Častý dotaz, který v různých variacích slýchají v tyto dny ve všech veterinárních ordinacích.
Strach z nebezpečí je normální, může ale přerůst ve fobii – nadměrný strach neadekvátní dané situaci. Fobii mohou vyvolat různé zvuky, petardy a silvestrovské ohňostroje jsou však nejčastější. Uvádí se, že až 50% psů se bojí nějakého zvuku. Na vzniku se podílejí jak faktory genetické, tak naučené. Vyšší riziko vykazují plemena ovčácká a pastevecká, nižší naopak psi lovečtí a kříženci. Štěně, vyrůstající do šesti měsíců věku ve městě, má nižší pravděpodobnost vzniku této fobie. S tím, že s postupujícím věkem dojde k ústupu potíží, se počítat nedá.
Příznaky se u jednotlivých zvířat liší, patří k nim třes, neklid, snaha se schovat nebo utéci, zrychlené dýchání, dilatace zorniček, slinění, olizování si pysků, vyprázdnění análních žlázek, nevhodné močení či kálení, neposlouchání povelů, vokalizace atd. Každý majitel jistě na svém mazlíčkovi příznaky strachu rozpozná. Je ovšem důležité zavést opatření k jeho tlumení již při mírných symptomech, protože s každou další expozicí může jejich síla narůstat.
Nejlepší je obrátit se na odborníka na léčbu poruch chování, což však pár dní před Silvestrem už nepomůže. Nezbývá než se pokusit spojit medikamentózní prostředky s úpravou prostředí.
Zavřít zvířátko do co nejvíce odhlučněného prostředí je v běžných podmínkách asi hraběcí rada, ale přesto je dobré se snažit zamezit přístupu hluku a světelných efektů co nejvíc to jde. Zatažením závěsů a stažením žaluzií a podobně. Zkuste také „maskovat“ zvuk jinými známými zvuky, např. televizí nebo rozhlasem.
Umožněte zvířeti přístup k místu, kde se rádo schovává a cítí se v bezpečí. Pro našeho kocoura to byla skříňka v kuchyňské lince. Zbylé tři kočky zůstávaly k petardám netečné.
Buďte v jeho blízkosti a chovejte se, jakoby se nic mimořádného nedělo. Zkuste ho zabavit nějakou oblíbenou činností. Snažte se ho přes den co nejvíce unavit, fyzická i mentální únava sníží vnímavost ke zvukům. Navíc zvýšený serotonin po cvičení může působit sedativně.
Důležitý je také dobrý celkový stav zvířátka. Jakýkoli zdravotní problém zvyšuje hladinu stresu a činí ho náchylnějším k pocitům strachu. A rozhodně ho netrestejte za nežádoucí chování, které je důsledkem strachu.
Výběr vhodných medikamentů nechte na veterináři, který vaše zvířátko zná. Kromě „chemie“ existují i preparáty na přírodní bázi obsahující např. kozlík lékařský, l-theanin (aminokyselina ze zeleného čaje) a alfa-casozepin (hydrolyzát kaseinu, t.j. mléčné bílkoviny).
Přejeme Vám i Vašim zvířátkům šťastný vstup do nového roku.
Od 1. ledna 2020 vstupuje v platnost novela Zákona o veterinární péči (Zák. 166/1999 Sb. znění 1. 1. 2020), která podstatným způsobem upravuje otázku vakcinace proti vzteklině v případě psů. Stále platí požadavky zakotvené v probíraném zákoně v §4 – Povinnosti chovatelů, bod (1), podle kterého je chovatel povinen „zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.“
Nový požadavek vztahující se pouze na psy, tedy nikoliv na lišky nebo jezevce, je zakotven ve stejném §, v bodě (4)a zní: “Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“
Do srozumitelné řeči přeloženo to znamená, že vakcinace proti vzteklině je platná pouze u psů, kteří jsou identifikačně označeni čipem. Výjimku tvoří psi s čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Číslo čipu musí být uvedeno v očkovacím průkazu nebo v pasu psa. Štěně musí být čipem označeno nejpozději v době prvního očkování proti vzteklině, tedy nejpozději v šesti měsících věku. Dozorovým orgánem je Státní veterinární správa.
Důležité je to, že požadavek platí i pro psy již očkované.
