Alergie neboli přecitlivělost spojená s nadměrnou reakcí těla na nejrůznější látky z okolního prostředí není jen výsadou člověka. S projevy alergie u psa či kočky se bohužel stále častěji potkává i veterinární medicína.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy obsahující omezený počet ingrediencí.
Atopická dermatitida
Atopická dermatitida je tzv. klinická diagnóza. To znamená, že se stanoví vylučovací metodou až po eliminaci jiných příčin svědivosti jako jsou paraziti, bakterie, kvasinky a potravní alergie. Teprve když je toto vše vyloučeno, můžeme hovořit o atopii a přistoupit k alergickým testům, které slouží k vyhledání alergenů podílejících se na potížích.
Zlatým standardem jsou kožní testy, kdy se do kůže vpravuje malé množství alergenu a po určité době se měří reakce. Musí však být splněny některé podmínky, jako například včasné vysazení kortikoidů a antihistaminik, věk nebo reprodukční stav zvířete. V poslední době ale u nás převažují vyšetření z krve. Máme zkušenost, že jsou podobně přesné jako intradermální testy.
Identifikace alergenů nám umožní (je-li to možné) vyhýbat se jim nebo léčit pejska pomocí desenzibilizace, tedy získání určité „odolnosti“ vůči nim. Je třeba mít na paměti, že atopie je celoživotní problém, který může být držen pod kontrolou, ale ne vyléčen.
Ani výše zmíněná desenzibilizace potíže nevyřeší stoprocentně, ale 50% až 80% pacientů zaznamená zlepšení příznaků minimálně o 50%. Nevýhodou je časová náročnost a vyšší cena. Terapii je zapotřebí „ušít“ každému jednotlivci na míru. Zahrnuje to použití protisvědivých léků, výživu kůže zvenčí i zevnitř, kontrolu parazitů a druhotné bakteriální či kvasinkové infekce.
Nejnověji je k dispozici i biologická léčba pomocí monoklonální protilátky. Chytré knihy uvádějí, že při dodržení všech uvedených opatření mohou být příznaky atopie u více než 90% psů uspokojivě tlumeny.
Nemoc z kočičího škrábnutí – Bartonella henselae, aneb další důvod proč nepustit blechy ke kočkám.
Pokud totiž chráníme kočky, tak současně chráníme i sebe. Blecha kočičí je totiž významným přenašečem výše jmenované bakterie. Ta se do blechy dostane sáním krve z infikované kočky, pomnoží se v bleším střevě a s výkaly odchází do prostředí. Zdrojem infekce je tedy bleší trus, drápky nebo zoubky našich mazlíčků jsou pouze nástrojem přenosu.
U koček tato bakterie většinou nevyvolává žádné potíže, ale má-li váš pokojový tygr opakující se horečky, zvětšené mízní uzliny, anemii, popřípadě reprodukční potíže, je třeba myslet i na toto onemocnění.
U zdravého člověka způsobí zvětšení mízních uzlin v místě infekce, které během několika týdnů až měsíců samo vymizí. U imunitně oslabených lidí však může být příčinou velmi vážných stavů s dlouhými latinskými názvy a ošklivým klinickým obrazem.
Prevence onemocnění je tedy zřejmá. Žádné blechy, žádný bleší trus a tedy ani zdroj této bakterie. A po každém poškrábání, pokousání nebo i po kontaktu s bleším trusem důkladná hygiena.
Stejně jako hemolýza i lipemie, tedy přítomnost triglyceridů, může ovlivnit výsledky vyšetření. Je to způsobeno tím, že opacita plasmy nebo séra interferuje s fotometrickou analýzou. Ovlivňuje hlavně měření proteinů, t.j. celkové bílkoviny, albuminu a hemoglobinu, dále minerálů draslíku a vápníku, enzymů ALP a AMS a substrátu kreatininu. Interference je i u hormonů a u léčiv.
Na rozdíl od hemolýzy, lipemie není způsobena chybami na straně odebírajícího, ale jedná se o problém pacienta. Buď nebyla dodržena hladovka před odběrem a dojde k postprandiálnímu zvýšení lipidů v krvi, anebo se jedná o patologický stav. Tím může být cukrovka, hypotyreóza nebo Cushingův syndrom. Lipémie bývá pozorována i u obézních zvířat nebo u zvířat, která hladovějí delší dobu a dochází u nich k mobilizaci tukových zásob.
Zde je několik tipů, co v takové situaci dělat:
1) Vždy provést separaci séra/plasmy co nejrychleji. Lipémie totiž způsobuje i větší křehkost erytrocytů, takže záhy dojde k hemolýze, což je ještě větší problém.
2) Odebrat co největší vzorek krve. Jsou-li triglyceridy ve formě chylomikronů (vytvoří vrstvu tuku na hladině), zbude u dna dostatek čistého vzorku k analýze (tzv. infranatant).
3) Po separaci nechat plasmu ještě přes noc odstát v ledničce a pipetou opatrně odebrat čistý vzorek ze dna zkumavky.
Takovou otázku můžeme občas slýchat na výstavách psů nebo i na ulici, když laik potká nějaké plemeno, o kterém toho moc neví a diví se, jak vypadá. Čemu vlastně odpovídá exteriér (vzhled) jednotlivých plemen? Je to opravdu jen nesmyslný lidský záměr nebo lze hledat i nějaké praktické důvody? Následující povídání by mohlo něco objasnit.
Možná si neuvědomujeme, že v dobách, kdy vznikala většina současných plemen, zněl základní požadavek: “Potřebujeme psa, který bude použitelný pro nějakou práci a té práci musí odpovídat jeho povaha i vzhled.“ Ten požadavek platil pro psy lovecké, pracovní, strážní i společenské.
Jako příklad jsem si vybrala několik plemen. Patří mezi ně určitě pudlové a jejich úprava srsti. Potkat můžeme psy a fenky v různém střihu. Někoho překvapí takzvaný střih klasický někdy také nazývaný lví. Takto upravený pes má části těla vyholené nakrátko, ale v některých partiích je naopak ponechána delší srst. Uvedený typ úpravy patří mezi historické postupy.
Pudl
Pudl byl původně loveckým psem využívaným pro práci ve vodě. Úprava srsti byla koncipována tak, aby byly maximálně odlehčené některé tělní partie, hlavně druhá polovina těla a psovi byl tak usnadněn pohyb ve vodě. Naopak na jiných částech těla byla srst ponechávána v původní délce ve snaze ochránit důležité a citlivé orgány. Delší srst byla na hlavě, kde chránila mozek. Důležitá byla délka srsti na hrudníku, která tvořila jakousi vestu chránící plíce a srdce. Na končetinách byla srst ve tvaru manžety chránící citlivé klouby a to zejména klouby zápěstní a hlezenní. Většinou byla ponechána delší srst také v oblasti kyčelního kloubu a ocasu.
Královský pudl, pekinéz
Dnes už má pudl v nomenklatuře FCI trochu jiné zařazení než v době svého vzniku. Patří mezi plemena společenská, ale někteří chovatelé stále historický střih používají a nelze jim to vytýkat. Podobně se postupuje i u portugalských vodních psů. V jejich případě je odlehčena tedy ostříhána zadní půlka těla a nakrátko se upraví i morda a ocas. Na hlavě zůstává typická chocholka a přední část těla, hlavně hrudník, je chráněna delší srstí. V obou případech platí, že jsou jasně stanoveny požadavky na kvalitu srsti. Před zimou a vodou nechrání jen střih, ale hlavně struktura srsti.
Dalším společenským plemenem, jehož stavba těla a osrstění mají historické opodstatnění, je pekinéz. Toto krásné a bohužel nepříliš časté plemeno pochází z Číny, kde se chovalo v sídle čínských císařů v Zakázaném městě. Podlahy tam byly mramorové a byl zastáván názor, že klapot drápků psích končetin by rušil rozjímání učenců. Proto má pekinéz hrudník utvářený tak, aby se dobře nosil na ruce a osrstěné meziprstí, aby pokud už musí jít po svých, chodil jako v měkkých nehlučných „bačkůrkách.“
Nač ty dlouhé uši?
Zajímavé jsou požadavky na exteriér některých honičů. Např. basset má mít uši tak dlouhé, aby dosahovaly až před špičku čenichu. Určitě to plemeni sluší, ale není to ten podstatný důvod, proč délku uší standard popisuje. Basset je honič, který pracuje s nízkým nosem, tedy se skloněnou hlavou. Uši dosahující až k zemi fungují jako vějíř. Pohybují se podle hlavy a nahánějí psovi pachy přímo pod nosní houbu a tak mu umožňují snadněji sledovat stopu zvěře.
Portugalský vodní pes, basset, beagle – foto Jan Tichý
U basseta a také třeba u bloodhounda je požadována volná a elastická kůže a to zvláště na hrdle. Psi pracovali v houštinách a často se dostali do kontaktu s ostrou větví. Kdyby kůže byla tenká a napnutá, snadno by došlo k úrazu s fatálními následky. Do elastické a volné kůže se ostrý předmět obtížně zapíchne. Kůže povolí a uhne.
Standard půvabného beagla říká, že špička vesele neseného ocasu má být bílá. I tady lze najít pro požadavek praktické vysvětlení. Beagle je honič. Pracoval v různých houštinách a lovci se snadno mohl ztratit z dohledu. Jeho vztyčený prut (ocas) s bílou špičkou fungoval jak signalizační vlajka říkající: “Pane, tady jsem!“
Chrtí oblouk
Původní a velmi často i současné využití psů mívá dopad na celkovou stavbu těla. Jako příklad lze použít plemena chrtů a jejich klenutou horní linii. Oblouk, který tvoří linie od kohoutku po nasazení ocasu, by byl u celé řady plemen považován za hrubou vadu. V případě chrtů např. vipeta nebo italského chrtíka ale má úzkou souvislost s jejich pohybem. Umožňuje psovi podsunout pánevní končetiny hluboko dopředu, silný odraz a tedy vysokou rychlost.
Italský chrtík, dlouhosrstý vipet – foto Jan Tichý
Celou řadu lidí může překvapit norský lundehund. Požadováno u něj je, aby měl na hrudních i pánevních končetinách nejméně 6 prstů a od ostatních psů se liší i dalšími schopnostmi vyplývajícími ze stavby těla. Plemeno se používalo při lovu papuchalků a někdy bývá nazýváno norský papuchalk pes.
Nejlépe stavbu těla vysvětluje standard plemene, v kterém se říká že: “Lundehund byl velmi důležitý pro obyvatele pobřeží Norska. Jedinečná anatomie psa s nadpočetnými funkčními prsty, krkem, který se při ohnutí dotýká hřbetu, ušními boltci, které se mohou uzavřít a ultraflexibilními předními končetinami, které umožňují šplhání po téměř vertikálních útesech a vstup do hnízdních dutin papuchalků, umožňovala přinášení živých ptáků.“
Norský lundehund, jeho tlapka s funkčním pátým prstem – foto Jan Tichý
V popisu exteriéru odpovídajícímu původnímu využití plemen by se dalo pokračovat dlouhou dobu. Patří sem mohutnost bulmastifa, jehož vzhled měl odradit problematické lidi, kožní spojení prstů novofundlandského psa, které by se dalo přirovnat k plovacím blánám nebo nízkozvedané tlapky při pohybu border kolie.
Vzhled našich plemen v návaznosti na důvod, proč byla vyšlechtěna, je určitě zajímavý. Daleko podstatnější ale je, že původnímu využití odpovídá i povaha psů. Nad tou by se každý, kdo si pořizuje psa měl zamyslet. Bude vědět nebo alespoň může odhadnout, jaký jeho pes bude a zda takové plemeno chce, zda dokáže vyhovět jeho potřebám a zda dokáže zvládnout jeho povahu.
Po zveřejnění informace o nové Vyhlášce č. 384/21 o ochraně psů a koček při chovu za účelem reprodukce, došla celá řada dotazů a žádostí o vysvětlení. Na místě je asi připomenout, že vysvětlovat záměry vyhlášky je úkol pro Oddělení ochrany zvířat na Ministerstvu zemědělství nebo Státní veterinární správu.
Požádali jsme o vysvětlení, jak to je se stanovením věku pro využití psů a fen v reprodukci. Samotné ustanovení není nic nového. Platilo i v dřívějších předpisech a bylo a je součástí Zápisního řádu Českomoravské kynologické unie a dbá se na jeho dodržování. Platí také, že chovatelské kluby si požadavky související s reprodukcí a s odběrem štěňat mohou zpřísnit, ale nemohou zmírnit.
Během březosti a kojení se u fen zvyšují energetické a živinové požadavky. Z tohoto důvodu je SPECIFIC™ CPD-M Puppy Medium Breed vhodným krmivem i pro březí a kojící feny všech plemen.
Pravidla
Jen pro vysvětlení. Platí pravidla říkající, že pes nebo fenka plemene do 50 cm kohoutkové výšky mohou být využiti v reprodukci, tedy fenky být kryty a psi krýt od ukončeného 14 měsíce věku. U plemen nad 50 cm kohoutkové výšky je pak pravidlo upraveno a říká, že psi i fenky mohou být využiti v reprodukci od ukončeného 17 měsíce věku.
V případě fen platí, že mohou být kryty do ukončeného 8 roku věku. Lze povolit výjimku na základě potvrzení veterináře, že je fenka zdravá a schopná donosit a odchovat vrh, ale pouze do ukončeného 9 roku věku. U psů samců žádné horní věkové omezení není.
Mezi kynology se vedly a stále vedou spory, jak správně vysvětlovat formulaci „ukončený měsíc nebo rok věku“. Někdo si říká, že to je den, kdy má fenka např. osmé narozeniny, jiný názor říká, že se jedná o den, kdy má deváté narozeniny, že teprve pak končí osmý rok věku. Ke každému předpisu se zpracovává odůvodnění. Je k dispozici i u nové vyhlášky a jsou v něm uvedeny praktické příklady, jak při vysvětlování věku postupovat.
Basenji, tibetský španěl – foto Jan Tichý
Pes malého plemene se narodil 1. února 2008.
1. března 2008 – pes ukončil první měsíc života,
1. srpna 2008 – pes ukončil šestý měsíc života
1. února 2009 – pes ukončil dvanáctý měsíc života
1. dubna 2009 – pes ukončil čtrnáctý měsíc života a může být využit v reprodukci
Stejně se vysvětluje termín „ukončený 8. rok věku“.
Fenka se narodila 1. února 2012.
1. února 2013 – ukončila první rok života
1. února 2017- ukončila pátý rok života
1. února 2020- ukončila osmý rok života a dále může být kryta jen na základě povolení výjimky
1. února 2021 – ukončila devátý rok života a žádná další výjimka v možnosti krytí jí nemůže být povolena.
Překážky pro množitele
Pro množitele jsou věková omezení psů a fen při využití v reprodukci věcí nežádoucí. Stejně jim vadí ustanovení říkající, že fenka smí mít maximálně 3 vrhy během 24 měsíců. Předpis sice chrání fenku a jejím prostřednictvím i štěňata, je ale určitě nemilým zásahem do zisků množitele.
Můžeme si o nové vyhlášce myslet leccos negativního. Probíraná věková omezení jsou ale ku prospěchu fen, psů i štěňat. Platí nejen pro organizované chovatele, ale i pro ty, kdo mají více než tři fenky. Jen je třeba si přát, aby případné přestupky byly odhaleny a penalizovány. Zda tak tomu bude, ukáže čas.
Podle studie americké neziskové organizace Hospital Safety Score, která sleduje bezpečnost pacientů v nemocnicích, zemře ročně v USA 200 000 pacientů vinou medicínských chyb, kterým se dalo předejít. Vzhledem k tomu, že 70 % rozhodnutí dělají lékaři na základě výsledků laboratorních a screeningových vyšetření, je patrné, že správná laboratorní diagnostika je pro prevenci chyb klíčová.
Za laboratorní chyby mohou z 30% samotné laboratoře, ale zbylých 70% jde na vrub takzvané preanalytické fázi, tedy ještě před samotným testováním vzorku. Není důvod se domnívat, že situace ve veterinární medicíně bude výrazně odlišná. Začíná to již výběrem vhodného testu, tj. ve správný čas ten správný test. Dále je nezbytná příprava pacienta, např. má-li být nalačno, za jakou dobu po podání určitého léku má být odběr proveden a podobně.
Dalším kritickým bodem je použití vhodné odběrové nádoby a způsob uchování a manipulace se vzorkem před doručením do laboratoře. Nebojte se proto zeptat, proč se jaký test dělá a jak se na něj vy nebo váš mazlíček máte připravit.
Nikdo neví všechno, proto není ostuda, když veterinář zvedne telefon a informace si upřesní v laboratoři. Společným cílem majitele, veterináře i laboratoře je získání validních výsledků.
Ve dnech 30. září 2021-3.října 2021 se v Brně konala Světová výstavy psů. Bylo to po třetí, co jihomoravské metropole Světovou výstavu hostila. První dvě se konaly ještě za Československa a to v roce 1965 a 1990 a třetí již byla čistě česká. Měla jsem to potěšení se všech tří „světovek“ zúčastnit a tak mohu srovnávat.
Ta letošní byla určitě nejslavnostnější a také nejproblematičtější. Nikdo nevěděl, zda ji covid překazí úplně, částečně nebo zda se výstavě vyhne. Pravdivá je druhá verze. Výstava se konala, ale s omezeným počtem psů a také s častými změnami rozhodčích. Ne každý totiž mohl kvůli hygienickým požadavkům přijet nebo se pak bez problémů vrátit zpátky.
Nakonec se přihlásilo 12 161 psů a fen. Reprezentovali 303 plemen a jejich rázů. Vezmeme-li v úvahu, že na seznamu FCI můžeme najít 368 plemen řádně a prozatímně uznaných, přihlásil se na naši výstavu celkem slušný počet plemen. Čtyřnozí účastníci přijeli z 55 států a to např. z Islandu nebo z Japonska. (Přehled plemen podle počtu nebo podle abecedy)
Zajímavé bylo zastoupení jednotlivých plemen. Nejvíce se přihlásilo jezevčíků, pudlů a malých kníračů. K vidění byly takové rarity, jak je španělský sabuesco nebo estonský honič. Pokud někoho zajímá počet plemen ve skupinách FCI, výstavních třídách nebo v rámci jednotlivých plemen, najde podrobnosti v přiložených statistikách.
V logu výstavy je národní plemeno český teriér, ale někdo si ho může plést s kerry blue teriérem. Foto Jan Tichý
Světová výstava je nejen příležitostí k hodnocení psů z celého světa. Má i svojí společenskou stránku. Patří do ní nejen závěrečný výstavní kruh, v kterém se předvádějí ti nejlepší z nejlepších. Velké množství zájemců přilákaly stánky našich národních plemen. Za všechny je možné uvést české strakaté psy, české teriéry , chodské psy, české horské psy, československé vlčáky nebo pražské krysaříky. Chovatelé a jejich kluby připravili velké množství propagačních materiálů a byli připraveni zájemců opakovaně vysvětlovat vše, co je zajímalo.
Čeští strakatí psi, chodští psi, českoslovenští vlčáci a pražští krysaříci měli pro diváky připravený program. Skupina českých strakáčů se svými majiteli tančila a cvičila na tóny Smetanovy Vltavy. Chodští psi předváděli každý den něco jiného. Diváci tak mohli vidět fenku s neuvěřitelným množstvím zkoušek, která ukazovala perfektně provedené cviky poslušnosti. Uměleckým zážitkem byl tanec se psem v provedené další fenky a její majitelky. Velký potlesk sklidila dívenka, která předváděla, jak to vypadá, když psa a dítě baví frisbee.
Že je československý vlčák pracovní nebo chcete-li služební plemeno a přitom pes milující svojí rodinu lidskou i psí dokazovali zástupci právě tohoto krásného plemene. Přítomné oborníky i laiky bavil i překvapoval pražský krysařík s krásným jménem Guliver. Za jeho cviky poslušnosti, vyhledávání člověka, neuvěřitelně radostný aport i prvky tance se psem by se nemuseli stydět ani border kolie. A pak že je krysařík fifinka, s kterou se nedá nic dělat.
Naši „světovku charakterizovali krásní psi, příjemné prostředí, přátelští pořadatelé i televizní přenos, který mohli sledovat ti, kdo se do Brna nedostali. Byla i propagací české kynologie jako celku. Dokladem je článek, který je možné si přečíst na webu ČMKU (www.cmku.cz) a také na stránkách FCI. Napsal jej president FCI Dr. Tamás Jakkel. Určitě je potěšující, že nás šéf FCI za výstavu pochválil a potěšující je i Zlatý špendlík FCI, který nejen jako poděkování za uspořádání Světové výstavy ale i za práci českých kynologů za všechny obdržel president ČMKU Lubomír Široký.
Ze všech tří světových výstav pořádaných v Brně byla ta poslední nejslavnostnější a také nejpestřejší. Pravdou je, že je k dispozici úplně jiná technika a vybavení. Letošní výstava měla moc pěkné logo. Je na něm profil českého teriéra, kterému se do ušního boltce vešla česká vlajka. Málokdo ale asi ví, že předlohou pro logo byl dědeček fenky Ilonky Garex, která se na Word Dog Show 2021 stala nejkrásnějším mladým teriérem.
Pokud by někoho zajímaly výsledky jednotlivých psů, najde je na https://www.wds2021.cz/cz/vysledky. Možná si tam někdo vybere ženicha pro svojí fenku a pokud bude potřebovat pomoc s určením optimálního dne krytí, je mu LABVET k dispozici.
Odběr krve u psa a dalších drobných zvířat bývá spojen s jistými obtížemi. Je dobré dodržet všechny zásady správného odběru, aby výsledek vyšetření nebyl zkreslen arteficiálními vlivy špatné metodiky odběru. Vzorek je pak nutno ošetřit tak, aby vůbec byl pro hematologické vyšetření použitelný.
Hlavní zásady
1. klidné, ale co nejrychlejší zacházení se zvířetem
Doporučujeme odběr hned na začátku vyšetření, nejlépe z véna cephalica antebrachii (možnost statické leukocytózy po převrácení zvířete např. při odběru z vena saphena) a vena jugularis, ovlivnění krevního obrazu psychickým neklidem apod.
2. co nejkratší komprimování veny před odběrem
Krevní obraz z nahromaděné krve po dlouhodobém komprimováním bývá zkreslen zvlášť v bílé složce a v počtu krevních destiček.
3. výhradní používání sterilních jednorázových jehel a stříkaček k odběru krve nebo možno použít vakuový odběr krve
Je vhodné mít v zásobě několik sterilních jednorázových jehel (40×0,9mm 20Gx11/2 žluté, 40×1,1mm 19Gx11/2 okrové, 40×1,2mm2 18×11/2 růžové) a inj. stříkačku (5ml). V případě vakuového odběru používáme speciální jednorázové jehly (Vacuette – 38mm/9/10.20Gx1 1/2 žluté), držák na jehly a zkumavky ( Vacuette – objem 3ml K3EDTA – fialová). Pozn. barva zkumavky se různých dodavatelů může lišit.
4. do laboratoře zasílat 2 – 3 krevní nátěry
Krevní nátěr zhotovujeme zásadně hned na začátku odběru krve z 3 – 4 kapek krve (první dvě kapky necháme odkapat), které zachytíme na hodinové či podložní sklíčko. Odtud pak nabíráme malé množství krve přímo sklem, kterým nátěr provádíme na podložním skle. Používáme výhradně čistá a odmaštěná podložní skla. Nátěr se zhotovuje sklíčkem s rovnou broušenou hranou (nejlépe krycí sklo Bürkerovy komůrky) tak, aby byl co nejjemnější, stejnoměrný a pokrýval nejlépe pouze střední třetinu podložního skla. Boční okraj nátěru nesmí dosahovat k okraji skla. Nátěr pak necháme 1 hodinu zaschnout (chránit před zaprášením a mouchami). Balíme je např. do kousku gázy, aby skla nepřišla na sebe přímo stranou nátěru nebo přiklopíme umělohmotnou vaničkou.
Pozn.: Hlavně u koček a ojediněle u psů se setkáme s tak rychlou srážlivostí krve, že nelze běžnými způsobem vzorek odebrat, pak doporučujeme odběr s použitím heparinovaných nástrojů (jehlou protáhneme malé množství heparinu).
Nežádoucí reakce na potravu u psů rozdělujeme na dvě skupiny, a to podle toho, zda se na ní podílí imunitní systém. Pokud se jedná o imunologickou odpověď zprostředkovanou protilátkami skupiny IgE, jedná se o potravní alergie u psa. Pokud odpověď organismu není vyvolána imunitním systémem, označujeme ji jako potravní intoleranci.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy obsahující omezený počet ingrediencí.
Alergie na potravu
Potravní alergie u psa je imunologická odpověď na pozřený alergen ve stravě. Příznaky jsou bohužel stejné jako u alergií na alergeny z prostředí, to znamená kožní potíže. U některých psů se mohou objevovat i příznaky trávicí a u starších jedinců byly zaznamenány i neurologické příznaky jako ztráta paměti, zmatenost a kognitivní dysfunkce (změny poznávacích funkcí). Velmi zřídka bývají popisovány i dýchací potíže a astma.
Alergická reakce na potravu se může projevit i jako anafylaktický šok, to je akutní reakce objevující se v řádech minut po pozření inkriminované stravy. Většinou se projeví rozsáhlými otoky na tváři, pyscích, uších, očních víčkách a spojivkách. Může, ale nemusí být doprovázena i svěděním. Uvádí se, že potrava je příčinou 10% alergií u psů. U zdravých zvířat jsou antigeny v potravě imunitním systémem tolerovány. Pokud tato tolerance z nějakého důvodu vymizí, spouští se alergická reakce.
Alergenem většinou bývá rozpustný protein nebo glykoprotein o větší molekulové hmotnosti. U psů jsou nejčastější alergeny odvozené z hovězího nebo kuřecího masa, kukuřice, pšenice a sóji. Je zapotřebí si uvědomit, že žádná taková složka stravy není sama o sobě alergenní.
Psi se stávají alergickými vůči těm potravinám, které konzumují nejčastěji. K tomu přispívají další faktory, které poškozují normální střevní slizniční bariéru – viry, bakterie, paraziti, toxiny, atd. Alergen se tak snáze dostane k imunitní tkáni střeva a může spustit přehnanou odpověď. Proto se nedoporučuje při běžných průjmech podávat nějaký nový druh masa, aby na něj nedošlo k vytvoření alergie. A na druhou stranu se u zdravých jedinců doporučuje je střídat, aby si tělo na různé antigeny zvykalo a tolerovalo je.
Potravní pokus
K diagnostice potravní alergie se jako „zlatý standard“ používá potravní pokus. Skládá se ze dvou fází: eliminační diety a provokační diety.
Eliminační dieta by měla obsahovat jeden zdroj masa a jeden zdroj sacharidů, nejlépe takový, který pes ještě nikdy neměl. Je možná domácí strava nebo komerčně vyráběné granule nebo konzervy.
Eliminační dietou je i dieta s hydrolyzovanou bílkovinou, tj. bílkovinou rozloženou na tak malé molekuly, že by na ně imunitní systém neměl reagovat. Pro výběr surovin pro eliminační dietu je možné použít i alergologické testy z krve, které testují IgE protilátky proti jednotlivým surovinám. Do diety potom zařazujeme ty, proti kterým pes nemá v krvi žádné protilátky.
U komerčních diet někdy může být ale problém v tom, že obsahují i složky, které nejsou ve složení deklarovány. Existuje řada studií, které prokázaly přítomnost jiných druhů živočišné bílkoviny, než které byly uvedeny na obalu výrobku. Týkalo se to suchých i vlhkých diet, potravních doplňků i pamlsků.
Dalším limitujícím faktorem může být kontaminace granulí skladovými roztoči, kteří jsou častými příčinami atopií. Pejsek tak reaguje na roztoče, a ne na krmivo samotné, což falešně diagnostikujeme jako potravní alergii. Doporučuje se otevřené pytle s krmením uchovávat v nádobách s pevně těsnícím víkem. Roztoči se totiž dokážou dostat i do uzavíratelných pytlů. V případě kožních projevů bychom eliminační dietu měli dávat dva až tři měsíce, kůže reaguje pomaleji. V případě trávicích potíží to je zhruba čtrnáct dní než se efekt projeví.
Pokud byla eliminační dieta úspěšná, to znamená, že příznaky alergie vymizely, doporučuje se další krok, kterým je provokační dieta. Ta spočívá v postupném zařazování předchozích složek stravy, aby se zjistilo, která vyvolá opětovné vzplanutí příznaků. Je tedy zřejmé, že k tomuto kroku už je málokterý chovatel ochoten přistoupit.
Potravní intolerance
Potravní intolerance je abnormální reakce na potravu nebo potravní doplněk, která nemá imunologický základ. Takové reakce jsou různé a většinou závisí na dávce. Pravděpodobně se jedná o častější příčinu trávicích potíží než alergie. Patří sem tzv. farmakologické reakce, které jsou spuštěny farmakologicky aktivními látkami v potravě. Většinou způsobují zvýšenou pohyblivost střev, která vyústí v průjem.
Příkladem je glutamát sodný (potravní aditivum) nebo kasomorfin (součást mléka). Do této skupiny reakcí ale patří i nechvalně proslulý theobromin z čokolády, který vyvolává vedle trávicích potíží i potíže neurologické, kardiovaskulární a ledvinné. Za farmakologické reakce ale může i obyčejně „zkažené“ jídlo, kdy bakterie v něm obsažené tvoří tzv. vasoaktivní aminy, které vyvolají průjem a zvracení.
Jedním z vasoaktivních aminů je i histamin, látka, která se mimo jiné podílí i na alergických reakcích. Některé potraviny ho obsahují větší množství, takže po jejich konzumaci se u jedinců, kteří ho pomaleji odbourávají, objeví příznaky alergie. V tomto případě hovoříme o pseudoalergii. Pro psy toto nebezpečí hrozí od ryb a korýšů.
Dalším typem reakcí je reakce metabolická. Ta je způsobená vrozenou genetickou chybou v metabolismu. Nejznámějším příkladem je laktózová intolerance způsobená nedostatkem enzymu laktáza potřebného pro trávení mléčného cukru. Po mléce nebo mléčných výrobcích s laktózou se objevují příznaky jako plynatost, nadýmání, bolest břicha a průjem. Enzym je součástí kartáčového lemu sliznice střeva a existuje podezření, že se tento defekt může vytvořit i druhotně po prodělání akutní virové střevní infekce.
Dalším příkladem metabolické reakce je neschopnost vylučovat měď z těla u některých dobrmanů. To vede až ke chronickému zánětu jater. Také dietní chyby, ať už nevhodné „lidské“ jídlo nebo přejídání se, vedou k metabolickým příčinám špatného trávení. Důležitá je i vstupní kvalita surovin používaných k výrobě krmiva. Dlouhodobý příjem krmiva s rezidui antibiotik a jiných látek používaných v zemědělství může vést k chronickému zánětu střev.
Geneticky podmíněná onemocnění ztěžují chov celé řady plemen. Dříve jsme se podobnými věcmi moc nezabývali. Možná jsme je brali jako běžný průvodní jev chovu psů a v řadě případů si mysleli, že se jedná o následky jiného onemocnění, např. různých viróz nebo otrav. Pravdou je, že se dnes snad u každého plemene nějaký dědičně podmíněný zdravotní problém vyskytuje. O tom, jak moc je závažný, pak rozhoduje jeho dopad na život a pracovní využití psů a také četnost, v jaké se v populaci plemene vyskytuje.
Svou „Achillovu patu“ má i plemeno, které si získává stále více příznivců a kterým je malý výborně ovladatelný a pracovitý border teriér. Onemocnění se nazývá Canine Epileptoid Cramping Syndrome, najít jej lze také pod zkratkou CECS a mezi chovateli bývá označováno jako křeče border teriérů. Charakter onemocnění asi nejlépe vystihuje slovo cramping. Je odvozeno od slova cramp, které pochází z angličtiny a má celou řadu významů. Mezi ně např. patří svěrák, ale také ochromení nebo postižení křečí.
Canine Epileptoid Cramping Syndrome je onemocnění, které je považováno za metabolickou, nervovou a svalovou poruchu. Občas je zaměňováno s epilepsii, ale epilepsií v pravém slova smyslu není. Nedochází při něm k pravidelným záškubům, ale spíše ke ztuhnutí svalů. V poslední době se objevily zprávy hledající příčinu probíraného onemocnění v negativní reakci na lepek.
Čtrnáctiletá fenka, CECS ji trápí od dvou let. Vpravo trojice zdravých psů, foto Jan Tichý
CECS je onemocnění, které má tak zvaný záchvatovitý charakter. V praxi to znamená, že se střídají období, v kterých je pes zcela bez problémů s krátkým obdobím křečí. Ty se mohou vyskytovat v různé formě. Nejčastěji se onemocnění projevuje křečovitým strnutím končetin. Hrudní končetiny se napínají před a pánevní za tělo. Pes trochu vypadá, jako by se protahoval. Končetiny jsou ztuhlé a nelze je ohnout. Při silnějším záchvatu pes upadá na bok a v křeči zůstává několik vteřin až minut. Po odeznění křeče bývá lehce dezorientován, ale poměrně rychle se vrací do normálního stavu.
