„Chtěla jsem si koupit štěně west highland white teriéra. Chovatelka mně radila, jak je mám krmit a doporučovala maso. Sama maso nejím a dávat je malému štěněti mně přišlo hnusné. Štěně jsem si nevzala. Dáte mně kontakt na chovatele, který krmí svá štěňata vegetariánskou stravou?“dotaz na poradce chovu.
Snaha krmit psy vegetariánskou stravou není ojedinělá a možná tedy stojí za připomenutí, jak to doopravdy je. Obecně je možné dělit zvířata podle typu přijímané potravy na masožravce (carnivora), všežravce (omnivora) a býložravce (herbivora). Psi a kočky jsou jednoznačně řazeni do první skupiny a to, že v současné době žijí ve společnosti lidí a jsou schopní přijímat i jinou doplňkovou stravu než maso, na tom nic nemění.
Velmi důležitá je skutečnost, že typu výživy odpovídá utváření zažívacího traktu, který je u masožravců uzpůsoben k trávení bílkovin živočišného původu a jen částečně k trávení rostlinného materiálu. Rozdíl mezi býložravci a masožravci např. spočívá v délce střeva a schopnosti využívat bílkoviny rostlinného a živočišného původu.
Lze psa převést na vegetariánskou stravu? Německý ohař krátkosrstý, foto Jan Tichý
Jen pro ilustraci . William O´Reece ve své Fyziologii domácích zvířat uvádí poměr délky těla k délce střev u psa 1:6, u kočky 1:4, u prasete 1:14 a u menších přežvýkavců (koza, ovce) 1:27. Králík, který by se dal velikostně srovnat s malým plemenem psů, se může chlubit poměrem 1:10, tedy střevem 10x delším, než je jeho tělo.
Ve hře je i slepé střevo. Vše opět nejlépe vysvětlí praktický příklad. Kůň, jako klasický býložravec má velmi objemné slepé střevo, v kterém probíhá mikrobiální fermentace, která umožní trávení velkého množství rostlinného materiálu. Pes naopak slepé střevo nemá nebo je má málo vyvinuté. Pokud potřebuje trávit rostlinnou potravu, děje se tak v tlustém střevě a podstatné je i to, že pak velká část živin odchází s trusem
Základní složkou potravy psa i kočky jsou bílkoviny. Ty mohou být získávány jak z živočišných tak i rostlinných zdrojů, ale každá z nich je rozdílně trávena. Živočišné bílkoviny je pes schopný ztrávit cca z 90-95%, rostlinné jen cca z 60-80%.
Rozdíl není jen ve schopnosti trávení, ale i ve složení bílkovin. Zvláště důležité jsou tak zvané nepostradatelné aminokyseliny, které si organizmus nedokáže sám vytvořit (esenciální aminokyseliny). V rostlinné potravě jsou obsaženy v minimálním nedostačujícím množství nebo v ní nejsou vůbec.
Z hlediska výživy psů a koček jsou také velmi důležité tuky. Tvoří zásobárnu energie a mají velký význam při vstřebávání vitamínů A, D, K a E. Ideální jsou v případě masožravců tuky živočišného původu.
Maďarský ohař krátkosrstý, border teriér, foto Jan Tichý
Pravdou je, že potraviny rostlinného původu bývají u psů pravidelnou součástí krmné dávky. Jejich poměr k potravinám živočišného původu ale musí být vyvážený. Skladba krmné dávky se samozřejmě mění v závislosti na věku, pracovní zátěži a zdraví zvířete. Chybění základních složek potravy vadí v každém věku. U štěňat znamená omezení potřebného stavebního materiálu pro růst, u dospělých zvířat může být narušena obměna organizmu. U vyšších věkových kategorií mimo problémů s obměnou nastupují i zdravotní potíže s trávením, protože starý organismu se s nároky na trávení bílkovin rostlinného původu obtížněji vyrovnává.
Teď může někdo namítat, že se život psa i přístup k jeho výživě za posledních 100 let změnil a že pes už dávno není tím tvorem, který si svoji potravu musí ulovit. Je to samozřejmě pravda. Naši psi loví maximálně u ledničky nebo u stolu svého pána. Přístup k výživě se opravdu trochu změnil. Co se ale nezměnilo, je genotyp našich čtyřnohých přátel a to zvláště ve stavbě těla a jeho fyziologických funkcích.
Proti dřívějším chovatelům máme výhodu v tom, že můžeme, ale nemusíme nad složením krmné dávky přemýšlet. K dispozici jsou jak tradiční suroviny, tak celá řada komerčních výrobků ve formě granulí a konzerv. Pokud mezi nimi vybíráme, měli bychom sáhnout po tom, co odpovídá požadavkům psího organizmu.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
„Vy si myslíte, že s ní mám chodit ven? To tedy ne. Chovatelka nám řekla, že dokud jí nebude šest měsíců a nebude očkovaná proti vzteklině, může se chodit větrat jen na balkón.“ z veterinární ordinace
Raná socializace- důležité období v životě štěněte
Stejně jako u výchovy dětí si i v případě psů začátečníci často myslí, že nepotřebují o chování psa nic vědět, a že jeho výchova přece není problém. Často jsou také přesvědčeni, že pes má na případné zlozvyky právo a mimo to je přece při nich tak roztomilý! Krásně štěká, je přece pes, a kdyby byl operní pěvkyně, zpíval by. Na tom záhonu před panelákem se výborně a rychle vyvenčí a kytičkám přece neublíží, jen je zalívá a hnojí. A že si vybral k venčení dětské hřiště? Buďme rádi. Imunologové přeci říkají, že přílišná čistota dětem škodí.
Mají-li se majitelé psů vyhnout problémům s ostatními lidmi, musí svého psa přece jen trochu vychovávat a platí to nejen pro plemena velká, ale i pro ta nejmenší. Počítat je třeba s tím, že jeden problematický majitel s nevychovaným psem vrhá negativní pohled i na ostatní pískaře a jejich čtyřnohé kamarády.
O tom, jaký pes bude, tedy jaké bude jeho chování, rozhodují dva důležité faktory. Tím prvním je dědictví po rodičích a tím druhým oblast, do které spadají získané informace, výchova a případný výcvik. Do uvedeného „dědictví“ patří např. zaměření plemene (pastevecké, lovecké, společenské), patří sem i individuální vlohy, které svým potomkům předávají chovní psi a chovné feny. O tom, jakým způsobem a zda vůbec se zděděné vlohy projeví, velmi rozhoduje prostředí, v kterém pes žije a také to, kolik informací a zkušeností může získat.
Irský soft coated wheaten terier. Foto Jan Tichý
Život psa by se dal rozdělit na celou řadu období od novorozeneckého, přes dospívání, dospělost až po období seniorské. Velmi důležitou částí psího života je období tak zvané rané socializace. Probíhá zhruba od 5-12 týdne věku, tedy z části u chovatele a z části u nového majitele a je časem, v kterém pes získává základní informace. To, co se promešká v tomto časovém úseku, se velmi těžko a někdy dokonce vůbec nedá nahradit. V období rané socializace se pes učí:
a) postavení ve smečce
Pes je zvíře, pro které je základním sociálním útvarem smečka. Schéma hierarchie smečky nebo srozumitelně řečeno postavení jejích členů bývá popisováno písmeny řecké abecedy. Vůdcem je osobnost „alfa“. Tu by měli všichni členové smečky poslouchat. Ona za to uznává jejich potřeby a tam, kde je to třeba, je chrání. Pes se s hierarchií smečky setkává celý život a dalo by se říci, že se také celý život snaží v ní vybojovat co nejvyšší postavení.
Jeho první smečkou jsou matka a sourozenci. Vůdcem smečky je samozřejmě matka. Štěně se jí učí poslouchat, učí se uznávat její autoritu a začíná si uvědomovat, že toho, kdo nerespektuje rozhodnutí vůdce smečky, čeká trest. Právě v tomto okamžiku se začínají stavět základy budoucí poslušnosti či neposlušnosti psa a chybuje chovatel, který matce do výchovy zasahuje.
Přechod štěněte od chovatele k majiteli je velmi náročným obdobím z mnoha pohledů. Mimo jiné si štěně hledá své místo v nové smečce, kterou tvoří nový majitel a jeho rodina. Pes je ve své podstatě zvíře, kterému podřízenost příliš nevadí nebo spíše mu vyhovuje. Přesto se většina štěňat i dospělých psů snaží dostat v hierarchii smečky co nejvýše.
Řadu lidí baví sledovat, jak se malé štěně prosazuje. Pokud ale nezasáhnou a nedají štěněti jasně najevo, kdo je pán a kdo pes, budou mít v budoucnu potíže. Vrčení malého štěněte, které nás vyhání z oblíbeného křesla nebo od misky se žrádlem je směšné. Pokud ale nezasáhneme, může se stát, že nás v dospělosti pes do zmíněného křesla vůbec nepustí a že pokouše každého, kdo se k jeho žrádlu jen vzdáleně přiblíží.
b) schopnost ovládnout kousnutí
Štěně má snahu kousat do všeho, co vidí. Musí si uvědomit, že hrát si, neznamená ubližovat. Učí ho tomu již fena matka, která dokáže dát rychle a jasně najevo, když se štěně zakousne víc, než jí vyhovuje. Pokračovat v její výchově by měl majitel štěněte. Občas je možné potkat členy rodiny s podrápanýma rukama, nohama a někdy i obličejem. S úsměvem říkají: „To víte, my máme malé štěně! „ Určitě se nemají čím chlubit a nebezpečí, že ze štěněte vyroste nepříjemný a obtížně zvladatelný pes, je velké.
c) získávání informací
Má-li ze štěněte vyrůst vyrovnaný pes, potřebuje v období rané socializace získat co nejvíce informací. Potřebuje se dostat do kontaktu s různým prostředím, s jinými psy, s jinými zvířaty a s rozličnými dopravními prostředky. Rozumný majitel bere malé štěně ven, přivyká ho na auto, seznamuje ho s domácími zvířaty a jde-li to, i s ostatními psy. Seznamuje psa s dětmi a na škodu není ani návštěva tak zátěžového prostředí, jako je restaurace.
Jack Russell terier, novofundlandský pes. Foto Jan Tichý
Vše je ale třeba přizpůsobit možnostem psa. Seznámení s lidskou omladinou určitě neznamená, že si děti se psem mohou dělat, co chtějí. Špatná zkušenost v tomto období může znamenat v dospělosti agresivitu vůči dětem.
Velmi důležitý je způsob, jakým člověk reaguje na okolí a na chování psa. Asi se každé malé štěně lekne, když před ním např. spadne popelnice. Pokud člověk psa klidně pochválí a jinak se tváří, že se přece nic nestalo a že padající popelnice a rámus, který působí je běžná záležitost, bude to normální štěně brát stejně. Pokud se majitel vyděsí, začne psa litovat a hladit a z hlasu je mu znát strach, co že to se štěnětem udělá, je základ pro budoucí nedůvěřivé až bázlivé reakce položen.
Štěně potřebuje informace a potřebuje si také leccos ozkoušet. Příležitost mu k tomu mohou poskytnout různé hračky. Tím nejsou myšleny leckdy dost finančně náročné, ale snadno rozkousatelné a tedy z pohledu štěněte nebezpečné míčky, kosti nebo zvířátka. Hračka by měla být bezpečná, měla by být tak velká, aby ji štěně eventuálně uneslo a měla by poskytovat možnost ověřit si ostrost zubů.
Majitelé psů si většinou uvědomují, jak jsou informace získané v období rané socializace pro jejich psa důležité. Hledají ale odpověď na otázku, zda ukazovat svět štěněti, které ještě za sebou nemá všechna potřebná očkování. Řešení není určitě jednoduché. V době, kdy je štěně schopné si vytvořit dostatečnou imunitu, období rané socializace končí. Nezbývá nic jiného, než hledat kompromisní řešení. Štěněti informace poskytnout, ale hledat na to prostředí, kde je riziko kontaktu s nemocným psem vyloučeno.
d) schopnost komunikace
V období rané socializace se štěně učí komunikovat se svým okolím. Takové dorozumívání se může odehrávat v mnoha rovinách např. opět ve vztahu k matce feně, sourozencům a případně dalším psům. Do této oblasti ale patří i komunikace s člověkem. Pes si zvyká na lidský hlas a význam rozdílné intonace, zvyká si i na lidský dotyk. Ten může být příjemný – pohlazení, poplácání, méně příjemný – kontrola zubů, očí, uší a také nepříjemný – mírný trest, nepříjemná manipulace. Vše má z hlediska budoucího chování psa velký význam. Pokud si pes v období rané socializace uvědomí rozdíl mezi pochvalou a výrazem nespokojenosti, je šance že z našeho okolí zmizí majitelé nešťastně pokřikující na nereagujícího psa.
Jsou lidé, kteří si myslí, že není nutné se psovi ve věku pod čtyři měsíce příliš věnovat. Na klasický výcvik je ještě brzy a zaobírat se potřebami a zájmy malého štěněte je z jejich pohledu ztráta času. Je ale třeba si uvědomit, že přemýšlet je třeba nejen nad výcvikem, ale i nad výchovou. Obecně by se dalo říci, že výchova jsou základy slušného chování a výcvik příprava na specifický výkon postavený na vlohách psa a potřebách jeho majitele. Důležité při tom je, že správná základní výchova je velkou výhodou při náročnějším výcviku.
Často slyšíme, že kříženci jsou inteligentnější než psi s průkazem původu. Leckomu možná uniká, že kříženci nebývají příliš opečovávaní a že informace o tom, co život obnáší, získávají od miminkovského věku. Psi s průkazem původu a to zvláště v případě, že byli pořízeni za slušnou finanční částku, jsou často chráněni tak, že jim následně chybí potřebné kontakty a informace.
Připomenout je asi třeba, že část období rané socializace prožívá štěně ještě u chovatele. To, jaké impulsy se snaží chovatel štěňatům zajistit, je jednou z velmi důležitých informací. Zájemce o štěně by se měl zajímat o to, zda štěňata mají možnost výběhu nebo jsou zavřená v nějaké kleci, zda mají k dispozici hračky, zda je s nimi matka v kontaktu a může je vychovávat.
Dnešní majitelé psů mají velkou výhodu v tom, že existuje celá řada „školiček“ pro psy, v kterých je právě na ranou socializaci při zachování dostatečné ochrany štěněte dáván velký důraz. Ten, kdo si sám neví rady, určitě neudělá chybu, když se do některé školičky přihlásí.
V průběhu května vyděsila majitele a chovatele brachycefalických (krátkolebých) plemen informace z Nizozemí. Na základě znění jejich zákonů byl vysloven zákaz zápisu do plemenné knihy a tedy i chovu psů s průkazem původu plemen opičí pinč, boston teriér, anglický buldog, francouzský buldoček, belgický a bruselský grifonek, brabantík, japan chin, King Charles španěl, mops, pekingský palácový psík a shi-tzu.
Důvodem jsou zdravotní potíže a to zvláště potíže s dýcháním způsobené nefyziologickým utvářením horních dýchacích cest od zúžení nozder až po příliš dlouhé měkké patro. Asi je třeba přiznat, že se takové problémy v chovu některých plemen opravdu vyskytují. Otázky zní: „Co s tím? A je zákaz chovu tím nejlepším řešením?“
Na druhou otázku je určitě odpověď jednoduchá. Všechna uvedená plemena mají dlouhou historii a hlavně velkou oblibu ve většině států. Pravdou ale je, že přehnané exteriérové znaky, mezi které patří i příliš krátká čenichová partie, jsou naprosto nežádoucí. Nejde o to, jak pes vypadá, ale o to, jak spokojený je jeho život. Chrochtající jedinec možná někomu připadá roztomilý, psa samotného ale určitě netěší, že jsou situace, kdy nemůže dýchat.
Krásný a zdravý belgický grifonek, vpravo americký kokršpaněl – tak mají vypadat prostorné nozdry. Foto Jan Tichý
V případě chovu psů s průkazem původu lze udělat opatření a nezařazovat psy s viditelnými problémy do chovu. V tomto směru jsou školeni rozhodčí a řada z nich slušnou známku psovi s dýchacími problémy nedá. Kontroly probíhají i na případných bonitacích.