Je jedno, zda je v očkovacím průkaze napsaná platnost
vakcinace např. do 30. 6. 2020. Není-li pes čipován, vakcinace
není považována za platnou. Za připomínku stojí, že pokud
vakcinace není platná, může být majiteli psa uložena pokuta.
Můžeme si o novém požadavku zákona myslet, co chceme, podstatné
je, že platí. Lze očekávat, že běžní majitelé psů nebudou
novým pravidlům věnovat pozornost. Rozumné by tedy bylo
v propozicích zkoušek, soutěží a svodů ve veterinárních
podmínkách na to, že platná je pouze vakcinace proti vzteklině
v případě, že je pes označen čipem, upozornit.
Na otázku „Proč se pes pořád drbe“ může být nasnadě i jízlivá odpověď: „Protože má blechy!“ Nemusíte se hned urazit! I na opečovávaného psa může přesednout blecha od sousedovic psa, od koček či od ježků na zahradě. Takže kontrola zablešení je vždy na prvním místě, pokud není pes chráněn dlouhodobě působícími odpuzujícími prostředky.
Jestliže však blechy jako příčinu svědění spolehlivě vyloučíme, nastává složitější situace. Psí drbání může mít mnoho dalších i zdánlivě odlehlých příčin a bývá i pro veterináře jedním z diagnostických oříšků.
Nahlédněme, co vše (případně ještě více) mu v té chvíli může běžet hlavou. Tedy kromě zmíněných blech:
zákožky nebo ostatní paraziti?
alergie?
přehnaná či zanedbaná péče o kůži a srst?
způsob výživy resp. přecitlivělost na některé krmivo?
zánět kůže u psa s účastí bakterií či kvasinek?
onemocnění některého vnitřního orgánu?
vnitřní paraziti?
dráždivé látky v okolí psa?
či dokonce „neuróza“?
eventuálně další možné i nemožné příčiny svědění kůže.
Této fázi veterinářova usilování o správnou diagnózu se také říká diferenciální diagnóza. Jeho cíleně mířené otázky naznačují, že od Vás potřebuje získat co nejvíce údajů pro anamnézu neboli historii případu. To je pro něj velmi důležité východisko pro další diagnostické úvahy.
Zde může majitel nejvíce pomoci nejen veterináři, ale především svému psu co nejpřesnějšími informacemi o vzniku a dosavadním průběhu potíží a jiných zdánlivě nesouvisejících okolnostech. Náš pacient nám to bohužel nemůže sdělit, ale vy jej máte téměř stále na očích. Ze zkušenosti vím, že pečlivým majitelům neunikne ani několik chybějících chloupků nebo mikroskopický pupínek. Vaše informace jsou tedy velmi cenné k prvnímu vytřídění tak široké palety možných příčin vyvolávajících svědivost u psa.
Pes se stále drbe?
Přesný mechanismus svědivosti není znám. Není ani zcela jasné, co vlastně spouští tvorbu svědivých podnětů v nervových zakončeních v kůži. Skutečností je, že se svědivostí jsou spojeny např. změny teploty či vlhkosti kůže, onemocnění kůže i vnitřních orgánů. I různé podněty mechanické, chemické, teplotní působící na kůži přímo i působení různých látek i léků podaných vnitřně mohou vyvolávat svědivé pocity. Podráždění se z kůže přenáší nervovými vlákny do míchy a mozkové kůry.
Nejúpornější svědivost neutuchající ve dne ani v noci mívají nejspíše na svědomí zákožky – roztoči způsobující u psa svrab neboli prašivinu. Na druhém místě jsou to alergie.
V případě svrabu se na svědění podílí jednak pohyb roztočů vrtajících chodbičky v kůži, který se zesílí zvláště při pobytu v teplém bytě, jednak i přecitlivělost na výměšky zákožek. Obdobné problémy s přecitlivělostí mohou nastat i při napadení blechami.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy. Je velmi vhodnou alternativou doma připravované hypoalergenní diety.
Příčinou svědění nemusí být jen reakce na štípnutí, ale často k tomu přistupuje i časem vytvořená alergie na bleší výměsky. K vyvolání svědivé kopřivkové vyrážky pak stačí přeběhnutí jedné blešky po zádech psa. Výsledkem opakování takových situací bývá zhrublá, strupovitá kůže na hřbetě složená až v záhyby a téměř olysalá. Východiskem není ani tak zabíjení každé blechy, ale spíše preventivní odpuzování blech dlouhodobě působícími prostředky.
