„Chtěli jsme důkladně vydezinfikovat kotec pro štěňata. Něco jsme koupili v drogérii, zapomněla jsem, jak se to jmenuje. Bylo na tom napsáno, že se to má ředit 1: 10. Tak jsme si řekli, že to uděláme silnější, aby to opravdu působilo, a nic ředit nebudeme. Štěňata teď zvrací a motají se. Myslíte si, že to může být z té dezinfekce?“ z veterinární ordinace
Hodně lidí říká, že návody jsou jen pro ty hloupé a že je normální člověk nepotřebuje číst. Leckdy to je možná pravda, jsou ale oblasti, v kterých se jim není rozumné vyhýbat a dezinfekce určitě do této kategorie patří. Existují zásady, které je nezbytně nutné dodržovat a v následujícím textu jsou uvedeny ty nejdůležitější.
Pracovní roztoky se připravují přesně dle návodu
Některé přípravky se používají neředěné, u některého výrobce uvádí návod jak připravit tak zvaný pracovní roztok tedy roztok, který budeme přímo používat.
Často míváme sklony si věci zjednodušovat a někdy také máme pocit, že když někam něčeho dáme víc, bude to lépe fungovat. Podobný přístup v případě dezinfekce je nesmyslný z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je fakt, že roztok v silnější koncentraci, než je požadováno, může ublížit a také nemusí být účinný. Mimo to kvalitní dezinfekční prostředky něco stojí a při zvýšené dávce, než je požadováno, vlastně vyhazujeme peníze.
Problém může vzniknout i tam, kde si člověk řekne, že výrobci ve svých návodech přehánějí a že menší množství nebo kratší doba působnosti musí stačit. Je to smutné, ale většinou nestačí. Při přípravě pracovních roztoků by se měl dodržovat návod a člověk by opravdu měl vážit, či měřit. Klasický český přístup „přece to odhadnu“ většinou končí tak, že je koncentrace nedostatečná nebo naopak příliš silná.
Neuvádí-li výrobce jinak, ředí se přípravky studenou vodou
Je třeba počítat s tím, že použije-li se teplá nebo horká voda, dochází k jejímu odpařování a tím se mění i koncentrace pracovního roztoku
Při přípravě dezinfekčních roztoků se dodávaný přípravek považuje za stoprocentní
Může se stát, že na lahvi s dezinfekčním prostředkem je napsáno, že se jedná o 5% roztok něčeho a zároveň se v návodu uvádí, že se přípravek má použít v 3% ředění. Normální člověk se začne děsit nutnosti propočítávání % a vzpomíná na školní léta, předmět chemii a křížové pravidlo. Trápí se ale zbytečně. 3% pracovní roztok v tomto případě připravíme smícháním 97 ml vody a 3 ml roztoku.
Předměty znečistěné infekčním materiálem se nejdříve dezinfikují a teprve pak myjí
Uvedený postup zabraňuje dalšímu šíření infekce a chrání nejen zvíře a prostředí, ale i toho, kdo s materiálem pracuje. Mohlo by se zdát, že se tento bod týká pouze veterinárních pracovišť. S infekčním materiálem ale mohou přijít do kontaktu i nástroje, které běžně používáme doma.
Může se stát, že odstraňujeme srst v okolí zhnisané rány a při tom sekretem z ní vytékajícím umažeme nůžky. Nebo má pes průjem a existuje podezření, že se jedná o problém infekčního původu. Znečistěné místo je lepší polít dezinfekčním prostředkem, např. Savem a teprve následně drhnout a mýt.
Pracovní plochy se při běžné údržbě naopak nejdříve mechanicky očistí a pak teprve dezinfikují
Upravujeme příteli nepříliš čistého, ale zdravého psa a na stůl z něj vypadává hlína a bláto. Asi budeme chtít stůl před dalším použitím vydezinfikovat. Přímé nebezpečí ale pravděpodobně nehrozí a lepší a jednodušší je mechanicky nečistoty odstranit a pak teprve dezinfikovat.
Bez doporučení výrobce se dezinfekční přípravky nesmějí míchat s jinými látkami
Leckdo si myslí, že získá víceúčelový dezinfekční prostředek tím, že smíchá přípravek, u kterého je uvedeno, že působí na viry s dalším, který má působit na plísně. Výsledek ale může být zcela mimo očekávání. V lepším případě se získá nefunkční roztok, v horším pak tekutina, která může mít řadu nečekaných vlastností, např. schopnost rozleptat věci, s kterými se dostane do kontaktu včetně psí i lidské kůže.
Dezinfekční přípravky je třeba skladovat v původních nebo v jasně označených nádobách
Dezinfekční roztoky často bývají ve velkém balení, s kterým se může obtížně manipulovat. Běžně se tedy potřebná část přelívá do jiné menší a vhodnější nádoby. Další nádobu používáme i tam, kde připravujeme pracovní roztok. V obou případech nastává situace, kdy se dezinfekční roztok odlévá do jiného, než originálního obalu. V takovém případě je nezbytně nutné jasně označit, co náhradní obal obsahuje.
To označení by mělo být v rámci možností trvanlivé, tedy takové, které se nedá setřít nebo smýt. Případů, kdy si někdo nalil do lahve od piva dezinfekční roztok a pak se napil, není málo a asi se nejedná o zážitek příjemný. Pivo má určitě lepší chuť, pravděpodobně po něm nedostaneme průjem a určitě nám nepoleptá zažívací trakt.
Při práci s dezinfekčními přípravky je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce
Bezpečnost práce je termín, který lidé příliš nemilují. Je to ale věc, nad kterou je třeba přemýšlet a kterou je třeba dodržovat a to i v případě dezinfekčních prostředků. Bezpečně určitě nepracoval pán, který s představou, že výborně vtipkuje, nastříkal své kolegyni do vlasů Septonex a neuvědomil si, že mimo vlasů spray zasáhne i její oči. Bezpečně nepracuje ani ten, kdo nalije dezinfekční prostředek na stůl, kde se manipuluje s potravou a pak na něj položí chleba. Dalších příkladů se najde celá řada a zdaleka ne vždy jsou úsměvné.
Vždy je nutno dodržovat přesně návod výrobce
Tato oblast se netýká jen dříve uvedeného ředění dezinfekčních prostředků a dodržení doby exspirace. Důležitá je i doba, po kterou má přípravek působit a důležité jsou i informace o způsobu manipulace a případné první pomoci.
Přítomnost mikroorganizmů v prostředí nebo na pracovních plochách a nástrojích je možné ověřit
Tento bod je velmi důležitý z hlediska veterinárních, zdravotních či potravinářských provozů, kde by kontrola prostředí měla být samozřejmou věcí. Týká se ale i jiných pro zvířata určených zařízení. Prostřednictvím laboratorního vyšetření může např. majitel úpravny zjistit, zda místnost, v které dělá psy krásné, není zároveň zdrojem např. plísňové infekce.
Problematika dezinfekce, jejího provádění a používaných přípravků je velmi obsáhlá. Pozornost jí věnuje i naše legislativa, např. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví nebo Zákon č.350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích.
Nabídka vhodných prostředků je v současné době velmi pestrá. Běžný majitel psa se možná k různým specialitám nedostane. Pravdou ale je, že na první pohled obyčejné SAVO dokáže být velmi účinné a je snadno dostupné. Poradit, co použít a jak postupovat, by měl i ošetřující veterinář.
Majitele psů samozřejmě zajímá i dezinsekce, tedy hubení hmyzu a škodlivých členovců. Pod složitým názvem se skrývá boj s blechami, klíšťaty a jinými „breberkami“. Je třeba si uvědomit, že:
V PŘÍPADĚ DEZINSEKCE PLATÍ STEJNÁ PRAVIDLA JAKO U DEZINFEKCE
Z hlediska chovatelů psů nebo z hlediska např. úpraven, psích hotelů atd. je dezinsekci možné rozdělit do dvou oblastí:
- co děláme sami – např. preventivní opatření proti blechám, které se množí v prostředí, tedy mimo svého hostitele
- a o co je lepší pořádat odbornou firmu – např. v okamžiku, kdy se nám v bytě objeví šváby, sami si neporadíme
Do odborných rukou by mělo patřit i poslední z trojice „D“ – deratizace. Jedná se o hubení škodlivých hlodavců a jedná se o stále aktuálnější problém. Odbornou pomocí tady může být deratizační firma, odbornou pomocí ale může být i temperamentní parson russell teriér, lakeland, welsh či foxteriér. Určitě si také většina kníračů vzpomene, proč se dříve jmenovali stájoví pinčové a proč byl každý majitel koní rád, když takového kosmatého vousatého suveréna ve své konírně měl.
Čtěte také: DDD aneb dezinfekce, dezinsekce a deratizace
Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře
