a co to znamená pro odčervování
Váš pejsek se škrkavkami může nakazit dvěma způsoby. Buď pozře ze země přímo vajíčko nebo si uloví nějakého přenašeče, např. myš. Další osud tohoto parazita záleží na věku a imunitě jeho hostitele. Jinak probíhá infekce u štěňat do šesti měsíců a jinak u psů starších. Z vajíčka se ve střevě vylíhne larvička, která se přes jeho stěnu dostává dál do těla.
Škrkavky u štěňat
U štěňat putuje larva škrkavky tzv. hepatotracheální migrací (přes játra a krevní oběh) do průdušnice. A po vykašlání a spolknutí skončí opět ve střevě. To už je konečně natolik zralá, aby se z ní vyvinula dospělá škrkavka psí, která se může dále množit a vylučovat vajíčka do prostředí. Tomu se říká patentní infekce a jenom tu dokáže odčervení zlikvidovat.
U starších psů se ale vyvine přirozená imunita, která zabrání hepatotracheální migraci. Larvičky si tak putují tělem (tzv. somatická migrace) a usadí se v různých tkáních, kde se „uloží ke spánku“. Na tuto infekci ale odčervení nezabírá.
Jiná je situace, pokud pes pozře přenašeče, ve kterém si larvička škrkavky už odbyla své putování a tak se může rovnou usadit ve střevě. V tomto případě se opět jedná o patentní infekci s vylučováním vajíček do prostředí citlivou na odčervení.
Březí feny
Zvláštní kapitolou jsou březí fenky. Po 45. dni březosti u nich dojde vlivem hormonálních změn k „probuzení“ larviček ve tkáních a jejich přestupu přes placentu do plodů. Štěňátka se tak již narodí se škrkavkami.
Některé larvičky se dostávají přes mléčnou žlázu do mléka a tím opět dochází k nakažení štěňat. A protože jediná infekce škrkavkami zajistí fence dostatek larviček pro všechny vrhy, doporučuje se vždy odčervování štěňat, i když u fenky patentní infekci neprokážeme.
Výskyt škrkavky u psů
Jaký je výskyt škrkavek u populace našich psů, nevíme. Neexistují žádné studie, které by to mapovaly. Čísla z jiných zemí jsou nepřenosná, protože se neliší jen jednotlivé země, ale i jejich regiony.
Na veterinární fakultě v holandském Utrechtu proběhla v letech 2011 až 2014 rozsáhlá studie, která sledovala výskyt reinfekcí škrkavkami u skupiny 938 psů. Po tuto dobu prováděli každý měsíc parazitologické vyšetření trusu od každého psa zahrnutého do studie. Všichni byli starší šesti měsíců.
Celkový podíl pozitivních nálezů byl 4,5 %. Téměř 70 % psů nikdy nemělo žádný záchyt škrkavky, u 17,5 % psů byl záchyt pouze jednou a u 14,6 % psů vícekrát. Medián výskytu první infekce byl 5 měsíců a reinfekce 9 měsíců. Jako rizikové faktory byly identifikovány požírání trusu nebo půdy, venčení na volno, urologické nebo respirační potíže, stres a užívání kortikoidů.
Jaké závěry z toho pro nás můžeme vyvodit?
- 1. U dospělého psa není příliš velké riziko, že bude mít patentní infekci a bude zdrojem infekce pro okolní prostředí.
- 2. Rutinní odčervování naslepo je ve většině případů zbytečné.
- 3. Pravidelné vyšetření trusu jednou za čtvrt až půl roku odhalí nosiče nákazy a umožní cílené odčervení psa.
- 4. Větší obezřetnost je zapotřebí u psů spadajících do některé z rizikových skupin (koprofágie, geofágie, venčení na volno, chronické onemocnění, stres, kortikoidy).
Poznámka na závěr
Škrkavky u psů nás zajímají nejen kvůli jejich možnému onemocnění, ale i pro možný přenos na člověka. I my jim sloužíme jako přenašeči, stejně jako třeba ta výše zmíněná myš. Jen mají tu smůlu, že (pokud nás nesežere vlk) se naším prostřednictvím do defenitivního hostitele už nedostanou. Aby se vajíčko stalo infekčním, potřebuje několik týdnů na dozrání ve venkovním prostředí. Proto řetězec nákazy nejúčinněji přerušíme uklízením trusu po našich miláčcích.
Čtěte také: Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření
