Měsíc: Únor 2022

Plemeno, které jste měli určit, pochází ze Severní Itálie z horské oblasti nedaleko Milána.

Stejně jako v jiných případech není historie plemene úplně jasná. Francouzští a italští kynologové občas vedou spory, zda je toto plemeno předkem briarda nebo zda je tomu naopak. Za předky plemene jsou považováni asijští ovčáčtí psi, které na území dnešní Itálie měli přivézt Féničané.

Pokud se podíváte do mapy zjistíte, že z Asie je opravdu blíže do Itálie, a že Italové asi mají pravdu. Odpovídá tomu jak zeměpisné položení států, tak některé historické prameny.

Plemeno patří mezi ovčácká plemena a používalo se hlavně při pasení a také ochraně stád ovcí a koz v horských oblastech. Využití odpovídá povaha i vzhled. Plemeno je inteligentní a snoubí v sobě ovladatelnost i samostatnost. Vzhledem ke své síle dokáže zvítězit i nad stáda ohrožujícími šelmami.

Typickým znakem plemene je srst. Na většině těla je hrubá. Literatura uvádí, že připomíná srst kozí. Dá se to asi říci o struktuře, nikoliv o délce. Jak pes dospívá, prolíná hustá a nezvykle dlouhá podsada do hrubých pesíků a spolu vytváří zfilcovatělé smotky. Pomáhá tomu i to, že srst velmi zajímavého plemene nelíná. Výsledkem je jakýsi „kabát“, který chrání tělo před nepřízní počasí, ale nebrání psovi v pohybu.

Srst na hlavě je měkčí, zakrývá obličejovou část a při bojích ji do určité míry chrání před poraněním. Barva srsti je šedá ve všech odstínech, méně typické, ale tolerované je zbarvení černé nebo typu isabela.

Oficiální název plemene v zemi původu, tedy v Itálii je Cane da Pastore Bergamasco. U nás mu říkáme jednodušeji – bergamský ovčák.

Plemeno, které jste měli určit a také většinou správně určili, původně patřilo mezi ovčácké psy a také psy doprovázející karavany. První zmínky o něm pochází z roku 1895, ale pravděpodobně se ve své domovině chovalo už mnohem dříve. V jeho standardu je uváděno, že je považován za původního Svatého psa Tibetu.

Mezi pastevci bylo plemeno oblíbeno pro svoji mrštnost a schopnost se vyrovnat i s náročným terénem. Údajně dokázalo ve stísněných horských soutěskách běhat po hřbetě ovcí a koz, dostat se tak před stádo, obrátit je a ze slepé soutěsky vyhnat ven.V uvedeném roce 1895 někdo o plemeni napsal, že na první pohled připomíná hrubosrstého teriéra a od té doby mu označení teriér zůstalo. Pravdou je, že s klasickými teriéry nemá nic společného. Připomíná je možná jen větší temperament, který je odlišuje od ostatních tibetských plemen.

Do Evropy přesněji řečeno do Velké Británie plemeno dovezla na počátku XX. století lékařka, která pracovala v nemocnici na pomezí mezi Tibetem a Indií. Doktorka Geigerová dostala fenku plemene darem od vděčného pacienta a brzy si k ní pořídila i psa. Obdivovala přítulnost ale také statečnost svých psů. Desmond Morris např. píše o tom, jak ji napadl divoký pes a její psi ji tak bránili, až to jeden z nich zaplatil životem.

Stejná dáma později přesvědčila indickou kynologickou organizaci, aby plemeno uznala a stejný úspěch slavila v roce 1930 ve Velké Británii. Dnes se plemeno chová jako společenský pes a v nomenklatuře FCI je řazeno do sk. IX.

Plemeno mělo celou řadu různých názvů. Patří mezi ně Bhutan Terrier, Bhutanese Dog, Darjeeling Teriér, Lhasa Terrier a dnes jej známe pod jménem Tibetský teriér. V ČR patří mezi středně početná plemena. V roce 2020 se do naší plemenné knihy zapsalo 76 odvezených psů a narozených štěňat.

Tibetský teriér patří mezi plemena, která dokazují, že ani kynologii se politika nevyhne. Ve standardu mělo plemeno uveden jako stát původu Tibet. To se v nedávné době nelíbilo mocné Číně, která požadovala na FCI změnu, protože plemeno prý není tibetské ale čínské. Mezi chovateli a majiteli nejen tibetských teriérů se zvedl velký odpor a výrazně u FCI protestovali. Protestovali i naši chovatelé. FCI z problému vybruslilo šalamounsky. Země původu plemene je uváděna jako Tibet (China). V nomenklatuře FCI sk.IX ale zůstala sekce tibetských plemen, do které patří Tibetský teriér, Lhasa apso, Tibetský španěl a Shi-tzu.

Ve středověku se na území Velké Británie používala lovecká plemena, která měla svůj původ ve Španělsku. Lovečtí psi patřili k lovcům a myslivosti. Své čtyřnohé kamarády ale chtěli mít i něžnější příslušníci šlechtických rodin. A tak někdy před 400 lety vzniklo malé plemeno španěla. Jeho úkolem bylo hrát si s dětmi a mazlit se s dámami. Občas malí přátelští psi fungovali jako ohřívací podložky, které si jejich malí i velcí pánové dávali v zimě do lůžka místo nahřáté cihly.

Velmi módními se malí španělé stali za vlády anglického krále Karla I. a jeho syna Karla II. Uvádí se, že po nich získali společenští španělé své jméno King Charles. V té době jim byla přidělena celá řada privilegií. Např. jim nesměl být zakázán nikam přístup. A tak měli příslušníci plemene povolen vstup i do anglického parlamentu a prý to platí i dnes.

Móda měla vliv na utváření stavby plemene. Prosazovány např. byly malé a kulaté hlavy a původní King Charles s delší nosní partií se postupem doby skoro vytratil. Ke změně došlo až v roce 1926, kdy se rozhodl pan Roswell Eldridge původní vzhled plemene podpořit. Pán, který pocházel z Ameriky, to udělal mazaně. Vypsal na příštích pěti Cruftových výstavách cenu pro nejkrásnějšího King Charlese s dlouhou čenichovou partií.

Staronový vzhled plemene měl celou řadu příznivců a plemeno se začalo chovat ve dvou varietách- větší s delší čenichovou partií a menší s kulatější hlavou a kratší čenichovou partií. V roce 1945 byly uznány obě variety jako samostatné plemeno. A tak dnes máme Kavalíra King Charles španěla a King Charles španěla. Pokud by si někdo myslel, že některý z nich trpí problémy brachycefalických plemen, velmi by se mýlil.

Kavalír je v některých státech velmi oblíbený. např. v Anglii se údajně zapisovalo víc než 12000 štěňat. K nám byl první pár importován z Velké Británie v roce 1975. Plemeno má pro svoji úžasnou povahu hodně příznivců a např. v roce 2020 bylo do naší plemenné knihy zapsáno 809 jedinců.

Na obrázku je kavalír King Charles španěl. A pokud se chcete o tomto plemeni něco dozvědět, nezapomeňte si pustit podcast, který připravuje LABVET ve spolupráci s internetovým časopisem e-Canis a který bude zaměřen právě na toto plemeno. Povídat o něm bude jedna z našich největších odbornic paní Michaela Čermáková.