Ty se mohou osvědčit i v odpuzování ostatních kožních cizopasníků, kteří sice nepůsobí tak dramatickou svědivost jako zákožky nebo alergie, ale obtěžují občas psa i jeho pána. Patří k nim např. dnes již i u nás dosti známý roztoč zvaný dravčík (lat. Cheyletiella), příbuzný zákožkám, ale cizopasící na povrchu pokožky temene a hřbetu psa. Pro viditelnost i pouhým okem získal přízvisko „pochodující lupy“. Občas se kvůli němu drbe celá rodina.
Původcem svědivosti psa (a občas i člověka) bývají téměř každoročně i tzv. sametky (lat. Neotrombicula). V období „zrání švestek“ tedy v druhé části léta je tráva plná těchto oranžových „pavoučků.“ Zakusují se do pokožky mezi prsty, okolo nosní houby i očních víček psa. Asi 2-4 týdny sají tkáňovou tekutinu z kůže a po té se dobrovolně pouštějí a v trávě zase dokončují svůj vývojový cyklus. I zde může hrát roli při vzniku svědivosti reakce kůže psa na látky vyměšované roztoči.
Atopie
Tím jsme se přiblížili ke druhé hlavní příčině úporné svědivosti založené na vrozených vlohách odborně zvané atopie. Jedná se o projevy přecitlivělosti vůči nejrůznějším látkám z okolí zvířete, které pronikají do těla hlavně dýchacími cestami případně i přes kůži. Dosáhne-li časem reaktivita psa opakovaným stykem s těmito alergizujícími látkami prahu svědivosti, propukají potíže. U psů s vrozenou vlohou k alergiím se to stává již mezi 1. – 3. rokem života.
Mezi nejčastější zdroje alergizujících látek patří již zmíněné blechy a pravděpodobně i cizopasící roztoči, bakterie, kvasinky a plísně (žijící běžně na pokožce psa), prach z bytu a roztoči v něm žijící, plísně ze zevního prostředí, ale i např. pylová zrnka zejména travin a plevelů. S vrozenou vlohou k přecitlivělosti třeba počítat asi u 10% psů. U některých se ale nemusí celý život projevit, pokud styk s alergizujícími látkami nepřesáhne potřebný práh.
Svědivost se u alergií soustřeďuje v prvé řadě na obličejovou část hlavy psa, uši (včetně recidivujících zánětů zevního zvukovodu), spodinu krku, břicho a tlapky. Zhoršení bývá provázeno i zánětem očních spojivek a rýmou. Zvláštním problémem v oblasti alergií je výskyt projevů přecitlivělosti na krmivo resp. některou z jeho složek.
Přirozeně nejčastější příčinou jsou přítomné bílkoviny masa, vajec, mléka nebo i soji, ale přecitlivělost se může vytvořit i na jiné složky krmiv. Proto se vyrábějí hypoalergické diety s vypuštěním poznaných alergizujících přísad.
Mírnější formy psího drbání mohou mít i prostší příčiny např. v lidské péči. Přirozeně, že zanedbaná péče o čistotu srsti bývá příčinou svědivosti. Ale dnes se setkáváme spíše s následky péče přehnané. Zejména městský člověk často přenáší své hygienické návyky i na psa a neuvědomuje si, že pokožka psa má jisté odlišnosti od pokožky lidské již ve své stavbě. Přehnaně časté užívání koupelí s odmašťujícími prostředky, zejména určenými pro lidskou pokožku, naruší ochrannou funkci kůže. Na té se mimo jiné podílí i tukové látky, enzymy a přirozená kožní mikroflóra (bakterie, kvasinky).
To vše zlikviduje nevhodně zvolený a příliš často užívaný šampon. Důsledkem je buď přímé podráždění pokožky nebo přinejmenším její přesušení nebo naopak vyprovokování nadměrné tvorby kožního mazu, oslabení její přirozené ochrany a vznik infikovaných zánětů. To vše může navodit i svědivé pocity.
Psí pokožce konečně nesvědčí ani příliš suché klima našich ústředně vytápěných bytů. Působí ztrátu přirozené vlhkosti pokožky rovněž s následnou svědivostí. Veterinární dermatologové na to mají docela jednoduchý recept- alespoň 1x za 10-14 dní takového psa prostě ponořit na chvíli do vody, aby se pokožka „nasákla“.
