Protože sezóna alergií začíná nabírat na síle, majitelé telefonují a ptají se na volné termíny alergologických vyšetření. A tak mám pro vás několik tipů, jak alergie u psa alespoň částečně utlumit, když ho ochráníme před alergeny.
1. Roztoči
Jedná se o nejčastější alergeny v domácnostech. Jejich přítomnost ale není důkazem špatné hygieny. Jsou prostě tam, kam padají oloupané mikroskopické kožní buňky, kterými se tato mikroskopická „zvířátka“ živí. Odtud také pochází řecký název nejběžnějších prachových roztočů – Dermatophagoides, „pojídač kůže.“
Nejraději mají teplá, vlhká a tmavá místa, to znamená teplotu nad 25 °C a vlhkost 70 – 80%. Nejvíc jich tedy žije v matracích, přikrývkách a polštářích, kobercích, čalounění a dalších bytových textiliích. Sezóna, kdy se množí, je od května do října. V zimě většina roztočů hyne.
Ale i mrtvý roztoč je zdrojem alergenů, takže v zimě, když se topením víří prach, se často setkáváme se zhoršením těchto alergií. Pokud to tedy jde, zamezte alergikovi v přístupu do vaší ložnice, používejte speciální protiroztočové matrace a pokrývky. Textilie, včetně pejskových hraček, perte každý týden. Vlhkost vzduchu udržujte pod 45% a pokojovou teplotu pod 21 °C. Roztoče a jejich alergeny odstraňujte z kůže a srsti pravidelným česáním a koupáním.
Druhou skupinou jsou roztoči potravní. Najdeme je, jak říká jejich označení, v potravinách a krmení. Ty uchovávejte ve vzduchotěsných nádobách v suchu a chladu. Zbytky vyhazujte hned do popelnice, nenechávejte je doma v odpadkovém koši. Nedělejte si zásoby na dlouhou dobu. Kde je to možné, uchovávejte krmení a pamlsky v mrazáku. Misky denně vymývejte horkou vodou. Po nakrmení omyjte pejskovi tlamu vlhkým hadříkem, abyste odstranili zbytky krmiva.
2. Pyly
Jsou to pohlavní buňky rostlin – trav, obilí, keřů, stromů a plevelných bylin. Větrem mohou být roznášeny na velké vzdálenosti a v takový teplý větrný den se jich ve vzduchu mohou vznášet miliony. Trávy kvetou od června do září, obilí od května do července, plevelné byliny od května do října a stromy od ledna do června.
Vzhledem ke vzdušnému přenosu není možné se jim úplně vyhnout. Nevětrejte během teplých větrných dnů a naopak okna otevřete v době, kdy bývá pylů ve vzduchu nejméně – po dešti, ráno nebo večer. Nechoďte tam, kde se seče tráva. Nesušte oblečení a bytové textilie venku. A tak jako u roztočů, pravidelným koupáním odstraňujte alergeny z povrchu těla vašeho alergika.
3. Spory plísní
Podobně jako pyly u rostlin, tak u plísní slouží k rozmnožování spory. I tyto mikroskopické částečky jsou lehce roznášeny větrem. Nacházíme je ve venkovním prostředí i v domácnostech. Alergie na plísně se projevují celý rok, hlavními vrcholy jsou jaro a podzim.
Odstraňte plísně z povrchů v bytě vhodným antimykotickým prostředkem a snažte se zjistit příčinu mokrých skvrn. Snižte vlhkost a zvyšte ventilaci vzduchu. Zkontrolujte bytové rostliny a zeminu, zda nejsou napadeny plísněmi. Vyhněte se procházkám v lese na podzim, kdy jsou plné tlejícího listí, nebo za vlhkého počasí. Podobně jako u pylů, sušte prádlo uvnitř a pejska pravidelně koupejte.
Je zřejmé, že takováto opatření sama o sobě alergika potíží nezbaví. Pokud ale díky testům víte, na které alergeny je váš pejsek citlivý, můžete jeho imunitní systém pomocí imunoterapie zklidnit a potíže držet pod kontrolou.
Alergie neboli přecitlivělost spojená s nadměrnou reakcí těla na nejrůznější látky z okolního prostředí není jen výsadou člověka. S projevy alergie u psa či kočky se bohužel stále častěji potkává i veterinární medicína.
Atopická dermatitida
Atopická dermatitida je tzv. klinická diagnóza. To znamená, že se stanoví vylučovací metodou až po eliminaci jiných příčin svědivosti jako jsou paraziti, bakterie, kvasinky a potravní alergie. Teprve když je toto vše vyloučeno, můžeme hovořit o atopii a přistoupit k alergickým testům, které slouží k vyhledání alergenů podílejících se na potížích.
Zlatým standardem jsou kožní testy, kdy se do kůže vpravuje malé množství alergenu a po určité době se měří reakce. Musí však být splněny některé podmínky, jako například včasné vysazení kortikoidů a antihistaminik, věk nebo reprodukční stav zvířete. V poslední době ale u nás převažují vyšetření z krve. Máme zkušenost, že jsou podobně přesné jako intradermální testy.
Identifikace alergenů nám umožní (je-li to možné) vyhýbat se jim nebo léčit pejska pomocí desenzibilizace, tedy získání určité „odolnosti“ vůči nim. Je třeba mít na paměti, že atopie je celoživotní problém, který může být držen pod kontrolou, ale ne vyléčen.
Ani výše zmíněná desenzibilizace potíže nevyřeší stoprocentně, ale 50% až 80% pacientů zaznamená zlepšení příznaků minimálně o 50%. Nevýhodou je časová náročnost a vyšší cena. Terapii je zapotřebí „ušít“ každému jednotlivci na míru. Zahrnuje to použití protisvědivých léků, výživu kůže zvenčí i zevnitř, kontrolu parazitů a druhotné bakteriální či kvasinkové infekce.
Nejnověji je k dispozici i biologická léčba pomocí monoklonální protilátky. Chytré knihy uvádějí, že při dodržení všech uvedených opatření mohou být příznaky atopie u více než 90% psů uspokojivě tlumeny.
Nežádoucí reakce na potravu u psů rozdělujeme na dvě skupiny, a to podle toho, zda se na ní podílí imunitní systém. Pokud se jedná o imunologickou odpověď zprostředkovanou protilátkami skupiny IgE, jedná se o potravní alergie u psa. Pokud odpověď organismu není vyvolána imunitním systémem, označujeme ji jako potravní intoleranci.
Alergie na potravu
Potravní alergie u psa je imunologická odpověď na pozřený alergen ve stravě. Příznaky jsou bohužel stejné jako u alergií na alergeny z prostředí, to znamená kožní potíže. U některých psů se mohou objevovat i příznaky trávicí a u starších jedinců byly zaznamenány i neurologické příznaky jako ztráta paměti, zmatenost a kognitivní dysfunkce (změny poznávacích funkcí). Velmi zřídka bývají popisovány i dýchací potíže a astma.
Alergická reakce na potravu se může projevit i jako anafylaktický šok, to je akutní reakce objevující se v řádech minut po pozření inkriminované stravy. Většinou se projeví rozsáhlými otoky na tváři, pyscích, uších, očních víčkách a spojivkách. Může, ale nemusí být doprovázena i svěděním. Uvádí se, že potrava je příčinou 10% alergií u psů. U zdravých zvířat jsou antigeny v potravě imunitním systémem tolerovány. Pokud tato tolerance z nějakého důvodu vymizí, spouští se alergická reakce.
Alergenem většinou bývá rozpustný protein nebo glykoprotein o větší molekulové hmotnosti. U psů jsou nejčastější alergeny odvozené z hovězího nebo kuřecího masa, kukuřice, pšenice a sóji. Je zapotřebí si uvědomit, že žádná taková složka stravy není sama o sobě alergenní.
Psi se stávají alergickými vůči těm potravinám, které konzumují nejčastěji. K tomu přispívají další faktory, které poškozují normální střevní slizniční bariéru – viry, bakterie, paraziti, toxiny, atd. Alergen se tak snáze dostane k imunitní tkáni střeva a může spustit přehnanou odpověď. Proto se nedoporučuje při běžných průjmech podávat nějaký nový druh masa, aby na něj nedošlo k vytvoření alergie. A na druhou stranu se u zdravých jedinců doporučuje je střídat, aby si tělo na různé antigeny zvykalo a tolerovalo je.
Potravní pokus
K diagnostice potravní alergie se jako „zlatý standard“ používá potravní pokus. Skládá se ze dvou fází: eliminační diety a provokační diety.
Eliminační dieta by měla obsahovat jeden zdroj masa a jeden zdroj sacharidů, nejlépe takový, který pes ještě nikdy neměl. Je možná domácí strava nebo komerčně vyráběné granule nebo konzervy.
Eliminační dietou je i dieta s hydrolyzovanou bílkovinou, tj. bílkovinou rozloženou na tak malé molekuly, že by na ně imunitní systém neměl reagovat. Pro výběr surovin pro eliminační dietu je možné použít i alergologické testy z krve, které testují IgE protilátky proti jednotlivým surovinám. Do diety potom zařazujeme ty, proti kterým pes nemá v krvi žádné protilátky.
U komerčních diet někdy může být ale problém v tom, že obsahují i složky, které nejsou ve složení deklarovány. Existuje řada studií, které prokázaly přítomnost jiných druhů živočišné bílkoviny, než které byly uvedeny na obalu výrobku. Týkalo se to suchých i vlhkých diet, potravních doplňků i pamlsků.
Dalším limitujícím faktorem může být kontaminace granulí skladovými roztoči, kteří jsou častými příčinami atopií. Pejsek tak reaguje na roztoče, a ne na krmivo samotné, což falešně diagnostikujeme jako potravní alergii. Doporučuje se otevřené pytle s krmením uchovávat v nádobách s pevně těsnícím víkem. Roztoči se totiž dokážou dostat i do uzavíratelných pytlů. V případě kožních projevů bychom eliminační dietu měli dávat dva až tři měsíce, kůže reaguje pomaleji. V případě trávicích potíží to je zhruba čtrnáct dní než se efekt projeví.
Pokud byla eliminační dieta úspěšná, to znamená, že příznaky alergie vymizely, doporučuje se další krok, kterým je provokační dieta. Ta spočívá v postupném zařazování předchozích složek stravy, aby se zjistilo, která vyvolá opětovné vzplanutí příznaků. Je tedy zřejmé, že k tomuto kroku už je málokterý chovatel ochoten přistoupit.
Potravní intolerance
Potravní intolerance je abnormální reakce na potravu nebo potravní doplněk, která nemá imunologický základ. Takové reakce jsou různé a většinou závisí na dávce. Pravděpodobně se jedná o častější příčinu trávicích potíží než alergie. Patří sem tzv. farmakologické reakce, které jsou spuštěny farmakologicky aktivními látkami v potravě. Většinou způsobují zvýšenou pohyblivost střev, která vyústí v průjem.
Příkladem je glutamát sodný (potravní aditivum) nebo kasomorfin (součást mléka). Do této skupiny reakcí ale patří i nechvalně proslulý theobromin z čokolády, který vyvolává vedle trávicích potíží i potíže neurologické, kardiovaskulární a ledvinné. Za farmakologické reakce ale může i obyčejně „zkažené“ jídlo, kdy bakterie v něm obsažené tvoří tzv. vasoaktivní aminy, které vyvolají průjem a zvracení.
Jedním z vasoaktivních aminů je i histamin, látka, která se mimo jiné podílí i na alergických reakcích. Některé potraviny ho obsahují větší množství, takže po jejich konzumaci se u jedinců, kteří ho pomaleji odbourávají, objeví příznaky alergie. V tomto případě hovoříme o pseudoalergii. Pro psy toto nebezpečí hrozí od ryb a korýšů.
Dalším typem reakcí je reakce metabolická. Ta je způsobená vrozenou genetickou chybou v metabolismu. Nejznámějším příkladem je laktózová intolerance způsobená nedostatkem enzymu laktáza potřebného pro trávení mléčného cukru. Po mléce nebo mléčných výrobcích s laktózou se objevují příznaky jako plynatost, nadýmání, bolest břicha a průjem. Enzym je součástí kartáčového lemu sliznice střeva a existuje podezření, že se tento defekt může vytvořit i druhotně po prodělání akutní virové střevní infekce.
Dalším příkladem metabolické reakce je neschopnost vylučovat měď z těla u některých dobrmanů. To vede až ke chronickému zánětu jater. Také dietní chyby, ať už nevhodné „lidské“ jídlo nebo přejídání se, vedou k metabolickým příčinám špatného trávení. Důležitá je i vstupní kvalita surovin používaných k výrobě krmiva. Dlouhodobý příjem krmiva s rezidui antibiotik a jiných látek používaných v zemědělství může vést k chronickému zánětu střev.
Zánět kůže u psa (dermatitis) dělíme na povrchový a hluboký, logicky podle toho, jaké vrstvy kůže postihuje. Dlouho se tento problém řešil pouze s pomocí antibiotik, ale s přibývající rezistencí bakterií se začaly hledat nové cesty. U hlubokých pyodermií zatím u antibiotik musíme zůstat, ale u těch povrchových už naštěstí máme i jiné možnosti.
Nejčastějším původcem potíží bývá Staphylococcus pseudintermedius, běžný komenzál sliznic a kůže, který se za pro něj příhodných podmínek změní v patogena. Tou podmínkou může být obyčejné zapaření nebo poranění kůže, napadení parazity, ale též nějaké vnitřní onemocnění nebo alergie. Proto se nemůžeme spokojit pouze s diagnózou bakeriální pyodermie, ale musíme se pokusit najít i její skryté příčiny.
Tam, kde to je možné, se doporučuje začít s léčbou pomocí dezinfekční látky zvané chlorhexidin. Je to v případech, když nejsou zasaženy příliš velké plochy těla nebo je-li celotělové postižení lehké a teprve počínající. Existují šampony, roztoky, gely nebo pěny, výběr závisí na preferencích majitele i na tom, co snese pacient.
Šamponování má i tu výhodu, že pomůže odstranit z těla krusty a šupiny, ve kterých jsou bakterie přítomny, a urychlí tak uzdravování. Tato terapie se vždy doporučuje jako doplňková i tam, kde se musí použít terapie antibiotiky. Zkrátí dobu jejich podávání a snižuje riziko vzniku rezistentních kmenů.
V roce 2015 byla uveřejněna studie, která prokázala stejnou účinnost 4% chlorhexidinu jako mělo antibiotikum amoxicilin s kyselinou klavulanovou. Za čtyři týdny léčby došlo k likvidaci bakterií u všech psů a to i v případě, že měli rezistentní variantu výše zmíněné bakterie.
Jako doplněk k diagnostice je vždy možné provést bakteriologické vyšetření k určení citlivosti dané bakterie na antibiotika. Důrazně je to však doporučováno v chronických nebo vracejících se případech, ale též u pacientů, kteří jsou i z jiných příčin opakovaně léčeni antibiotiky. Striktním dodržováním zásad rozumného užívání antibiotik totiž chráníme i sebe. I když je riziko, že se od psů nakazíme, velmi malé, případy přenosu na člověka zdokumentovány už byly.
Usilovné drbání bývá častým důvodem, proč majitel přivede svého mazlíčka do ordinace veterináře. A i když svědivost je hlavním příznakem alergie u psa, nemusí to být vždy ta správná diagnóza. Kožní onemocnění u psů i lidí bývají urputná a často se vrací.
Pes se drbe a drbe
Někdy to může trvat týdny až měsíce, než si můžeme být jisti (tedy téměř jisti, protože v biologii není nic na sto procent). Neexistuje žádný přímý jednoduchý test, který by alergii u psa prokázal. Co tedy všechno může vyvolávat svědivost a alergii tak imitovat?
Kožní nemoci psů mohou mít příčiny, které lze rozdělit do tří skupin. Ty tzv. primární vyvolávají svědivost přímo. Sem patří ektoparaziti (blechy, svrab, dravčík, sametka, demodex), kožní plísně (ano, ani u nich není svědivost vyloučena), jiné druhy alergie než je atopie nebo potravní alergie u psa (alergie na bleší kousnutí, kontaktní alergie), reakce na léky a vzácněji i některé nádorové a autoimunitní choroby.
Abychom se k těmto primárním příčinám dostali, musíme nejdříve vyloučit sekundární příčiny svědivosti. Těmi jsou bakterie a kvasinky. Tady většinou stačí obarvený preparát otisku nebo stěru kůže. V případě, že se na něm najdou tyčkovité bakterie nebo pokud byl pacient opakovaně léčen antibiotiky, je indikována bakteriologická kultivace.
Třetí skupinou ovlivňující svědivost jsou tzv. modulující faktory. Ty se vyskytují v kůži nebo centrální nervové soustavě a ovlivňují zda a jak silně bude pociťována svědivost. Příkladem může být zvýšené drbání u psa v noci, kdy utichnou podněty a vzruchy z okolí a svědivost tak „má na vrch“.
Také strach nebo stres patří k faktorům vycházejícím z nervové soustavy. Pocit svědivosti bývá vyšší v suchém prostředí nebo naopak v teplém a vlhkém prostředí, kdy je snížen nebo znemožněn odpar z kůže. A i když máme diagnózu alergie u psa potvrzenou, je zapotřebí být stále ve střehu a hlídat sekundární infekce, ke kterým je pes alergik náchylnější, dodržovat protiparazitární opatření a snažit se eliminovat modulující faktory.
Než řekneme: „Váš pes je alergik,“ je třeba vyloučit všechny ostatní možné příčiny potíží a zvíře musí být dospělé. Někdy se může stát, že příčina je jinde a podaří se nám ji odhalit důkladným laboratorním vyšetřením.
Teprve pokud se jiné příčiny vyloučí, má smysl uvažovat o alergologických testech. Zvíře lze nechat testovat dvěma způsoby. Jednak jsou to kožní vyhledávací testy a pak testy z krve. V naší laboratoři již dnes provádíme oba druhy vyšetření. Výsledky kožních vyhledávacích testů jsou na počkání, krevní testy do dvou až tří dnů. Objednat na vyšetření se můžete online.
Kožní alergologické testy pro psy
Dermatologové těmto testům dávají přednost, protože zjišťují reakci na alergeny přímo na orgánu, kde se projevují příznaky, tedy na kůži. Používáme sadu alergenů, kterou výrobce „ušil na míru“ našim středoevropským podmínkám.
Pro pejska to znamená oholení části kůže na vnitřní straně stehna a patnáct vpichů tenkou jehličkou, která vpraví alergen do kůže. Není to bolestivé a pro akční jedince je jediným nepohodlím nutnost vydržet chvíli ležet na boku.
Po aplikaci má od nás na dvacet minut pokoj (může se jít klidně projít) a po uplynutí této doby už pouze změříme velikost reakce. Výsledky jsou ještě týž den, je možné si na ně i počkat v čekárně.
Jedinou nevýhodou tohoto způsobu testování je sice minimální, ale přesto stále existující riziko anafylaktické reakce, a nutnost vysadit několik týdnů předem léky ovlivňující imunitní reakce (kortikoidy a antihistaminika). Pejsek se ale nemusí trápit svědivostí a na její zmírnění může i nadále používat Apoquel.
Krevní alergologické testy
Alergologické testy z krve nabývají v poslední době na popularitě především pro svou jednoduchost. Výhodou zde je, že není zapořebí vysazovat protialergickou medikaci, pokud byla podávána krátkodobě a ne ve vysokých dávkách.
Můžete se objednat na odběr nebo může krev odebrat ošetřující veterinář a poslat ji do laboratoře. Výsledky sdělujeme emailem.
Kromě testů na alergeny z prostředí zjišťujeme i potravní alergie.
Nenechte psa alergií trápit příliš dlouho!
Pokud má potíže déle než tři měsíce v roce, je vhodným kandidátem na imunoterapii. Podle zjištěných alergenů můžeme dát vyrobit pacientovi vakcínu k desenzibilizační terapii.
Na výběr je injekční nebo ve formě kapek podávaných do tlamy. S terapií je vhodné začít v co nejnižším věku. Organismus je lépe tvárný a je tak větší šance na úspěch.
Na otázku „Proč se pes pořád drbe“ může být nasnadě i jízlivá odpověď: „Protože má blechy!“ Nemusíte se hned urazit! I na opečovávaného psa může přesednout blecha od sousedovic psa, od koček či od ježků na zahradě. Takže kontrola zablešení je vždy na prvním místě, pokud není pes chráněn dlouhodobě působícími odpuzujícími prostředky.
Jestliže však blechy jako příčinu svědění spolehlivě vyloučíme, nastává složitější situace. Psí drbání může mít mnoho dalších i zdánlivě odlehlých příčin a bývá i pro veterináře jedním z diagnostických oříšků.
Nahlédněme, co vše (případně ještě více) mu v té chvíli může běžet hlavou. Tedy kromě zmíněných blech:
zákožky nebo ostatní paraziti?
alergie?
přehnaná či zanedbaná péče o kůži a srst?
způsob výživy resp. přecitlivělost na některé krmivo?
zánět kůže u psa s účastí bakterií či kvasinek?
onemocnění některého vnitřního orgánu?
vnitřní paraziti?
dráždivé látky v okolí psa?
či dokonce „neuróza“?
eventuálně další možné i nemožné příčiny svědění kůže.
Této fázi veterinářova usilování o správnou diagnózu se také říká diferenciální diagnóza. Jeho cíleně mířené otázky naznačují, že od Vás potřebuje získat co nejvíce údajů pro anamnézu neboli historii případu. To je pro něj velmi důležité východisko pro další diagnostické úvahy.
Zde může majitel nejvíce pomoci nejen veterináři, ale především svému psu co nejpřesnějšími informacemi o vzniku a dosavadním průběhu potíží a jiných zdánlivě nesouvisejících okolnostech. Náš pacient nám to bohužel nemůže sdělit, ale vy jej máte téměř stále na očích. Ze zkušenosti vím, že pečlivým majitelům neunikne ani několik chybějících chloupků nebo mikroskopický pupínek. Vaše informace jsou tedy velmi cenné k prvnímu vytřídění tak široké palety možných příčin vyvolávajících svědivost u psa.
Přesný mechanismus svědivosti není znám. Není ani zcela jasné, co vlastně spouští tvorbu svědivých podnětů v nervových zakončeních v kůži. Skutečností je, že se svědivostí jsou spojeny např. změny teploty či vlhkosti kůže, onemocnění kůže i vnitřních orgánů. I různé podněty mechanické, chemické, teplotní působící na kůži přímo i působení různých látek i léků podaných vnitřně mohou vyvolávat svědivé pocity. Podráždění se z kůže přenáší nervovými vlákny do míchy a mozkové kůry.
Nejúpornější svědivost neutuchající ve dne ani v noci mívají nejspíše na svědomí zákožky – roztoči způsobující u psa svrab neboli prašivinu. Na druhém místě jsou to alergie.
V případě svrabu se na svědění podílí jednak pohyb roztočů vrtajících chodbičky v kůži, který se zesílí zvláště při pobytu v teplém bytě, jednak i přecitlivělost na výměšky zákožek. Obdobné problémy s přecitlivělostí mohou nastat i při napadení blechami.
Příčinou svědění nemusí být jen reakce na štípnutí, ale často k tomu přistupuje i časem vytvořená alergie na bleší výměsky. K vyvolání svědivé kopřivkové vyrážky pak stačí přeběhnutí jedné blešky po zádech psa. Výsledkem opakování takových situací bývá zhrublá, strupovitá kůže na hřbetě složená až v záhyby a téměř olysalá. Východiskem není ani tak zabíjení každé blechy, ale spíše preventivní odpuzování blech dlouhodobě působícími prostředky.
Ty se mohou osvědčit i v odpuzování ostatních kožních cizopasníků, kteří sice nepůsobí tak dramatickou svědivost jako zákožky nebo alergie, ale obtěžují občas psa i jeho pána. Patří k nim např. dnes již i u nás dosti známý roztoč zvaný dravčík (lat. Cheyletiella), příbuzný zákožkám, ale cizopasící na povrchu pokožky temene a hřbetu psa. Pro viditelnost i pouhým okem získal přízvisko „pochodující lupy“. Občas se kvůli němu drbe celá rodina.
Původcem svědivosti psa (a občas i člověka) bývají téměř každoročně i tzv. sametky (lat. Neotrombicula). V období „zrání švestek“ tedy v druhé části léta je tráva plná těchto oranžových „pavoučků.“ Zakusují se do pokožky mezi prsty, okolo nosní houby i očních víček psa. Asi 2-4 týdny sají tkáňovou tekutinu z kůže a po té se dobrovolně pouštějí a v trávě zase dokončují svůj vývojový cyklus. I zde může hrát roli při vzniku svědivosti reakce kůže psa na látky vyměšované roztoči.
Atopie
Tím jsme se přiblížili ke druhé hlavní příčině úporné svědivosti založené na vrozených vlohách odborně zvané atopie. Jedná se o projevy přecitlivělosti vůči nejrůznějším látkám z okolí zvířete, které pronikají do těla hlavně dýchacími cestami případně i přes kůži. Dosáhne-li časem reaktivita psa opakovaným stykem s těmito alergizujícími látkami prahu svědivosti, propukají potíže. U psů s vrozenou vlohou k alergiím se to stává již mezi 1. – 3. rokem života.
Mezi nejčastější zdroje alergizujících látek patří již zmíněné blechy a pravděpodobně i cizopasící roztoči, bakterie, kvasinky a plísně (žijící běžně na pokožce psa), prach z bytu a roztoči v něm žijící, plísně ze zevního prostředí, ale i např. pylová zrnka zejména travin a plevelů. S vrozenou vlohou k přecitlivělosti třeba počítat asi u 10% psů. U některých se ale nemusí celý život projevit, pokud styk s alergizujícími látkami nepřesáhne potřebný práh.
Svědivost se u alergií soustřeďuje v prvé řadě na obličejovou část hlavy psa, uši (včetně recidivujících zánětů zevního zvukovodu), spodinu krku, břicho a tlapky. Zhoršení bývá provázeno i zánětem očních spojivek a rýmou. Zvláštním problémem v oblasti alergií je výskyt projevů přecitlivělosti na krmivo resp. některou z jeho složek.
Přirozeně nejčastější příčinou jsou přítomné bílkoviny masa, vajec, mléka nebo i soji, ale přecitlivělost se může vytvořit i na jiné složky krmiv. Proto se vyrábějí hypoalergické diety s vypuštěním poznaných alergizujících přísad.
Mírnější formy psího drbání mohou mít i prostší příčiny např. v lidské péči. Přirozeně, že zanedbaná péče o čistotu srsti bývá příčinou svědivosti. Ale dnes se setkáváme spíše s následky péče přehnané. Zejména městský člověk často přenáší své hygienické návyky i na psa a neuvědomuje si, že pokožka psa má jisté odlišnosti od pokožky lidské již ve své stavbě. Přehnaně časté užívání koupelí s odmašťujícími prostředky, zejména určenými pro lidskou pokožku, naruší ochrannou funkci kůže. Na té se mimo jiné podílí i tukové látky, enzymy a přirozená kožní mikroflóra (bakterie, kvasinky).
To vše zlikviduje nevhodně zvolený a příliš často užívaný šampon. Důsledkem je buď přímé podráždění pokožky nebo přinejmenším její přesušení nebo naopak vyprovokování nadměrné tvorby kožního mazu, oslabení její přirozené ochrany a vznik infikovaných zánětů. To vše může navodit i svědivé pocity.
Psí pokožce konečně nesvědčí ani příliš suché klima našich ústředně vytápěných bytů. Působí ztrátu přirozené vlhkosti pokožky rovněž s následnou svědivostí. Veterinární dermatologové na to mají docela jednoduchý recept- alespoň 1x za 10-14 dní takového psa prostě ponořit na chvíli do vody, aby se pokožka „nasákla“.
Jinou příčinou mírnější svědivosti může být i mimořádně prašné prostředí např. okolo rozestavěného domku se zvířenými dráždivými látkami (vápno, cement a pod.).
Nezapomínejme, že pes se pohybuje v té nejzaprášenější nejspodnější vrstvě naší „jedovaté“ atmosféry! Do oblasti příčin svědivosti psí kůže v důsledku lidské „péče“ nakonec patří např. i drbání netrimovaných stříhaných kožíšků některých teriérských plemen. Příčinou svědivosti je zde přetrvávání „staré“ nevyškubané srsti ve vlasových váčcích.
Stav kůže a srsti je i zrcadlem celkového zdraví psa
Dosti často se dnes zapomíná na jednu starou doktorskou zkušenost, že stav kůže a srsti je i zrcadlem celkového vnitřního zdraví resp. zdraví jednotlivých vnitřních orgánů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že např. psi s nemocnou slinivkou břišní mají velmi často i vleklé kožní potíže spojené i se svědivostí.
Podobně se na zdravotním stavu kůže mohou podílet i onemocnění ledvin, jater, trávicího ústrojí, žláz s vnitřní sekrecí hormonů i např. nádory vnitřních orgánů. Nejen tedy nejrůznější zevní vlivy, ale i vnitřní onemocnění stávají v pozadí nemocí kůže provázených svěděním. Na sníženou obranyschopnost pokožky reagují obvykle nejrychleji vždy přítomné bakterie či kvasinky přemnožením a následným zkomplikováním základního kožního onemocnění.
Svědění kůže prožívají vždy intenzivněji jedinci s labilnější nervovou soustavou.
K doplnění výčtu příčin drbání chybí ještě zmínka o psychogenních příčinách svědivosti známých jako neurózy. Mohou být i základní příčinou.
Na počátku bývá obvykle citový stres zvířete např. z opuštěnosti a nudy, nedostatku pohybu nebo z významné změny v okolí (majitele, prostředí a p.). Pocity svědivosti se soustředí do jednoho místa – svědivého uzlu, které si pes neustále olizuje a vykusuje. Výsledkem jsou ložiska zbytnělé kůže s povrchovým mokváním až vředovatěním nejčastěji na končetinách. Je to poměrně známá potíž zejména u velkých plemen psů.
Snad i z tohoto (nejspíše ještě neúplného) výčtu možných příčin psího drbání lze uvěřit tvrzení ze začátku tohoto článku, že to není ani pro veterinárního lékaře snadná záležitost. Navíc tak jak se kožní onemocnění vesměs pozvolna rozvíjejí, tak opět i navzdory správně zvolené léčbě vesměs pozvolna ustupují. Vyžadují tedy značnou dávku trpělivosti a často i finančních obětí od majitele psa. Určitě se proto vyplatí přizvat hned na začátku ku pomoci při stanovení pravé příčiny svědění i laboratorní pracoviště. Následně pak nezatracovat zavedenou léčbu, když se úspěch nedostaví za týden či dva!
Např. léčení kožních onemocnění komplikovaných bakteriemi či kvasinkami trvá běžně nejméně 4-6 týdnů, alergických stavů několik měsíců i let. To samo jen zdůrazňuje potřebu správného zjištění příčiny potíží hned na začátku, aby se neztrácel čas a léčba měla šanci na úspěch.
Jednou z možností, jak předcházet vzniku rezistentních kmenů bakterií, je použití dezinfekčních medikovaných šamponů místo rutinního podávání antibiotik při povrchových zánětech kůže.
U hlubokých by měly být doplňující terapií, která může zkrátit délku užívání antibiotik. Antibakteriální složkou bývají nejčastěji chlorhexidin, benzoyl peroxid a ethyl laktát. Každá z těchto látek má jiný mechanismus účinku.
Aby taková terapie byla úspěšná, musí být dodrženo několik zásad:
1) Je-li kůže nebo srst silně znečištěna, je zapotřebí ji předem umýt čistícím šamponem, aby se účinná látka z medikovaného šamponu dostala tam, kam má.
2) Šampon nenanášíme přímo na kůži, aby nedošlo k jejímu podráždění, ale předředíme si ho vodou.
3) Naneseme na dobře zvlhčenou srst a kůži, napěníme a necháme působit pět až patnáct minut (dle instrukcí výrobce).
4) Dobře opláchneme, protože i zbytky šamponu mohou kůži iritovat.
Frekvence terapie závisí na stavu onemocnění a druhu šamponu. Při akutních potížích to může být i denně, po odeznění se intervaly prodlužují na dobu, po kterou je ještě patrný účinek.
Nepodlehněte pokušení používat na vašeho mazlíčka produkty určené pro lidi. Kůže psů a koček je totiž značně odlišná. Proti nim jsme přímo tlustokožci, naši epidermis tvoří 10 – 15 vrstev buněk, u psů je to 3 – 5 a u koček pouze 1 – 3 vrstvy. Také pH kůže je jiné, člověk ho má kyselé, zatímco psi a kočky neutrální až mírně zásadité.
Po kliknutí na rezervace online níže se zobrazí kalendář, kde si můžete vybrat datum a čas návštěvy naší laboratoře, jak vám vyhovuje. V kalendáři se zobrazují jen volné termíny umožňující objednání online. Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu volejte 220 800 465.
I při dodržování předchozích čtyř kroků se většinou nevyhneme občasnému nebo i trvalému použití léků na zmírnění zánětu a tlumení svědivosti. Co máme v současné době k dispozici?
kortikoidy v tabletách + většinou velmi efektivní, při krátkodobém (t. j. do 3 až 4 měsíců) nebo občasném používání i bezpečné – vedlejší účinky krátkodobé – zvýšení pití a močení, zvýšená chuť k jídlu, zrychlené dýchání dlouhodobé – Cushingův syndrom, poškození jater, cukrovka Při dlouhodobém používání může dojít k zeslabení léčebného účinku. Monitorování pacienta při krátkodobém užívání není potřeba, při dlouhodobém se doporučuje provádět 1 až 2 x ročně kultivaci moči pro zjištění skryté infekce, 1x ročně vyšetření jaterních testů.
kortikoidy v masti nebo ve spreji + stejná efektivita jako celkové preparáty, malé nebo žádné vstřebávání do těla – vedlejší účinky: při dlouhodobém podávání prolysání a ztenčení kůže Monitorování pacienta není zapotřebí.
antihistaminika + bezpečné i při dlouhodobém používání – limitovaný účinek, spíše pro lehčí případy nebo v kombinaci s jinými léky Monitorování pacienta není zapotřebí.
cyklosporin + vysoce účinný, i při dlouhodobém používání nedochází ke snížení účinku – vedlejší účinky krátkodobé – v počátcích léčby může být nechutenství, zvracení nebo průjem dlouhodobé – u cca 1% psů zbytnění sliznice dásní, delší doba nástupu účinku Monitorování pacienta není zapotřebí.
oclacitinib (Apoquel) + rychlý nástup účinku, u 60-70% psů je zaznamenána výrazná a dlouhodobá úleva od potíží, podávání neovlivní alergologické testy ani vakcinaci – vedlejší účinky krátkodobé – trávicí potíže dlouhodobé – výjimečně se může rozvinout demodikóza nebo pokles počtu bílých krvinek.
Monitorování pacienta 2. a 6. měsíc podávání a potom jednou ročně vyšetření krevního obrazu, z lysinek provést seškrab na přítomnost demodexe.
lokivetmab (Cytopoint) + vysoce účinné u 70% psů, bezpečné i u velmi mladých psů, účinek jedné injekce vydrží 4 – 8 týdnů – vysoká cena Monitorování pacienta není zapotřebí.
Tak už mám za sebou ošetření prvního letošního pacienta s alergickou reakcí na hmyzí bodnutí. Byl jím dychtivý boxeří výrostek, který na krásné, slunečné, vpravdě jarní Velikonoční pondělí kontroloval, jaké změny se to dějí se zahradou, a pravděpodobně narazil na nějakého bodavého nebo kousavého příslušníka hmyzí říše.
Oteklý čumák
Až později doma si majitelka všimla, že má oteklou levou polovinu čumáku a začala mu ji chladit, což je naprosto správný postup. Otok mírně opadl, takže to už vypadalo, že je vše na dobré cestě a že služeb veterináře nebude zapotřebí.
Ráno však při pohledu na pejska nastalo zděšení. Během noci se mu trup pokryl okrsky vystouplé kůže, což je typický vzhled kopřivky u zvířat. To už majitelé neváhali a k velké nelibosti pacienta se vydali na veterinu.
Nejčastějším hmyzem, jejichž jed může vyvolat reakci, jsou v našich zeměpisných šířkách včely, vosy, sršni a mravenci. Reakce mohou mít různou podobu. Nejméně závažné je lokální podráždění, které se projeví malým otokem a bolestivostí a většinou vymizí během několika hodin. Zvíře si postižené místo může olizovat, vykusovat, třít a, je-li na končetině, může i kulhat.
Vážnější stupeň je lokalizovaná reakce, která ale zasahuje oblast velkou více jak 10 cm. Rozvíjí se déle, až 48 hodin a také opadá déle, až několik dní. Nebezpečná je, když zasáhne vitální oblast jako dýchací cesty, což ale naštěstí bývá vzácné.
Anafylaktická reakce
Další typ reakce je celková reakce organismu způsobená protilátkami, kterou nazýváme anafylaktická reakce. Ta se ještě dělí do několika stupňů, nejčastěji se používá škála čtyřstupňová. Stupeň jedna zahrnuje celotělovou výše zmíněnou kopřivku (což je vlastně otok kůže), svědivost a zarudnutí. U stupně dva se přidává zvracení, průjem a slabost, u stupně tři ještě potíže s dýcháním a poruchy vědomí a stupeň čtyři představuje srdeční a dýchací kolaps. Tyto vážné reakce se většinou objeví do hodiny po bodnutí.
V humánní medicíně je známo, že ten, kdo už jednou měl celkovou reakci, ji i příště bude mít s pravděpodobností 60 – 75% a u toho, kdo měl rozsáhlou lokalizovanou reakci, se zvyšuje o 5 – 15% riziko, že příště ji už bude mít celkovou.
Terapie se logicky odvíjí od typu reakce. Majitelům se doporučuje chladit postižené místo, případně ho potřít kašičkou ze sody bikarbony a vody a, najde-li se žihadlo, pokusit se ho vytáhnout, aby se do těla nedostalo více jedu. Všechny další vážnější případy už patří do rukou veterináře, který nasadí terapii anafylaktické reakce.