U celé řady nervových onemocnění lze vypozorovat vyvolávací impuls. U CECS to nefunguje. Křeče se dostavují u psů v afektu, u psů v naprostém klidu a poměrně často u psů po větší zátěži, např. po návratu z lesa nebo z delší procházky.
U všech onemocnění je důležité odpovědět na čtyři otázky. Co je způsobuje, jak je prokázat, jak je léčit a jak jim předcházet. V případě křečí border teriérů se zatím moc neví, co onemocnění vlastně způsobuje. Jediná známá skutečnost je to, že se jedná o problém dědičný a že významnou roli hraje metabolismus psa.
Stejně problematické to je s průkazem onemocnění. Nezbývá nic jiného než postupovat metodou vylučovací, tedy zjišťovat, zda se nejedná o jinou chorobu. Požadováno bývá široké laboratorní vyšetření zaměřené na funkci vnitřních orgánů. Zejména bývá doporučováno stanovení žlučových kyselin, které může rozhodnout, zda se nejedná o tak zvaný jaterní shunt (vrozená cévní anomálie jater) a doporučovaná jsou i vyšetření zaměřená na onemocnění slinivky břišní (pankreatopatie). V obou případech mohou být křeče jedním z průvodních příznaků.
Doporučováno bývá i vyšetření neurologické. Velmi důležitá je anamnéza, tedy informace podávané chovatelem a zcela ideální je, pokud majitel natočí psa v záchvatu na video. V dnešní době mobilních telefonů s velkou výbavou to není velký problém a video nebo alespoň fotografie dokáží ve správné diagnóze výrazně pomoci. Ono se těžko určuje onemocnění, které veterinární lékař zná jen z popisu a v ordinaci pes většinou záchvat nedostane. V Evropě zatím, alespoň pokud je mně známo, žádná genetická laboratoř průkaz CECS nenabízí.
Vzhledem k tomu, že Canine Epileptoid Cramping Syndrome je onemocnění dědičné, úplné vyléčení psa není možné. Léčba se tedy zaměřuje na tlumení příznaků. Léky podávané u jedinců postižených epilepsií v případě CECS většinou nefungují. Výrazně úspěšná ale bývají dietní opatření.
Border teriér, foto Jan Tichý
Vhodné je sáhnout po některé komerční dietě. Občas pomáhají diety zaměřené na onemocnění ledvin, v kterých bývá nižší obsah bílkovin, a někteří veterináři doporučují bezlepkovou dietu.
Velmi složitá je otázka prevence. Canine Epileptoid Cramping Syndrome patří mezi geneticky podmíněná onemocnění. Jedná se o autozomální recesivní typ dědičnosti. V praxi to znamená, že vlohu pro onemocnění musel postižený jedinec získat jak od otce, tak od matky. Vzhledem k tomu, že genetické vyšetření není dostupné, nemá chovatelský klub možnost věc ošetřit v podmínkách pro zařazení do chovu.
Řešení problému je nejvíce v rukou chovatele. Není přece rozhodující, kdo mně nebo spíše mému psovi co prokázal. Rozhodující je to, co o něm vím, co vím o jeho zdravotním stavu a také to, zda jsem schopen či schopna říci: „Jsi pracovitý a výstavně úspěšný pes nebo fena, ale do chovu nepatříš!“ Je to i o ochotě majitelů psů a fen oznámit poradci chovu, že právě u jeho zvířete se něco podobného ukázalo. Pak jde udělat sice omezená, ale přece jen nějaká opatření v rámci chovu plemene jako celku.
Velký problém spočívá v tom, že se Canine Epileptoid Cramping Syndrome se neobjevuje u štěňat, ale většinou u jedinců ve věku 2-6 roků. V praxi to znamená, že leckterý postižený pes nebo fenka do chovu zasáhli dřív, než i ten nejslušnější chovatel věděl, že se jedná o nemocné jedince.
Je třeba si uvědomit, že pokud z našeho chovu vyjde štěně, kterému chybí zub nebo má ucho jinak nesené než požaduje standard, je to smutné, ale nebrání to psovi, aby prožil plnohodnotný psí život, dělal svému pánovi radost a odvedl požadovanou práci v praxi. Pokud odchováme štěně, které se bude s nějakou chorobou a Canine Epileptoid Cramping Syndrome do této oblasti určitě patří, potýkat celý život, připravujeme jemu i jeho majiteli řadu let trápení a problémů. A to by cílem chovu psů v žádném případě být nemělo.
