Absolvovala jsem Vysokou školu veterinární v r. 1992. V laboratořích pracuji od r. 1993. Od r. 1997 pracovala deset let ve Státním veterinárním ústavu v Liberci v národní referenční laboratoři pro vzteklinu. Od r. 2003 jako vedoucí laboratoře. Od r. 2008 působím v laboratoří Labvetu a současně v Liberci vykonávám klinickou praxi. Věnuji se především dermatologii, alergologii, bakteriologii, parazitologii, mykologii.
Alergie neboli přecitlivělost spojená s nadměrnou reakcí těla na nejrůznější látky z okolního prostředí není jen výsadou člověka. S projevy alergie u psa či kočky se bohužel stále častěji potkává i veterinární medicína.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy obsahující omezený počet ingrediencí.
Atopická dermatitida
Atopická dermatitida je tzv. klinická diagnóza. To znamená, že se stanoví vylučovací metodou až po eliminaci jiných příčin svědivosti jako jsou paraziti, bakterie, kvasinky a potravní alergie. Teprve když je toto vše vyloučeno, můžeme hovořit o atopii a přistoupit k alergickým testům, které slouží k vyhledání alergenů podílejících se na potížích.
Zlatým standardem jsou kožní testy, kdy se do kůže vpravuje malé množství alergenu a po určité době se měří reakce. Musí však být splněny některé podmínky, jako například včasné vysazení kortikoidů a antihistaminik, věk nebo reprodukční stav zvířete. V poslední době ale u nás převažují vyšetření z krve. Máme zkušenost, že jsou podobně přesné jako intradermální testy.
Identifikace alergenů nám umožní (je-li to možné) vyhýbat se jim nebo léčit pejska pomocí desenzibilizace, tedy získání určité „odolnosti“ vůči nim. Je třeba mít na paměti, že atopie je celoživotní problém, který může být držen pod kontrolou, ale ne vyléčen.
Ani výše zmíněná desenzibilizace potíže nevyřeší stoprocentně, ale 50% až 80% pacientů zaznamená zlepšení příznaků minimálně o 50%. Nevýhodou je časová náročnost a vyšší cena. Terapii je zapotřebí „ušít“ každému jednotlivci na míru. Zahrnuje to použití protisvědivých léků, výživu kůže zvenčí i zevnitř, kontrolu parazitů a druhotné bakteriální či kvasinkové infekce.
Nejnověji je k dispozici i biologická léčba pomocí monoklonální protilátky. Chytré knihy uvádějí, že při dodržení všech uvedených opatření mohou být příznaky atopie u více než 90% psů uspokojivě tlumeny.
Stejně jako hemolýza i lipemie, tedy přítomnost triglyceridů, může ovlivnit výsledky vyšetření. Je to způsobeno tím, že opacita plasmy nebo séra interferuje s fotometrickou analýzou. Ovlivňuje hlavně měření proteinů, t.j. celkové bílkoviny, albuminu a hemoglobinu, dále minerálů draslíku a vápníku, enzymů ALP a AMS a substrátu kreatininu. Interference je i u hormonů a u léčiv.
Na rozdíl od hemolýzy, lipemie není způsobena chybami na straně odebírajícího, ale jedná se o problém pacienta. Buď nebyla dodržena hladovka před odběrem a dojde k postprandiálnímu zvýšení lipidů v krvi, anebo se jedná o patologický stav. Tím může být cukrovka, hypotyreóza nebo Cushingův syndrom. Lipémie bývá pozorována i u obézních zvířat nebo u zvířat, která hladovějí delší dobu a dochází u nich k mobilizaci tukových zásob.
Zde je několik tipů, co v takové situaci dělat:
1) Vždy provést separaci séra/plasmy co nejrychleji. Lipémie totiž způsobuje i větší křehkost erytrocytů, takže záhy dojde k hemolýze, což je ještě větší problém.
2) Odebrat co největší vzorek krve. Jsou-li triglyceridy ve formě chylomikronů (vytvoří vrstvu tuku na hladině), zbude u dna dostatek čistého vzorku k analýze (tzv. infranatant).
3) Po separaci nechat plasmu ještě přes noc odstát v ledničce a pipetou opatrně odebrat čistý vzorek ze dna zkumavky.
Podle studie americké neziskové organizace Hospital Safety Score, která sleduje bezpečnost pacientů v nemocnicích, zemře ročně v USA 200 000 pacientů vinou medicínských chyb, kterým se dalo předejít. Vzhledem k tomu, že 70 % rozhodnutí dělají lékaři na základě výsledků laboratorních a screeningových vyšetření, je patrné, že správná laboratorní diagnostika je pro prevenci chyb klíčová.
Za laboratorní chyby mohou z 30% samotné laboratoře, ale zbylých 70% jde na vrub takzvané preanalytické fázi, tedy ještě před samotným testováním vzorku. Není důvod se domnívat, že situace ve veterinární medicíně bude výrazně odlišná. Začíná to již výběrem vhodného testu, tj. ve správný čas ten správný test. Dále je nezbytná příprava pacienta, např. má-li být nalačno, za jakou dobu po podání určitého léku má být odběr proveden a podobně.
Dalším kritickým bodem je použití vhodné odběrové nádoby a způsob uchování a manipulace se vzorkem před doručením do laboratoře. Nebojte se proto zeptat, proč se jaký test dělá a jak se na něj vy nebo váš mazlíček máte připravit.
Nikdo neví všechno, proto není ostuda, když veterinář zvedne telefon a informace si upřesní v laboratoři. Společným cílem majitele, veterináře i laboratoře je získání validních výsledků.
Odběr krve u psa a dalších drobných zvířat bývá spojen s jistými obtížemi. Je dobré dodržet všechny zásady správného odběru, aby výsledek vyšetření nebyl zkreslen arteficiálními vlivy špatné metodiky odběru. Vzorek je pak nutno ošetřit tak, aby vůbec byl pro hematologické vyšetření použitelný.
Hlavní zásady
1. klidné, ale co nejrychlejší zacházení se zvířetem
Doporučujeme odběr hned na začátku vyšetření, nejlépe z véna cephalica antebrachii (možnost statické leukocytózy po převrácení zvířete např. při odběru z vena saphena) a vena jugularis, ovlivnění krevního obrazu psychickým neklidem apod.
2. co nejkratší komprimování veny před odběrem
Krevní obraz z nahromaděné krve po dlouhodobém komprimováním bývá zkreslen zvlášť v bílé složce a v počtu krevních destiček.
3. výhradní používání sterilních jednorázových jehel a stříkaček k odběru krve nebo možno použít vakuový odběr krve
Je vhodné mít v zásobě několik sterilních jednorázových jehel (40×0,9mm 20Gx11/2 žluté, 40×1,1mm 19Gx11/2 okrové, 40×1,2mm2 18×11/2 růžové) a inj. stříkačku (5ml). V případě vakuového odběru používáme speciální jednorázové jehly (Vacuette – 38mm/9/10.20Gx1 1/2 žluté), držák na jehly a zkumavky ( Vacuette – objem 3ml K3EDTA – fialová). Pozn. barva zkumavky se různých dodavatelů může lišit.
4. do laboratoře zasílat 2 – 3 krevní nátěry
Krevní nátěr zhotovujeme zásadně hned na začátku odběru krve z 3 – 4 kapek krve (první dvě kapky necháme odkapat), které zachytíme na hodinové či podložní sklíčko. Odtud pak nabíráme malé množství krve přímo sklem, kterým nátěr provádíme na podložním skle. Používáme výhradně čistá a odmaštěná podložní skla. Nátěr se zhotovuje sklíčkem s rovnou broušenou hranou (nejlépe krycí sklo Bürkerovy komůrky) tak, aby byl co nejjemnější, stejnoměrný a pokrýval nejlépe pouze střední třetinu podložního skla. Boční okraj nátěru nesmí dosahovat k okraji skla. Nátěr pak necháme 1 hodinu zaschnout (chránit před zaprášením a mouchami). Balíme je např. do kousku gázy, aby skla nepřišla na sebe přímo stranou nátěru nebo přiklopíme umělohmotnou vaničkou.
Pozn.: Hlavně u koček a ojediněle u psů se setkáme s tak rychlou srážlivostí krve, že nelze běžnými způsobem vzorek odebrat, pak doporučujeme odběr s použitím heparinovaných nástrojů (jehlou protáhneme malé množství heparinu).
Nežádoucí reakce na potravu u psů rozdělujeme na dvě skupiny, a to podle toho, zda se na ní podílí imunitní systém. Pokud se jedná o imunologickou odpověď zprostředkovanou protilátkami skupiny IgE, jedná se o potravní alergie u psa. Pokud odpověď organismu není vyvolána imunitním systémem, označujeme ji jako potravní intoleranci.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy obsahující omezený počet ingrediencí.
Alergie na potravu
Potravní alergie u psa je imunologická odpověď na pozřený alergen ve stravě. Příznaky jsou bohužel stejné jako u alergií na alergeny z prostředí, to znamená kožní potíže. U některých psů se mohou objevovat i příznaky trávicí a u starších jedinců byly zaznamenány i neurologické příznaky jako ztráta paměti, zmatenost a kognitivní dysfunkce (změny poznávacích funkcí). Velmi zřídka bývají popisovány i dýchací potíže a astma.
Alergická reakce na potravu se může projevit i jako anafylaktický šok, to je akutní reakce objevující se v řádech minut po pozření inkriminované stravy. Většinou se projeví rozsáhlými otoky na tváři, pyscích, uších, očních víčkách a spojivkách. Může, ale nemusí být doprovázena i svěděním. Uvádí se, že potrava je příčinou 10% alergií u psů. U zdravých zvířat jsou antigeny v potravě imunitním systémem tolerovány. Pokud tato tolerance z nějakého důvodu vymizí, spouští se alergická reakce.
Alergenem většinou bývá rozpustný protein nebo glykoprotein o větší molekulové hmotnosti. U psů jsou nejčastější alergeny odvozené z hovězího nebo kuřecího masa, kukuřice, pšenice a sóji. Je zapotřebí si uvědomit, že žádná taková složka stravy není sama o sobě alergenní.
Psi se stávají alergickými vůči těm potravinám, které konzumují nejčastěji. K tomu přispívají další faktory, které poškozují normální střevní slizniční bariéru – viry, bakterie, paraziti, toxiny, atd. Alergen se tak snáze dostane k imunitní tkáni střeva a může spustit přehnanou odpověď. Proto se nedoporučuje při běžných průjmech podávat nějaký nový druh masa, aby na něj nedošlo k vytvoření alergie. A na druhou stranu se u zdravých jedinců doporučuje je střídat, aby si tělo na různé antigeny zvykalo a tolerovalo je.
Potravní pokus
K diagnostice potravní alergie se jako „zlatý standard“ používá potravní pokus. Skládá se ze dvou fází: eliminační diety a provokační diety.
Eliminační dieta by měla obsahovat jeden zdroj masa a jeden zdroj sacharidů, nejlépe takový, který pes ještě nikdy neměl. Je možná domácí strava nebo komerčně vyráběné granule nebo konzervy.
Eliminační dietou je i dieta s hydrolyzovanou bílkovinou, tj. bílkovinou rozloženou na tak malé molekuly, že by na ně imunitní systém neměl reagovat. Pro výběr surovin pro eliminační dietu je možné použít i alergologické testy z krve, které testují IgE protilátky proti jednotlivým surovinám. Do diety potom zařazujeme ty, proti kterým pes nemá v krvi žádné protilátky.
U komerčních diet někdy může být ale problém v tom, že obsahují i složky, které nejsou ve složení deklarovány. Existuje řada studií, které prokázaly přítomnost jiných druhů živočišné bílkoviny, než které byly uvedeny na obalu výrobku. Týkalo se to suchých i vlhkých diet, potravních doplňků i pamlsků.
Dalším limitujícím faktorem může být kontaminace granulí skladovými roztoči, kteří jsou častými příčinami atopií. Pejsek tak reaguje na roztoče, a ne na krmivo samotné, což falešně diagnostikujeme jako potravní alergii. Doporučuje se otevřené pytle s krmením uchovávat v nádobách s pevně těsnícím víkem. Roztoči se totiž dokážou dostat i do uzavíratelných pytlů. V případě kožních projevů bychom eliminační dietu měli dávat dva až tři měsíce, kůže reaguje pomaleji. V případě trávicích potíží to je zhruba čtrnáct dní než se efekt projeví.
Pokud byla eliminační dieta úspěšná, to znamená, že příznaky alergie vymizely, doporučuje se další krok, kterým je provokační dieta. Ta spočívá v postupném zařazování předchozích složek stravy, aby se zjistilo, která vyvolá opětovné vzplanutí příznaků. Je tedy zřejmé, že k tomuto kroku už je málokterý chovatel ochoten přistoupit.
Potravní intolerance
Potravní intolerance je abnormální reakce na potravu nebo potravní doplněk, která nemá imunologický základ. Takové reakce jsou různé a většinou závisí na dávce. Pravděpodobně se jedná o častější příčinu trávicích potíží než alergie. Patří sem tzv. farmakologické reakce, které jsou spuštěny farmakologicky aktivními látkami v potravě. Většinou způsobují zvýšenou pohyblivost střev, která vyústí v průjem.
Příkladem je glutamát sodný (potravní aditivum) nebo kasomorfin (součást mléka). Do této skupiny reakcí ale patří i nechvalně proslulý theobromin z čokolády, který vyvolává vedle trávicích potíží i potíže neurologické, kardiovaskulární a ledvinné. Za farmakologické reakce ale může i obyčejně „zkažené“ jídlo, kdy bakterie v něm obsažené tvoří tzv. vasoaktivní aminy, které vyvolají průjem a zvracení.
Jedním z vasoaktivních aminů je i histamin, látka, která se mimo jiné podílí i na alergických reakcích. Některé potraviny ho obsahují větší množství, takže po jejich konzumaci se u jedinců, kteří ho pomaleji odbourávají, objeví příznaky alergie. V tomto případě hovoříme o pseudoalergii. Pro psy toto nebezpečí hrozí od ryb a korýšů.
Dalším typem reakcí je reakce metabolická. Ta je způsobená vrozenou genetickou chybou v metabolismu. Nejznámějším příkladem je laktózová intolerance způsobená nedostatkem enzymu laktáza potřebného pro trávení mléčného cukru. Po mléce nebo mléčných výrobcích s laktózou se objevují příznaky jako plynatost, nadýmání, bolest břicha a průjem. Enzym je součástí kartáčového lemu sliznice střeva a existuje podezření, že se tento defekt může vytvořit i druhotně po prodělání akutní virové střevní infekce.
Dalším příkladem metabolické reakce je neschopnost vylučovat měď z těla u některých dobrmanů. To vede až ke chronickému zánětu jater. Také dietní chyby, ať už nevhodné „lidské“ jídlo nebo přejídání se, vedou k metabolickým příčinám špatného trávení. Důležitá je i vstupní kvalita surovin používaných k výrobě krmiva. Dlouhodobý příjem krmiva s rezidui antibiotik a jiných látek používaných v zemědělství může vést k chronickému zánětu střev.
