Má váš pejsek potíže s močením? Močí bolestivě, po malých dávkách, je moč červená? To vše mohou být příznaky bakteriálního zánětu.
Močové cesty jsou většinou infikovány bakteriemi střevní mikroflory, které do nich vnikají vzestupnou cestou z dolních částí močového aparátu. Touto chorobou onemocní během života asi 14% psů, nejčastěji ve věku mladším dvou let a potom starším šesti let. Častěji bývají postiženy fenky, u nichž se udává, že ve věku nad deset let jich těmito infekcemi trpí až 50%.
Kromě střevních bakterií může infekci vyvolat i bakterie ureaplasma. Patří do skupiny bakterií, které souhrnně nazýváme mykoplasmy. Jedná se o velice malé bakterie, jak velikostí, tak genomem. Ureaplasmy se spolu s dalšími bakteriemi, které rozkládají močovinu, podílejí na vzniku struvitových krystalků a kamínků v moči psů. Na rozdíl od koček, je u nich tento typ urolitiázy tedy způsoben močovou infekcí a léčí se antibiotiky.
V důsledku rostoucích rezistencí bakterií se dnes důrazně doporučuje nenasazovat antibiotika na močové cesty, aniž by se provedla kultivace s testem citlivosti bakterií vůči antibiotikům. Ze vzorku moči provedeme vyšetření jak na kultivovatelné bakterie (např. E.coli), tak na ureaplasmu. Výsledek je hotov za 48 – 72 hodin. Délka léčby potom závisí na tom, o jaké bakterie se jedná a je-li infekce sporadická nebo se vrací.
O tom, jestli je odčervování psů (ale i koček) opravdu neškodné, se vedou nekonečné diskuse. Mnoho chovatelů si bez pravidelného podávání odčervovacích prostředků a odčervení psa nedovede představit, že by ho vůbec mohli mít. V Labvetu preferujeme pravidelné vyšetření trusu, které vám řekne, jestli jsou léky potřeba a pokud ano, tak jaké.
Je to poměrně jednoduché. Stačí na vycházce posbírat trus a jeden menší bobek přinést v uzavřené nádobce domů. Pro lepší záchyt doporučujeme sbírat tři dny nebo vyšetření opakovat. Pak stačí kliknout na pošlibobek, vyplnit objednávku a přinést nebo poslat vzorek k nám. Podrobnosti najdete v odkazu.
A jak je to s tou neškodností odčervování?
V květnu 2018 byla v časopise Biochemical and Biophysical Research Communication uveřejněna studie, která měřila hojnost střevní mikroflory a jejich metabolické produkty před a po podání odčervovacích tablet u amurských tygrů chovaných v zajetí.
Ukázalo se, že se tím narušilo nejenom množství bakterií, ale že rovněž došlo k porušení metabolické homeostázy. Jinými slovy, snížilo se množství žádoucích bakteriálních produktů ve střevě a zvýšilo množství nežádoucích.
Odčervování psů bez předchozího vyšetření trusu může mít negativní dopady na jejich zdraví. Neuvážené podávání antiparazitik může narušit střevní mikroflóru, což je klíčový prvek pro správné trávení a celkovou zralost imunity. Navíc pravidelné „naslepo“ odčervování může přispět k rozvoji rezistence parazitů na používaná léčiva, což znamená, že tato léčiva postupně ztrácejí svou účinnost.
Proč je koprologické vyšetření důležité?
Koprologické vyšetření trusu je efektivní způsob, jak zjistit přítomnost parazitů a přesně určit jejich druh. Tímto způsobem lze zvolit cílenou léčbu, která minimalizuje nežádoucí účinky na zdraví psa, omezuje nadměrné užívání chemických látek a zároveň účinně chrání zvíře před parazity. Tento přístup je v souladu s moderními přístupy.
Výhody cíleného odčervování
Zachování střevní mikroflóry
Snížení rezistence parazitů
Ekologický přístup
Nezapomeňte, že prevence a cílená péče jsou klíčem k udržení zdraví vašeho psa.
„A co můj spánek? Já jsem kocour, musím si zdřímnout. Když si neschrupnu alespoň desetkrát za den, tak nemám sílu na hlavní spánek dne.“ Červený trpaslík, série 2, epizoda 5: Queeg
Myslíte si, že kočky prospí 12 až 16 hodin denně, protože jsou to líná stvoření? No dobře, já vím, že zatímco čtete tyto poznámky, je tu šance 2:1, že si vaše kočička někde dává dvacet. Toto chování má však svůj význam a je pevně založeno v jejich genetickém kódu.
Kočky jsou predátoři (a to jedni z nejlépe vybavených), loví individuálně, jejich stravou je čerstvá kořist, žádné mršiny. Takový lov však vyžaduje velké množství energie. Kočka trpělivě stopuje, vyčkává a v příhodnou chvíli vyráží jako blesk. A aby se nasytila, musí akci opakovat mnohokrát během 24 hodin.
Spánek je tedy životně nutný proto, aby tuto energii nastřádala. Ale protože je nejenom dravcem, ale i kořistí jiných větších dravců, vyhladává ke spánku různé skryté kouty, kde usíná v různých bizarních pozicích. Internet je plný obrázků koček schopných usnout kdykoli a kdekoli, pokud se cítí bezpečně. Když tedy usne na rozevřených novinách nebo laptopu, které máte před sebou, je to důkaz naprosté důvěry, kterou ve vás chová.
U kočky jako u nás se střídají fáze lehkého a hlubokého (tzv. REM) spánku, a to ve prospěch toho lehkého. Může mít lehce pootevřená víčka, uši otáčí za zvuky a je stále připravena okamžitě vyskočit a prchat před nepřítelem. Hluboká fáze trvá tak 10 až 15 minut, kočička je v ní relaxovaná a zdají se jí sny. Takže, když mrská vousky a chvějí se jí tlapky, nebudit, pravděpodobně prožívá nějaké divoké kočičí dobrodružství. S nadsázkou řečeno se kočičí život skládá ze čtyř stále se opakujících fází – lov, jídlo, očista a spánek. I to pečlivé omývání se po každém jídle má smysl – pachy ze zabité kořisti by mohly opět přilákat nežádoucí pozornost nějakého většího predátora a číča by měla po nerušeném spaní.
A na závěr ještě veterinární připomínka. Stejně jako nezvykle nadměrné spaní, tak i snížení celkové doby spánku může být příznakem onemocnění.
Letošní léto bylo dlouhé a horké, ale přechod do mírnějšího podzimu se zatím nekonal. Naopak, o víkendu 17. – 18. září došlo k prudkému ochlazení, které doprovázel studený déšť. Právě v tomto termínu se konala mezinárodní výstava psů všech plemen v Klatovech a zdálo se, že většina lidí a některá plemena psů, nesou změnu počasí velmi těžko.
Výstava to byla venkovní a leckterý vystavovaný pes se nechtěl předvádět a zdálo se, že má úplně jasnou představu o tom, že chce jít domů do teplého pelíšku a nějaká výstava nebo tituly ho příliš nezajímají. Naopak byla v Klatovech řada psů, kterým chladné počasí vyhovovalo a vypadali velmi spokojeně. Platí to i o vítězném kerry blue teriérovi na obrázku.
Stejné pocity jako ti vystavovaní v Klatovech měli i někteří psi, s kterými majitelé šli na víkendovou delší přestávku nebo na celodenní výlet. Otevírá se tak otázka: „Jak bychom se měli při tak náhlém ochlazení k našim psům chovat?“ Asi nelze určit pro všechny psy stejná pravidla. Hodně záleží na plemeni psa, jeho věku, temperamentu, kondici a samozřejmě na zdravotním stavu. Lovecká plemena, ovčáčtí psi, hrubosrstí teriéři nebo sportovně naladění psi ve výborné kondici se s náhlou změnou počasí vyrovnají snadno. I u nich by ale majitelé měli dodržovat určité přístupy. Řada krátkosrstých plemen a malá plemena společenská v dešti a větru moc spokojená nebudou a je třeba přemýšlet nad tím, jak je ochránit a co s nimi ještě lze podnikat a co ne.
U všech psů je někdy větší a někdy menším problémem to, že změna venkovní teploty je prudká a oni nemají čas se aklimatizovat a otužovat. Nejde ani tak o zimu, té se pohybem většina psů může vyhnout. Větším nebezpečím je studené vlhko. V podzimním nebo jarním aprílovém počasí psi snadno provlhnou až na kůži a následně prochladnou. Většinou netrpí jako my rýmou nebo kašlem, ale stoupá počet onemocnění plic a velmi se zvýrazňují problémy pohybového aparátu. I nás lidi ve vlhku a zimě přece víc trápí bolavé klouby, než v jiném ročním období.
Leckdo pořizuje svým čtyřnohým přátelům nějaké oblečení. Ke slovu přichází např. pláštěnka. Není to úplně ideální řešení. Možná trochu ochrání před vlhkem, se zimou je to složitější. Oblíbené jsou různé kabátky nebo svetříky, ty se ale snadno nasáknou vodou a pro psa je to daleko horší, než když žádné oblečení nemá. Pokud už chceme psy trochu ochránit, je vhodnější, než overal pokrývající celé tělo psa, dečka z kombinovaného materiálu, která je nahoře nepromokavá a ve spodní části mírně hřející. Končetiny psa zůstávají volné a pes se může pohybovat přesně tak, jak potřebuje. Uvedená dečka dobře poslouží u starších psů s bolavými zády nebo se sklony k onemocnění ledvin.
V poslední době jsou velmi oblíbené psí kočárky. Pokud se používají pro rychlý přesun psa z jednoho místa na místo druhé, asi proti nim nelze nic namítat. Mýlí se ale majitel, který si myslí, že provezení v kočárku nahradí procházku se psem. Ona taková procházka v rozumné délce má kladný vliv na fyzickou i psychickou kondici psa. Svaly se potřebují protáhnout a z kočárku jeden vzkazy zanechané čtyřnohými kolegy a kolegyněmi opravdu nepřečte.
Specifický přístup si zaslouží staří psi, nemocmní psi a také malá štěňata. V jejich případě než delší procházka je vhodnější jen krátký pobyt venku, tedy čas nezbytně nutný pro vyvenčení. Určitě není vhodné u zdravých psů omezovat pobyt venku. Rozumný majitel se ale snaží, aby se pes na procházce hýbal a v žádném případě jej nenechá čekat přivázaného před krámem nebo hospodou. Po návratu domů je třeba psa důkladně vysušit. Nemusí se zrovna jednat o fénování, stačí důkladně vytřít srst dobře sající tkaninou. Platí to i o psech ubytovaných v kotcích. Zavřít promoklého psa do kotce určitě jeho zdraví neprospívá.
Začíná období honů a tak je třeba u psů loveckých nebo dalších plemen vystavených větší fyzické námaze přemýšlet nad úpravou krmné dávky. V chladu pes vynakládá trochu více energie a není od věci mu krmnou dávku lehce zvednout. Vhodné je krmit potravou vytemperovanou na pokojovou teplotu. Nabídnout psovi prochladlému z pobytu venku kus masa z ledničky není rozumné. Výsledkem mohou být nepříjemné průjmy a určitě netěší žádného majitele běhat se svým průjmujícím psem půlku noci v mlze, dešti a větru venku a uklízet po něm řídké exkrementy.
Jak již bylo řečeno, nelze stanovit přesná pravidla, jak se v sychravém počasí chovat ke všem psům. Je třeba zapojit zdravý selský rozum a přemýšlet nad tím, na co náš pes fyzicky a psychicky má, co ho těší a také co zvládneme my majitelé.
Nejčastější příčinou úhynu koťat v prvních týdnech po narození bývá neonatální isoerytrolýza. Jedná se o stav, kdy se rozpadají červené krvinky kotěte vinou protilátek obsažených v mlezivu kočičí matky. Placenta koček je pro protilátky nepropustná a proto v prenatálním stadiu života ještě k rozpadu krvinek koťat dojít nemůže. Jejich vstřebávání z mleziva trvá asi 16 hodin, potom se sliznice střeva uzavře a protilátky už neprostoupí do krevního oběhu.
Jak silné budou příznaky závisí na jejich přijatém množství. Mohou se projevit již během prvních hodin života, kdy dojde k náhlému úhynu koťat, nebo až po několika dnech. Koťata jsou slabá, nepijí, mohou mít bledé nebo žluté sliznice. Rovněž jejich moč může být tmavě zabarvená. U málo postižených koťat, která přežijí, může být jediným příznakem nekróza špičky ocásku způsobená ucpáním kapilárek aglutinovanými erytrocyty.
Diagnóza se potvrdí otestováním krevních skupin kočky a koťat. U těch je možné použít i pupečníkovou krev při porodu.
A jak je to tedy s krevními skupinami koček zodpovědnými za tyto fatální potíže? Existují skupiny A, B a AB (někdy zvaná C, protože se nejedná o kombinaci alel, ale o třetí alelu). I když je stejné značení jako u lidských, nemají s nimi nic společného. Kočky si tvoří přirozené protilátky proti jiné skupině aniž by se předtím musely setkat s jejich krví, např. při transfuzi. Rozdíl je jen v tom, že kočky skupiny B mají velké množství protilátek proti skupině A, kdežto kočky skupiny A mají nevýznamné množství protilátek proti skupině B, a tedy isoerytrolýzu nezpůsobí. Problém je tak u koťat skupiny A nebo AB od matky, která má skupinu B.
Naštěstí je skupina A nejčastější, podle různých studií 73 – 99,7%. Skupina B se vyskytuje u 0,3 – 30% koček a nejvzácnější je skupina AB, kterou má 0,2 – 20% koček. Ty velké rozdíly u jednotlivých skupin jsou dány rozdíly mezi plemeny a také zeměpisnou oblastí. Nejvyšší zastoupení skupiny B je např. u plemen britská krátkosrstá, habešská, somálská, birma, devon rex, himalájská, perská, sphynx, turecká a skotská klapouchá. U plemene ragdoll je oproti jiným plemenům nejvíc skupiny AB (18%). Naopak 100% skupiny A se zdá být u plemen orientální krátkosrstá, siamská, americká krátkosrstá, barmská a tonkinská.
Nejlepší prevencí těchto potíží je nezařazovat do chovu kočky s krevní skupinou B. Pokud se tak stane, je nutné zabránit příjmu kolostra od matky prvních 24 hodin. Aby koťata dostala svůj příděl protilátek, doporučuje se mít připravené zamrazené mlezivo od kočky skupiny A.
Naše laboratoř provádí určení krevních skupin koček testy francouzské firmy Alvedia. Jedná se o imunochromatografickou metodu, kdy na membráně jsou navázané protilátky proti jednotlivým skupinám a ty zachytí tomu odpovídající červené krvinky. K vyšetření stačí trocha krve odebrané do zkumavky s činidlem EDTA nebo citrátem.
Jsou plemena, jejichž historie není příliš známá. Patří mezi ně i naše dnešní plemeno. Pochází z Velké Británie a jeho předky byli údajně angličtí vodní psi, které dnes asi nepotkáme, neb se uvádí, že již vyhynuli.
Některé prameny uvádějí, že se plemeno chová víc než 300 let, více se o něm začalo mluvit na přelomu 18. a 19. století. Používalo se při lovu vodních ptáků a mimo požadavků na povahu, byl velmi důležitý typ srsti. Ta musela chránit psa před vodou i ostrými travinami a křovím okolo jezer a vodních toků. Uvádí se, že k původnímu anglickému vodnímu psovi byl přikřížen irský vodní španěl a kvůli srsti i velký pudl.
Plemeno patří mezi retrievery a je uváděno, že bylo prvním retrieverem, který byl v Anglii Kennel clubem uznán. Jako samostatné plemeno bylo ve Velké Británii k vidění na výstavách již od roku 1859. Na začátku 20. století obliba v zemi původu klesala. Nahradili jej temperamentnější a možná trochu ovladatelnější flat coated retrieveři. Plemeno ale našlo své příznivce i mimo velkou Británii a dnes se chová po celém světě včetně České republiky.
K nám bylo plemeno dovezeno v roce 1992 a ročně se zapisuje od 7 do 22 štěňat. Ostatní plemena retrieverů jsou mu velkou konkurencí. Možná je to pro trochu uzavřenější povahu nebo zvláštní vzhled.
Jedná se spíše o větší silnější plemeno. Kohoutková výška psů se pohybuje okolo 69 cm, u fen cca 64 cm. Zajímavý výraz hlavy ovlivňují lehce šikmo položené oči a na rozdíl od většiny těla hladká srst. Krk je střední délky, výborně osvalený a jasně vyjadřuje, že pes je stvořen k tomu, aby aportoval.
Typickým znakem plemene je srst. Převážně je tvořená silnou vrstvou kudrlinek. Jsou pevně stočené, těsně přiléhají ke kůži a takřka brání tomu, aby se při plavání kůže namočila. Kudrlinky pokrývají tělo psa od týlu až po špičku ocasu. Na hlavě a končetinách je takřka hladká srst. Nejčastější zbarvení je černé nebo játrové. Právě na srsti je vidět, jaká plemena byla při šlechtění tohoto retrievera použita.
Když se na plemeno dívají děti, mívají dojem, že je osrstěním hlavy podobné ovečkám. Leckdo si pak myslí, že se jedná o plemeno pastevecké. Pravda je jiné. Jedná se o retrievera, tedy přinašeče, který byl vyšlechtěn jako pomocník při lovu vodního ptactva. Od ostatních retrieverů se trochu liší povahou.
Typický představitel našeho dnešního plemene je inteligentní, vyrovnaný, nebojácný a spolehlivý. Svoji rodinu miluje, vůči cizím lidem ale může být na rozdíl od svých příbuzných trochu rezervovaný. Jeho výchova musí být důsledná, ale nenásilná.
Jméno dala plemeni srst. Pokud byste jej zadali do překladače na webu zjistili byste, že otrocký překlad zní kudrnatě potažený přinašeč. Jak jste správně typovali, jedná se o Curly – Coated retrievera. V češtině jej můžete najít jako kudrnatého retrievera, ve španělštině cobrador de pelo rizado a ve francouzštině retriever a poil boucle.
Jedná se o injekční aplikaci alergenů, na které měl pejsek v testech pozitivní reakci. Je tedy nejdříve zapotřebí provést alergologické vyšetření k jejich identifikaci. Terapie je potom „ušitá na míru“ každému pacientovi. Imunoterapie u psů je považovaná za zlatý standard v terapii alergie.
2. Jaký je její princip?
Jedná se o jakýsi imunologický trénink. Tělo si k alergenům vytvoří toleranci a přestane na ně přehnaně reagovat. Tato terapie je zatím jediná, která je schopna tuto toleranci navodit.
3. Jak to probíhá?
Pod kůži se tenkou inzulinovou stříkačkou aplikuje směs alergenů, začíná se na nízkých dávkách v intervalu dvou týdnů. Postupně se dávky zvyšují a interval prodlužuje až se skončí na dávce 1ml jednou měsíčně. Majitelé mohou provádět aplikaci sami, ale je potřeba být v kontaktu s veterinářem pro případnou adjustaci terapie. Pokud se například svědivost přechodně zvýší po aplikaci, je nutné následující dávku snížit. Když se svědivost vrátí ještě před další injekcí, je zase nutné intervaly zkrátit.
4. Jaká je účinnost?
Účinnost terapie se udává 75%. Z toho asi čtvrtina zareaguje excelentně, takže žádná další medikamentózní terapie není zapotřebí. U zbylých pacientů se významně sníží použití léčiv ke snížení svědivosti.
5. Za jak dlouho se účinky projeví?
Jen málokdy se zlepšení projeví už první měsíc, většinou je to za 4 – 6 měsíců, ale není výjimečný ani rok trvání imunoterapie. Proto by se ti, kteří se pro ni rozhodnou, měli vyzbrojit trpělivostí a neházet předčasně flintu do žita.
6. Kdy by se s ní mělo začít?
Ideální je doba, kdy jsou kožní projevy pod kontrolou a imunitní systém se připraví na další nástup alergenů. Dříve se uvádělo, že imunoterapie není nutná pro ty pacienty, u kterých jsou potíže méně než 3 měsíce v roce. Na základě zkušeností veterinárních dermatologů i studií u lidí se tento postoj přehodnotil. Imunoterapie totiž působí i preventivně. Zjistilo se, že běhen života alergika se potíže zhoršují – postupně se přidávají další alergeny a ze sezónní alergie se časem stane alergie celoroční. A tomu je možné imunoterapií předejít.
7. Jak dlouho vydrží jedna lahvička vakcíny?
Jedna lahvička vystačí na 10 měsíců terapie.
8. Je možné po vymizení příznaků léčbu ukončit?
Protože je atopie chronické, celoživotní onemocnění, nedoporučuje se léčbu ukončit, ale na nastavené udržovací terapii setrvat. Imunitní systém je u alergiků prostě potřeba stále trénovat.
9. Je imunoterapie bezpečná?
Bezpečnostní profil imunoterapie je dobrý, pouze u vysoce senzitivních jedinců se může objevit anafylaktický šok. Takové případy jsou však velmi vzácné. Je ale proto dobré aplikovat vakcínu v čase, kdy má vaše veterinární ordinace otevřeno, a mít pejska dvě hodiny na očích.
10. Jaká je cena imunoterapie u psů?
Imunoterapie od firmy Nextmune, kterou používáme, vychází na 600 – 700 Kč měsíčně. Je to méně, než na kolik vyjde měsíční léčba Apoquelem, Cytopointem nebo cyklosporinem. Levnější jsou pouze kortikoidy, ale těm se, co by dlouhodobé terapii, snažíme vyhnout. Jen je zapotřebí si uvědomit, že lahvička obsahuje dávky na deset měsíců, takže jednorázová investice je vyšší.
Na loveckých plemenech je asi nejlépe vidět, jak se měnilo využití psů v návaznosti na historii nebo spíše vývoj lidské společnosti. Začalo to u původních honičů (brakýřů), kteří zvěř štvali tak dlouho, až se unavila a lovec ji mohl ulovit. Pak přišli na řadu psi, kteří pomáhali při lovu ptáků do sítí. Velmi oblíbená byla plemena používaná sokolníky, tedy plemena spolupracující při lovu s dravými ptáky.
S nástupem palných zbraní vznikala plemena pracující tak zvaně „pod flintou“, tedy ve vzdálenosti dostřelu. Speciální kategorii tvoří stavěcí psi (u nás nazývaní ohaři), kteří zvěř vystavili (označili) a teprve až byl lovec připraven k výstřelu, jí zvedli.
Honiči pracující na stopě živé zvěře se zvláště v lesních honitbách stále používali. Typická pro ně byla vytrvalost, výborný nos a také to, že hlasitě dávali najevo, že stopu sledují. Zajímavé a pro lovce důležité bylo i to, že podle intonace hlášení (štěkání) se dalo a dodnes dá poznat, stopu jaké zvěře pes sleduje.
S nástupem palných zbraní se objevil problém postřelené zvěře, kterou bylo třeba najít a to jak v zájmu zvěře samotné, tak i z pohledu ekonomického. Dosledovaná zvěř se zbytečně netrápila a také nepřišlo nazmar to, kvůli čemu byla lovena, tedy její maso. Vytvořila se skupina psů, kteří byli schopni sledovat poraněnou zvěř podle kapiček krve, které za sebou nechávala. Krvi říkají myslivci barva a stopa s kapičkami krve je označovaná jako pobarvená stopa nebo barva.
Pracovat na pobarvené stopě umí snad všechna lovecká plemena od jezevčíků, přes teriéry, slídiče až po ohaře. Pokud ale narazí na živou zvěř nebo na její stopu, je pro ně velmi těžké ji nesledovat.
Existují ale plemena, která dají pobarvené stopě přednost před stopou živé zvěře. Původně byli označováni jako „zkažení psi“. Postupně se ale přišlo na to, že právě takový pes je ideální pro dosled poraněné zvěře a tak vznikla specializovaná plemena nazvaná barváři.
V Evropě byl asi jedním z prvních hannoverský barvář. Vyšlechtěn byl na přelomu 18. a 19. století. Jedná se o klidného a mohutného psa s výbornými pachovými schopnostmi. Barváři se používali při dosledu spárkaté a hlavně pak jelení zvěře a to leckdy v náročných horských a podhorských revírech. Hannoverský barvář se leckomu jevil pro takový terén příliš těžkopádný.
Problém se snažil vyřešit v druhé polovině 19. století baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu. Spojil hannoverského barváře s původními lehčími plemeny horských honičů a položil tak základ chovu plemene, které je velmi oblíbeno i v současnosti.
Jedná se o středně velkého lehčího psa, který se výborně pohybuje i v složitém terénu. Právě pohyblivost, vytrvalost a samozřejmě výborný nos jsou základními vlastnostmi plemene. Kohoutková výška psů se pohybuje okolo 50 cm, fenky jsou o něco menší. Plemeno má obdélníkový rámec těla, končetiny nejsou výrazně dlouhé. Pohybuje se s vodorovně nesenou nebo lehce zvednutou hlavou. I na nesení hlavy je vidět, že to je plemeno určené k práci na stopě.