Jinou příčinou mírnější svědivosti může být i mimořádně prašné prostředí např. okolo rozestavěného domku se zvířenými dráždivými látkami (vápno, cement a pod.).
Nezapomínejme, že pes se pohybuje v té nejzaprášenější nejspodnější vrstvě naší „jedovaté“ atmosféry! Do oblasti příčin svědivosti psí kůže v důsledku lidské „péče“ nakonec patří např. i drbání netrimovaných stříhaných kožíšků některých teriérských plemen. Příčinou svědivosti je zde přetrvávání „staré“ nevyškubané srsti ve vlasových váčcích.
Stav kůže a srsti je i zrcadlem celkového zdraví psa
Dosti často se dnes zapomíná na jednu starou doktorskou zkušenost, že stav kůže a srsti je i zrcadlem celkového vnitřního zdraví resp. zdraví jednotlivých vnitřních orgánů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že např. psi s nemocnou slinivkou břišní mají velmi často i vleklé kožní potíže spojené i se svědivostí.
Podobně se na zdravotním stavu kůže mohou podílet i onemocnění ledvin, jater, trávicího ústrojí, žláz s vnitřní sekrecí hormonů i např. nádory vnitřních orgánů. Nejen tedy nejrůznější zevní vlivy, ale i vnitřní onemocnění stávají v pozadí nemocí kůže provázených svěděním. Na sníženou obranyschopnost pokožky reagují obvykle nejrychleji vždy přítomné bakterie či kvasinky přemnožením a následným zkomplikováním základního kožního onemocnění.
Svědění kůže prožívají vždy intenzivněji jedinci s labilnější nervovou soustavou.
K doplnění výčtu příčin drbání chybí ještě zmínka o psychogenních příčinách svědivosti známých jako neurózy. Mohou být i základní příčinou.
Na počátku bývá obvykle citový stres zvířete např. z opuštěnosti a nudy, nedostatku pohybu nebo z významné změny v okolí (majitele, prostředí a p.). Pocity svědivosti se soustředí do jednoho místa – svědivého uzlu, které si pes neustále olizuje a vykusuje. Výsledkem jsou ložiska zbytnělé kůže s povrchovým mokváním až vředovatěním nejčastěji na končetinách. Je to poměrně známá potíž zejména u velkých plemen psů.
Snad i z tohoto (nejspíše ještě neúplného) výčtu možných příčin psího drbání lze uvěřit tvrzení ze začátku tohoto článku, že to není ani pro veterinárního lékaře snadná záležitost. Navíc tak jak se kožní onemocnění vesměs pozvolna rozvíjejí, tak opět i navzdory správně zvolené léčbě vesměs pozvolna ustupují. Vyžadují tedy značnou dávku trpělivosti a často i finančních obětí od majitele psa. Určitě se proto vyplatí přizvat hned na začátku ku pomoci při stanovení pravé příčiny svědění i laboratorní pracoviště. Následně pak nezatracovat zavedenou léčbu, když se úspěch nedostaví za týden či dva!
Např. léčení kožních onemocnění komplikovaných bakteriemi či kvasinkami trvá běžně nejméně 4-6 týdnů, alergických stavů několik měsíců i let. To samo jen zdůrazňuje potřebu správného zjištění příčiny potíží hned na začátku, aby se neztrácel čas a léčba měla šanci na úspěch.
Otravy rozinkami jsou tak trochu záhadné. Asi polovina psů je pravděpodobně může pozřít bez jakýchkoli následků, u některých nešťastníků však mohou vyvolat selhání ledvin.
Od roku 1989 americká organizace APCC (Animal Poison Control Center) tyto případy sleduje a vydává doporučení k terapii. Protože není známá minimální toxická dávka, je možné, že se jedná o tzv. idiosynkratickou reakci, to znamená výjimečnou reakci jednotlivce. Byla zaznamenána otrava osmikilového psa po požití pěti kuliček vína. Rozinky jsou asi čtyřikrát koncentrovanější a pes by se k nim neměl dostat.
Proto se dnes ke každému jejich pozření přistupuje jako k možné intoxikaci. Mechanismus účinku není znám, uvažovalo se o pesticidech, herbicidech a fungicidech přítomných v rozinkách, ale nic se neprokázalo. Jediné, co se potvrdilo laboratorně, bylo poškození buněčné kultury psích ledvin extraktem z rozinek.
Otrava psa rozinkami?
První klinické příznaky se mohou projevit už několik hodin poté, co si pejsek pochutnal. Nejdříve to bývá zvracení a průjem, potom následuje slabost, letargie, nechutenství. Může se objevit i zvýšené pití a třes. Nedojde-li ke včasnému zásahu, do 72 hodin nastane selhání ledvin.
Jako první pomoc, kterou mohou poskytnout i majitelé doma, je vyvolání zvracení. Obecně se udává doba dvou hodin po pozření jedu, v tomto případě je to až dvanáct hodin, protože u psů to trvá déle, než jsou rozinky ze žaludku přesunuty dál do střeva.
Použít se dá 3% peroxid vodíku v dávce 2ml/kg váhy, ale celkově ne víc než 45 ml. Potom se podává živočišné uhlí v dávce 1g/kg váhy – je to obrovská dávka, ale je to tak. Asi není nutné připomínat, že zvracení nemůžeme vyvolávat u zvířat, kde je už porušené vědomí, aby nedošlo k vdechnutí zvratků.
Není znám účinný protijed, proto další terapie spočívá v agresívní infuzní terapii aspoň 48h. Stav ledvin se hlídá 3 dny po sobě a potom ještě jednou za 7 až 10 dní.
Takže pozor, nezapomeňte v předvánočním shonu dobře ukrýt rozinky před svým chundelatým degustátorem.
A pokud máte nějaký recept na vlastní pamlsky pro psa, podělte se o něj ve skupině Psi pozitivně.
Harry
je kříženec dvou španělů. Maminka je americký kokr a taťka
kavalír.
Harry Teď mu jsou tři roky a už delší dobu má kožní potíže. Nejdřív jsme se podívali do ucha. Odtud se setřel vzorek z kůže zvukovodu a pak i stěr mezi tlapkami, protože má zarudlé svědivé meziprstí. Ještě prohlédneme bříško, mezinoží a podpaží, jestli nenajdeme něco dalšího.V průběhu konzultace Harry zjišťuje, která děvčata u nás dnes byla před ním.Na vzorku z tlapek už rostou bakterie. Tady jsou už bakterie rozetřeny a jednotlivé terčíky ukazují, která antibiotika budou nejlépe zabírat. Půda pro kultivaci kvasinek. Jejich růst trvá déle. Na vzorku z uší bakterie nenarostly, ale půda zhemolyzovala, což naznačuje přítomnost kvasinek.
Až budou všechny testy hotové, Harry se s paničkou dostaví ke svému veterináři, a ten už bude vědět, jak ho léčit.
V kalendáři se zobrazují pouze volné termíny umožňující objednání online. Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu si můžete zavolat na 220 800 465.
Zánět zevního zvukovodu (otitis externa) patří do top ten důvodů návštěvy veterináře a postihuje až 20% psů. Protože častou primární příčinou bývá alergie, jedná se o frustrující vracející se onemocnění.
Za dramatické příznaky, kdy pes klepe hlavou skoro nepříčetně, mohou bakterie a kvasinky, které se namnoží, jakmile se ve zvukovodu vytvoří příhodné podmínky. Základem diagnostiky je šetrné otoskopické vyšetření a cytologický preparát, který odhalí, jaký typ mikroorganismů se na potížích podílí.
Léčba
Zpočátku se léčba může nastavit empiricky, ale pokud jsou v preparátu tyčkovité bakterie nebo první antibiotikum selže či se jedná o psa s chronickými problémy, měla by pomoc přijít od mikrobiologa.
Další kapky se tak vyberou na základě testování citlivosti vykultivovaných bakterií k antibiotikům. Většinou se jedná o infekci jednou bakterií, ale nejsou výjimečné i smíšené infekce. K tomu se ještě s oblibou přidávají kvasinky, které také mohou být citlivé jen k některému antimykotiku, takže vybrat vhodnou léčbu může být oříšek.
Ze statistiky naší laboratoře vyplývá, že nejčastější bakterií zachycenou ze zevního zvukovodu je Staphylococcus pseudintermedius (51%), na druhém místě je Pseudomonas spp. (18%), třetí Streptococcus spp. (15%), dále Proteus spp. (8%), ostatní stafylokoky (6%) a Escherichia coli (2%).
Jako antibiotika první volby jsou uváděna gentamicin a polymyxin B, který nám ale u stafylokoků často vychází rezistentní. Stále je však účinný proti pseudomonádě. Jen pozor na hnisavý exudát, který ho může inaktivovat. Chinolony by měly být druhou až třetí volbou a to až po kultivaci s citlivostí na antibiotika. Počkat si pár dní na výsledky z veterinární laboratoře se vyplatí.
SPECIFIC™ CDD Food Allergen Management je kompletní, vyvážená hypoalergenní dieta pro dospělé psy. Je velmi vhodnou alternativou doma připravované hypoalergenní diety.
Jednou z možností, jak předcházet vzniku rezistentních kmenů bakterií, je použití dezinfekčních medikovaných šamponů místo rutinního podávání antibiotik při povrchových zánětech kůže.
U hlubokých by měly být doplňující terapií, která může zkrátit délku užívání antibiotik. Antibakteriální složkou bývají nejčastěji chlorhexidin, benzoyl peroxid a ethyl laktát. Každá z těchto látek má jiný mechanismus účinku.
Aby taková terapie byla úspěšná, musí být dodrženo několik zásad:
1) Je-li kůže nebo srst silně znečištěna, je zapotřebí ji předem umýt čistícím šamponem, aby se účinná látka z medikovaného šamponu dostala tam, kam má.
2) Šampon nenanášíme přímo na kůži, aby nedošlo k jejímu podráždění, ale předředíme si ho vodou.
3) Naneseme na dobře zvlhčenou srst a kůži, napěníme a necháme působit pět až patnáct minut (dle instrukcí výrobce).
4) Dobře opláchneme, protože i zbytky šamponu mohou kůži iritovat.
Frekvence terapie závisí na stavu onemocnění a druhu šamponu. Při akutních potížích to může být i denně, po odeznění se intervaly prodlužují na dobu, po kterou je ještě patrný účinek.
Nepodlehněte pokušení používat na vašeho mazlíčka produkty určené pro lidi. Kůže psů a koček je totiž značně odlišná. Proti nim jsme přímo tlustokožci, naši epidermis tvoří 10 – 15 vrstev buněk, u psů je to 3 – 5 a u koček pouze 1 – 3 vrstvy. Také pH kůže je jiné, člověk ho má kyselé, zatímco psi a kočky neutrální až mírně zásadité.
Po kliknutí na rezervace online níže se zobrazí kalendář, kde si můžete vybrat datum a čas návštěvy naší laboratoře, jak vám vyhovuje. V kalendáři se zobrazují jen volné termíny umožňující objednání online. Pro objednání mimo uvedené časy nebo sobotu volejte 220 800 465.
Váš pejsek se škrkavkami může nakazit dvěma způsoby. Buď pozře ze země přímo vajíčko nebo si uloví nějakého přenašeče, např. myš. Další osud tohoto parazita záleží na věku a imunitě jeho hostitele. Jinak probíhá infekce u štěňat do šesti měsíců a jinak u psů starších. Z vajíčka se ve střevě vylíhne larvička, která se přes jeho stěnu dostává dál do těla.
Škrkavky u štěňat
U štěňat putuje larva škrkavky tzv. hepatotracheální migrací (přes játra a krevní oběh) do průdušnice. A po vykašlání a spolknutí skončí opět ve střevě. To už je konečně natolik zralá, aby se z ní vyvinula dospělá škrkavka psí, která se může dále množit a vylučovat vajíčka do prostředí. Tomu se říká patentní infekce a jenom tu dokáže odčervení zlikvidovat.
U starších psů se ale vyvine přirozená imunita, která zabrání hepatotracheální migraci. Larvičky si tak putují tělem (tzv. somatická migrace) a usadí se v různých tkáních, kde se „uloží ke spánku“. Na tuto infekci ale odčervení nezabírá.
Jiná je situace, pokud pes pozře přenašeče, ve kterém si larvička škrkavky už odbyla své putování a tak se může rovnou usadit ve střevě. V tomto případě se opět jedná o patentní infekci s vylučováním vajíček do prostředí citlivou na odčervení.
Březí feny
Zvláštní kapitolou jsou březí fenky. Po 45. dni březosti u nich dojde vlivem hormonálních změn k „probuzení“ larviček ve tkáních a jejich přestupu přes placentu do plodů. Štěňátka se tak již narodí se škrkavkami.
Některé larvičky se dostávají přes mléčnou žlázu do mléka a tím opět dochází k nakažení štěňat. A protože jediná infekce škrkavkami zajistí fence dostatek larviček pro všechny vrhy, doporučuje se vždy odčervování štěňat, i když u fenky patentní infekci neprokážeme.
Výskyt škrkavky u psů
Jaký je výskyt škrkavek u populace našich psů, nevíme. Neexistují žádné studie, které by to mapovaly. Čísla z jiných zemí jsou nepřenosná, protože se neliší jen jednotlivé země, ale i jejich regiony.
Na veterinární fakultě v holandském
Utrechtu proběhla v letech 2011 až 2014 rozsáhlá studie, která
sledovala výskyt reinfekcí škrkavkami u skupiny 938 psů. Po tuto
dobu prováděli každý měsíc parazitologické vyšetření trusu
od každého psa zahrnutého do studie. Všichni byli starší šesti
měsíců.
Celkový podíl pozitivních nálezů byl 4,5 %. Téměř 70 % psů nikdy nemělo žádný záchyt škrkavky, u 17,5 % psů byl záchyt pouze jednou a u 14,6 % psů vícekrát. Medián výskytu první infekce byl 5 měsíců a reinfekce 9 měsíců. Jako rizikové faktory byly identifikovány požírání trusu nebo půdy, venčení na volno, urologické nebo respirační potíže, stres a užívání kortikoidů.
Jaké závěry z toho pro nás můžeme
vyvodit?
1. U dospělého psa není příliš velké riziko, že bude mít patentní infekci a bude zdrojem infekce pro okolní prostředí.
2. Rutinní odčervování naslepo je ve většině případů zbytečné.
3. Pravidelné vyšetření trusu jednou za čtvrt až půl roku odhalí nosiče nákazy a umožní cílené odčervení psa.
4. Větší obezřetnost je zapotřebí u psů spadajících do některé z rizikových skupin (koprofágie, geofágie, venčení na volno, chronické onemocnění, stres, kortikoidy).
Poznámka na závěr
Škrkavky u psů nás zajímají nejen kvůli jejich možnému onemocnění, ale i pro možný přenos na člověka. I my jim sloužíme jako přenašeči, stejně jako třeba ta výše zmíněná myš. Jen mají tu smůlu, že (pokud nás nesežere vlk) se naším prostřednictvím do defenitivního hostitele už nedostanou. Aby se vajíčko stalo infekčním, potřebuje několik týdnů na dozrání ve venkovním prostředí. Proto řetězec nákazy nejúčinněji přerušíme uklízením trusu po našich miláčcích.
Ruku na srdce, i pro nás lidi, kteří si dokážeme racionálně odůvodnit nutnost návštěvy lékaře, je tato událost spojena se zvýšením krevního tlaku, tepové frekvence a rozšířenými zorničkami. Jak teprve musí taková návštěva působit na naše čtyřnohé členy domácnosti?
Když nepočítám těch pár výjimek, které jsou schopny nás nadšením ulízat až k smrti, ať jim děláme, co děláme, pro většinu mazlíčků jsme asi nejspíš něčím jako křížencem Godzilly a doktora Frankensteina. Zde je několik tipů, jak to můžete svým mazlíčkům ulehčit.
1) Přenoska na kočku či malého psa nemá nesloužit pouze k převozu na veterinu. Nechte ji doma k volnému použití, ať se stane známým místem, kde se zvířátko cítí v bezpečí.
2) Podobně je to i s cestou autem, zvíře si ji má spojovat i s příjemnými zážitky jako hra v parku nebo výlet.
3) Poprvé navštivte veterinu, jen aby se zvířátko seznámilo s prostředím. Domluvte se s personálem a nechte budoucího pacienta, ať si očichá čekárnu i ordinaci, pozdraví se s lidmi a dostane od nich pamlsky.
4) Pokud není stav urgentní, vyberte si čas, kdy bývá v čekárně méně lidí nebo využijte objednávkového systému, pokud ho vaše veterina nabízí. Můžete se též jistě ohlásit na recepci a než na vás přijde řada, vyčkat se zvířátkem v autě.
