V titulu uvedená otázka nebo spíše povzdech slýcháváme z úst chovatelů a problémy s reprodukcí jsou stále častějším důvodem, pro který majitelé fen vyhledávají pomoc veterináře.
Srovnáváme-li současnou situaci s obdobím cca před čtyřiceti lety, jsme na tom z pohledu úspěšných krytí, tedy krytí, jejichž výsledkem je normálně početný vrh, daleko hůře. Tenkrát se uvádělo, že zabřezává cca 80% krytých fen. Dnes je toto číslo mnohem nižší a u některých plemen se pohybuje okolo 50 %.
Možná stojí za to si připomenout, co všechno může zabřeznutí fenky ovlivnit a zda je možné a z chovatelského hlediska vhodné určité problémy řešit.
Nevhodný termín krytí
Nevhodný termín krytí patří asi mezi nejčastější důvody, pro které fenka nezabřezne. Přesvědčení, že ideální je krýt fenku 10-11 dne od začátku barvení velmi často neplatí. Celá řada fen si první fázi barvení zkracuje nebo ji vynechává úplně a jsou tedy ke krytí mnohem dříve.
U minimálně stejného nebo možná většího množství fen se naopak říje prodlužuje, k ovulaci dochází daleko později a fenka je ke krytí někdy až 20 den. Do kategorie nevhodného dne krytí patří i případy, kdy majiteli fenky začátek říje zcela unikne a on prostě neví, podle čeho krycí den zvolit.
Problém s nevhodným termínem krytí může vyřešit zkušený krycí pes. Trochu ošidné je se spoléhat na chování fen. Zkušený chovatel ví, že jsou fenky, které psovi drží od prvního do posledního dne a naopak fenky, které nedrží vůbec. S řešením problému může pomoci laboratorní vyšetření.
Velké možnosti nabízí stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky. Je to metoda, která celkem spolehlivě určí, zda vůbec a kdy fena dojde k ovulaci a kdy je tedy vhodné ji krýt. Platí ale, že i fena, která je krytá v optimální den, nemusí zabřeznout.
Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky
Existují fenky, které sice mají zdánlivě normální příznaky říje, ale jejich hormonální naladění není dostatečné, nedochází k ovulaci a nejsou tedy k dispozici vajíčka, která by bylo možné oplodnit.
Existuje tak zvaná „rozštěpená říje“. Fenka započaté barvení po několika dnech ukončí úplně nebo na nějakou dobu přeruší , aniž by dospěla k ovulaci. K rozštěpeným říjím dochází např. v případě, kdy fenku vyprovokuje mimo obvyklý termín k barvení jiná fena, nebo když je fenka v psychické nepohodě (např. dlouhá cesta za krycím psem u feny, která není zvyklá cestovat).
Progesteron má vliv i na udržení březosti. Dojde-li k nežádoucímu poklesu hladiny progesteronu, je březost ukončena. Případy rozštěpených říjí nebo nefyziologického poklesu hladiny progesteronu v průběhu březosti může pomoci odhalit výše uvedené stanovení hladiny progesteronu v krvi fenky.
Hormonální nedostatečnost nebo nevyrovnanost fenky se může vztahovat k jedné určité říji, a z chovatelského hlediska to není problém. Může se ale jednat o setrvalý stav, který je možné ovlivnit dodáváním chybějících hormonů. Problém ale bývá často dědičný a na takových fenách by se nemělo chovat.
Změny na reprodukčních orgánech
Ani fenám se nevyhnou problémy typu neprůchodných vaječníků nebo nedostatku vajíček během ovulace. Vyšetření pro vyloučení tohoto typu problémů by mělo dělat specializované pracoviště, které má potřebné vybavení.
Bakteriální infekce
Občas se stane, že důvodem pro nezabřeznutí fenky je skrytá bakteriální infekce v pohlavních orgánech hlavně pak v děloze. Fenka většinou neprojevuje žádné příznaky onemocnění typu zánětu, ale přítomné bakterie negativně ovlivní zabřeznutí.
Bakteriální infekci je možné odhalit vyšetřením prováděným na začátku říje, kdy se povolí děložní krček a lze se tedy dostat k sekretu z dělohy. Vzorek se musí nabírat z oblasti před děložním krčkem. Pouhý výtěr z přezky je zavádějící a neposkytuje odpovídající výsledky.
Mezi nejčastější záchyt patogenních zárodků z děložního krčku fenky patří např. streptokok, pseudomonas, stafylokok, e. coli atd. Provede-li se vyšetření na začátku barvení, zbývá dostatek času na stanovení citlivosti určitého zárodku na antibiotika a následnou přímo cílenou léčbu a fenka může být ještě při této říji krytá.
