„Chtěli jsme našemu Jamesovi vyčistit uši. Na špejli jsem si namotala vatu a čistila. Jenže vata spadla do ucha. Myslíte si, že ji vyklepe?“ telefonický dotaz
Pozvali jsme psa do ordinace. Vatový smotek byl, asi tím, jak se jej majitelka snažila „vydloubnout“ ven, zatlačen tak hluboko, že by jej pes sám nevyklepal. A bez pomoci veterináře by určitě následovaly nepříjemné problémy ve formě zánětu zevního zvukovodu. Ještě že byl pes hodný a nechal si cizí těleso vytáhnout z ucha, aniž by se bránil.
Na to, zda a jak se má pečovat o psí uši, se začínající i zkušenější chovatelé ptají poměrně často. Jednoznačná rada asi neexistuje. Potřebu péče o uši, a hlavně pak o zevní zvukovod, ovlivňuje celá řada faktorů od velikosti a nesení ušního boltce, délky srsti, věku psa, jeho pracovního využití až po množství tvořícího se ušního mazu.
Něco o anatomii psího ucha
Sluchový orgán psa se dělí do tří částí na ucho zevní, střední a vnitřní. Z pohledu probírané péče je zajímavé zevní ucho, které se skládá z ušního boltce a zevního zvukovodu. Ušní boltec je tvořen pružnou chrupavkou. Kůže, která jí pokrývá, je na vnější části boltce volná a po celé ploše je porostlá srstí. Na spodní části kůže pevně přiléhá ke chrupavce, většina plochy je holá a srst tvoří jen jakési lemování.
Na vnějším okraji ušního boltce je kůže zdvojená a tvoří různě výraznou řasu, která je označována jako duplikatura nebo Henryho kapsa. Okraje uší jsou protkané drobnými krevními vlásečnicemi a dojde-li k jejich poranění, je krvácení silné a těžko se zastavuje. Místo, v kterém boltec navazuje na zevní zvukovod, bývá nazýváno jámou ušního boltce. V této oblasti kůže vytváří různé valy a záhyby.
Ušní boltec připomíná trojúhelník, který svojí základnou přiléhá k hlavě. Šířka této základny i její umístění stejně jako velikost, tvar a síla chrupavky se u jednotlivých plemen liší. Dalo by se říci, že odpovídají pracovnímu využití psů a jsou typickými exteriérovými znaky některých skupin plemen. Např. v FCI skupině č. I. převládá ucho vztyčené, v FCI skupině č. III. je nejčastější ucho vysoko nasazené a překlopené a FCI skupinu č. VI. charakterizuje velké, převislé ucho s jemnou chrupavkou.
Zevní zvukovod
Zevní zvukovod by se dal charakterizovat jako trubice vedoucí od ušního boltce k bubínku. Stěny zvukovodu jsou pokryty jemnou výstelkou, z které vyrůstají řídké chloupky. Jejich úkolem je bránit střední a vnitřní ucho před nečistotami ze zevního prostředí. Stejnou funkci má i ušní maz produkovaný výstelkou. Malé množství ušního mazu je tedy fyziologické.
Průběh zvukovodu by se zhruba dal rozdělit do dvou úseků. První část vede od ušního boltce šikmo dolů a v druhém úseku se lehce otáčí k hlavě a takřka vodorovně pokračuje k ušnímu bubínku. V praxi to není zdaleka tak jednoznačné, ale určité zakřivení zvukovodu je patrné u všech plemen. Obava lidí, že při čištění zvukovodu hrozí nebezpečí, že propíchnou ušní bubínek, tedy není příliš opodstatněná.
Není ucho jako ucho
Průběh zvukovodu je do značné míry ovlivněn tvarem a postavením boltce. U plemen se vztyčeným uchem bývá první část přímá, naopak u plemen s velkým, převislým a těžkým uchem je možné vidět esovité zakřivení. Z hlediska ošetřování ucha je zajímavý nejen průběh zevního zvukovodu, ale i jeho délka a šířka. Jsou psi, u kterých je zvukovod široký jako tunel s čtyřproudovou vozovkou a jsou naopak jedinci, jejichž zvukovod vypadá jako uzounká a neprostupná štěrbina.
Prof. MVDr. Hugo Černý, DrSc ve VETERINÁRNÍ ANATOMII pro studium i praxi uvádí že: „malá plemena (jezevčík, malý knírač, teriéři) mají zvukovod dlouhý cca 40 mm, u větších plemen délka kolísá v rozmezí 40-65 mm a šířka zvukovodu podle plemenné příslušnosti psa se pohybuje cca od 12 mm do 18 mm. Stejný autor popisuje délku zvukovodu od ušního boltce k ohbí, tedy k místu, kde lehce zatáčí, u malých plemen v průměru 12 mm u větších 15-18 mm.“
Kdy a jak čistit zevní zvukovod
Někdo si myslí, že malé množství mazu nebo pár chloupků ve zvukovodu jsou důvodem k čištění ucha. Psí salony velmi často zařazují čistění uší jako součást úpravy a to i v případě, kdy to třeba opravdu není. Jak tedy k péči o uši přistupovat?
V prvé řadě je třeba pravidelná kontrola stavu uší a to zvláště po návratu z pobytu ve volné přírodě. Všechny zbytky trav a jejich semínek je třeba rychle odstranit.
Jak již bylo řečeno, malé množství mazu je normální a do psího ucha patří. Pokud se ale ve zvukovodu objeví jeho nadměrné množství, je vhodné uši vyčistit. Na trhu jsou přípravky, které po nakapání do ucha nadbytečný maz rozpustí a pes jej pak bez další pomoci ze strany člověka vyklepe.
Někdy na špinavé ucho jen kapky nestačí a je třeba mechanické odstranění mazu. Nejedná o žádný nadměrně složitý úkon. Stačí lehce nahoru natáhnout ušní boltec. Tím se zvukovod narovná a uvolní a cesta pro správné čištění je otevřena. Nejčastěji se používají vatové smotky namočené v nějakém olejovitém roztoku. Vhodné je vatu namotat např. na chirurgickou pinzetu. Je opatřena zoubky, které zabrání sklouznutí vatového smotku do zvukovodu. Stejně funguje např. peán nebo silný drát s drážkami. Pokud je nástroj, kterým zvukovod psa čistíme, směrovaný šikmo k hlavě, nemusíme se bát, že poraníme např. bubínek.
Nevhodné jsou špejle, sirky a také vatové tyčinky používané u lidí, protože hrozí nebezpečí, že měkká vatovitá část sklouzne a majitel psa ji sám těžko vyloví ven. Vhodné není vyplachování uší vodou nebo kysličníkem a ani namáčení vaty do vodnatých přípravků. Zvyšovalo by to vlhkost ve zvukovodu a ta nadmíru vyhovuje bakteriím a kvasinkám. Sporné je používání alkoholických roztoků. Ty pro změnu výstelku zvukovodu příliš vysušují.
Pár chloupků ve zvukovodu je normální a žádoucí
Velmi přemýšlet by se mělo nad vytrháváním chlupů ze zevního zvukovodu. Ty chloupky tam nerostou bezdůvodně. Jejich úkolem je zachytit větší nečistoty, které by mohly do ucha zapadnout. Pokud se jedná o „živé“ rostoucí chlupy, dochází při jejich vytrhnutí k poranění výstelky zvukovodu a tím se otevírá vstupní brána pro infekci.
Pravdou je, že jsou jedinci, u kterých srst ve zvukovodu roste tak silně, že jej úplně uzavře. Leckdy se vytvoří chuchvalec mrtvé srsti a ten je třeba opatrně uvolnit a vytrhnout. Stříhání se moc nedoporučuje. Kořínek chlupu ve zvukovodu zůstává a může růst dál a zbytky ostříhané srsti zapadnou do zvukovodu, kde pak fungují jako cizí těleso.
U plemen s delší srstí je třeba udržovat jak vnitřní tak vnější stranu boltce a okolí ušní jámy. Těžká, znečištěná a zfilcovatělá srst je podkladem pro vznik dlouhodobého problému. U plemen s dlouhými a přilehlými ušními boltci je vhodně ucho občas „větrat.“ Těžký boltec funguje jako poklička na hrnci a výrazně omezuje větrání zvukovodu. Celá řada majitelů např. kokršpanělů sepne psovi v době krmení uši na hlavě kolíčkem nebo uši složí do síťky. Výsledek je dvojí. Ucho dobře větrá a pes si jej nenamočí do misky se žrádlem. Při příslovečné žravosti našich psů takové opatření není psovi nepříjemné. Kolíček znamená žrádlo a tedy záležitost radostnou.
Velkou roli hraje životní rytmus psa. Zkušenost učí, že psům, kteří mají dostatek pohybu v přírodě, je třeba o uši pečovat méně než u psů, kteří tráví svůj živost na gauči a pod peřinou. Pokud si majitel psa není jistý, jak má k uším přistupovat a zda je čištění potřebné či ne, může se poradit u veterináře. O kontrolu uší může požádat i při očkování.
Stále je třeba počítat s tím, že čistit uši ať mechanicky či pomocí chytrých kapek u psů, kde to není potřeba, je nejen zbytečné ale také riskantní. Přehnaná péče může být příčinou pro vznik zánětu zevního zvukovodu. A to je onemocnění nepříjemné a také často se vracející. V péči o uši psa prostě platí pravidlo říkající že: “Méně je často více!“
Čtěte také: Pane doktore, už zase klepe hlavou
Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře
