fbpx

Co je to za psa24

Jsou plemena, jejichž historie není příliš známá. Patří mezi ně i naše dnešní plemeno. Pochází z Velké Británie a jeho předky byli údajně angličtí vodní psi, které dnes asi nepotkáme, neb se uvádí, že již vyhynuli.

Některé prameny uvádějí, že se plemeno chová víc než 300 let, více se o něm začalo mluvit na přelomu 18. a 19. století. Používalo se při lovu vodních ptáků a mimo požadavků na povahu, byl velmi důležitý typ srsti. Ta musela chránit psa před vodou i ostrými travinami a křovím okolo jezer a vodních toků. Uvádí se, že k původnímu anglickému vodnímu psovi byl přikřížen irský vodní španěl a kvůli srsti i velký pudl.

Plemeno patří mezi retrievery a je uváděno, že bylo prvním retrieverem, který byl v Anglii Kennel clubem uznán. Jako samostatné plemeno bylo ve Velké Británii k vidění na výstavách již od roku 1859. Na začátku 20. století obliba v zemi původu klesala. Nahradili jej temperamentnější a možná trochu ovladatelnější flat coated retrieveři. Plemeno ale našlo své příznivce i mimo velkou Británii a dnes se chová po celém světě včetně České republiky.

K nám bylo plemeno dovezeno v roce 1992 a ročně se zapisuje od 7 do 22 štěňat. Ostatní plemena retrieverů jsou mu velkou konkurencí. Možná je to pro trochu uzavřenější povahu nebo zvláštní vzhled.

Jedná se spíše o větší silnější plemeno. Kohoutková výška psů se pohybuje okolo 69 cm, u fen cca 64 cm. Zajímavý výraz hlavy ovlivňují lehce šikmo položené oči a na rozdíl od většiny těla hladká srst. Krk je střední délky, výborně osvalený a jasně vyjadřuje, že pes je stvořen k tomu, aby aportoval.

Curly Coated retriever

Typickým znakem plemene je srst. Převážně je tvořená silnou vrstvou kudrlinek. Jsou pevně stočené, těsně přiléhají ke kůži a takřka brání tomu, aby se při plavání kůže namočila. Kudrlinky pokrývají tělo psa od týlu až po špičku ocasu. Na hlavě a končetinách je takřka hladká srst. Nejčastější zbarvení je černé nebo játrové. Právě na srsti je vidět, jaká plemena byla při šlechtění tohoto retrievera použita.

Když se na plemeno dívají děti, mívají dojem, že je osrstěním hlavy podobné ovečkám. Leckdo si pak myslí, že se jedná o plemeno pastevecké. Pravda je jiné. Jedná se o retrievera, tedy přinašeče, který byl vyšlechtěn jako pomocník při lovu vodního ptactva. Od ostatních retrieverů se trochu liší povahou.

Typický představitel našeho dnešního plemene je inteligentní, vyrovnaný, nebojácný a spolehlivý. Svoji rodinu miluje, vůči cizím lidem ale může být na rozdíl od svých příbuzných trochu rezervovaný. Jeho výchova musí být důsledná, ale nenásilná.

Jméno dala plemeni srst. Pokud byste jej zadali do překladače na webu zjistili byste, že otrocký překlad zní kudrnatě potažený přinašeč. Jak jste správně typovali, jedná se o Curly – Coated retrievera. V češtině jej můžete najít jako kudrnatého retrievera, ve španělštině cobrador de pelo rizado a ve francouzštině retriever a poil boucle.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Labvet-alergologie_-220-800-465-3.png.
Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je image-6.png.

Onemocnění štítné žlázy u psa

Řekne-li se před běžným chovatelem slovo žláza, představí si jako první asi žlázu mléčnou. Faktem je, že v těle psa a samozřejmě i dalších savců funguje celá řada dalších žláz, bez kterých by se správná funkce jednotlivých orgánů a nakonec i celého organismu, neobešla. Obecně se dělí na žlázy s vnitřním vylučováním (endokrinní sekrecí) a vnějším vylučováním (exokrinní sekrecí).

Do první kategorie patří žlázy, které vylučují hormony, které se v nich vytvářejí, přímo do krve. Typickým příkladem žlázy s vnitřní sekrecí je slinivka břišní, v které vzniká inzulin. Žlázy s vnější sekrecí vylučují své produkty na povrch těla nebo do tělních dutin a většinou mají místní účinek. Mezi žlázy s vnější sekrecí patří např. slzné žlázy nebo žlázy slinné.

Produkce důležitých hormonů

Štítná žláza (glandula thyroidea) bývá označována za největší žlázu s vnitřní sekrecí v organizmu. U psa je uložena v přední části krku nad hrtanem a v blízkosti průdušnice. Je složena ze dvou laloků a u normálního zdravého psa ji asi nenahmatáme. Produkuje několik hormonů, z nichž nejznámější a nejdůležitější asi je Tetraidothyronine (tyroxin), který je označován zkratkou T4. Tento hormon cirkuluje v krvi ve formě vázané na bílkoviny. Existuje ale i ve formě na bílkoviny nevázané a označován pak je jako volný neboli free tyroxin a používá se pro něj zkratka fT4.

Štítná žláza ovlivňuje celou řadu v těle psa probíhajících dějů. Podílí se např. na metabolizmu, ovlivňuje růst psa, tvorbu červených krvinek, hospodaření s kyslíkem, vliv má na reprodukční systém, udržování tělesné teploty, na nervový systém a na kvalitu osrstění. O funkci i anatomické stavbě štítné žlázy by se toho dalo napsat mnohem víc. Výše uvedený text snad ale pro základní vysvětlení postačuje.

Organizmus má svůj vlastní regulační mechanizmus, který se stará o to, aby potřebné množství tyroxinu bylo stále k dispozici. Přitom platí, že problémy nastávají v případě, kdy je funkce štítné žlázy nedostatečná stejně jako tam, kde je nadbytečná. Hovoří se pak o hypotyreóze (málo hormonů) a hypertyreóze(nadbytek hormonů). U psů se nejčastěji vyskytuje hypotyreóza.

Krysí ocas u border teriéra, foto Jan Tichý

Příčin může být víc

Příčiny onemocnění jsou různé. Může se jednat o vrozenou poruchu tvorby hormonů, o následek zánětlivého onemocnění nebo o onemocnění nádorové. Velmi často bývá uváděn autoimunitní problém, tedy případ, při kterém buňky štítné žlázy poškozuje vlastní imunitní systém psa. V ojedinělých případech se jedná o tak zvané druhotné nebo sekundární onemocnění.

Příznaků hypotyreózy je celá řada. U některých pacientů se ukáže jen jeden z nich, u jiných je jasněji hodnotitelná kombinace a existují i psi, u kterých zvláště v počátku onemocnění jsou klinické příznaky tak nevýrazné, že je majitel snadno přehlédne. Různí se i věk, v kterém se onemocnění projeví. Nejčastěji bývá uváděno stáří 5-7 let, výjimkou nejsou psi daleko mladší, ani psi z kategorie seniorů.

otazníky kolem reprodukce psů

Mezi příznaky hypotyreózy např. patří:

– změna kvality srsti. Srst bývá nezvykle tvrdá a naježená a často dochází ke ztrátě podsady

– lysivost. Lysá místa se nejčastěji vyskytují na prutu psa. Jako příznak onemocnění bývá výstižně uváděn tzv. krysí ocas a jak vypadá ocas krysy asi každý ví. Lysivost se může projevovat v různých formách. Řídnutím až úplnou ztrátou srsti bývají postiženy hřbetní partie, boky a pánevní končetiny. Změny nebývají svědivé, ale může dojít k ukládání tmavého pigmentu v postižených místech. V úvahu je třeba brát to, že příčin lysivosti může být daleko víc a že ne každý pes s tímto problémem je pes s nemocnou štítnou žlázou.

– seboreická dermatitida – neinfekční onemocnění kůže, pro které jsou typická mastná, šupinatá a někdy zánětlivá ložiska

– přibývání na váze. Ale pozor, ne každý obézní pes je pes s hypotyreózou.

– horší fyzická kondice spojená s únavou

– horší psychická kondice. Pes pomaleji reaguje, nezajímá jej okolí, zvěř či jiní psi. Působí smutným dojmem a dokonce se uvádí, že typickým příznakem hypotyreózy je „tragický výraz psa“

– zácpa, zimomřivost, chudokrevnost (anemie), opakované záněty zevního zvukovodu

– poruchy plodnosti, např. feny nehárají, hůře zabřezávají a u psů se vyskytuje nekvalitní ejakulát

Cairn teriér, ; foto Jan Tichý curly coared retriever, foto Jan Tichý

Jedno vyšetření nestačí

Důležitá je odpověď na otázku: „Jak se pozná, že zrovna náš pes má problém se štítnou žlázou?“ Prvním ukazatelem je samozřejmě zdravotní stav psa, který může leccos napovědět. Konečný verdikt je ale možné říci až na základě laboratorního vyšetření. Doporučuje se alespoň základní biochemické vyšetření krve, v kterém by měla být zahrnuta např. hladina cholesterolu a ukazatele týkající se jater a ledvin. Orgánová onemocnění mohou totiž ovlivnit hladiny hormonů a s tím je třeba v případě onemocnění štítné žlázy počítat. Vzhledem k často se vyskytující anemii je třeba udělat krevní obraz a nezastupitelné je vyšetření hormonů štítné žlázy, zejména T4 , eventuálně fT4 a doporučováno je i stanovení výše uvedeného TSH.

Upozornit je třeba na to, že jedno vyšetření nemusí být směrodatné, a že je třeba alespoň vyšetření hormonů v případě negativního výsledku opakovat. Upozornit je třeba i na to, že je rozumné nechávat dělat vyšetření ve veterinárních laboratořích nebo přesněji řečeno v laboratořích, kde mají testy a reagencie určené pro psy. Ona se hodnota hladiny T4 dělané prostřednictvím reagencií určených pro lidi od té skutečné velmi liší.

Pokud se hypotyreóza prokáže, není léčba nijak náročná. Spočívá v dodávání (substituci) chybějících hormonů a zdravotní stav psa se, až na výjimky např. u nádorových onemocnění, celkem rychle upravuje. V průběhu léčby by měly probíhat pravidelné kontroly. Hladinu dodávaných hormonů je třeba sledovat, protože, jak bylo výše uvedeno, je špatné, když jich je málo a je špatné, i když jich je moc. Majitel nemocného psa musí počítat s tím, že s největší pravděpodobností bude pes „na práškách“ do konce života. Ten život ale může být jinak plnohodnotný jak z pohledu psa, tak z pohledu jeho využití. Pes se správně vedenou léčbou může být využíván při výkonu. Trochu jiné to je z pohledu chovatelského.

Bývá to dědičné

Onemocnění štítné žlázy může být záležitostí určitého jedince, bohužel má velmi často dědičný podklad. V praxi to znamená, že se pes s vlohou pro zdravotní problém narodí. Pak nastupuje zjednodušeně řečeno známé členění psů a fen do tří kategorií. Jedinci z pohledu hypotyreózy zdraví klinicky i geneticky, tedy takoví, kteří neonemocní ani vlohu pro chorobu nepředávají svým potomkům.

Druhou kategorii tvoří jedinci zdraví klinicky, ale z genetického hlediska přenašeči. Neonemocní, ale vlohu pro chorobu dávají dál. Poslední kategorii tvoří psi nemocní, kteří mají nejen klinické příznaky, ale vždy dávají vlohu pro stejný problém potomkům.

Pokud je mně známo, zatím neexistují genetická vyšetření prokazující, že u nemocného jedince se jedná o dědičný problém nebo že pes je přenašečem vlohy pro ně. Vše tedy je na bázi chovatelské etiky. Dokáže ale každý chovatel říci: „Máš nemocnou štítnou žlázu, léčba je sice úspěšná, ale v zájmu tvých synů a dcer tě v chovu využívat nebudu?“

Čtěte také: Určení dne krytí feny

rezervace vyšetření

Psí den s Prahou 13

Tuto sobotu se chystáme na Prahu 13, kde se koná Psí den. Budeme tam vybírat vzorky trusu na parazitologické vyšetření. Je to ideální způsob jak zjistit, jestli váš pes potřebuje odčervení nebo je to zbytečné.

Naše zkušenost hovoří spíš pro to druhé. Dloudobě máme záchyt parazitů u psů cca 3%. A pokud už pejsek nakažen je, pak se velmi často jedná o obtížnější druhy parazitů, na které běžná antiparazitika nezabírají.

V dubnu jsme takhle vybírali trus na chovatelské výstavě v Letňanech. Měli jsme 100 vzorků od psů a u čtyř (od dvou majitelů) jsme našli parazita Giardia sp. Ostatní psi, ale i koně, ovce, králíci a kočky byli bez nálezu. A giardia je právě ta potvora, na kterou běžná antiparazitika nestačí a léčbu je třeba opakovat.

Jezevčík a velššpringršpaněl, astralský silky teriér a manchester terier, foto Jan Tichý

Pokud se na Psí den s Prahou 13 chystáte, není nic jednoduššího než přinést vzorek trusu nebo použít ten, který váš miláček vytvoří přímo na místě. Odběrové nádobky budou k dispozici. Doporučujeme ale sbírat vzorky tři dny, protože paraziti se vylučují nepravidelně a pravděpodobnost záchytu je u většího počtu odběrů vyšší. My to pak vyšetřujeme jako směsný vzorek, takže to můžete ukládat do téže nádoby. Jak se vzorkem zacházet se dozvíte v článku Odběr vzorků trusu a moči pro laboratorní vyšetření.

Naše laboratoř neprovádí jen koprologii. Zabýváme se především reprodukcí psů, kdy určujeme den krytí feny a další vyšetření, která chovatelské kluby požadují. Rozšířené jsou také kožní, problémy a alergie. Tady je důležitá správná diagnóza a bez laboratoře je velmi obtížná. V neposlední řadě provádíme běžná vyšetření krve, moči a trusu pro určení diagnózy nebo jako prevenci či předoperační vyšetření. Chovatelé nám své mazlíčky vodí na odběry nebo vzorky zasílají jejich veterináři.

ACTH stimulační test

Nově nabízíme test pro diagnostiku Addisovovy choroby a kontrolu léčby Cushingova syndromu. ACTH stimulační test stále zůstává zlatým standardem a měl by být preferován. Jde o dvě po sobě jdoucí vyšetření hladiny kortizolu. Po prvním odběru krve se psovi aplikuje Cosacthen. Další odběr je hodinu po aplikaci.

Jak se měří progesteron u feny

určení dne krytí

MVDr. Hana Prausová, Bc. Vladimíra Tichá

Před několika lety byly na trh uvedeny analyzátory k měření hormonů, včetně progesteronu, určené pro veterinární ordinace. Jedná se o tzv. point-of-care přístroje (POC). Jsou jednoduché na obsluhu a výsledky dávají téměř okamžitě. Veterináři po těch přístrojích sáhli, aby rozšířili své služby. Nás se pak chovatelé ptají, zda tyto přístroje jsou dostatečně přesné.

Nejčastější příčinou nezabřeznutí je špatně určený den krytí

Pro správné načasování krytí u fenek je zapotřebí mít spolehlivé a přesné výsledky, protože fertilní čas je krátký. To znamená správné měření v rozsahu 2 – 20 ng/ml, tedy v intervalu, který je pro reprodukci nejdůležitější. Splňují tyto přístroje daný požadavek?

Podle zkušeností některých chovatelů a podle toho, že veterináři zabývající se například umělou reprodukcí vyžadují výsledky z přístroje Immulite, tomu asi tak úplně nebude. Chyběla ale nějaká objektivní studie, která by tuto domněnku potvrdila nebo vyvrátila.

Na analyzátoru záleží

Před rokem konečně vyšla nezávislá studie v časopise Frontiers in Veterinary Science. Autoři provedli srovnání přístroje Immulite, který je považován za standard v měření progesteronu u fenek, a POC Catalyst one. Z výsledků vyplývá dobrá shoda u hodnot progesteronu menších než 2 ng/ml, což je ale pouze v období nástupu říje. Při hodnotách nad 2 ng/ml nepřesnost přístrojů POC výrazně narostla. Takové výsledky pak už nejsou pro určení vhodného dne krytí spolehlivé. Použití těchto přístrojů je tedy vhodné pouze ve fázi proestru, kdy nastupuje hárání u feny. Později už výsledky nejsou tak přesné a je rozhodně lepší mít je z přístroje Immulite. Právě na analyzátoru Immulite 1000 pracujeme v Labvetu.

progesteron u feny
Immulite 1000, vpravo POC Catalyst one

Z výše uvedeného vyplývá, že důležitým faktorem při určení optimálního dne krytí je používaná přístrojová technika a samozřejmě také to, jak se s ní zachází. Ony laboratorní přístroje vyžadují poměrně velkou péči. Údržba přístroje se dělí mezi firemní techniky a laboratorní personál. Technici pouštějí přístroj do provozu, seřizují jej a při následných kontrolách ověřují jeho funkčnost a mění případné komponenty tak, aby přístroj pracoval optimálně. Vše se dá přirovnat ke garančním prohlídkám aut. 

Čistota, kalibrace a kontroly

Péče laboratorního personálu se dá označit jako každodenní. Samozřejmostí je čistota přístrojů. Např. znečistění jehly, která nasává příslušný objem vzorku nebo reagencie, může způsobit že se analyzuje menší množství vzorku než je požadováno a také může dojít ke změně poměru mezi reagencií a vzorkem. Tato skutečnost se pak podepíše na konečných výsledcích, které budou falešně vysoké nebo naopak nízké. Pod čistotou si nestačí představit jen jakési „utírání prachu“ z povrchu přístroje. Většinou jsou předepsány přesné postupy proplachů se speciálními „mycími“ roztoky a je také určeno, jak často se mají dělat.

Do práce s přístroji patří i tak zvané adjustace nebo kalibrace. Jedná se o postup, při kterém se nastavují na základě známých roztoků správné kalibrační křivky, z kterých se následně odečítají hodnoty jednotlivých pacientů/klientů. Popis postupu při jejich provádění se do jednoho krátkého článku nemůže vejít. Vše ovlivňují metodiky jednotlivých vyšetření a způsob jejich provedení. 

progesteron u feny
Psi si nějakým progesteronem hlavu nelámou, foto Jan Tichý

Velmi důležitá je kontrola správnosti výsledků. Ta se dělá na základě tak zvaných kontrolních vzorků u kterých je velmi pečlivě a také mnohonásobným vyšetřováním stanovená výsledná hodnota vyšetření určitého analytu, např. progesteronu.  Takový kontrolní vzorek se pak analyzuje v laboratoři  běžným způsobem a pokud se výsledná hodnota liší od té deklarované, je nutné hledat příčinu. Platí, že nevyjde-li kontrola, nemohou správně vycházet ani výsledky pacientů. Komerční kontrolní vzorky jsou finančně náročné, ale dá se na ně spolehnout a seriózní pracoviště se bez nich neobejde.

Někomu se může zdát, že přeháníme. Není to o tom, jak si hodně lidí představuje, že někam vložím vzorek a zmáčknu nějaký knoflík. Má-li klient obdržet správné výsledky, je třeba se práci s laboratorními přístroji patřičně věnovat a hlavně s nimi slušně zacházet. Asi nejsme jediná laboratoř, v které po příchodu do práce je první pozornost věnovaná právě přístrojům a asi nejsme jediná laboratoř, v které při příchodu do práce zdravíme: Dobrý den mašinky, jak se vám vede?

Čtěte také: Je tady jaro, chovatelé hledají „hárání feny“

rezervace vyšetření

Co je to za psa 5

Ve středověku se na území Velké Británie používala lovecká plemena, která měla svůj původ ve Španělsku. Lovečtí psi patřili k lovcům a myslivosti. Své čtyřnohé kamarády ale chtěli mít i něžnější příslušníci šlechtických rodin. A tak někdy před 400 lety vzniklo malé plemeno španěla. Jeho úkolem bylo hrát si s dětmi a mazlit se s dámami. Občas malí přátelští psi fungovali jako ohřívací podložky, které si jejich malí i velcí pánové dávali v zimě do lůžka místo nahřáté cihly.

Velmi módními se malí španělé stali za vlády anglického krále Karla I. a jeho syna Karla II. Uvádí se, že po nich získali společenští španělé své jméno King Charles. V té době jim byla přidělena celá řada privilegií. Např. jim nesměl být zakázán nikam přístup. A tak měli příslušníci plemene povolen vstup i do anglického parlamentu a prý to platí i dnes.

Móda měla vliv na utváření stavby plemene. Prosazovány např. byly malé a kulaté hlavy a původní King Charles s delší nosní partií se postupem doby skoro vytratil. Ke změně došlo až v roce 1926, kdy se rozhodl pan Roswell Eldridge původní vzhled plemene podpořit. Pán, který pocházel z Ameriky, to udělal mazaně. Vypsal na příštích pěti Cruftových výstavách cenu pro nejkrásnějšího King Charlese s dlouhou čenichovou partií.

Benjamin von Block: Budoucí rakouský císař Josef I. se svým kavalírkem, 1684; vpravo A. van Dyck: Budoucí anglický král Karel II. se sestrami a malými španěly, 1635-1636

Staronový vzhled plemene měl celou řadu příznivců a plemeno se začalo chovat ve dvou varietách- větší s delší čenichovou partií a menší s kulatější hlavou a kratší čenichovou partií. V roce 1945 byly uznány obě variety jako samostatné plemeno. A tak dnes máme Kavalíra King Charles španěla a King Charles španěla. Pokud by si někdo myslel, že některý z nich trpí problémy brachycefalických plemen, velmi by se mýlil.

