Zánět zevního zvukovodu (otitis externa) patří do top ten důvodů návštěvy veterináře a postihuje až 20% psů. Protože častou primární příčinou bývá alergie, jedná se o frustrující vracející se onemocnění.
Za dramatické příznaky, kdy pes klepe hlavou skoro nepříčetně, mohou bakterie a kvasinky, které se namnoží, jakmile se ve zvukovodu vytvoří příhodné podmínky. Základem diagnostiky je šetrné otoskopické vyšetření a cytologický preparát, který odhalí, jaký typ mikroorganismů se na potížích podílí.
Léčba
Zpočátku se léčba může nastavit empiricky, ale pokud jsou v preparátu tyčkovité bakterie nebo první antibiotikum selže či se jedná o psa s chronickými problémy, měla by pomoc přijít od mikrobiologa.
Další kapky se tak vyberou na základě testování citlivosti vykultivovaných bakterií k antibiotikům. Většinou se jedná o infekci jednou bakterií, ale nejsou výjimečné i smíšené infekce. K tomu se ještě s oblibou přidávají kvasinky, které také mohou být citlivé jen k některému antimykotiku, takže vybrat vhodnou léčbu může být oříšek.
Ze statistiky naší laboratoře vyplývá, že nejčastější bakterií zachycenou ze zevního zvukovodu je Staphylococcus pseudintermedius (51%), na druhém místě je Pseudomonas spp. (18%), třetí Streptococcus spp. (15%), dále Proteus spp. (8%), ostatní stafylokoky (6%) a Escherichia coli (2%).
Jako antibiotika první volby jsou uváděna gentamicin a polymyxin B, který nám ale u stafylokoků často vychází rezistentní. Stále je však účinný proti pseudomonádě. Jen pozor na hnisavý exudát, který ho může inaktivovat. Chinolony by měly být druhou až třetí volbou a to až po kultivaci s citlivostí na antibiotika. Počkat si pár dní na výsledky z veterinární laboratoře se vyplatí.