V poslední době se hodně hovoří o mykoplazmóze. Pravdou je, že názory se trochu rozcházejí. Někdo považuje mykoplazmózu za závažný problém, jiný říká, že to je zárodek běžně přítomný v psím organizmu, který se ale může přemnožit a následně působit problémy. Mykoplazmóza se běžnou kultivací prokázat příliš nedá. Ideální je využít možnosti genetických vyšetření. Průkaz mykoplazmózy se může provádět i v klidové hormonální fázi fenky a i tady jsou k dispozici antibiotika pro léčbu, která je ale dlouhá 3-4 týdny.
Zajímavé je, že stále více zahraničních majitelů krycích psů požaduje před krytím doklad o tom, že fence bylo bakteriologické vyšetření provedeno a že bylo negativní.
Virová onemocnění
Do této kategorie patří především herpesviróza, která může ovlivnit zabřezávání fen, vyvolávat potraty, nebo porody mrtvých plodů a úhyny sajících štěňat. Proti herpesviróze je možné fenky chránit vakcinací a i herpesvirózu je možné prokázat genetickým vyšetřením.
Etologické příčiny
Problémy se zabřezáváním mohou mít např. chovatelé, kteří mají více fen a některá z nich je velmi dominantní a jiná naopak vysloveně podřízená. Ta první zabřezává a rodí bez problémů, u té druhé se normální březost vůbec nerozvine. Řešení je celkem jednoduché a spočívá v oddělení fen.
Existují situace, kdy žádný zdravotní či etologický problém zabřeznutí fenky nebrání, ale fena stejně nezabřezne. Zdá se, že něco, můžeme to nazvat instinkty, přírodou či nějak jinak, prostě ví, že určité spojení není vhodné a fena to ví. Existují i jiné důvody pro to, aby spojení určitého páru nevycházelo. Proto platí zásada říkající, že by se při nezabřeznutí fenky měl pro příští krytí vybrat jiný pes. Dodržet to je ale složité, zvláště když se zaplatily poplatky za krytí a v dohodě mezi majitelem krycího psa a chovatelem je zakotveno náhradní krytí.
Zdravotní stav feny
Může se zdát, že je zbytečné o něčem takovém vůbec hovořit. Bohužel se velmi často stává, že chovatel má snahu krýt nemocnou fenu a odůvodňuje to tím, že březost zaktivizuje její obranyschopnost a fenka se uzdraví.
I zdánlivě zdravá fenka ale může mít nějaký skrytý problém. U nezabřezávající fenky by se mělo provést vyšetření zaměřené na funkci základních orgánů. Určitě neuškodí si leccos ověřit vyšetřením krve.
V poslední době se velmi často hovoří o souvislosti mezi reprodukčními problémy a onemocněním štítné žlázy- hypotyreózou. I tento problém může odhalit vyšetření krve, při kterém se ověřuje hladina hormonů např. T4 a TSH.
Vliv chovatele
Jako první je asi třeba zmínit věk, kdy dochází k prvnímu krytí feny. Majitel chce absolvovat výstavy a zkoušky, získat co nejvíce titulů a ocenění a když je fence pět nebo šest let začne přemýšlet o krytí.
Velkou roli hraje výběr krycího psa. Je s podivem, kolik chovatelů jede za krásným, ale krytí neschopným psem nebo za psem, o kterého je takový zájem, že kryje takřka každý den. Je také zvláštní, že chovatelé jsou ochotni investovat velké finance do vyšetření nezabřezávající feny, ale doporučení, že je vhodné změnit krycího psa, neuposlechnou. Zapomínat by se nemělo ani na negativní dopad příbuzenské plemenitby.
Důvodů, proč fena nezabřezne, by se asi našla ještě celá řada. Výše uvedené příčiny patří mezi nejčastější a i o nich by se toho dalo napsat mnohem více. Běžného majitele feny ale nejvíce zajímá, jak problém s nezabřezáváním řešit. Rozumné je uvažovat o prvním krytí feny v době, kdy k tomu má optimální věk a vybrat si psa, o kterém víme, že dobře kryje, že po něm je potomstvo a za kterým nemusíme jet tisíce km. Nezabřezne-li fenka, neuškodí se poradit s veterinářem a zvažovat výše uvedené příčiny a jejich možné řešení. Chovatel si ale může také říci, že chce chovat jen na feně, která se v reprodukci bez problémů uplatňuje a že mámit štěňata z fenky, u které jsou okolo toho viditelné problémy, odporuje chovatelské etice a zdravému selskému rozumu.
V úvahu je třeba brát také vliv životního prostředí, který negativně ovlivňuje reprodukce schopnost nejen u psů, ale i u dalších zvířat a v podstatě i u lidí. To ale sami nemůžeme nijak ovlivnit.
Čtěte také: Reprodukce psů – další články na blogu