Srst musí psa chránit před nepřízní počasí. Je uzavřená, středně hrubá a nemá být příliš lesklá. Barvu srsti přesně popisuje standard a je to zajímavé čtení. Zbarvení je tmavě červené, v barvě jelení červeně, červenohnědé, červenožluté, také plavě žluté až žemlové; červeno-šedé jako zimní srst jelení zvěře, také s pálením nebo tmavou příměsí. Čenich a uši jsou tmavé. Přípustná je tak zvaná „brakýřská hvězda“ tedy malý bílý znak na hrudi.
Správný představitel plemene je klidný, výborně ovladatelný, vůči své lidské rodině přátelská ale k cizím lidem je nedůvěřivý. Ten, kdo označil psa na obrázku, jako barváře moc nechyboval. Přesný název ale je bavorský barvář. O jeho oblibě v České republice svědčí i to, že byl vyobrazen na poštovní známce.
Plemeno, které jste měli tentokrát určit, bylo docela těžké. Pravdou ale je, že jsme je zmiňovali v březnu u jeho blízkého příbuzného. Jedná se o poměrně staré plemeno, které bylo chováno již ve středověku. Jeho domovinou je Irsko a uvádí se, že se jedná o potomka starých ptačích psů.
Původně bylo plemeno používáno sokolníky. V literatuře jej někdy najdeme pod názvem Falconer Dog, což by se dalo přeložit jako sokolnický pes. Na povahu svých předků nezapomnělo a našlo uplatnění i při lovu ptáků. Dobře vycvičený pes zvěř našel a zalehnutím označil. Lovec pak přišel se sítí a přehodil ji jak přes psa, tak přes zvěř.
S nástupem palných zbraní lovci využívali schopnosti plemene zvěř označit a nevypíchnout. Dnes hovoříme o tom, že pes zvěř vystavuje a víme, že se může jednat o různé formy vystavování od strnulého postoje se zdviženou tlapkou, přes usednutí až po uvedené zalehnutí.
Lovce přitahovalo i červeno-bílé zbarvení srsti. Takový ve vysoké trávě ležící jednobarevný pes se snadno spletl se zvěří a neopatrný lovec by po něm mohl střelit. Červenobílá barva se u divoké zvěře nevyskytuje a zastřelení psa tak nehrozilo. Zbarvení dalo plemeni jméno, které se používá dodnes- irský červenobílý setr.
Plemeno bylo v Irsku velmi oblíbené. V XIX. století se ale kynologové začali více zajímat o exteriér než o výkon psa. Nastupovala éra psích výstav a naše dnešní plemeno pomalu zatlačoval jeho kolega nebo spíše potomek, který měl krásnou jednotnou mahagonovou barvu- irský setr. Došlo to tak daleko, že červenobílí setři skoro zanikli.
Ve XX. století se ale našli příznivci plemene a začali je pomalu regenerovat. Údajně k tomu mělo dojít okolo roku 1940. Pak chov ovlivnila 2. světová válka a až o třicet let později se plemeni začali irští chovatelé více věnovat. Byl založen chovatelský klub také speciální výbor, který měl vést chov. V roce 1987 plemeno uznal Kennel klub a dnes se údajně v Irsku do plemenné knihy zapisuje cca 200 štěňat. V ČR je to trochu horší. Plemeno sice své příznivce má a je velmi úspěšné na speciálních akcích z výkonu známých jako Field Trials. Do naší plemenné knihy se ročně zapisuje cca 30 jedinců.
Teď se možná někdo ptá, jak že se liší irský a irský červenobílý setr. Základní rozdíl je v barvě. Další rozdíly vidí asi jen odborník na britské ohaře. Irský červenobílý setr má o něco výše nasazené ušní boltce, je celkově kratší a kratší, nikoliv však krátká, je jeho srst.
Po povahové stránce je naše dnešní plemeno klidnější než jeho mahagonový příbuzný. Je dobře cvičitelné, nepere se a leckdo jej má jako společensko-sportovního psa. Je to ale trochu škoda. Irský červenobílý setr je každou buňkou svého těla lovecký pes a být domácí fifinkou mu moc nesvědčí.