– inaktivované bakterie, např. po atb léčbě – vystavení moči extrémním teplotám – extrémní pH moči (<4 a >9) – inhibice leukocyty – nezkušený odečítající (zvlášť u nebarveného preparátu – buněčná debris, tzv. pseudobakterie, Brownův pohyb koloidních částic) – kontaminované barvivo (další lidský faktor, dbát na čistotu barviček a pravidelně je měnit)
B) negativní sediment, pozitivní kultivace
– nižší počty bakterií – tyčky jsou patrné až od koncentrace 10 000 CFU/ml, koky dokonce od 100 000 CFU/ml (proto je při aktivním močovém sedimentu dobré provést kultivaci, i když v mikroskopu bakterie nevidíme)
Tato Gram-pozitivní tyčka patří mezi běžnou střevní mikroflóru a kultivačně se zachytí u 80% psů, ať už mají průjem nebo nemají. U koček je prevalence trochu nižší, kolem 60%. Na rozdíl od člověka, u kterého je průjem vyvolán pozřením enterotoxigenních izolátů, u psů nastává sekundárně následkem poškození střevního prostředí z jiné příčiny, což umožní sporulaci bakterií.
Klinické příznaky nejsou patognomické, naopak jsou velmi variabilní, od lehkých průjmů, které odeznějí sami bez léčby až po fatální krvavé. Průjmy mohou být z tenkého střeva, tlustého střeva i smíšené.
K potvrzení onemocnění samotná izolace původce nestačí. Nejsofistikovanější diagnostika by spočívala v PCR průkazu enterotoxigenních kmenů spolu s průkazem enterotoxinů. Vzhledem k finanční náročnosti takových vyšetření se v praxi používá počítání sporulujících bakterií na barveném roztěru trusu. Tato metoda vychází z korelace mezi sporulací a tvorbou toxinů. Za podezřelé se považuje už záchyt tří spor na zorné pole. U takových zvířat, která navíc vykazují vážnější klinické příznaky (horečka, hemoragická gastroenteritida a zánětlivý nebo toxický leukogram) se může přistoupit k antibiotické terapii.
Empiricky se podává ampicilin, erytromycin, metronidazol, tylosin a tetracyklin (i když u toho už byla zaznamenána zvyšující se rezistence).
Náš pes má diagnostikovaného stafylokoka, může se přenést i na nás?
Stručná odpověď zní: ,,Ano, ale velmi vzácně.“
Většina kožních infekcí u psů bývá způsobena bakterií Staphylococcus pseudintermedius. Ta je běžnou součástí psí bakteriální mikroflóry a lze ji proto vykultivovat ze sliznic a kůže 90% zdravých psů.
Jestliže dojde k nějakému narušení kožní bariéry (např. při alergii) nebo vytvoření vhodného mikroklimatu (např. úzký zvukovod plný mazu), začnou se tyto stafylokoky rychle množit a vyvolají zánět. Naštěstí i přesto, že do kontaktu s nimi přichází denně velké množství lidí, jsou zdokumentované infekce člověka ojedinělé.
V Kanadě vyhodnotili nálezy z jedné velké regionální laboratoře. Během dvou let bylo pozitivních 24 případů, což činilo pouhých 0,05%. Nejčastějším místem infekce byly měkké tkáně, ale v jednom případu se jednalo o infekci v místě kloubní náhrady a v jednom případu o sepsi. Průměrný věk nemocných byl 61 let a většinou trpěli nějakým dalším onemocněním, například cévně-srdečním nebo cukrovkou.
Není tedy nutné mít přehnané obavy, ale rozhodně je dobré dodržovat základní zásady hygieny, obzvláště, když ošetřujete kožní problémy vašich mazlíčků.
A bohužel i mezi těmito stafylokoky se objevují kmeny, které v různé míře odolávají antibiotikům. Proto by se neměla zkoušet další a další, když jedna nezaberou (to může jen rozšířit jejich odolnost), ale mělo by se provést bakteriologické vyšetření a vhodná antibiotika vybrat podle testu citlivosti.
