Někdy se uvádí, že kastrace je nejčastější chirurgický zákrok u zvířat. V dřívějších dobách se většinou týkala zvířat hospodářských (kůň, skot, prase). Stranou nezůstala ani zvířata v zájmovém chovu, např. fretky a nejčastěji kočky.
Ono opravdu není jednoduché žít v bytě se značkujícím kocourem nebo každé tři týdny se mrouskající kočičkou. Problémy tvoří i nekontrolovatelné množení koček bez majitele. Proto má celá řada měst vlastní kastrační programy, při kterých dochází k odchytu volně žijících koček, jejich následné kastraci a opětovném vypuštění do původních lokalit.
V případě psů byl přístup trochu jiný. Ke kastracím docházelo ze zdravotních důvodů, a pokud pohlavní touhy a pudy ovlivňovaly práci vodících psů, tak se ke kastraci občas (ale ne vždy) přistupovalo i u nich.
Dnes je kastrace psů i fen…
Celý článek si můžete ve formě e-booku z odkazu níže.
Výhodné cenové akce prémiového krmiva pro dospělé psy i štěňata značky Specific™. V akci najdete i veterinární dietu s nízký obsahem tuků a kalorií pro psy s nadváhou.
Pod názvem trombocytopenie se skrývá onemocnění krve. Trombocyty neboli krevní destičky jsou nejmenší krevní elementy. Mají tvar disku a velikost cca 2-4 μm. Tvoří se v kostní dřeni fragmentací/rozpadem velkých buněk.
Samotné trombocyty nemají jádro, ale najdeme v nich granula, která obsahují řadu důležitých látek např. fibrinogen nebo vápenné ionty, tedy látky, které se uplatňují při srážení krve. Dalo by se říci, že krevní destičky jsou prvním pomocníkem v případě, kdy dojde k poranění cévy. Přilnou na poraněné místo a vytvoří tak zvaný bílý trombus, který bychom si mohli představit jako provizorní zátku. Následně se trombocyty rozpadají a uvolňují látky ze svých granul a reakcí je další postup procesu srážení krve.
Laicky řečeno trombocyty udělají první „špunt“ zabraňující dalšímu krvácení a jejich úloha je nenahraditelná. Normální hodnota trombocytů v krvi psa je cca 200-500 x10.9/l a ve výsledcích vyšetření můžete hodnotu najít i pod zkratkou PLT.
Trombocytopatie – porucha funkcí trombocytů
Trombocytopatie je tedy onemocnění při kterém je narušena funkce trombocytů. Může se jednat o trombocytózu, tedy stav, kdy je větší množství trombocytů než je pro daný druh normální. Trombocytóza nepatří u psů k častým nálezům. Daleko horší to je s trombocytopenií, tedy s onemocněním, při kterém je počet trombocytů nižší, než je normální hodnota. Na trombocytopenii někdy navazuje změna tvaru a velikosti trombocytů.
Příznaky a diagnostika trombocytopenie
Příznaky trombocytopenie mohou být různé. U postižených psů se vyskytují modřiny, krváceniny v kůži nebo na sliznicích, krev v moči, krev vtrusu, krvácení z nosu, krvácení z mordy, obtížné zastavování krvácení při poranění, krvácivé stavy při operacích a bohužel někdy i nezastavitelné krvácení u novorozených štěňat z pupečního provazce.
Trombocytopenie se diagnostikuje hematologickým vyšetřením, případně speciálním vyšetřením zaměřeným na počítání trombocytů. Pokud tedy je podezření na trombocytopenii, naše laboratoř může s diagnózou výrazně pomoci.
Příčiny a genetika trombocytopenie u psa
Důvodů pro trombocytopenii může být celá řada. Zhruba se dají rozdělit na získané a vrozené. Mezi příčiny získané může být řazena neadekvátní reakce na některé léky, součást některých onemocnění např. rakoviny, onemocnění kostní dřeně, otravy, infekční onemocnění přenášené klíšťaty (ehrlichioza, anaplasmóza) atd.
Bohužel může být trombocytopenie u psa také dědičně podmíněná. Vyskytuje se u celé řady plemen např. u Kavalír King Charles španělů, Jack Russell teriérů, Shi-tzu, labradorů nebo landseerů.
V genetických vyšetřeních bývá trombocytopenie označována zkratkou MTC. Většinou se jedná o recesivně autozomální typ dědičnosti. V praxi to znamená, že k tomu, aby onemocnění propuklo, potřebuje postižený jedinec získat vlohu od obou rodičů.
V chovu mohou,stejně jako u jiných dědičně podmíněných chorob působit přenašeči, tedy psi zdraví s normální srážlivostí, ale schopní předat vlohu trombocytopenii svým potomkům a samozřejmě psi klinicky i geneticky zdraví, tedy takoví, kteří neonemocní ani vlohu dál nepředávají.
Závěr a význam včasného vyšetření
Mimo výše zmíněného hematologického vyšetření krve, které laik asi zná pod názvem krevní obraz, existuje u řady plemen i genetické vyšetření. To je zajímavé nejen z pohledu odhalení příčiny onemocnění, ale i z hlediska vedení chovu.
Chovatelské kluby by o onemocnění i možnostech vyšetření měly své členy informovat a chovatelé by, pokud je to možné, měli své psy a fenky nechat vyšetřit.
Z chovu by se pak měli vyřadit nemocní jedinci (výsledek vyšetření P/P nebo affected) a případní přenašeči (N/P, carrier) by měli být spojováni jen s jedinci klinicky i geneticky zdravými (N/N, clear).
V poslední době se mezi chovateli skloňuje název bakterie, o které se dříve vůbec nemluvilo a která je dnes považována za největšího strašáka kynologů v oblasti reprodukce. Jedná se o mycoplasmu, o které se říká, že je důvodem pro nezabřezávání, potraty a neplodnost a také o tom, že k nakažení dochází zásadně pohlavním stykem. Možná stojí za to, něco o ní napsat.
Co je mycoplasma?
Mycoplasma patří mezi nejmenší a nejjednodušší bakterie, občas bývá označovaná jako přechod mezi viry a bakteriemi. Má poměrně jednoduchou stavbu těla, např. nemá buněčnou stěnu, což ovlivňuje celou řadu věcí včetně špatné odezvy na antibiotickou léčbu. Do buněk svého hostitele nevniká, ale „přisaje se“ na jejich povrch.
Existuje velké množství druhů mycoplasem. Většinou se jedná o tak zvané slizniční komensály, tedy o zárodky, které ke svému životu využívají nějakého hostitele, ale při tom mu neškodí. Řadu druhů mycoplasem najdeme i u psů. Jako potencionální nebezpečí bývají zmiňovány M. cynos, M. spumatis a M. canis. M.cynos se může podílet na vzniku pneumonií, M. spumatis a M. canis mohou být příčinou onemocnění urogenitálního traktu. Pravdou ale je, že informací o jednotlivých druzích mycoplasem a jejich případné patogenitě moc není.
Jak se mycoplasma u psů šíří?
K přenosu mycoplasmosy dochází kapénkovou infekcí, pohlavním stykem a popisován je i přenos prostřednictvím krve sajícího parazita, např. klíštěte. Pokud tedy někdo tvrdí, že jeho fenku nakazil pes při krytí nebo naopak nakazila fenka psa, může, ale také nemusí mít pravdu.
K tomu, aby se mycoplasmosa u určitého jedince namnožila tak, aby mohla škodit, potřebuje ještě vhodné prostředí. A to nalézá u jedinců s oslabenou obranyschopností organismu, kteří se ataku bakterie nedokáží úspěšně bránit.
Příznaky a diagnostika
Chovatele samozřejmě zajímá, zda má jedinec, u kterého se některá z mycoplasem přemnožila v pohlavním traktu, nějaké klinické dobře viditelné příznaky. Ojediněle se mohou vyskytnout např. vřídky na pohlavních orgánech, ale větší postižení organizmu (teploty, nechutenství, zvracení, průjmy atd.) majitel psa nebo fenky nepozoruje. Trochu jiné to je v případě pneumonií, ale na ty se naráží zcela ojediněle.
Chovatelé se infekce mycoplasmosou bojí a hledají, jak ji prokázat. Vzhledem k tomu, o jaký zárodek se jedná, je velmi obtížná klasická kultivace prováděná u jiných bakterií např. streptokoků, stafylokoků atd. K dispozici ale je PCR vyšetření, tedy vyšetření, které prokazuje, že ve vzorku odebraném od psa nebo feny je nebo není přítomna DNA/ RNA zárodku, který hledáme.
Existuje několik způsobů PCR vyšetření nebo přesněji řečeno několik závěrů, které z určitého typu vyšetření vycházejí.
Vyšetření kvalitativní – je finančně příjemnější a říká, zda v odebraném vzorku byla mycoplasmosa prokázána.
Vyšetření kvantitativní – je podrobnější, čemuž odpovídá i cena a výsledkem je nejen prosté konstatování, že je v organismu mycoplasma přítomna, ale také kolik jí tam je. To je informace velmi důležitá z pohledu nutnosti případné léčby.
Typizace – třetí typ vyšetření říká nejen, zda je mycoplasmosa přítomna, ale také o který druh jde. Provádí se většinou až po té, kdy je přítomnost mycoplasmy prokázána a cena vyšetření je tomu odpovídající.
Kdy léčit mycoplasmu?
Léčba mycoplasmosy u psů není úplně jednoduchá. Nedají se použít běžně používaná antibiotika, a co je velmi podstatné, nepostačí týden až deset dnů trvající podávání antibiotik běžně úspěšné u jiných infekcí. V případě mycoplasmosy je třeba lék podávat 3 – 6 týdnů. Po skončení léčby by mělo být provedeno kontrolní vyšetření.
Ale pozor. To, že je výsledek negativní ještě neznamená, že s odstupem dvou, tří a více měsících bude výsledek stejný. Mycoplasmosa je velmi rozšířená a psa v takové izolaci, aby ji nepotkal, asi neudržíme. Reinfekce jsou běžné.
Otevírá se otázka, kdy vlastně psa nebo fenku, u kterých byla mycoplasma prokázána, je třeba léčit. Tady se trochu rozchází pohled chovatelů a veterinářů. Chovatelé jsou přesvědčeni, že je třeba léčit vždy a to nejen jedince, u kterého byla bakterie prokázána, ale všechny psy i fenky v daném chovu. Negativní výsledek vyšetření na mycoplasmosu také bývá jednou z podmínek při krytí.
Trochu odlišný je přístup většiny veterinářů. Ti rozumní nevidí rádi zbytečnou antibiotickou léčbu a doporučují přeléčení psa nebo fenky tehdy, pokud výsledek kvantitativního vyšetření prokazuje vysokou zátěž.
Na závěr je asi třeba připomenout, že Labvet může nabídnout odběr vzorků na mycoplasmosu a zajistíme i jejich předání příslušným laboratořím, které vyšetření PCR provádí. Vzorky u fen odebíráme z pochvy z oblasti před děložním krčkem a u psů z předkožky. Odběr to není nijak náročný. V případě pozitivního záchytu nabízíme konzultaci i případnou léčbu. Mimo vyšetření zaměřeného na mycoplasmosu u psů můžeme nabídnout i celé reprodukční balíčky. Vyšetření v nich zakotvená jsou o něco širší a zaměřují se na průkaz nejen mycoplasmosy, ale také na ureaplasmosu, chlamydie, brucelozu a základní bakteriologické vyšetření.
Pokud chcete svoji fenku před krytím vyšetřit, máte dvě možnosti. Můžete přijít 6 – 8 týdnů před předpokládaným krytím. Bude-li mycoplasmosa prokázána, máte ještě čas fenku přeléčit. Můžete také přijít na začátku barvení a pak se rozhodovat na základě výsledků zda krýt budete či ne.
Pes je živý tvor a vše co se ho týká nelze vysvětlit jednoduchými poučkami. Výše byl použitý termín „může se podílet“. Chybně přistupuje ten, kdo nezabřeznutí fenky okamžitě přisuzuje mycoplasmose. Příčin přece může být daleko víc. Pokud je mně známo, tak zatím nejsou k dispozici odborné práce zabývající se podrobně touto problematikou. Nedávno nás strašila herpesviróza, dnes už se o ní nemluví. Čas ukáže, zda se mycoplasmosy budeme bát ještě za nějakou dobu nebo zda zjistíme, že to není tak závažný problém, jak si dnes řada lidí myslí.
Nemáte ještě program na tento víkend? Pak pro vás máme pozvánku na letošní Tlapkiádu.
Tlapkiáda Festival 2023 pořádá spolek Happy Tail v kempu Džbán na Praze 6. Jde o akci, která podporuje opuštěné psy z útulků. Pro účastníky připravili i letos řadu soutěží a závodů.
Labvet bude na akci propagovat preventivní vyšetření trusu jakožto bezproblémovou a ekologickou alternativu pravidelného odčervování.
