Starý pes je stále náš

V poslední době se často věnujeme reprodukci psů. Určitě to je oblast, která si naší pozornost zaslouží. Zapomínat bychom ale neměli ani na stárnoucí psy. Čtyřnohý přítel nás doprovází deset a více let a jeho životní období až nepříjemně kopírují život lidský. Každé z těchto období klade rozdílné nároky na péči, kterou by měl majitel svému psovi věnovat. I pes je novorozencem, batoletem, „puberťákem,“ tvorem na vrcholu sil a stárnoucí bytostí. A právě psím seniorům je věnováno následující povídání.

Délku psího života ovlivňuje řada faktorů. Jedním z nich je příslušnost k plemeni. Zkušenost učí, že velká plemena typu německá doga nebo irský vlkodav se dožívají o několik let nižšího věku než čivava nebo norwich teriér, kteří dokáží rodinu svou společností těšit i patnáct a více let.

Velkou roli hraje způsob, jakým pes svůj život prožil. Organismus fenky neúměrně využívané v chovu nebo psa dlouhodobě pracujícího v těžkých podmínkách či naopak jedince, který prožije celý svůj život na gauči, se s nástrahami stáří vyrovnává velmi těžko.

Velkou roli samozřejmě hraje péče, kterou majitel svému čtyřnohému příteli věnuje. Do této oblasti patří výživa, prevence a také péče o dostatečnou fyzickou kondici zvířete.

Biologické hodiny tikají i psům

Přes veškerou snahu ale psí biologické hodiny tikají a jednou přijde doba, kdy se začnou projevovat příznaky stáří. Zhruba by se dalo říci, že u malých plemen se začínají objevovat ve věku 9-10 let, u středních ve věku 7-8 let a u velkých plemen psů v 6-7 letech. To je čas, kdy je třeba přemýšlet nad tím, jak pomůžeme svému psovi, aby chystající se trampoty stáří prožil v co největší pohodě.

Je asi třeba odpovědět na otázku: “Co je to stáří?“ Rozhodně to není nemoc, ale přirozený vývoj každého tvora. Je ale třeba počítat s tím, že nemoci ve stáří přicházejí častěji. Starší organizmus je k nim vnímavější a také uzdravovaní trvá déle. K tomu přistupuje snížená přizpůsobivost změnám a pokles výkonnosti tělesných funkcí. Stejně jako u lidí i u zvířat je řada zdravotních potíží, které lze označit za typické nemoci stáří. Řadu z nich nelze vyléčit, jen je zmírnit tak, aby pes senior i s nimi v rámci možností spokojeně žil.

Mezi nejčastější problémy starých psů (ale i koček) patří obtíže s příjmem a trávením potravy. Na jejich vzniku se podílí horší stav chrupu, pomalejší činnost žaludku a střev a menší výkonnost tak důležitých orgánů, jako jsou játra a ledviny.

Problémem může být ochabování svalů, kloubní potíže, horší výkonnost srdce a plic, které mají dopad v znatelném poklesu fysické kondice. Snižuje se schopnost získat energii z přijímané potravy a menší aktivitu také vykazuje hormonální činnost.

Pozor na obezitu

Uvedené skutečnosti spolu s výše zmíněnou slabší „fyzičkou“ mají vliv na zvýšený sklon k obezitě. Dochází i k zhoršenému smyslovému vnímání. Řada psů ztrácí zrak, klesá i schopnost vnímat zvuky a u některých psů stáří postihuje i pro ně tak důležitý čich. Majitelé psů se většinou obracejí na veterináře v době, kdy se některý z výše uvedených problémů projevil. To je ale pozdě. Dostane-li se náš pes do kritického věku, je třeba učinit určitá opatření. Ta se v prvé řadě týkají výživy.

Stárnoucí pes by měl dostávat potravu častěji ( 2-3x denně) a v menších dávkách a mělo by se jednat o potravu snadno stravitelnou a obsahující kvalitní suroviny. Je třeba přemýšlet nad trvalým zvýšeným přívodem vitamínů a to zvláště vitaminu A a vitaminů ze skupiny B. Krmná dávka by měla obsahovat i dostatečné množství minerálií. Pokud se majitele nechce nad složením krmné dávky přemýšlet, najde poměrně slušnou nabídku v komerčních dietách.

Pravidelná veterinární péče

Určitě neudělá chybu ten, kdo nechá svého psa vyšetřit se zaměřením na funkci vnitřních orgánů a zvláště pak ledvin. Z malého množství krve se dají zjistit počínající potíže. Důležité je, že se s jejich řešením začíná včas, a že to dokáže psovi nebo kočce prodloužit spokojený život i o několik roků.

Takový geriatrický test by měl psí senior opakovat každý rok nebo ještě lépe každého půl roku. Pomůže odhalit nastupující nedostatečnost ledvin, počínající cukrovku, nevyvážený poměr minerálů v krvi nebo narušenou funkci jater či slinivky břišní. Následná léčba může spočívat jen v speciálně zaměřené dietě nebo lécích podporujících funkci určitého orgánu nebo v úpravě krmné dávky se zaměřením na vyrovnání minerálního metabolismu.

Potřebnou péči je nutné věnovat psímu chrupu, a pokud naše domácí síly nestačí na rostoucí zubní kámen u psa, je třeba požádat o pomoc veterináře. Boj se zubním kamenem je nakonec nejen v zájmu psa, ale i v zájmu jeho majitele. Taková zanedbaná psí ústní dutina dokáže páchnout tak, že s postiženým psem v jedné místnosti vydrží jen silné nátury.

Fyzická kondice stárnoucího psa je oblast, kterou je třeba řešit u každého jedince individuálně. Platí ale, že psí senior se má pohybovat úměrně ke svým schopnost a předchozí zátěži. Vytáhnout desetiletého obézního a doposud jen u televize ležícího jezevčíka na pochod Praha – Prčice je nerozumné stejně jako chtít na dvanáctileté mopsí babičce aby nás po svých doprovázela v horkém létě na výlet na kolech. Chybou je ale i opak. Zavřít a bez pohybu nechat pointra, který byl doposud využíván při výkonu práva myslivosti hraničí s týráním.

Zjistí-li majitel psa, že jeho pes hůře vidí, bývá zděšen. V této oblasti trochu přenášíme do psího života své lidské pocity. Psa snížená schopnost vidět trápí daleko méně než nás. Dokáže se vyrovnat i s tím, že oslepne úplně. Je ale na jeho majiteli, aby mu trochu usnadnil situaci. Není rozumné např. přemístit nábytek v místnosti, protože pes pak do nezvyklých překážek naráží. Na procházku je lepší chodit na vodítku. Pach majitele a vodítko poskytnou oporu i orientaci. Laskavě je třeba zacházek i s méně slyšícím psem. Je ale třeba rozlišovat, co je ztráta sluchu a co ztráta poslušnosti.

Řada lidí přemýšlí nad tím, že si ke starému psovi pořídí ještě jednoho, mladého. Pokud zrovna náš pes není „rozený rváč,“ není myšlenka na druhého psa určitě myšlenkou špatnou. Hovoří pro ni nejméně dvě věci – starý pes získá mladého přítele a většinou vedle něj omládne a až nastane doba a náš čtyřnohý kamarád odejde do věčných lovišť, náš život nezůstane tak prázdný.

---

Čtěte také: Ještě přeci není tak starý?

Labvet.cz – laboratoř pro chovatele i veterináře