Ne, nepřebrali jste. Za pohyb kožních šupinek může roztoč cheyletiella neboli dravčík, který je nese na sobě a (sám pouhým okem neviditelný) způsobuje výše zmíněný jev. Na rozdíl od svrabu, který se „zavrtává“ do kůže, dravčík žije na jejím povrchu a živí se keratinem z pokožky. My to vidíme jako lupy u psa nebo kočky.
Na psech parazituje Cheyletiella yasguri, na kočkách Cheyletiella blakei a na králících Cheyletiella parasitivorax. Ač člověk není jejich hostitelem, přechodně si mohou pochutnat i na něm a projeví se jako červené svědivé pupínky.
Častěji prý bývají postiženi majitelé koček než psů. Onemocnění je velmi nakažlivé a přenáší se přímým kontaktem mezi zvířaty nebo třeba chovatelskými pomůckami. Spekuluje se i o tom, že prostředníkem mohou být blechy, vši a všenky. Napadení tímto roztočem způsobuje exfoliativní (odlupovací) dermatitidu, tedy šupinatění kůže. U psů převážně na hřbetě a u koček na hlavě, krku a hřbetě. Svědivost může i nemusí být.
Klinický obraz dále ovlivňuje případná sekundární infekce a může proto vypadat různě. Diagnostika se provádí povrchovým seškrabem kůže a záchytem roztočů na lepící pásku. Odebraný vzorek prohlížíme pod mikroskopem a hledáme vajíčka i dospělé jedince s typickým morfologickým znakem, kterým je silný háček na makadlech po stranách hlavy dravčíka.
U čistotných koček mohou být tito paraziti nalezeni i v trusu, poté, co je spolknou během své toalety. K léčbě dravčíkovitosti není sice žádný přípravek přímo registrován, ale celkem dobře zabírají ty, které se používají i na jiné roztoče, jako je svrab (např. ADVANTIX) a demodex. Ošetřena by měla být všechna zvířata v kontaktu a též prostředí. Dospělé samičky jsou v něm totiž schopny přežít až deset dní.
Závěrem musím ještě upozornit, že ne pokaždé šupinatění kůže znamená dravčíka, příčiny mohou být i jiné a proto je nutné důkladné vyšetření.