Blíží se léto a mnozí z nás se chystají se psem k moři. Začíná tak nabývat na aktuálnosti otázka: „Co tam můj pes může chytit a jak ho před tím ochránit?“
Z vážnějších infekcí to je dirofilarióza neboli srdeční čevivost a leishmanióza. Z méně závažných se nově objevila thelazióza, neboli oční červivost.
Srdeční červi
Dirofilaria immitis neboli vlasovec psí je už mezi chovateli poměrně dobře známý díky screeningovým testům na krevní parazity, jejichž je nedílnou součástí, a díky některým ektoparazitikům, která ho mají v indikaci. Larvičky těchto červů přenášejí komáři čeledi Culicidae, kam patří i komáři žijící u nás. Při nedostatečné prevenci tak není vyloučeno, že by se tento zoonotický červ (zoonóza může infikovat i člověka a způsobit u něj plicní dirofilariózu) mohl zabydlet i v našich zeměpisných šířkách.
Infekce může probíhat různě, od zcela bez příznakových, přes hubnutí, slabost, dušnost a chronický kašel až po srdeční selhání. Závisí to na imunitním stavu zvířete a množství larev, které dosáhnou dospělosti a osídlí plicní cévy psa, popř. pravou část srdce. Ač léčba je velmi obtížná, prevence je naštěstí poměrně jednoduchá. Jejím principem je likvidace larviček kolujících v krevním řečišti, dříve než se usídlí v plicních cévách a dospějí. Protože to trvá několik měsíců, je poměrně dost času na včasný zásah. Doporučuje se podat vhodný preparát nejpozději za 30 dní po příjezdu do oblasti výskytu, potom během pobytu aplikaci opakovat každých 30 dní a poslední dávku dát nejpozději 30 dní po návratu.
Antiparazitika s tzv. larvicidním účinkem jsou makrocyklické laktony (ivermectin, moxidectin, selamectin a milbemycin oxim). Pro zdvojení ochrany se doporučuje použít ještě navíc prostředky s repelentním účinkem proti komárům. Screeningové vyšetření na dirofilárie z krve se doporučuje jednou ročně, a to před nasazením příslušného antiparazitika.
kožní forma leishmaniózy
Leishmanióza česky ničivka
Leishmanióza, česky příznačně nazvaná ničivka, je onemocnění způsobené prvoky. Jejich přenos zajišťují komárci rodu Phlebotomus (flebotomy), kteří se u nás naštěstí nevyskytují. Najdeme je ve středomořský státech, jižní Francii a na Balkáně. Podobně jako u dirofilariózy jsou příznaky onemocnění velmi široké, od bezpříznakové infekce přes kožní, trávicí, oční, cévní a kloubní potíže až po fatální selhání ledvin. Prvním příznakem, často podceněným, je kožní změna v místě bodnutí komárem. Může se jednat o jeden nebo více pupínků až vřídků, které spontánně vymizí.
Nejčastější lokalizací jsou ušní boltce, nos a břicho. Profylaxe jako u dirofilariózy neexistuje, jedinou možností je prevence napadení komáry, tedy použití repelentů se syntetickými pyrethroidy (permethrin, deltamethrin) ve formě pipet nebo obojků. A nezapomeňte chránit před flebotomy také sebe, protože leishmanióza postihuje i lidi.
Orientální červ
Srdeční červ, oční červ
Thelazióza je onemocnění, které se v Evropě objevilo relativně nedávno. Jeho označení “orientální červ” poukazuje na původní místa výskytu, kterými byla východní Asie a bývalý Sovětský svaz. Od konce 20.století se začíná rozšiřovat i po Evropě. Zachycen byl v zemích jižní Evropy, ale i v Německu, Belgii, Rakousku a na Slovensku. Dva tzv. autochtonní (tedy původní, nedovezené) případy byly už zaznamenány i u nás. Mezihostitelem je několik milimetrů velká tzv. ovocná muška Amiota (Phortica) variegata.
Dospělci i larvy se živí slzami a očním sekretem různých druhů živočichů, včetně člověka. Najdeme je pod víčky, včetně třetího, a ve spojivkovém vaku. Dráždění oka vede k zánětu spojivek, který je doprovázen zvýšeným slzením až hnisavým výtokem. Později může dojít i k otoku a zánětu rohovky, který může vyústit v rohovkový vřed. Léčba spočívá v odstranění červů v lokální anestezii a použití výše zmíněných larvicidních preparátů.
Pokud se tedy v této době chystáte i se psem k moři, měli byste se mít na pozoru nejen před „indickou variantou.“ I váš čtyřnohý miláček si z pěkného výletu za sluncem a vodou může přivézt nepříjemný suvenýr.
Jednoduchý obarvený preparát nám dokáže poskytnout řadu užitečných informací pro rychlé doplnění diagnózy. Stačí důkladně odmaštěné, suché a čisté sklíčko a správně provedený a obarvený nátěr.
Kožní potíže a zánět zvukovodu
Stěry, seškraby, výtěry – slouží hlavně k rychlému ověření, zda-li se jedná o bakteriální nebo kvasinkovou infekci. Najdeme-li ve zvukovodu tyčky, je to indikace k následnému bakteriologickému vyšetření.
Průjmy
Preparát obarvený podle Grama dokáže odhalit jako příčinu průjmů bakterie rodu Campylobacter a Clostridium. Tamponem na špejli rozetřeme trus rovnoměrným valivým pohybem po sklíčku a necháme zaschnout na vzduchu.
Reprodukce
Pro stanovení fáze cyklu, k určení vhodného dne ke krytí (když není možné vyšetřit hladinu progesteronu) nebo při výtoku mimo hárání. Výtěr je zapotřebí provést pomocí spekula z poševní klenby před krčkem děložním. Na sklíčko ho opět naneseme rovnoměrným, valivým pohybem do tenké vrstvy a necháme zaschnout na vzduchu.
Krevní paraziti
Babesia spp., Ehrlichia/Anaplasma spp. nebo Mycoplasma haemofelis mohou být diagnostikovány i díky hematologickému preparátu. Nutno ovšem podotknout, že citlivost tohoto vyšetření je nízká a negativní výsledek diagnózu rozhodně nevylučuje. Hodnocení vyžaduje zkušené oko, ostatně jako celá hematologie. Pro tento preparát potřebujeme podložní a zbroušené roztěrové sklíčko. Na okraj podložního sklíčka naneseme malou kapku vyšetřované krve a roztěrovým sklíčkem rovnoměrně rozetřeme asi do dvou třetin podložního sklíčka.
Kožní a podkožní útvary
Tenkojehelná biopsie je kapitola sama pro sebe. Správný odběr a vyhotovení preparátu je zde obzvlášť kritické. Roztěr doporučujeme provádět hematologickým postupem nebo tzv. křížem, tj. druhé podložní sklíčko lehce přimáčkneme křížem na odebraný materiál a opatrně táhneme ke druhému konci sklíčka. Pokud nabereme tekutinu, z jedné kapky provedeme roztěr a zbylý obsah stočíme při nižších otáčkách (500-1000/min) 15 minut, aby nedošlo k poškození buněk. Z takto získaného sedimentu opět provedeme nátěr.
Takto připravené preparáty už stačí jen odeslat do laboratoře. Spolu s požadovaným vyšetřením si v naší online žádance vyberete i způsob dopravy. Transportní boxy vám budeme průběžně vracet.
NEODČERVUJ, POŠLI BOBEK! Objednejte si parazitologické vyšetření trusu a ušetřete svého psa zbytečného odčervování!