Kavalír King Charles španěl – foto Jan Tichý

Kavalír je v některých státech velmi oblíbený. např. v Anglii se údajně zapisovalo víc než 12000 štěňat. K nám byl první pár importován z Velké Británie v roce 1975. Plemeno má pro svoji úžasnou povahu hodně příznivců a např. v roce 2020 bylo do naší plemenné knihy zapsáno 809 jedinců.

Na obrázku je kavalír King Charles španěl. A pokud se chcete o tomto plemeni něco dozvědět, nezapomeňte si pustit podcast, který připravuje LABVET ve spolupráci s internetovým časopisem e-Canis a který bude zaměřen právě na toto plemeno. Povídat o něm bude jedna z našich největších odbornic paní Michaela Čermáková.

Standard plemene na stránkách eCanis

Proč nepustit blechy ke kočkám

Nemoc z kočičího škrábnutí – Bartonella henselae, aneb další důvod proč nepustit blechy ke kočkám.

Pokud totiž chráníme kočky, tak současně chráníme i sebe. Blecha kočičí je totiž významným přenašečem výše jmenované bakterie. Ta se do blechy dostane sáním krve z infikované kočky, pomnoží se v bleším střevě a s výkaly odchází do prostředí. Zdrojem infekce je tedy bleší trus, drápky nebo zoubky našich mazlíčků jsou pouze nástrojem přenosu.

U koček tato bakterie většinou nevyvolává žádné potíže, ale má-li váš pokojový tygr opakující se horečky, zvětšené mízní uzliny, anemii, popřípadě reprodukční potíže, je třeba myslet i na toto onemocnění.

U zdravého člověka způsobí zvětšení mízních uzlin v místě infekce, které během několika týdnů až měsíců samo vymizí. U imunitně oslabených lidí však může být příčinou velmi vážných stavů s dlouhými latinskými názvy a ošklivým klinickým obrazem.

Prevence onemocnění je tedy zřejmá. Žádné blechy, žádný bleší trus a tedy ani zdroj této bakterie. A po každém poškrábání, pokousání nebo i po kontaktu s bleším trusem důkladná hygiena.


Čtěte také: PROČ se ten náš pes pořád drbe?

MM-vet: Blechy a co na ně

7 tipů pro „cat friendly“ domácnost

Život bytových koček může být někdy jednotvárný. Abyste předešli nudě a stereotypu, snažte se mazlíčkovi domácnost obohatit. Když bude mít zábavu, nebude tolik zlobit. 

Kočičí strom

Základem je stabilní a pevné kočičí škrabadlo nebo kočičí strom. Ideální je, když jsou jeho součástí vyvýšené plochy a různé kukaně, které lákají k odpočinku. Kočky škrábou shora dolů, ze strany na stranu a do stran. Vyhněte se laciným škrabadlům a vyberte kousek, který nabízí všechny tři úhly pro škrábání. Naučte už malé kotě, že si má škrábat drápky na škrabadle, aby váš nábytek zůstal ušetřen.

Rozmanité vyvýšené plochy 

Kočky rády zkoumají své okolí z výšky. Vytvořte svému mazlíčkovi vyvýšená místa k odpočinku. Můžete mu udělat místo na policích, vyklidit horní část skříně, nebo mu vytvořit soustavu kočičích poliček. Místo toho, abyste na zeď v obývacím pokoji zavěsily obrazy, namontujte tam pevné, pro kočku lákavé police s různými přístupovými cestami (rampa, schůdky, opěrka pohovky). Na odpočinek se hodí i závěsný pelíšek na radiátor, který se stane oblíbeným místem vašeho čtyřnohého mazlíčka: pěkně v teple a nad zemí.

Pozorovací místa

Kočky také rády pozorují dění za oknem, takže uvítají pohodlné místo na parapetu, klidně tam můžete dát měkkou podložku. Pokud máte doma akvárium, kočka ho bude nadšené pozorovat. Akvárium je pro kočku jako televize. 

Krabice a hračky 

Kočku kromě různorodých hraček potěší i různé obyčejné věci. Například prázdná lepenková krabice, do které se může schovat. Můžete vyrobit i různé interaktivní hračky například z ruliček od toaletního papíru. Fantazii se meze nekladou. Hlavně dbejte na bezpečnost, aby kočka některou z částí nespolkla. Na internetu najdete spoustu nápadů na hračky, které můžete kočce vlastnoručně vyrobit (do vyhledávače stačí zadat heslo DIY Cat Toys). Hračky obměňujte a vždy po čase některé schovejte a zase je po čase vyndejte, aby kočce nezevšedněly. 

Kočičí tráva a šanta

Pěstujte kočce kočičí trávu nebo šáchor. To ji odradí od okusování pokojových rostlin, které mohou být jedovaté. A na balkóně můžete pěstovat šantu kočičí. 

Jedna navíc

Máte několik koček? Při nákupu hraček, pelíšků a kočičích toalet nezapomeňte na pravidlo: jeden pro každou kočku plus jeden navíc. Tím se zabrání stresu mezi zvířaty, kdo bude používat záchod, oblíbenou hračku nebo místo na spaní.

Čas na hraní

Každé ráno a večer si vyhraďte 5 až 10 minut na hraní s kočkou. Tahejte před ní po zemi udici s hračkou, házejte jí míčky nebo myš s šantou, aby měla na co skákat a lovit to. Některé kočky baví honit světýlko z laserového ukazovátka. Ranní hry můžete vynechat, pokud nemáte čas, ale večerní hrátky by měly být součástí vašeho každodenního rituálu. Tím, že se kočce budete večer věnovat, zvýšíte šance na nerušený spánek. Kočka vybije přebytečnou energii a bude spokojená.

Zdroj::


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

Dovolená se psem na chalupě

Trávíte víkendy a letní dovolené nejraději na chatě? Pak s sebou jistě berete i svého zvířecího mazlíčka. To je jedna z výhod tuzemské dovolené, nemusíte pro zvíře složitě shánět hlídání a cesta není tak dlouhá jako v případě výletu do zahraničí. Jak zajistit, aby si váš čtyřnohý kamarád pobyt dosyta užil?

Jestliže s vámi zvíře cestuje na chalupu pravidelně, jistě už máte celou logistiku v malíčku. Pokud ale máte nového mazlíčka a letos s ním cestujete poprvé, nenechejte nic náhodě a důkladně se připravte. Samozřejmostí je sbalit dostatek krmiva, na které je zvíře zvyklé. Nezapomeňte ani na pamlskymiskypelíšek, oblíbené hračky a samozřejmě i vodítko s obojkem nebo postrojem.

Pro kočku přibalte také kočičí toaletu a dostatek steliva. Myslete na bezpečnou cestu autem. Zvíře by mělo být připoutané bezpečnostním pásem, nebo být v přepravním boxu či v zavazadlovém prostoru auta, které je oddělené mříží. Cestujete-li veřejnou dopravou, kočka musí být umístěna v přepravce, miniaturní pes může být přepravován v cestovní tašce, u větších psů je nutný náhubek (měl by být prostorný, aby zvíře mohlo dýchat s vyplazeným jazykem a ochlazovat se).

Je-li cesta delší, přibalte si s sebou cestovní misku a vodu na občerstvení. Psi se velmi málo potí a ochlazují se pouze zrychleným dýcháním při vyplazení jazyka. To ale odvádí z těla tekutiny, a pokud nemá zvíře k dispozici dostatek vody k pití, rychle se dehydratuje.

Berete-li mazlíčka na chalupu poprvé, vezměte mu pelíšek a hračky z domova. Budou totiž načichlé pachem domova, což zvířeti pomůže cítit se v novém prostředí lépe. Až si zvíře na chalupě zvykne a „zabydlí“ se, můžete mu tam obstarat nový pelíšek, hračky, misky, čímž vám příště odpadnou položky z cestovního seznamu. 

Průzkum nového teritoria

Při první návštěvě chalupy je velmi důležité dát zvířeti dostatek času, aby se s novým prostředím sžilo. Po příjezdu vezměte psa na vodítko a celou chatu i její okolí si s ním obejděte, aby se s novým územím seznámil a očichal si ho. Psi mají v tomto ohledu výhodu, často se přizpůsobí rychle a za chvíli se tam chovají jako doma.

Máte-li kolem chaty oplocenou zahradu, kde bude pes trávit čas bez dozoru, zkontrolujte riziková místa, kudy by mohl utéci, a zabezpečte je. Neměly by tam být jedovaté rostliny, které by mohl pes pozřít a otrávit se. To představuje riziko zejména u štěňat a mladých psů, kteří mají tendence okusovat vše možné.

Pokud je chalupa neoplocená, nenechávejte psa venku pohybovat se o samotě. Mohl by pronásledovat zajíce, zachytit pach háravé feny od sousedů apod. V neznámém prostředí je větší riziko, že se ztratí. 

Kočičí ráj

Kočky, které jsou více vázané na své teritorium, obvykle potřebují k přizpůsobení se více času a je tak lepší je nechávat pouze uvnitř chalupy. Kočku můžete zkusit vzít na obhlídku zahrady v postroji na vodítku. Ale pouze v případě, že postroj a procházky na vodítku toleruje.

Kdo chce pro kočky opravdový ráj, může jim postavit kočičí voliéru. Jde o oplocený výběh ideálně těsně sousedící s chatou, odkud kočka nemůže utéct, ale má kontakt s venkovním prostředím, může pozorovat ptáky a cvrkot na zahradě. S chalupou může být volně propojena kočičími dvířky. Kočky si tak mohou užívat venkovního prostředí, odpočívat na čerstvém vzduchu a přitom se mohou kdykoliv ukrýt v interiéru. Kočičí voliéru můžete vybavit nejrůznějšími škrabadly, posedy a hračkami, s nimiž se kočka snadno zabaví. Vhodné je zřídit zde také zastíněnou část, kde se zvíře může chladit. 

Pozor na přehřátí

Dbát o to, aby se vám mazlíček v létě nepřehřál, je velmi důležité. Pes by měl mít vždy k dispozici dostatek čisté vody na pití a útočiště ve stínu. K přehřátí psů nejčastěji dochází při fyzické aktivitě za horka. V parných dnech proto na výlety raději choďte k ránu nebo večer, pokud jdete na výlet přes den, vybírejte trasy, kde se může pes zchladit (koupání v řece, smočení v lesní tůňce).

Je lepší zvolit cestu lesem, kde je stín, než po volných prostranstvích. Na sluníčku psa zbytečně nehoňte, aportovat míček může během koupání. Na zahradě psovi zajistěte dostatek vody i chladný koutek, kde může vysoké teploty přečkat. Určitě uvítá mělký bazének nebo větší lavor jako brouzdaliště. 

Lékárnička pro první pomoc

Není od věci zjistit, kde je od chalupy nejbližší veterinář a uložit si na něj kontakt do telefonu pro případ nějakých akutních zdravotních komplikací. Na chatu je vhodné pořídit si zvířecí lékárničku.

Podobně jako autolékárničku ji lze koupit již předem vybavenou. Chybět by v ní neměla obyčejná pinzeta třeba na vytahování trnů či střepů z tlapky, speciální pinzeta nebo pomůcka na odstraňování klíšťat, dezinfekce, roztok na výplach oka či rány, mast na kůži, peroxid vodíku, s jehož pomocí lze vyvolat zvracení v případě pozření něčeho nestravitelného, a další léky určené speciálně pro zvířata, třeba proti průjmu a zvracení. Dále různé druhy obvazů a náplastí, ochranný návlek na tlapku, zahnuté nůžky na obvazy, gumové rukavice. Nezapomínejte ani na antiparazitární přípravky, které vaše zvíře ochrání před klíšťaty a dalšími cizopasníky. 

Zdroj: krmeni.cz

Čtěte také: Se psem u moře


Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře

rezervace online

7 důvodů

Proč se nespoléhat na krevní obraz z analyzátoru

Analyzátor:

  1. je pouze doplňkem klinického vyšetření
  2. může zaměnit typy buněk
  3. nedokáže vyhodnotit krevní parazity
  4. nedokáže vyhodnotit a odlišit patologické změny v morfologii červených a bílých krvinek, stejně tak i krevních destiček
  5. nedokáže rozlišit shluky krevních destiček a velké krevní destičky, takže může dojít k jejich záměně
  6. nedokáže vyhodnotit mladé formy červených krvinek tzv. erytroblastů a může je záměnit s bílými krvinkami
  7. může vyhodnotit v některých případech falešně nižší hematokrit, a proto by měl být potvrzen mikrocentrifugačním hematokritem

Závěrem: specializovaný pracovník má krev analyzovat pomocí „sklíčka“ (barvený preparát Giemsa-Romanowski) pod mikroskopem Spočítat jednotlivé typy, jejich morfologii a popíše případné patologické změny krvinek, které mohou být v některých případech velkým pomocníkem při stanovení diagnózy.
Inspirovali nás VETdiagnósticos z Goias v Brazilii.