Pes v zimě

Svatý Martin letos na bílém koni nepřijel, přesto je možná rozumné se trochu zamyslet nad péčí o psa v zimě. Ve fyziologii zvířat i lidí se používá termín termoregulace. Do srozumitelné řeči převedeno je to schopnost živého organizmu kontrolovat a ovlivňovat svojí tělesnou teplotu. Ta se u různých druhů zvířat liší a může se lišit i v rámci plemen, pohlaví nebo průběhu dne.

Pan William O. Reece ve své publikaci Fysiologie domácích zvířat uvádí u psa rozmezí tělesné teploty 37,9-39,9 ^oC, u slepice 40,6-43,0 ^oC a u velblouda 34,2-40,7 ^oC . Pravdou je, že pokud přijde k veterináři pes s teplotou nad 39 ^oC, považuje se to za zvýšenou teplotu a zvažuje se, čím je způsobena, zda chorobou nebo např. rozčilením.

Způsoby termoregulace u člověka a psa se liší. Člověk se mimo jiné ochlazuje pocením částí nebo celého těla. Pes se potí pouze na tlapkách, ale se snížením teploty organizmu to nemá moc společného. Naopak i malé dítě ví, že rychle dýchající pes s vyplazeným jazykem je asi pes, který potřebuje svůj organizmus ochladit. Dělá to pomocí rychlé výměny vzduchu, který svojí cestou dýchacím ústrojím přináší chlad a odnáší teplo. To, že je dýchání zrychlené, má praktický podklad. Chladnější vzduch se nedostává až do plicních sklípků a nedochází k jejich hyperventilaci.

Velký význam při termoregulaci má krev. Právě ona je tím, kdo roznáší teplo z vnitřku těla až na povrch kůže. Důležitou úlohu hraje hustá síť krevních vlásečnic v kůži psa. Celý proces je velmi složitý, ale stručně řečeno když je psovi horko, cévky se rozšiřují a umožňují tak větší výdej tepla. Když je psovi naopak zima zúží se a výdej tepla se omezí.

Zúžení či rozšíření krevních vlásečnic není jediným termoregulačním nástrojem. Mezi ty bránící výdeji tepla např. patří:

• schopnost psa se schoulit a tak omezit plochu těla přicházející do kontaktu se zevním chladem
• zvýšení objemu izolační vrstvy tvořené srstí. Je-li psovi zima, srst se naježí a vzduchová izolační vrstva se zvětší. Odborně se tomu říká piloerekce
• zvětšená vrstva podkožního tuku. To je něco, co u v bytě žijících psů asi moc nevidíme. U nich jsou tukové vrstvy více následkem loudění a nadmíry dobrot než zimy.
• zajímavý je způsob úspory tepla v případě končetin. Tepny, které vedou od srdce ohřátou krev jsou uloženy blízko žil, v kterých je naopak krev chladnější. Díky blízkému uložení část tepla přechází z tepen do žil a naopak
• podchlazení organizmu do určité míry brání i třes těla

Obecně platí, že psům zima nevadí, i když je to pro ně stejně jako pro ostatní živé tvory náročnější období a záleží na nás lidech, jak jim ho svojí péčí usnadníme či naopak zkomplikujeme.

Majitelé psů se často ptají, zda i v zimě má mít pes hodně pohybu nebo zda jsou vhodnější krátké procházky. Odpověď na uvedenou otázku není jednoznačná. Velmi záleží na povětrnostních podmínkách. Nad zkrácením normální délky procházky bychom měli uvažovat snad až v případě silných mrazů a ani pro psy nejsou příjemné studené deště kombinované s větrem. Důležitá je i forma venčení. Něco jiného je ve sněhu radostně pobíhající pes a něco jiného pes na vodítku, který mezi loužemi a zmrazky pomalou chůzí doprovází svého majitele.

Velmi záleží také na věku a plemeni psa. Jiná je situace starších a hůře se pohybujících psů, malých štěňat nebo plemen naháčů. Roli samozřejmě hraje i zdraví psa.

Pokud je sníh, měli bychom věnovat v průběhu procházky pozornost psům se středně dlouhou nebo dlouhou srstí. Sníh má nepříjemnou schopnost se na srst psa nalepit a vytvářet zledovatělé koule např. mezi prsty na tlapkách. Psovi to určitě není příjemné a velmi snadno dojde k poranění měkké a citlivé kůže v meziprstí.

Zasněženou krajinu přivítají děti i dospělí a sníh se nadmíru líbí i celé řadě psů. Sníh ale neznamená jen bílou čistou krásu. Mohou se pod ním skrývat i věci psům a hlavně jejich tlapkám nebezpečné. Do této kategorie patří ostré střepy nebo zbytky plechovek, které nejsou ve sněhu vidět, a pes se jim nemá možnost vyhnout. V zimním období stoupá i počet úrazů způsobených lyžemi, sáňkami nebo bruslemi

My lidé jsme asi rádi, že jsou silnice a chodníky zbavovány sněhu a ledu. Trochu jiné to je v případě psích tlapek. Posypové materiály jsou z jejich pohledu a nakonec i z pohledu naší obuvi hodně agresivní. Očištění tlapek od posypové soli je rozumné, musí se ale dělat tak, aby to psovi neublížilo. Vhodné je tlapky ošetřit před procházkou. Někdy stačí natřít polštářky indulonou, k dispozici je i celá řada speciálních přípravků.

Často se lidé ptají i na to, zda v zimě upravovat krmnou dávku. Pokud zrovna nemáme spřežení saňových psů, s kterým jezdíme na závody, není důvod v průběhu zimy krmnou dávku psa upravovat. Vyjímku mohou tvořit psi ustájení v kotcích, pro které studené období znamená zvýšený výdej energie, kterou je pak třeba nahradit. U psů v kotci je nutné kontrolovat misky s vodou, které snadno zamrzají. Otázku tekutin je třeba řešit i u psů bytových, protože přetopené prostředí se většinou projeví větší žíznivostí.

Majitelé psů v zimě svým psům asi neúmyslně ubližují. Mezi nejčastější chyby patří:

• Uvazování psů před obchody. Rozumné je oddělit nákupy od procházek se psem.
• Oblékání psů. Teplá dečka u jezevčíka vyššího věku s bolavými zády je určitě rozumným opatřením. Mladý temperamentní labrador v elegantním svetru příliš spokojený nebude a dokonce může hrozit nebezpečí, že se přehřeje, začne zrychleně dýchat a velký přísun studeného vzduchu do přehřátého organizmu může mít velmi nepříjemné následky. Majitelé psů by měli zvažovat, kdy je oblékání jejich čtyřnohých přátel vhodné a kdy je výsledkem přenášením lidských představ do psího života.
• Psi nás doprovázejí všude, tedy i na zimní dovolenou. Je ale třeba zvažovat, zda je rozumné psa brát na sjezdovku, zda má takový fyzický fond, aby dokázal tahat saně, zda jeho síly stačí na 50 km dlouhý výlet na běžkách a zda opravdu musíme na čaj do restaurace, kam našeho psa nevezmou a on na nás čeká venku v mrazu.
• Mytí psích tlapek je záležitost zdánlivě běžná a žádoucí. Je ale třeba počítat s tím, že méně někdy znamená více a že tlapky je třeba nejen umýt, ale také důkladně vysušit.
• Některá plemena se bez úpravy srsti neobejdou. Je ale třeba zvažovat, kdy našemu psovi sestřih zvaný „dohola“ necháme udělat. Zimní měsíce proto určitě vhodné nejsou. Přesto, že psům zima příliš nevadí, i oni se mohou nastydnout a i pro ně to může mít vážné následky.

---

Čtěte také: Co mi dnes oblečou? Sukýnku, overal nebo svetr?

---