5) Už od útlého věku zvykejte štěňátko či koťátko na manipulaci s packami, ušima, ocasem, otvírání tlamy a podobně. Ani u starších zvířat není nic ztraceno a naučí se manipulaci tolerovat. Chvalte je a odměňujte.
6) Sami buďte klidní, ať váš empatický společník nepřebírá vaši nervozitu.
7) V čekárně dbejte na bezpečí a klid vašeho zvířátka. I když ho dobře znáte, může zde reagovat nepředvídatelně. Čekárna plná psů je obzvlášť stresující pro kočky. Mějte je v přepravce a pokud možno v nějakém klidnějším koutu čekárny, stranou od jiných zvědavých mazlíčků. Některé veteriny už mají zavedeny oddělené čekárny pro psy a kočky.
8) Nechte psa vzít si s sebou svou oblíbenou hračku. Pro zvýšení pocitu jistoty můžete dát na vyšetřovací stůl jeho deku nebo váš obnošený svetr či tričko.
9) Je-li zvířátko vysoce stresované poznáte podle toho, že si odmítá vzít pamlsek, kterému jinak nikdy nedokáže odolat. Upozorněte na to personál.
10) U hodně úzkostlivých pacientů mohou pomoci preparáty na přírodní bázi, které mají zklidňující účinky a aplikují se před stresující událostí.
Takto majitelé často reagují na návrh veterináře dát vyšetřit trus průjmujícího zvířete na přítomnost parazitů. Jak ale samo slovo „odčervit“ říká, týká se to pouze červů. Existují však paraziti mnohem menší, kteří ale dokážou naše čtyřnohé společníky potrápit často i mnohem více.
Giardia canis
Těmi parazity jsou prvoci, tedy jednobuněčné organismy a z nich nejčastěji giardie. Genetickými studiemi se zjistilo, že jich existuje osm skupin označených písmeny A až H. Některé se drží striktně jednoho hostitelského druhu, jiné však tak vybíravé nejsou a napadají víc druhů najednou, včetně člověka.
Hygiena především
Běžné parazitologické vyšetřenípsa nedokáže rozlišit o kterou skupinu se jedná, proto je vždy zapotřebí předběžná opatrnost. Přistupujeme k infikovanému zvířeti jako k možnému zdroji infekce i pro jeho dvounožce. Hlavně u dětí je nutné dbát na základní hygienická opatření. Jako rarity byly zdokumentovány případy přenosu vánočním pudinkem kontaminovaným trusem hlodavců a dršťkovou polévkou připravenou z vnitřností infikovaných ovcí.
Giardiáza je diagnostikována celosvětově. Studie v USA prokázaly prevalenci u zdravých zvířat 5% a u nemocných 15%. Americký úřad pro nákazy CDC udává prevalenci u dospělých lidí 2% a u dětí 6-8%. V rozvojových zemích je nakaženo až 33% lidí. V ČR bývá ročně hlášeno přes 100 případů. V naší laboratoři záchyt giardií nebývá žádnou vzácností, a to především u mladých zvířat. S trochou nadsázky by se dalo říct, že vzácností se naopak stává škrkavka. Na jeden nález škrkavky u psa máme tři giardie.
K nákaze dochází cystami, které vylučuje infikovaný jedinec trusem. Infekční jsou okamžitě po vykálení. V prostředí jsou velmi odolné, ve vlhkém a chladném prostředí vydrží několik měsíců, běžné chlorování vody ani opakované zmražení a rozmražení je nezničí. Spolehlivý je var, UV záření, horké a suché počasí.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
Parazit přilne ke střevní stěně a vyvolá změny střevní sliznice, které vedou ke zhoršenému vstřebávání živin. U většiny, hlavně dospělých zvířat, probíhá infekce, aniž bychom dokázali rozpoznat příznaky. U mláďat a oslabených jedinců však může vyvolat průjmy, často s hlenem a krví.
Diagnóza se určuje na základě parazitologického vyšetření trusu. Není-li hned napoprvé pozitivní, doporučuje se vyšetření zopakovat ještě dvakrát v rozestupu několika dní. Popřípadě je možné provést sice dražší, ale citlivější imunochromatografický test.
Kontrolu léčby provádíme opět vyšetřením trusu, a to za týden a za měsíc po jejím ukončení. Příčinou neúspěchu může být reinfekce z prostředí, ale bohužel též rezistence parazita k použitému preparátu.
