakterii Bordetella bronchiseptica. Proti ostatním původcům k dispozici nejsou. Jedna složka psincového kašle, virus parainfluenzy, je i součástí každoročně aplikované základní vakcíny.
Alergie neboli přecitlivělost spojená s nadměrnou reakcí těla na nejrůznější látky z okolního prostředí není jen výsadou člověka. S projevy alergie u psa či kočky se bohužel stále častěji potkává i veterinární medicína.
Atopická dermatitida
Atopická dermatitida je tzv. klinická diagnóza. To znamená, že se stanoví vylučovací metodou až po eliminaci jiných příčin svědivosti jako jsou paraziti, bakterie, kvasinky a potravní alergie. Teprve když je toto vše vyloučeno, můžeme hovořit o atopii a přistoupit k alergickým testům, které slouží k vyhledání alergenů podílejících se na potížích.
Zlatým standardem jsou kožní testy, kdy se do kůže vpravuje malé množství alergenu a po určité době se měří reakce. Musí však být splněny některé podmínky, jako například včasné vysazení kortikoidů a antihistaminik, věk nebo reprodukční stav zvířete. V poslední době ale u nás převažují vyšetření z krve. Máme zkušenost, že jsou podobně přesné jako intradermální testy.
Identifikace alergenů nám umožní (je-li to možné) vyhýbat se jim nebo léčit pejska pomocí desenzibilizace, tedy získání určité „odolnosti“ vůči nim. Je třeba mít na paměti, že atopie je celoživotní problém, který může být držen pod kontrolou, ale ne vyléčen.
Ani výše zmíněná desenzibilizace potíže nevyřeší stoprocentně, ale 50% až 80% pacientů zaznamená zlepšení příznaků minimálně o 50%. Nevýhodou je časová náročnost a vyšší cena. Terapii je zapotřebí „ušít“ každému jednotlivci na míru. Zahrnuje to použití protisvědivých léků, výživu kůže zvenčí i zevnitř, kontrolu parazitů a druhotné bakteriální či kvasinkové infekce.
Nejnověji je k dispozici i biologická léčba pomocí monoklonální protilátky. Chytré knihy uvádějí, že při dodržení všech uvedených opatření mohou být příznaky atopie u více než 90% psů uspokojivě tlumeny.
Stejně jako hemolýza i lipemie, tedy přítomnost triglyceridů, může ovlivnit výsledky vyšetření. Je to způsobeno tím, že opacita plasmy nebo séra interferuje s fotometrickou analýzou. Ovlivňuje hlavně měření proteinů, t.j. celkové bílkoviny, albuminu a hemoglobinu, dále minerálů draslíku a vápníku, enzymů ALP a AMS a substrátu kreatininu. Interference je i u hormonů a u léčiv.
Na rozdíl od hemolýzy, lipemie není způsobena chybami na straně odebírajícího, ale jedná se o problém pacienta. Buď nebyla dodržena hladovka před odběrem a dojde k postprandiálnímu zvýšení lipidů v krvi, anebo se jedná o patologický stav. Tím může být cukrovka, hypotyreóza nebo Cushingův syndrom. Lipémie bývá pozorována i u obézních zvířat nebo u zvířat, která hladovějí delší dobu a dochází u nich k mobilizaci tukových zásob.
Zde je několik tipů, co v takové situaci dělat:
1) Vždy provést separaci séra/plasmy co nejrychleji. Lipémie totiž způsobuje i větší křehkost erytrocytů, takže záhy dojde k hemolýze, což je ještě větší problém.
2) Odebrat co největší vzorek krve. Jsou-li triglyceridy ve formě chylomikronů (vytvoří vrstvu tuku na hladině), zbude u dna dostatek čistého vzorku k analýze (tzv. infranatant).
3) Po separaci nechat plasmu ještě přes noc odstát v ledničce a pipetou opatrně odebrat čistý vzorek ze dna zkumavky.
