Rubrika: Prevence

Prázdninové tábory jsou oblíbenou aktivitou majitelů psů. Nemusí se jednat jen o tradiční tábory zaměřené na děti, na které si sebou někdo, nejčastěji některý z vedoucích, vezme psa. Stále více lidí tráví letní dovolenou na táborech zaměřených na psy. Může se jednat o výcvikový tábor, jehož zakončením je zkouška z výkonu, může se jednat o tábor zaměřený na naši pohodu a dobrou náladu. Takových 14 dní strávených pod stanem, u vody a ve společnosti lidí, kteří milují stejné plemeno jako my, může být lepším odpočinkem než dovolená u moře. V obou případech je třeba přemýšlet nad tím, že na cestování se psem je třeba se dobře připravit.

Veterinární podmínky při cestování se psem

Rozumný pořadatel naplánuje veterinární podmínky. Automaticky v nich bude platné očkování proti vzteklině. Určitě je rozumné mít psa naočkovaného i proti nemocem psinkového komplexu a v případě táborů v přírodě i leptospiróze. Pokud má pes očkování prošlé, je rozumné na něj zajít cca měsíc před plánovanou akcí.

Samostatnou kapitolu tvoří opatření zaměřená na parazity. V případě těch vnějších a hlavně pak blech a klíšťat je určitě rozumné psa preventivně ošetřit. Je jen na majiteli a jeho psovi co jim vyhovuje, zda obojek, spot on nebo tableta. Pravdou je, že účinnost spot onů může ovlivnit koupání v přírodě nebo i tráva vlhká od ranní rosy. Určitá omezení mohou vzniknout i u antiparazitárních obojků.

V poslední době stále více lidí sahá po preventivních tabletkách. Pravdou je, že se občas leckdo obává, zda nemají nějaký negativní účinek. Zatím se nezdá, že by byly podobné obavy odůvodněné a o případných vedlejších reakcích nehovoří ani organizace, jejichž úkolem je právě tuto problematiku sledovat.

Vyšetření trusu před odjezdem

Někteří pořadatelé požadují, aby pes byl před odjezdem na tábor odčerven. Jako daleko rozumnější se ale jeví preventivní vyšetření trusu. Už se o něm na stránkách LABVETu psalo, tak snad jen drobné připomenutí. Preventivní koprologické vyšetření má celou řadu výhod. Tou nejdůležitější asi je, že nám řekne, zda je třeba psa vůbec odčervovat. Druhá velká výhoda spočívá v tom, že při pozitivním nálezu víme, na kterého cizopasníka léčbu zaměřit. Srozumitelně řečeno po jakém přípravku sáhnout a jak dlouho jej podávat. Např. v případě problematických Giardií jednorázová tabletka moc nepomůže.

U celé řady parazitů se ví, že jim svědčí, pokud se pes dostane do nějaké zátěžové situace. Jeho organizmus se přestane přirozeně bránit, a parazit má otevřenou cestu k tomu, aby se v klidu namnožil. Cesta i pobyt na táboře takovým stresem mohou být. Výsledkem je náš smutný pes a také to, že nepříjemnou zoologickou zahradu si z přivezou z tábora domů i jeho čtyřnozí kamarádi. Nejen kvůli našemu psovi, ale i v zájmu jeho kolegů je rozumné vědět, jak z pohledu vnitřních parazitů na tom náš pes je a případné problémy předem včas vyřešit.

Pokud se tedy někam chystáte, je období před odjezdem na tábor tím správným pro preventivní koprologické vyšetření trusu.

Čtěte také: Jedeme se psem k moři

„Byla jsem tu před týdnem a napsal jste Grácii framykoinovou mastičku. Už jsme ji do oka dali dvakrát, ale nějak to nezabírá, Nemáte něco silnějšího?“ z veterinární ordinace

Pro péči o oči psa je velmi podstatné prostředí, v kterém žije. Jinak působí prašné ovzduší města a jinak čistý horský vzduch. Zvláštní pozornost je třeba věnovat psům pohybujícím se v okolí stavby. Takový poprašek nehašeného vápna, který se dostane do psího oka a tam vlivem vlhkosti vyhasí, dokáže způsobit nenapravitelnou škodu.

Vše velmi úzce souvisí s ročním obdobím. Pro lovecké psy nebo psy pohybující se venku a volně, je z pohledu očí náročné jaro. Pyl uvolňující se z květů dokáže udělat ve spojivkovém vaku psa žluté závěje. Oko samozřejmě reaguje výtokem a nedojde-li k ošetření, tedy i zánětem.

Ještě složitější bývá období, kdy dozrávají např. travní semena. I ta se dokáží v nečekaném množství dostat do spojivkového vaku a způsobit velké potíže. Majitel, jehož pes se pohybuje po louce nebo poli, by měl po návratu domů oči psa důkladně prohlédnout a má-li podezření, že se do oka něco dostalo, vypláchnout je.

Je smutné konstatování, že ve spojivkovém vaku psa lze najít nejen pyl nebo travní semínka, ale u některých plemen, kde je na výstavách běžné pudrování a bělení srsti, i použitý přípravek. Rozhodčí hodný toho jména požaduje okamžitou nápravu a to i za cenu toho, že pes nebude hodnocen.

Jak o psí oči pečovat

O důvodech působících oční potíže by se dalo psát dlouhou dobu a stejně by se všechny možnosti nevyčerpaly. Majitele psa ale zajímá, jak má prakticky o oči svého psa pečovat a kdy má vyhledat pomoc veterináře.

Podstatné je, že oko psa je neustále vlhčeno. Část této tekutiny odchází slzným kanálkem do dutiny nosní, část vytéká vnitřním očním koutkem, kde se v podobě hustší hlenovité a někdy zabarvené hmoty usazuje. Hovoří se o ospalcích a je třeba si uvědomit, že v určité míře jsou normálním projevem samočisticí schopnosti oka.

Ospalky ale dokáží srst v okolí oka slepit, a pokud nejsou odstraněny, mohou se stát živnou půdou pro řadu infekcí. Je tedy třeba oční koutky zvířete kontrolovat a případné usazeniny odstranit. Sekret vytékající z oka má jiné pH než kůže a to způsobuje u bílých plemen nepříjemně vypadající žloutnutí nebo hnědnutí srsti. U běžného psa není, mimo kontroly a případného odstranění ospalků, důvod k další péči.

V případě, že máme pocit, že výtok z oka je příliš silný či v okamžiku, kdy je podezření, že ve spojivkovém vaku zůstalo něco, co tam nepatří (semena, pyl, zbytky ostříhaných chlupů nebo prach) může majitel spojivkový vak psa vypláchnout. Pokud pes oko bolestivě mhouří a výtok z oka je hnisavý, je třeba navštívit veterináře.

Bez ohledu na to, zda se jedná o domácí ošetření, první pomoc nebo cílenou léčbu, je třeba odpovědět na dvě otázky: „Co použít a jak to použít?“

Co? – přípravky používané do očí se zhruba dají rozdělit do dvou kategorií – na tekutiny (výplachy, kapky) a různé typy mastí. Platí zásada, že na ošetření očí používáme pouze přípravky k tomu určené. Nejvhodnější jsou ty zakoupené v lékárně nebo u veterináře a pak na nich bývá místo určení (oko) uvedeno.

Možné je využít i domácích zdrojů. Vhodný je např. slabý odvar heřmánku (musí být scezený, určitě nelze psovi do oka lít i okvětní lístky) a v případě nutnosti lze sáhnout i po převařené vodě.

Obecně by se dalo říci, že majitel psa používá preventivní přípravky (borová voda, světlíkové kapky atd) určené spíše k výplachu a kosmetickému ošetření oka. O použití věcí silnějšího kalibru (např. antibiotické masti) by měl rozhodovat veterinář. Přístup: „Dneska má to očíčko začervenalé, dám mu tam trochu ophtalmo-framykoinu,“ je poměrně častý, ale zcela nesmyslný. U antibiotických přípravků je třeba dodržet mimo jiné i délku doby podávání.

Jak? – vždy platí, že vše, co se do oka dává, musí být čisté a s odpovídající expirační dobou. Používané pomůcky nesmí být ostré a je třeba se vyhnout tříštivým a lámavým materiálům.

Pokud je třeba něco otírat nebo vytírat, je rozumné použít gázu nebo přežehlený kapesník. Z obvazové nebo buničité vaty se může jejich část uvolnit a místo čistého oka máme oko s cizím tělesem a to tělesem bobtnajícím a velmi nepříjemným.

Techniku ošetření oka lze rozdělit na ošetření okolí oka a aplikaci léků či odpovídajících přípravků do oka.

Ošetření okolí oka – spočívá v odstranění ospalků, v případě větších problémů např. i hnisavého sekretu. Usazeniny okolo oka je možné setřít kouskem čisté gázy. Jsou – li zaschlé, je třeba je napřed navlhčit (převařenou vodou, borovou vodou, heřmánkem, světlíkovými kapkami) a pak odstranit.

Někdy se stane, že je výtok z oka tak silný nebo ospalky jsou tak dlouho nalepeny, že dojde i k porušení kůže. V takovém případě je třeba se poradit s veterinářem, jak problém ošetřit. Hrozí totiž nebezpečí, že špatně zvolený postup podráždí i samotné oko.

Aplikace léků

Aplikace léků – není vždy úplně jednoduchou záležitostí. Jsou psi, kteří si nechají líbit úplně všechno, většina psů ale považuje oční kapky a mastičky za záležitost, které je nutné se bránit. Je třeba si uvědomit, že se manipuluje v těsné blízkosti oka, a že podávání léku má pomoci, nikoliv ublížit. Platí několik zásad:

• fixace psa – srozumitelně řečeno je psa nutno do určité míry znehybnit. Rozumné je, pokud se na zásahu mohou podílet dvě osoby. Jedna psa drží, druhá aplikuje lék
• trochu složitější je situace, kdy neklidného pacienta ošetřuje jeden člověk. V praxi to vypadá tak, že člověk tiskne předloktím krk psa ke svému tělu a palcem a dlaní přidržuje jeho mordu. Druhou rukou pak dává lék. Pes má omezený pohyb, ale mast nebo kapky už asi není možné aplikovat v doporučovaném směru.
• je třeba počítat s tím, že pes může prudce trhnout hlavou. Je tedy nutné postupovat tak, aby člověk mohl snadno ucuknout. Více prostoru pro manipulaci a také přímočařejší pohyb umožňuje upažení než předpažení. Ten, kdo aplikuje lék pravou rukou, začíná vlevo a naopak ten, kdo používá ruku levou vpravo.
• doporučuje se k oku přibližovat zezadu. Pes tak nevidí např. kapátko či mast a má tedy i menší tendenci se bránit.
• podávání léku směřujeme šikmo. Kónus oční mastičky nebo kapátko nemůže být kolmo k oku. Pokud by pes škubl hlavou, přehnaně řečeno „se mu zapíchneme přímo do oka.“ Při šikmém postavení se kapátko nebo mastička spíše odsune nebo alespoň po povrchu oka sklouzne.
• v rámci možnosti aplikujeme kapky nebo mast do spodního spojivkového vaku. Je prostorný a není velký problém lehce odhrnout spodní víčko a spojivkový vak tak zpřístupnit. Příslušný přípravek pak jemným promnutím očních víček rozetřeme po celé ploše oka
• do oka patří jen čisté věci. Při opakovaném použití přípravku se může stát, že část materiálu, která přišla při posledním ošetření do kontaktu s okem psa, zůstane v kónus masti nebo v očním kapátku. Proto je rozumné před ale i po použití přípravku několik kapek odkápnout či vytlačit několik milimetrů masti, přebytečný materiál otřít a do oka pak aplikovat to, co s vnějším prostředím pravděpodobně zatím do kontaktu nepřišlo.
• po ošetření je třeba psa chvilku hlídat. Řada jedinců se snaží mast či kapky z oka odstranit. Třou hlavu o koberec či trávu nebo si oči otírají tlapkami a hrozí tedy nebezpečí, že dojde k dalšímu podráždění oka
• pokud je třeba oči psa ošetřovat pravidelně, je rozumné po zásahu odměnit psa nějakým pamlskem. Takový „žravý“ pacient často sedí v určenou hodinu před místem, kde je lék uložený a velmi výmluvně upozorňuje majitele, že je čas na jeho ošetřování.

Majitelé psů se často ošetřování očí svého čtyřnohého přítele bojí. Je ale třeba se k problému postavit čelem. Rozumnější je občasná domácí péče než z malého, ale zanedbaného problému vznikající dlouhodobé onemocnění vyžadující náročnou péči. Pokud už je třeba psovi do očí dávat mast nebo kapky, je určitě lepší, pokud se opravdu do oka dostanou a nezůstávají díky neschopnosti majitele na srsti čtyřnohého pacienta.

I tady platí, že velmi důležité je, co s naším psem děláme, když je malým štěnětem, tedy v době rané socializace. Právě tehdy je možné psa navyknout na to, že s ním různým způsobem manipulujeme, že mu saháme do mordy, na uši i do očí. Většina psů pravděpodobně „dětský trénink“ v dospělosti nevyužije. Stále ale platí, že lepší je být připraven. Těch několik centimetrů ovzduší nad zemí, v kterých se naši psi pohybují, čistotou neoplývá a očních problémů k malé radosti všech zúčastněných přibývá.

Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?

Blíží se léto a mnozí z nás se chystají se psem k moři. Začíná tak nabývat na aktuálnosti otázka: „Co tam můj pes může chytit a jak ho před tím ochránit?“

Z vážnějších infekcí to je dirofilarióza neboli srdeční čevivost a leishmanióza. Z méně závažných se nově objevila thelazióza, neboli oční červivost.

Srdeční červi

Dirofilaria immitis neboli vlasovec psí je už mezi chovateli poměrně dobře známý díky screeningovým testům na krevní parazity, jejichž je nedílnou součástí, a díky některým ektoparazitikům, která ho mají v indikaci. Larvičky těchto červů přenášejí komáři čeledi Culicidae, kam patří i komáři žijící u nás. Při nedostatečné prevenci tak není vyloučeno, že by se tento zoonotický červ (zoonóza může infikovat i člověka a způsobit u něj plicní dirofilariózu) mohl zabydlet i v našich zeměpisných šířkách.

Infekce může probíhat různě, od zcela bez příznakových, přes hubnutí, slabost, dušnost a chronický kašel až po srdeční selhání. Závisí to na imunitním stavu zvířete a množství larev, které dosáhnou dospělosti a osídlí plicní cévy psa, popř. pravou část srdce. Ač léčba je velmi obtížná, prevence je naštěstí poměrně jednoduchá. Jejím principem je likvidace larviček kolujících v krevním řečišti, dříve než se usídlí v plicních cévách a dospějí. Protože to trvá několik měsíců, je poměrně dost času na včasný zásah. Doporučuje se podat vhodný preparát nejpozději za 30 dní po příjezdu do oblasti výskytu, potom během pobytu aplikaci opakovat každých 30 dní a poslední dávku dát nejpozději 30 dní po návratu.

Antiparazitika s tzv. larvicidním účinkem jsou makrocyklické laktony (ivermectin, moxidectin, selamectin a milbemycin oxim). Pro zdvojení ochrany se doporučuje použít ještě navíc prostředky s repelentním účinkem proti komárům. Screeningové vyšetření na dirofilárie z krve se doporučuje jednou ročně, a to před nasazením příslušného antiparazitika.

Leishmanióza česky ničivka

Leishmanióza, česky příznačně nazvaná ničivka, je onemocnění způsobené prvoky. Jejich přenos zajišťují komárci rodu Phlebotomus (flebotomy), kteří se u nás naštěstí nevyskytují. Najdeme je ve středomořský státech, jižní Francii a na Balkáně. Podobně jako u dirofilariózy jsou příznaky onemocnění velmi široké, od bezpříznakové infekce přes kožní, trávicí, oční, cévní a kloubní potíže až po fatální selhání ledvin. Prvním příznakem, často podceněným, je kožní změna v místě bodnutí komárem. Může se jednat o jeden nebo více pupínků až vřídků, které spontánně vymizí.

Nejčastější lokalizací jsou ušní boltce, nos a břicho. Profylaxe jako u dirofilariózy neexistuje, jedinou možností je prevence napadení komáry, tedy použití repelentů se syntetickými pyrethroidy (permethrin, deltamethrin) ve formě pipet nebo obojků. A nezapomeňte chránit před flebotomy také sebe, protože leishmanióza postihuje i lidi.

Orientální červ

Thelazióza je onemocnění, které se v Evropě objevilo relativně nedávno. Jeho označení “orientální červ” poukazuje na původní místa výskytu, kterými byla východní Asie a bývalý Sovětský svaz. Od konce 20.století se začíná rozšiřovat i po Evropě. Zachycen byl v zemích jižní Evropy, ale i v Německu, Belgii, Rakousku a na Slovensku. Dva tzv. autochtonní (tedy původní, nedovezené) případy byly už zaznamenány i u nás. Mezihostitelem je několik milimetrů velká tzv. ovocná muška Amiota (Phortica) variegata.

Dospělci i larvy se živí slzami a očním sekretem různých druhů živočichů, včetně člověka. Najdeme je pod víčky, včetně třetího, a ve spojivkovém vaku. Dráždění oka vede k zánětu spojivek, který je doprovázen zvýšeným slzením až hnisavým výtokem. Později může dojít i k otoku a zánětu rohovky, který může vyústit v rohovkový vřed. Léčba spočívá v odstranění červů v lokální anestezii a použití výše zmíněných larvicidních preparátů.

Pokud se tedy v této době chystáte i se psem k moři, měli byste se mít na pozoru nejen před „indickou variantou.“ I váš čtyřnohý miláček si z pěkného výletu za sluncem a vodou může přivézt nepříjemný suvenýr.

Čtěte také: Čistit psí uši nebo nečistit?

Státní veterinární správa – Jaká jsou pravidla pro cestování se zvířaty do zahraničí?

Veterina Skalka – Srdeční červivost