Své k tomu řeklo také FCI. Na webu www.fci.be je zveřejněn dopis prezidenta FCI dr. Tamáse Jakkela. Ptá se v něm na názor členských subjektů a slibuje, že odborné komise FCI vypracují postup, jak v rámci chovu výskyt negativních znaků a jejich dědičnost kontrolovat a jak s tím v chovu pracovat. Srozumitelně řečeno jaká opatření bude FCI a jemu podřízené státy uplatňovat, aby se výskyt zatížených psů minimalizoval nebo úplně odstranil.
Přiznat si je třeba, že to je „běh na dlouhou trať,“ ale běh důležitý a nezbytný. Bylo by škoda, zlikvidovat chov plemen s výbornými povahovými vlastnostmi a také plemen, která se chovají sto a více let. Otázkou je, jak postihnout chov psů bez průkazu původu. Ono se bohužel často stane, že pes nebo fenka nejsou pro zdravotní či povahové vady zařazeni do chovu a jejich majitelé pak nabízejí tak zvaná čistokrevná štěňata ale bez průkazu původu. Nabyvatelům svých odchovů určitě nepřiznají, proč tomu tak je.
Sledujete současné dění v kynologii? Jaký je váš názor? Napište nám do komentářů.
Na zdraví psů je stále více zaměřována pozornost chovatelů a majitelů jednotlivých plemen a také kynologických organizací od klubů přes Českomoravskou kynologickou unii až po FCI. Psy trápí běžná onemocnění, trápí je ale i choroby, které zdědili po rodičích, tedy choroby dědičně podmíněné.
Název tohoto povídání není úplně přesný. Správně by měl znít „Otazníky kolem prokázání dědičně podmíněných chorob.“
Celá řada klubů
zařazuje do podmínek pro zařazení do chovu požadavek na
vyšetření zaměřená na uvedený typ problémů. Někoho to těší,
někomu to vadí a možná tedy stojí za to něco
osvětlit a upozornit na některé problémy, s kterými je
třeba počítat.
Vyšetření zaměřená na průkaz dědičně podmíněných onemocnění se dělí do dvou kategorií. V první jsou zahrnuta genetická vyšetření, při kterých se ze vzorku krve, stěru ze sliznice mordy nebo ze srsti stanoví, jak je z pohledu určité choroby pes založen. V druhém případě se jedná o vyšetření, při kterém se hledají příznaky daného onemoc-nění nebo přesněji zda se jedná o psa, u kterého se choroba projevila. V odborné terminologii se pak používá označení klinické vyšetření.
Řekne-li se dědičně podmíněná choroba znamená to, že si potomek vlohu pro ni přinesl od obou rodičů. Slovo obou je velmi důležité, protože jen minimum takových chorob má nějakou specifickou dědičnost např. vázanou na pohlaví a jen minimum má dědičnost dominatní, tedy takovou, že stačí vloha od jednoho rodiče a choroba se projeví.
U většiny dědičně
podmíněných chorob je tak zvaná recesivní somatická dědičnost
a nesmyslné z tohoto pohledu bývá
např. tvrzení, že „to zdědil po otci, moje fena nic
takového nedává.“ Z hlediska genetického založení ve
vztahu k určitému dědičně podmíněnému onemocnění
rozeznáváme zhruba tři kategorie psů a fen:
Foto Jan Tichý: cairn terier, chodský pes, stafordšírský bulteriér
1) jedinec je zdravý
klinicky i geneticky. Nemoc se u něj neprojeví a vlohu pro ni
nemůže předat potomstvu. Výsledek genetického vyšetření je
uváděn např. jako clear
(čistý) nebo 0/0.
2) jedinec je
klinicky zdravý, ale pro dané onemocnění má v sobě vlohu,
kterou může předat potomstvu. Takový jedinec bývá označován
jako přenašeč – carrier, a tak zní i výsledek genetického
vyšetření. Přenašeče nelze odhalit
klinickým vyšetřením. Neřekne nám to tedy veterinář
při běžné ani podrobné prohlídce psa,
ale chceme-li něco vědět, musíme poslat
vzorky do specializované laboratoře
3) jedinec je nemocný nebo v průběhu života s největší pravděpodobností onemocní. Výsledek genetického vyšetření zní affected. Takový jedinec vždy vlohu pro onemocnění předává svým potomkům .
Připomenout
je asi třeba že to, že to, že je náš pes nebo fenka schopen
předat vlohu pro onemocnění zjistíme nejen genetickým
vyšetřením. Může nám to ukázat i nepříjemná situace, kdy se
po něm či po ní ukáže nemocný jedinec. Stále ale platí, že
až na malé výjimky tuto vlohu získává potomek od obou rodičů.
Z chovatelského
hlediska jsou psi z první kategorie pro chov ideální. S druhou
kategorií by se mělo nějakým způsobem pracovat. Nabízejí se
dvě možnosti. Lze přenašeče z chovu úplně vylučovat nebo je
možné stanovit pravidlo říkající, že přenašeč může být
dáván do páru pouze s jedincem klinicky
i geneticky zdravým.
Třetí kategorie by
měla být z chovu vyřazena. Problém
nastává tam, kde na dané onemocnění nejsou k dispozici genetická
vyšetření. To se vztahuje např. na celou řadu očních vad, na
epilepsii nebo na cramp border teriérů. U těchto onemocnění
nepoznáme, zda je pes klinicky i geneticky zdravý nebo zda se jedná
o přenašeče.
Do doby, než se
případné onemocnění projeví, nepoznáme ani, že je pes
geneticky a následně i klinicky nemocný. Typickým příkladem je
např. vyšetření na dědičně podmíněné oční vady, které
bývají uváděny pod zkratkou DOV. V jejich případě se může
stát, že např. pes působí v chovu a když je mu pět let,
choroba se projeví. Přitom se může jednat o psa, který klinické
vyšetření očním specialistou absolvoval před zařazením do
chovu s výsledkem – negativní (zdravý).
Tolik několik vysvětelní úvodem. Omlouvám se vzdělaným genetikům. Problematika dědičnosti je samozřejmě daleko složitější a vysvětlování všech způsobů dědičnosti by se asi do krátkého článku nevešlo.
Dědičně podmíněné choroby postihují hodně plemen. U některých plemen a některých onemocnění jsou vyšetření povinná, v jiných ne a majitelé psů a fen se pak ptají: „Proč je požadováno tak málo nebo naopak tak moc?“
Povinné
vyšetřování je věc velmi
líbivá. Hrajeme si ale „na písečku a v peněžence“
chovatelů a je třeba rozhodnout, zda jde o potřebné opatření
nebo o populistickou čárku. Než se k
něčemu takovému přistoupí, měla by být k dispozici celá řada
údajů a dána jasná pravidla.
Mělo
by se udělat vyšetření co největší části populace plemene,
zatím bez restriktivních opatření, abychom věděli, u kolika
psů se dané onemocnění vyskytuje a jak moc je závažné
z hlediska života a využití psů. Na základě výsledků
lze korektně rozhodnout, zda se opravdu jedná o problém,
který je třeba plošně řešit nebo o
záležitost preventivního charakteru typu „onemocnění by se
mohlo ukázat, vyšetření mu předchází.“ Je prostě něco
jiného, je-li postiženo 15-20% populace nebo se řídit tím, že
to někde v zahraničí dělají nebo že je nemoc u daného
plemene popisována.
Měli bychom
vědět, zda existuje či neexistuje genetické vyšetření a pokud
ano, zda jej provádí laboratoř, jejíž výsledky jsou obecně
uznávány. V případě, že neexistuje pro dané
onemocnění genetické vyšetření a problém lze prokázat
vyšetřením klinickým, je třeba určit, kdo je bude provádět a
zda je třeba je v pravidelných odstupech opakovat (DOV) nebo zda
stačí jedno vyšetření (dysplazie kyčelního kloubu, luxace
pately). V případě vyšetření je tady
situace trochu jednodušší. Komora veterinárních lékařů
má na svých stránkách seznam specialistů, jejichž verdikt
lze uznávat.
Měli bychom
rozhodnout, kdo je oprávěný vzorky na
vyšetření odebírat. Zatím to často
dělají majitelé psů sami. Nechci podezřívat někoho z podvodů,
ale jak znám českou vynalézavost, občas
to funguje tak, že se opakovaně nabírá jedinec, o kterém se ví,
že je geneticky i klinicky zdravý a jeho
výsledky se pak udávají u jmen psů, které v lepším
případě nikdo nevyšetřoval, v horším se jedná o
přenašeče (carrier) nebo psy nemocné (affected). Ideální je,
když vzorky odebírá veterinární lékař, který zároveň
potvrzuje i identitu psa.
Dalším
důležitým faktorem je velikost chovné základny plemene. Mohlo
by se totiž stát, že jedno dobrým úmyslem vedené nařízení
natolik zmenší chovnou základnu, že se nevyhneme příbuzenské
plemenitbě. České přísloví výstižně
hovoří o vylití miminka se špinavou vodou z vaničky.
Důvodem toho zúžení nemusí být promoření plemene chorobou,
ale prostá neochota majitelů psů je provádět.
Výše uvedené faktory jsou důvodem, proč je důležité zvažovat, co je opravdu nutné a co ne.
V Labvetu provádíme odběry na genetická vyšetření a odesíláme vzorky na vyšetření podle požadavků majitelů.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
Rodina
se shodla na tom, že si pořídí psa, rozhodli se, zda chtějí psa
nebo fenku a volba padla na určité plemeno. Ještě musí zvážit,
zda sáhnou po psovi s průkazem původu či po tak zvaném
„čistokrevném, ale bez rodokmenu.“
V druhém případě je třeba odpovědět na otázku, proč ten „čistokrevný pes, ale bez rodokmenu,“ průkaz původu nemá? Je-li to proto, že se chovatel nechce zabývat administrativními náležitostmi chovu, lze to pochopit.
Od koho si koupíme příštího člena rodiny?
Velmi
často se ale za problémem skrývá povahová nebo zdravotní vada,
která neumožňuje psovi nebo fence aby potomstvo s průkazem
původu měli. Často uváděné důvody jako „je šestý ve vrhu a
rodokmen mít nemůže“ nebo „oni se v chovatelském klubu
bojí konkurence“ atd. jsou nesmysl. Zavání podezřením, že se
jedná o množitele. A štěně z množírny bývá problémem
pro štěně samotné a také psychickou a finanční zátěží pro
jeho majitele.
Velmi se také mýlí ten, kdo předpokládá, že takové štěně bude levnější. Opak často bývá pravdou. Pořízení tak zvaného čistokrevného psa, ale bez rodokmenu, je vždy třeba zvážit .
Foto Jan Tichý: pomeranian, malý hrubosrstý vendeéský basset, norwich teriér
Zájemci o štěně často nevědí, kde zjistit, kdo právě to naše vyvolené plemeno chová a kde jsou štěňata k mání. Zájemce o psa může navštívit výstavu psů, svod, zkoušky nebo bonitaci a vybírat chovatele podle toho, co vidí nebo co si najde v příslušném katalogu. Může také oslovit chovatelský klub, který plemeno zastřešuje a hledat informace tak řečeno „u zdroje”.
Hodně lidí hledá v inzerátech. Jedná-li se o odborný tisk nebo informace na webu chovatelského klubu, není to špatný postup. Ostatním inzerátům je lepší se vyhnout. Dokonce o tom hovoří na svém webu Státní veterinární správa (www.svscr.cz). V rubrice „koupě zvířete najdete celou řadu výborných rad a doporučení, čemu se vyhnout.
Zájemci o štěňata se velmi často ptají: „Jak poznám solidního chovatele?” Tato otázka je často kladena nejen u nás, ale i v zahraničí a v následujícím textu jsou uvedeny nejčastější odpovědi.
Znaky charakterizující dobrý chov:
chovatelská stanice se specializuje na jediné plemeno nebo skupinu plemen
chov je tak malý, že všichni psi mají neustálý úzký kontakt s rodinou nebo u většího chovu je zabezpečený kontakt s lidmi různých věkových kategorií. Odborně se tomu říká „socializace psa“.
psi mají v místě svého ubytování dostatek místa, porodní bedna, psi i celý pozemek jsou čisté a bez nepřiměřeného zápachu
matka štěňat je přítomná, o krycím psovi jsou k dispozici informace, např. fotografie se jménem a adresou majitele
štěňata jsou čilá, zvědavá a důvěřivá, chovná fena nereaguje na návštěvu vzrušeně ani agresivně. Vůči osobě chovatele projevují štěňata důvěru a dobře patrnou příchylnost.
štěňata nereagují na hlasité zvuky a rychlé pohyby úlekem. Se štěňaty si chvilku hrajte, abyste mohli posoudit jejich reakce.
chovatelská stanice neprovádí žádnou agresivní reklamu a nepokouší se vnutit zájemci štěně formulacemi typu „špičková chovatelská stanice,” „prvotřídní chov“ atd. Dobré zboží se přece chválí samo.
u plemen, kde se vyskytují dědičně podmíněné choroby má chovatel k dispozici nálezy z vyšetření např. dysplazie kyčelního kloubu obou rodičů, PRA atd
k dispozici jsou všechny podklady o chovných zvířatech a to v originálech nebo kopiích (průkazy původu rodičů, doklady o eventuálních oceněních a zkouškách z výkonu, pokud nejsou tyto výsledky uvedeny v průkazech původu, kopie krycího listu, očkovací průkazy štěňat atd)
chovatel si udělá čas, aby odpověděl na otázky, vyhne se při tom chovatelské latině. Nepokouší se zájemci vnutit štěně a vyhne se také cenovým srovnáním s konkurencí.
chovatel se informuje o budoucích podmínkách držení štěněte
štěňata působí čilým a zdravým dojmem, jsou stará 50 dní a více a v době odběru jsou opatřena mikročipem. K dispozici je očkovací průkaz nebo pet pas a v něm uvedené informace o očkování a odčervení
chovatel uvede na přímou otázku rovnou bez podmínek a vytáček požadovanou cenu za štěně
chovatel dává se štěnětem písemné pokyny týkající se péče o něj a eventuálně smlouvu, v které jsou uvedeny základní informace
průkaz původ nemusí být v době odběru štěněte ještě k dispozici, přece jen trvá chvíli, než se průkazy původu vystaví.
Foto Labvet: kokršpaněl, dlouhosrstá kolie, anglický setr
Faktory,
jež naznačují pochybné okolnosti:
chovatelská
stanice se rovná továrně na psy a je základem existence
chovatele
štěňata
vyrůstají bez stálého kontaktu s lidmi a jsou “nacpaní”
po několika do malých kotců nebo jsou patrné jiné známky toho,
že nejsou chováni v souladu s jejich potřebami
matka
nebo štěňata se projevují bázlivě, s odporem nebo nedůvěrou
vůči osobě chovatele
odběr
štěňat se uskutečňuje na veřejném místě (benzinová pumpa,
nádraží, parkoviště atd) a chovatel odmítá s výmluvami
ukázat místo, kde byla štěňata odchována
štěňata
mají matnou nebo slepenou srst, kalné oči, špinavé uši nebo se
nápadně často škrabou
chovatel
se tváří velmi zaměstnaně nebo raději než o štěňatech
mluví o svých příznivých cenách
chovatel
nabízí štěně za poloviční cenu, za to ale bez papírů nebo
se snaží dokázat, že psa tohoto plemene levněji nedostanete
chovatel
se vyhýbá odpovědím na otázky nebo se uchýlí k výmluvám,
když nemá po ruce potřebné doklady
chovateli
viditelně chybí základní vědomosti a pokouší se odvést
pozornost od svých nedostatků
štěňata
reagují na cizího člověka se strachem, pomalu couvají, jsou
flegmatická nebo si nechtějí hrát. Je ale třeba odlišit, kdy
se jedná o problém vyplývající z péče o vrh a o štěňata
unavená dlouhou předchozí hrou.
matka
není přítomná nebo reaguje odmítavě, agresivně nebo jeví
zřetelné známky „chovatelského přetěžování”
štěňata
v době odběru (minimálně 50 dní) nejsou doposud očkovaná,
odčervená a opatřená mikročipem. Očkování povinné není,
ale slušný chovatel se prevencí zabývá.
v
očkovacím průkazu chybějí data nebo v něm nejsou vlepeny
nálepky z očkovací látky nebo jsou potrhané. Různé rukopisy a
rozmazaná razítka mohou znamenat falzifikáty.
chybí
jakékoliv informace o rodičích štěňat
chovatel
naznačuje, že štěně se má nebo musí prodat rychle
chovatel nedává ke štěněti „návod k použití“
Toto krmivo je velmi vhodné pro štěňata středních plemen. SPECIFIC™ CPD-M Puppy Medium Breed je možné podávat od doby odstavu (5.-6. týden života) do dosažení 80 % tělesné hmotnosti dospělého jedince.
Během březosti a kojení se u fen zvyšují energetické a živinové požadavky. SPECIFIC™ CPD-M Puppy Medium Breed vhodným krmivem i pro březí a kojící feny všech plemen.
Určitě
žádný zájemce o štěně neudělá chybu, pokud se s výše
uvedeným seznámí a bude se jím v rámci možností řídit. Je
ale třeba vzít v úvahu skutečnost, že pes, je živý tvor, a že
nic v jeho případě není stoprocentní, a že ne pro všechna
plemena platí stejná kriteria.
Asi
tedy nelze očekávat, že chovatel čivav nebo welshteriérů bude
předkládat výsledky RTG dysplazie kyčelního kloubu, naopak je
řada plemen, u kterých se provádějí vyšetření zaměřená i
na jiné dědičně podmíněné choroby a výsledky těchto
vyšetření by chovatel předkládat měl.
Informace,
které chovatel zájemci o štěně předkládá, mohou být velmi
různorodé a je třeba je pečlivě zvažovat. Lidé jsou prostě
různí a nezkušený člověk snadno odsoudí toho, kdo toho hodně
zná a o své vrhy pečuje a naopak za odborníka může považovat
toho, kdo se umí dobře „prodat.”
Jedno moudré české přísloví hovoří o tom, jak „samochvála nelibě páchne.” Je také třeba brát v úvahu skutečnost, že podobná kriteria, podle kterých si zájemce o štěně vybírá chovatele, by měla platit i naopak, a že chovatel by měl zvažovat, komu své odchovy prodá.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
Zájemce o psa zváží všechna pro a proti a řekne si, že má dostatek energie, času a prostoru, aby si nového čtyřnohého kamaráda mohl pořídit. Je ale třeba zvážit ještě celou řadu věcí.
Štěně nebo dospělého psa?
Rozhodnutí,
zda novým přírůstkem bude psí miminko či starší čtyřnohá
dáma nebo usedlý pan pes, záleží na podmínkách a představách
majitele. Štěně si můžeme vychovávat k obrazu svému. Znamená
to ale různě dlouhé období „loužiček“, než se pes
naučí čistotě.
Znamená to i leccos rozkousaného a zničeného, než ze štěněte vyroste kultivovaný jedinec. Znamená to i hodně času, věnovaného výchově. Ono jen naučit psa, že má na povel přiběhnout, že se nemá zmítat na vodítku nebo že nemá znečisťovat byt ani městské chodníky, není nic jednoduchého.
Webinář Vladimíra Tiché pro začínající i zkušené majitele psů
Pokud psa nevychováme, stává se zdrojem potíží pro nás a pro naše okolí. Pokud jeho výchovu zvládneme, bude naším nejlepším společníkem, vedeným tak, že vyhovuje právě našim představám.
Koupě
dospělého psa může řadu uvedených problémů odstranit. Otázkou
vždy je, proč se někdo dospělého psa zbavuje. Hrají roli osobní
problémy majitele nebo je vina v povaze či zdravotním stavu psa?
Ne vždy totiž máme jistotu, že si pořizujeme zvíře, které
zvládá základy psího slušného vychování.
Ne
vždy také máme jistotu, že starší pes bude bez problémů
poslouchat naše povely a tolerovat naše děti. A ne vždy máme
jistotu, že nás pes v průběhu doby nepřekvapí opakujícím se
zdravotním problémem.
Samostatnou
kapitolu tvoří psi nalezení, na kterých je vidět, že za sebou
mají řadu nepříjemných zkušeností. Rozhodující není, zda se
jich ujme přímo ten, kdo je nalezl, či zda nového majitele musí
hledat prostřednictvím psího útulku.
Někdy
trvá delší dobu, než se pes z dřívějších zážitků
vzpamatuje, získá důvěru ve svého člověka a začne žít
normální psí život. Péče, kterou kdokoliv z nás takovému
psovi věnuje, se mnohonásobně vrací.
Dojemné příběhy o vděčnosti psa za poskytnutý domov a přátelství člověka vypadají na první pohled velmi barvotiskově a zdá se, že patří spíše do oblasti mírně pokleslé literatury. Přesto jsou většinou pravdivé.
Foto Jan Tichý: kavalír King Charles španěl, malý münsterlandský ohař, peruánský naháč
Psa nebo fenu?
Určitě
nelze jednoznačně rozhodnout, které pohlaví je lepší. Zkušenost
učí, že fenky bývají přítulnější a ovladatelnější.
Leckoho
však od feny odrazují potíže, které očekává v souvislosti s
jejím barvením a případným mateřstvím. Někomu může více
než fena vyhovovat osobnost psa – samce.
Ten
bývá dominantnější a i jeho provázejí potíže, patřící do
oblasti reprodukce. Takový „zamilovaný“ pes dokáže
ztratit hlavu, jeho vyvolená je pro něj důležitější než
majitel a o poslušnosti se nedá hovořit.
Pes
je také trochu náročnější z hlediska venčení. Fence většinou
stačí udělat jednu dostatečně velkou loužičku. Pes si chce
označit celý rajón a proto jej potřebuje každý den obejít a
na všech důležitých místech zanechat trochu svého já.
Při
rozhodování, zda novým členem rodiny žijící v domě s více
nájemníky bude pes nebo fena, je rozumné brát v úvahu i složení
zde žijící psí populace. Pokud v patře s námi bydlí majitelé
čtyř fen, není určitě v zájmu domovního klidu vhodné si
pořídit psa.
Pokud
jsou tam naopak čtyři temperamentní psí samci, fenka v jejich
blízkosti by v době barvení asi komplikovala život všem
zúčastněným.
Teď
si asi leckdo říká: „Nechám ji nebo jeho vykastrovat a bude po
problémech!“ Kastrace je docela módní záležitostí a názory
na ni jsou různé. V úvahu je ale třeba vzít i to, že ne
vždy se obejde bez (psovi i majiteli) život komplikujících
následků. To se může projevit v onemocnění kůže nebo u
fen zvláště větších a těžších plemen pomočováním.
Psí
organizmus je složitý a dal by se přirovnat ke klasickým
hodinkám. Pokud z nich vyjmete nějaké kolečko, přestanou
spolehlivě fungovat. Někdy si lidé myslí, že kastrace pomůže u
rvavých a obtížně zvladatelných psů samců. Praktická
zkušenost učí, že případů, kdy chování psa ovlivní, je
minimum.
Někdy
je ale kastrace rozumným řešením. Vhodná je např. u vodicích
psů, u fen se silným a pravidelným falešným mateřstvím nebo u
fen s cukrovkou, u kterých je říje velmi rizikovým obdobím.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
Čistokrevný pes nebo kříženec?
Zájemce
o štěně má několik možností. Může sáhnout po tak zvané
uliční směsi. Tato varianta většinou nebývá finančně
náročná, ale skrývá v sobě některá úskalí.
Nevíme,
co ze štěněte vyroste. Leckdo se dočká překvapení popsaného v
Poláčkově knize „Pučálkovic Amina“. Kupuje si fenku, z
které má vyrůst drobný rodinný mazlíček a za rok nejraději v
nočních hodinách (aby nikoho nepotkal) chodí venčit psa
velikosti menšího koně a s povahou hladového tygra.
Štěňatům
kříženců velmi často jejich „chovatel“ nevěnuje
potřebnou péči. Sem může patřit zanedbaná výživa stejně
jako neochota věnovat finance do potřebného odčervení nebo
očkování.
Trochu
jednodušší to mají ti, kdo se rozhodnou pro psa z útulku.
Ani oni nebudou vědět, co si pes v minulosti prožil.
Zaměstnanci útulku ale většinou výborně odhadnou povahu psa a
poradí i s tím, jak s ním zacházet.
Zájemce
o štěně se může také rozhodnout pro, jak většinou prodávající
říká, „čistokrevné“ štěně, ale bez průkazu původu. Tedy
jedince, jehož rodiče jsou známi a vykazují vlastnosti určitého
plemene a velmi často mají i rodokmeny, které prokazují jejich
původ. Otázka je, proč nemohou být oficiálně využiti v
čistokrevném chovu.
Zájemce
o štěně se většinou dozví, že chovatel nechce svojí fenku
otravovat výstavami nebo že se jedná o páté či šesté štěně
ve vrhu, které už nemůže průkaz původu získat. To jsou
vymyšlené historky a velmi často se rodiče štěněte nedostanou
do chovu pro závažný zdravotní nebo povahový problém.
V poslední
době nabízejí čistokrevná štěňata ale bez průkazu původu
nechvalně známé množírny. Těm je rozumné se vyhnout. Tomu jak
poznat dobrého chovate, se budeme věnovat příště.
Chce-li
zájemce příslušníka určitého plemene, je určitě rozumné
sáhnout po psovi s průkazem původu. Rozhodně nelze tvrdit,
že jen ten, kdo si koupí psa s průkazem původu, získá toho
správného čtyřnohého přítele. Právo na laskavého pána a
klidný domov mají určitě ve stejné míře psi s průkazem
původu, kříženci i ti „čistokrevní, ale bez rodokmenu.“
Psa si ale nepořizujeme na týden nebo měsíc. Každý, kdo se pro koupi psa rozhodne, by měl znát možné klady i rizika rizika své volby.
Foto Labvet: kavalír King Charles španěl x americký kokršpaněl, německý ovčák, akita inu
Jak se orientovat v plemenech?
V
současné době existuje více než 400 plemen psů. Některá si
jsou velmi podobná u jiných se laik a občas i odborník zarazí a
ptá se: „Je to vůbec pes?“
Rozdílnost
jednotlivých plemen nevznikla nijak samoúčelně, ale odvozuje se z
jejich původního využití. Ten, kdo si vybírá svého budoucího
čtyřnohého společníka musí počítat s tím, že se uvedené
původní využití plemene, přestože řada z nich už dávno svůj
účel neplní, promítne do jeho vzhledu a povahy i dnes.
Původně lovecké plemeno bude honit kočky, možná dávit slepice a v lese utíkat za zvěří. Pastevecké plemeno bude pást celou rodinu a strážní pes bude hlídat nás i náš majetek, což může být nepříjemné např. na dovolené v kempu. Začátečník ovšem většinou neví, za jakým účelem bylo určité plemeno chováno a co tedy od něj může očekávat.
Mezinárodní
kynologická organizace Federation Cynologique Internationale, známá
pod zkratkou FCI, dělí plemena psů do deseti skupin. V rámci
jednotlivých skupin jsou ještě různé sekce a dohromady tak
vzniká celkem přehledný obrázek o plemenech psů.
Toto
členění do určité míry obráží pracovní zaměření a tedy i
povahu jednotlivých plemen a občas také zemi jejich původu, tedy
oblast, v které určité plemeno vzniklo. Na webu Českomoravské
kynologické unie (organizace zastřešující chov psů s průkazem
původu v České republice) je uveden seznam plemen a u každého
z nich je k dispozici standard. To je mezinárodně
uznávaná norma, která popisuje exteriér (vzhled) plemene a také
jeho povahu.
U většiny standardů je i historie plemene. Hodně informací je možné najít u chovatelských klubů a na internetu obecně. Rozumný budoucí majitel psa informace hledá. Vyplatí se mu to.
Pes má ve svém životě mnoho úkolů. Tím nejdůležitějším je dělat svému člověku radost. Na nás lidech je, abychom mu to umožnili.
Předpokládalo se, že koronaviróza a s ní související nouzový stav budou mít velmi negativní dopad na zájem o štěňata. Zatím se zdá, že skutečnost je zcela opačná. Možná tedy stojí za to se trochu věnovat těm, kdo si chtějí psa pořídit.
Foto: Jan Tichý
Dále uvedené povídání se samozřejmě vztahuje na zájemce o štěně. Do určité míry se ale vztahuje i na chovatele. Ono asi není rozumné dát štěně každému, kdo se o něj přihlásí. Výše uvedené motto je určitě pravdivé a to i v požadavku, abychom psovi jeho nejdůležitější úkol umožnili. Právě rozumné zvážení našich možností před pořízením psa je z tohoto pohledu důležité.
Pokud si někdo kupuje pračku nebo ledničku, věnuje většinou výběru domácího spotřebiče velkou pozornost. Odpovědi na otázky: „Jak to funguje?“ Co to umí?“ „ Kolik stojí provoz?“ „Jak je to s každodenní údržbou?“ a „Kdo to umí opravit?“ hledá nejen v reklamě, ale i u lidí, kteří podobnou „mašinku“ doma mají. Pokud si kupujeme psa, často nepřemýšlíme vůbec nad ničím. Výsledkem pak mohou být problémy, které trápí nás, našeho psa a v nejhorším případě i okolí. Koupě psa je prostě záležitostí, kterou je třeba důkladně zvážit. Následujících deset otázek může sloužit jako podklad pro zamyšlení. Pravdivé odpovědi mohou při rozhodování zda si psa pořídit a také jakého hodně pomoci.
1. Proč vlastně psa chci?
Na první pohled se může tato otázka zdát být zcela zbytečná. Chci psa, tak si ho koupím a proč bych měl či měla sám před sebou toto přání zdůvodňovat. Určitě nikomu neuškodí, když se nad svými důvody trochu zamyslí. Pokud někdo hledá ve psovi ochránce, přítele nebo jej potřebuje k výkonu svého povolání či nějaké další činnosti, určitě není důvod, proč mu koupi psa rozmlouvat. Velkým problémem se může (ale nemusí) stát i pes, který byl možná dobře míněným, ale nedomyšleným dárkem. Daleko horší je to tam, kde je pes tou poslední kapkou, která má doplnit náš image. Máme krásný dobře zařízený dům nebo byt, pěkné auto, chatu ale ještě by to něco chtělo. Což takhle nějaké právě módní plemeno? Přesně to nám k dokonalosti chybí. Pokud zájemce o psa uvažuje tímto způsobem, najde na našem trhu celkem pestrou nabídku, z které si může vybrat. K dostání je mnoho typů psů sádrových, velcí i malí psi plyšoví a občas se najde i krásná bronzová soška. Rozhodně pro něj ale není vhodný pes, který žere, štěká, chce chodit ven a chce mít člověka, který ho bude mít rád a kterého může mít rád on.
2. Nemáme v rodině alergika?
Stále stoupá počet lidí a zvláště pak dětí trpících různými alergiemi. Máme-li dítě, které se při kontaktu se sousedovým psem osype nebo dostane astmatický záchvat, určitě nebude koupě psa tím nejlepším nápadem.
Foto: Jan Tichý
3. Souhlasí s pořízením psa všichni členové rodiny?
Pes může být společnou rodinnou radostí, může ale také být zdrojem problémů. Pořizovat si psa gigantického plemene a bydlet při tom v bytě 1+1u tchýně, která se bojí i jezevčíka, určitě není příliš rozumné.
4. Dokážu ho vychovávat?
Veterináři, výcvikáři, rozhodčí pro posuzování exteriéru psů, ale i řadoví občané mohou potvrdit, že počet nevychovaných psů roste. Tím nejsou v žádném případě myšleni psi agresivní, o kterých lze říci, že byli, jsou a určitě i budou spíše výjimkami, ale psi, kteří díky špatné výchovné péči majitele jsou obtížní pro celé okolí a s velkou pravděpodobností i pro svého pána. Do této kategorie patří štěkálci, psi skákající na všechny lidi, rváči, psi loudící, psi honící kola i běžce atd.
Z hlediska budoucí výchovy psa hraje velkou roli volba plemene. Je velmi rozumné si zjistit, za jakým účelem bylo plemeno, které se nám líbí, vyšlechtěno. Uvažujeme-li např. o krásně zbarveném výmarském ohaři, měli bychom si také uvědomit, že to je pes lovecký a pes, od kterého se očekávala určitá „tvrdost“. Je to tedy pes, který potřebuje hodně pohybu a pes, který potřebuje laskavé, ale nekompromisní vedení.
Pro neprůraznou, velmi zaměstnanou a v malé garsonce bydlící slečnu tedy asi nebude tím nejlepším plemenem. Nemusí být, stejně jako řada dalších loveckých plemen ani tím pravým ořechovým pro Hanspaulku. Ať se nám to líbí či ne, je Šárecké údolí revír, je v něm zvěř a nezvládnutý pes znamená problém.
5. Budu na něj mít čas?
Pes není televize, kterou lze vypnout, ani koloběžka, kterou lze odložit do sklepa. Pořídím-li si psa, pořizuji si jej na deset a více let a po celou tuto dobu musím počítat s jeho nároky na můj čas. Určitě není rozumné si pořizovat psa v době, kdy se chystáme na roční stáž do Anglie.
6. Kdo s ním bude chodit ven?
To, že je psa nutné pravidelně vyvenčovat asi nikoho nepřekvapí. Loužičky či hromádky jsme schopni tolerovat u malých štěňat, dospělý pes by se měl vykonávat a také většinou vykonává potřebu jinde než v bytě svého majitele.
Řadě lidí ale uniká to, že většina plemen potřebuje i dostatek pohybu. Je třeba tedy zvážit, zda máme dostatek času i energie na to, abychom psovi v této oblasti vyhověli. Každodenní procházka se psem přestává být radostnou záležitostí v okamžiku, kdy je dvacet stupňů pod nulou a nám právě vytrhli zub moudrosti.
Řada lidí si myslí, že pes patří do vilové čtvrti k domům se zahradou a že se s ním pak nemusí chodit na procházky. Hluboce se mýlí. Zahrada potřebný prostor pro pohyb psovi neposkytuje. Znám hodně spokojených psů bydlících v panelácích, s kterými jejich majitelé chodí pravidelně a na dostatečně dlouhou dobu ven. Znám i smutné a leckdy zanedbané psy sedící za plotem, které nikdo mimo zahradu nevezme.
7. Jak jsme na tom, vzhledem k držení psa, s bydlením?
Je třeba rozhodnout, zda pes bude v bytě či kotci. Pokud zvolíme kotec, je třeba přemýšlet nad jeho umístěním a také se domlouvat se sousedy. Takový celý den vyjící nebo štěkající psí nešťastník je problémem pro celé okolí.
8. Kam s ním?
Dovolená je část roku, na kterou se všichni určitě těší. Jsou místa, kam nás pes může doprovázet, jsou místa, která jsou pro psy nevhodná nebo kam psi prostě nesmí. Je tedy třeba zvážit, zda dovolenou budeme přizpůsobovat potřebám psa, či zda jsme po nezbytně nutnou dobu schopni zajistit péči o něj jiným způsobem. Podobné problémy mohou čekat i ty z nás, pro které je pes jediným životním společníkem. Péči o něj musíme zajistit v době, kdy nás chřipka drží v posteli a nakonec i v případě, že jsme nuceni strávit nějaký čas v nemocnici.
9. Mám na to?
Pomíjet
nelze ani otázku finanční. Lidé většinou počítají s tím, že
se štěně kupuje, že tedy za něj určitou částku zaplatí.
Trochu jim ale uniká, že tím výdaje spojené s držením psa
zdaleka nekončí. Je třeba počítat s náklady na krmení, něco
stojí veterinární péče (pravidelné očkování a záležitost
nadmíru smutná – nemocný pes) a samozřejmě tolik diskutované
poplatky ze psů.
10.
Budu schopen či schopna nechat psa být psem?
Jako
jeden z největších problémů řady majitelů by se dalo označit
polidšťování psů. Tendence přisuzovat psům lidské pohnutky i
lidské vzorce chování jsou častější, než by se na první
pohled zdálo. Ten kdo se chce vyhnout potížím, kdo chce být
spokojen se svým psem a kdo chce, aby spokojený byl i jeho pes, si
musí uvědomit, že i když se ten tvor na nás krásně dívá,
vypadá, že za chvíli promluví, je moudrý a laskavý, stále je
to pes a tedy zvíře sice inteligentní, ale přesto zvíře,
kterému nemůžeme vnucovat lidské chování.
Jak již bylo řečeno, by si výše uvedené otázky měl klást ten, kdo si pořizuje psa. Stejné otázky by v rámci možností zájemci o štěně ale měl klást i chovatel prodávající štěně a asi také zaměstnanec útulku hledající pro opuštěné zvíře nového majitele. Jak ukazují zkušenosti naše i v jiných státech, řada problémů vzniká tam, kde nový přírůstek v rodině nesplňuje to, co od něj bylo očekáváno nebo spíše má na své majitele nároky, které nikdo nečekal.
S jarem každoročně stoupá počet zájemců o štěňata. Většina nastávajících majitelů nového člena rodiny přemýšlí nad plemenem, nad tím, zda si pořídí psa nebo fenku a také nad péčí, kterou jejich čtyřnohý přítel bude vyžadovat. A když se řekne péče, znamená to v prvé řadě způsob, jakým bude zabezpečena výživa štěněte.
Při převzetí štěněte je dobré zjistit dosavadní krmení u chovatele, aby se potrava v prvních dvou týdnech u nového majitele příliš nelišila.
Složení krmné dávky
Štěně by mělo dostávat maso hovězí, drůbeží, rybí (vařené, občas i syrové po několikadenním promražení), mléko a mléčné výrobky, vajíčka (lépe jen vařený žloutek 1-2x týdně), přílohy – těstoviny, rýži. Ovesné vločky raději až po 3. měsíci stáří.
Váhový poměr potravin živočišného původu (maso, mléčné výrobky, vejce) k přílohám rostlinného původu (rýže, těstoviny, vločky) by měl být přibližně do 8 měsíců věku 2:1, od 9 měsíců věku 1:1 (po 1. roce 1:2). Ve věku okolo pěti měsíců je u velkých plemen důležité omezit podíl bílkovinné složky v krmné dávce až o polovinu. Při překrmování bílkovinami může dojít k nepoměru mezi nárůstem svalové hmoty a vývinem kostí končetin.
Po celý den musí mít pes k dispozici čerstvou vodu. Potrava štěněte by měla být hutná, pevná, nikoliv kašovitá nebo ve formě polévek. Předkládaná potrava by měla být kvalitní, nezávadná a čerstvá. Množství má být voleno tak, aby pes během krátké doby celý objem sežral. Nechávat štěněti k dispozici misku s potravou po celý den je nevhodné.
Pes nesmí dostávat potravu přesolenou, kořeněnou, zmrzlou, horkou nebo jakýmkoliv způsobem znehodnocenou. Nevhodné jsou dlouhé, lámavé a ostré kosti (dlouhé kosti drůbeže a rybí) nebo větší množství sladkostí a uzenin.
Prodávaná krmiva
Zjednodušují situaci majitele, ne každý pes je ale dobře snáší. Dodržujte předepsanou návykovou dobu. Pozor na datum spotřeby (expirace) a správné skladování krmiva. Jedinec krmený suchou potravou má zvýšené nároky na příjem tekutin. Kompletní krmiva renomovaných výrobců jsou v obsahu živin, vitamínů i minerálií dobře vyvážena podle potřeby věkové kategorie a zátěže psa. Není vhodné je kombinovat s tradičním stylem krmení.
Vitamíny a minerálie
Při správně zvolené krmné dávce není důvod cokoliv přidávat. Vzhledem k tomu, že podávání vitamínů a minerálií může mít i opačný efekt, než majitel psa očekává, je vhodné vše vždy předem konzultovat s veterinárním lékařem.
Krmení štěněte
věk štěněte
počet krmení
do 3 měsíců
4 – 5x denně
3 – 5 měsíců
3 – 4x denně
5 – 8 měsíců
2 – 3x denně
8 – 12 měsíců
1 – 2x denně
dospělý pes
1x denně, 1x týdně hladovka
Krmení štěněte v prvním roce života
Odčervení
První odčervení štěněte provádí zpravidla chovatel, který by o tom měl nového majitele štěněte informovat. Další odčervení by se mělo dělat na základě výsledku parazitologického vyšetření trusu. Totéž platí pro dospělého psa.
Očkování
Typ očkovací látky volí veterinář podle nákazové situace. Běžně se očkuje proti parvoviróze a coronaviróze od 6-ti týdnů věku. Od 7-8 týdnů věku lze použít kombinované vakcíny proti psince, parvoviróze a infekčnímu zánětu jater. Očkování štěněte je nutné opakovat, protože dlouhodobější imunita nastupuje až u psů očkovaných ve stáří nad 12 týdnů. V tomto věku lze očkovat štěňata i proti vzteklině, pokud jsou ovšem v dobré kondici.
Zásady očkování
Očkovat lze pouze štěně zdravé a v dobré kondici. Neměla by se očkovat začervená štěňata. Mezi odčervením a očkováním je nutno dodržet minimální 10-ti denní rozestup jinak není zajištěna tvorba protilátek. Neměla by se očkovat štěňata, která jsou nebo budou oslabena přechodem do nového prostředí.Chovatel i nový majitel musí počítat s tím, že štěně se s touto změnou vyrovnává minimálně 10 dní. V tomto období je vhodné parazitologické vyšetření trusu.
Péče o srst
Běžná údržba spočívá v pravidelném česání a kartáčování. Koupat lze štěně nejdříve ve stáří okolo 4 měsíců. Musí být dodržen dostatečný odstup od očkování. Psí kůže je velmi citlivá. Koupání (s výjimkou přírody) by mělo být posledním řešením. Šampóny a mýdla je nutno volit opatrně, při jakékoliv reakci je třeba přípravek vyřadit z používání. Součástí péče o srst je i udržení psa bez vnějších cizopasníků. Této oblasti je nutno věnovat velkou pozornost proto, že i obyčejná blecha může být příčinou dlouhodobého onemocnění kůže. V současné době je na trhu řada preventivních i léčebných přípravků. Je nutné se poradit s veterinárním lékařem o tom, který použít.
Pohyb
Ke zdárnému vývoji potřebuje štěně dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Jedinec mladší 12-ti týdnů není ještě dostatečně proočkován, je tedy nutné se s ním vyhýbat místům, kde by mohlo přijít do kontaktu s nemocným psem. Pohyb musí odpovídat fyzické vyspělosti psa. Stejně špatný dopad má jak nedostatek pohybu tak přetěžování.
Ustájení
Pokud je štěně umístěno v bytě majitele, mělo by mít vyhrazený koutek „pelíšek,“ kde je chráněno před okolím. Zvláště děti je třeba upozornit na to, že malé štěně má velkou potřebu spánku a je třeba respektovat jeho právo na období nerušeného klidu. V případě umístění psa venku, je nutné věnovat kotci i boudě dostatečnou pozornost při jejich výstavbě (prostor, zateplená bouda, povrch) i při běžné údržbě.
V dotazech kynologů se stále ještě potýkáme s problematikou vztahu platnosti očkování proti vzteklině v návaznosti na identifikační označení psa. Jen pro připomenutí, za platné je považováno očkování pouze v případě, že pes je čipován. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním narození před červencem 2011.
Novela veterinárního zákona
15. ledna 2020 vstupuje v platnost další novela zákona o veterinární péči. Je v ní zakotven požadavek říkající že: „Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit Krajské veterinární správě Státní veterinární správy nebo Městské veterinární správě v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.“
Upozornit je třeba na to, že z pohledu zákona je chovatelem každý, kdo má nějaké zvíře, v tomto případě psa, tedy nikoliv jen ten, kdo má registrovaný název chovatelské stanice a odchovává štěňata s průkazem původu. V předchozí době platilo podobné ustanovení, jen se týkalo 5 a více fen a lovečtí psi se zkouškou lovecké upotřebitelnosti měli výjimku a hlášeni být nemuseli. Tato výjimka byla zrušena. Státní veterinární správa by údajně měla 15. ledna spustit možnost hlásit fenky elektronickou formou. Povinnost hlášení se vztahuje na domácnost. Tím, že jednu fenku napíšeme na ve společné domácnosti žijící babičku, druhou na syna a třetí na neteř se hlášení nevyhneme.
Druhá změna vyplývající z probírané novely Zákona o veterinární péči se týká identifikačního označování štěňat. Ta by měla být označena čipem do 3 měsíců věku, nejpozději však před přechodem k novému majiteli. Tato povinnost platí pro všechna štěňata, nikoliv jen pro štěňata s průkazem původu.
Státní veterinární správa zatím nevydala žádné upřesňující informace. Pokud něco takového získáme, dáme informaci na web.
Chovatelé, kteří jezdí krýt do zahraničí občas narazí na majitele krycího psa, který souhlas s krytím podmiňuje bakteriologickým vyšetřením fenky. Podobný požadavek začínají mít i majitelé českých psů. Důvodem jsou obavy, že fena něčím nepříjemným psa nakazí.
Je možné diskutovat o tom, zda takové nebezpečí opravdu hrozí či ne. Pravdou ale je, že uvedené vyšetření není zbytečné ani z pohledu feny. Bakteriální infekce, s kterou si organizmus feny s dobrou obranyschopností poradí, a která tedy nevyvolá onemocnění typu zánětu reprodukčních orgánů např. dělohy, může být jedním z důvodů, proč fenka nezabřezne nebo v průběhu březosti plody vstřebá.
Při závažnějších problémech může dojít i k úhynu štěňat před porodem, v jeho průběhu nebo po narození.
Bakteriologické vyšetření feny před krytím může tedy být z chovatelského hlediska zajímavé a pro chovatele je určitě důležitá informace, jak probíhá. Je třeba dodržovat dvě zásady. Ta první se vztahuje k termínu odběrů a druhá k jejich technickému provedení. Tento typ vyšetření má význam dělat až v době, kdy nastupuje hárání a fenka začíná barvit, kdy se tedy uvolňuje děložní krček a je možné se dostat k sekretu z dělohy.
Během březosti a kojení se u fen zvyšují energetické a živinové požadavky. SPECIFIC™ CPD-M Puppy Medium Breed vhodným krmivem i pro březí a kojící feny všech plemen.
Jakmile zpozorujete u feny první známky hárání
Materiál pro vyšetření je třeba získat z děložního krčku. V praxi to znamená, že nestačí tamponkem vytřít přezku feny nebo začátek pochvy, ale že je třeba se pomocí speciálního nástroje (spekula) dostat až do oblasti před děložním krčkem.
V případě pozitivního nálezu je součástí vyšetření i stanovení citlivosti na antibiotika tak, aby případná léčba mohla být cílená. Pokud chovatel přijde na odběr na začátku hárání feny (1. – 2. den) a jsou zachyceny bakterie, které by mohly způsobit problém, je ještě šance před krytím fenku přeléčit a nebezpečí problémů tak zažehnat.
Odběry pro bakteriologické vyšetření fen provádíme v Labvetu. Do 24 hodin víme, zda jsou či nejsou zachyceny patogenní bakterie a další den je hotová citlivost na antibiotika. Vzorek na vyšetření může odebrat i váš veterinář a odeslat k nám do laboratoře. Můžete si hned teď rezervovat termín vyšetření.
Vyšetření je opodstatněné u nezabřezávajících fen a samozřejmě se mu nevyhnou chovatelé v případě, kdy je požadováno majitelem krycího psa. Z hlediska fen to není bolestivý zákrok. V případě prvniček je určitým doplňkem výsledků i to, že se vlastně jedná o gynekologické vyšetření feny, při kterém se ověří průchodnost a celkové utváření pochvy, což může mít význam jak při krytí, tak při porodu.
Chovalelé stále častěji požadují vyšetření na ureaplasmu. Dosud jsme tato vyšetření posílali do partnerských laboratoří, od srpna provádíme vyšetření sami.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
NEODČERVUJ, POŠLI BOBEK! Objednejte si parazitologické vyšetření trusu a ušetřete svého psa zbytečného odčervování!
