„Přišla k nám první fenka na krytí. Percifal se víc než na ni, díval na mě. Jako by se ptal, jestli vůbec smí něco dělat. Byla to strašná ostuda. On je multišampion a hlásí se nám fenky ze zahraničí. Poradíte, jak dál?“ dotaz na poradkyni chovu
V takovém případě se těžko radí. Zapomínáme na to, že krytí není jen fenka, ale že musí mít partnera a že od něj se čeká, že odvede práci. Nechce-li fenka psa, a může se to stát zvláště u temperamentních plemen, podržíme ji. Nechce-li pes fenku, těžko ho přinutíme, aby jí nakryl.
Potíže s krytím často mívají společenská plemena, ale zažila jsem podobné problémy i u německého krátkosrstého ohaře nebo dobrmana.
Krycí pes a sexuální výchova
Děti ve škole probírají sexuální výchovu. Nad něčím podobným bychom měli uvažovat i u našich psů. Velmi důležité je netlumit jejich přirozené chování. Ona je totiž velmi často vina víc na straně majitele než na vrozené poruše reprodukce u psa. Do určité míry to souvisí i s hodnocením exteriéru. Je velmi smutné, že se z výstavních kruhů vytrácí požadavek na pohlavní výraz psa nebo fenky.
Existují psi, kteří mají tak vyvinutý pohlavní pud, že budou chtít fenku vždy a všude a problémem nebude to, že špatně kryjí, ale naopak, že by chtěli krýt pořád. Trochu jiná může být situace u psů méně dominantní povahy, u psů, jejichž závislost na majiteli je až patologická a také u psů, jejichž majitelé (nejčastěji majitelky) preferují svůj lidský pohled nad psím chováním. To, co je z hlediska psa přirozené, jim připadá jako odpuzující a nevhodné a tedy i zakazované.
Co to je imprinting?
Pokud si pořizujeme psa samce a máme plány jej v budoucnu využívat v chovu, měli bychom tomu trochu přizpůsobit jeho výchovu. Prvním důležitým faktorem je období rané socializace, ve kterém příští krycí pes hledá svoje místo v živočišné říši i v rodině. Jedná se o období cca od 5 do 12 týdnů věku a literatura hovoří o jedné z jeho částí nazývané vtiskávání neboli sexuální imprinting. Štěně se v této době seznamuje se svým druhem a tedy i s tím, jak by měl v budoucnu vypadat jeho sexuální partner.
První vzor získává od matky. Příroda je ale natolik moudrá, že se vyhýbá tomu, aby partner nebo partnerka byli s matkou identičtí. Pravděpodobně se jedná o jakési přírodní opatření zamezující příbuzenské plemenitbě. Právě tady můžeme asi hledat příčinu, proč některá fenka odmítá psa stejného plemene, ale s náruživostí se nabízí tomu nejošklivějšímu voříškovi z okolí.
Vtiskávání pokračuje i po té, co štěně opustí matku a sourozence. Je pochopitelné, že se majitelé bojí pustit svoje vymodlené štěně do kontaktu s cizími psy. Měli bychom ale našim budoucím psům společnost jedinců jejich druhu umožnit. Očkovaný, zdravý a ke štěněti se slušně chovající pes nebo fenka se určitě někde najde.
Netlumte přirozené chování svých psů!
Štěně samec začíná poměrně brzy, někdy již okolo tří měsíců věku, projevovat sexuální zájmy. Patří mezi ně očichávání a obtěžování fen, ověřování míst, kde se vymočily, a leckdy i snaha krýt čtyřnohé kamarády a to bez ohledu na pohlaví. Majitelům takové chování připadá nevhodné, psa okřikují a leckdy i trestají. Takový poslušný pejsek si brzy uvědomí, co se jeho majitelce nelíbí a zdánlivě nevhodnému chování se vyhýbá.
Když pes poprvé zvedne nožičku a potřebu vykonává jako dospělý samec, majitelé se nad tím velmi radují. Problém nastává tam, kde pes zvedá nožičku na místech, kde si to nepřejeme. Je samozřejmé, že by to neměl dělat v bytě. Musíme si ale uvědomit, že ono zanechávání kapek na různých místech je projevem samce, který si značkuje svoje teritorium a podle toho vymezovat prostor, v kterém mu to dovolíme. Počítat musíme i s tím, že až mu jednou přijde první nevěsta, bude zvedání nožičky patřit k projevům dvoření a že bychom se s ním měli smířit i na místě, kde se to normálně nesmí.
Výhodu mají psi, kteří se ke krytí dostanou v mladém věku. Nic není tak smutné, jako když má někdo opečovávaného vymydleného psa, s kterým absolvuje řadu výstav, získá množství titulů a pak mu v pěti letech přivedou první fenku. Pokud se ještě jedná o psa, který byl za svoje sexuální projevy trestán, je šance na normální krytí velmi malá. Chceme na psovi něco, co jsme mu zakazovali.
Při krytí by se měly dodržovat některé zásady
- Vždy by měla jet fenka za psem, nikoliv pes za fenou. Krycí pes by měl být v prostředí, kde je zvyklý a tedy i sebevědomý. Krytí na výstavách není z hlediska psů příliš etické
- Okolo krytí by měl být klid. Udělat si výlet s dětmi a tchýní a pak nahlas komentovat, že to tomu psovi trvá a proč ji olizuje oči, proč naskakuje z boku a zesměšňovat psa i jeho majitele. Takový přístup příjemnou atmosféru okolo krytí nevytvoří a všichni asi dobře víme, jak se naše nálady na psa přenášejí
- Na krytí by mělo být dostatek času. Zlobit se, že nám za půl hodiny začíná fotbal a ke krytí ještě nedošlo a čekat, že to pes zvládne za 10 minut není rozumné
- Je vhodné psovi vytvořit stabilní prostředí. Bude-li vědět, že ta modrá deka je tady kvůli tomu, aby mu při krytí neklouzaly tlapky, leckdy bude stačit, když deku uvidí a bude celý nažhavený
- Pes by před krytím neměl být příliš nažraný, naopak by měl mít k dispozici vodu
- Majitelé chovných psů – začátečníci si často zvou na pomoc zkušenější kolegy. Určitě nedělají chybu. Měli by ale hodně zvažovat, koho pozvou. Necitelná manipulace psa spíše odradí, než mu pomůže a takový „znásilněný pes“ už nemusí nikdy krýt.
Pomůže inseminace?
Někteří chovatelé si v tomto okamžiku říkají, že když pes nekryje, o nic nejde, přece je možné udělat inseminaci. Když pes nemá o fenku zájem, nemusí být odběr ejakulátu snadný a také hrozí necitlivá manipulace, která psa odradí. Na druhou stranu platí, že pes, který je často odebíraný, nemusí mít chuť k normálnímu krytí. Je pro něj přece jen namáhavější. Kdo by se honil za nerudnou fenkou, když to jde jinak a snáz.
Inseminace je momentálně módní záležitost a vzhledem k nemožnosti jezdit na krytí do sousedních států leckdy i nutnost. Předpisy FCI i ČMKU obsahují ustanovení říkající, že je inseminace u psů, kteří se ještě v reprodukci přirozeně neprosadili, zakázaná. Je samozřejmě možné povolit výjimku. Počítat je třeba s tím, že ustanovení není samoúčelné a že schopnost krýt a nechat se nakrýt patří mezi základní chovatelské požadavky. Problémy v této oblasti mohou být získané, ale také vrozené a bohužel značně dědičné. Někdy majitelé psů žadoní, aby jim poradce chovu alespoň jednou nějakou fenku poslal. At´pes pozná, co to je a jednou si užije. Praktická zkušenost ale učí, že pes svojí přirozené činnosti rychle přijde na chuť a s tím, že by to mělo být jen jednou, se nechce smířit. Začne hledat háravé fenky, když je nějaká na blízku bude po ní hlasitě toužit, což není v činžáku zrovna příjemné, bude značkovat své okolí a leckterý se bude i víc prát. Krytí by si měl majitel psa vždy rozmyslet.
Čtěte také: Určení dne krytí feny