Z našich vyšetření víme, že dospělí psi parazity nemají a pokud snad ano, jsou to spíš ti, na které běžné odčervovací prostředky nezabírají. Nejvíc nacházíme giardie.
Proto považujeme za rozumnější nechat vyšetřit psovi trus než ho krmit léky o nichž nevíme, jestli mu pomohou.
Do náplně činnosti naší laboratoře patří určení optimálního dne krytí. Krytím feny ale náš zájem o fenku a její potomstvo nekončí. Rádi poradíme jak na parazity u matky i štěňat a nabízíme zvýhodněné očkování „našich“ vrhů a také identifikační označení štěňat nebo přesněji řečeno, jejich čipování.
Toto krmivo je velmi vhodné pro štěňata středních plemen. SPECIFIC™ CPD-M Puppy Medium Breed je možné podávat od doby odstavu (5.-6. týden života) do dosažení 80 % tělesné hmotnosti dospělého jedince.
Připomenout je asi třeba, že podle Zákona o veterinární péči je čipování psů zákonnou povinností. Chovatel je povinen zajistit označení štěněte elektronickým čipem před jeho předáním novému majiteli, nejpozději však do 3 měsíců věku psa. Chovatel psa je dále povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený elektronickým čipem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa. Identifikační označení štěňat je samozřejmě také podmínkou pro vystavení průkazů původu. Z výše uvedeného vyplývá, že i u několika málo plemen, kde stále ještě tetují, je čipování povinné.
Chovatelé zvláště malých plemen se často ptají, zda je čipování pro štěně bolestivé? Jehla, kterou se čip vpravuje pod kůži označovaného psa, je o něco málo silnější, než jehla používaná při očkování. Místo, kam se čip aplikuje, je jasně určeno. Jedná se o levou stranu krku. To je místo, kam by se zakousl při útoku soupeř a také místo, které je z tohoto důvodu méně citlivé. Některé štěně při čipování zapláče, jiné zůstává úplně klidné. Velmi záleží na plemeni a na povaze samotného štěněte. Z praxe mohu potvrdit, že čipování je pro štěně méně náročné než tetování.
Dotazy bývají směrovány na typ čipů, které máme. Používáme mikročipy jejichž průměr je 1,41 mm (± 0,16 mm) a délka 9,2 mm (± 0,6 mm). Čipy mají antimigrační systém, který zabraňuje putování v těle psa.
V jakém věku lze štěňata čipovat?
Tak zní další otázka ze strany chovatelů. Odpověď zní, že zvíře lze v podstatě identifikačně označit hned po narození. V případě štěňat, která mají mít průkazy původu, je ale třeba napřed mít plemennou knihou vystavená tak zvaná čísla zápisu. Mimo to předpis Českomoravské kynologické unie říká, žečipování psů je povoleno od stáří 4 týdnů, a to celý vrh najednou na základě vydaných čísel zápisu. Čipováním je jednoznačně ověřen počet a pohlaví zapisovaných štěňat. Označení potvrdí provádějící oprávněná osoba na příslušném formuláři.
Na zmíněném formuláři jsou uvedena jména štěňat a jejich čísla zápisu. U každého štěně se vlepí samolepka s číslem čipu, který byl štěněti aplikován, další samolepka se použije pro pas nebo očkovací průkaz a zbylé samolepky obdrží chovatel.
Formuláře se mohou u jednotlivých plemen lišit a někdy se na nich potvrzuje veterinářem provedená kontrola vrhu. Při ní se kontroluje např. typ skusu, u některých plemen výskyt fontanel, tříselné nebo pupeční kýly a také to, zda mají psi samci sestouplá obě varlátka. Podobnou kontrolu uděláme rádi i v případě, že není klubem požadována. Zároveň je možné provést i odběr na genetické vyšetření nebo pro stanovení DNA.
Pokud to chovatel požaduje, štěňata očkujeme a vystavíme jim očkovací průkaz nebo pas. Pokud chce chovatel předejít případným problémům s nastávajícími majiteli, je možné vystavit i potvrzení o zdravotním stavu vrhu. Zamluvit termín pro čipování, očkování a vystavení pasů si můžete v našem rezervačním kalendáři.
Práce se štěňaty je práce příjemná. Rozumné ale je pokud se chovatel předem objedná. U nás nehrozí nebezpečí infekcí od ostatních pacientů. Přece ale jen jsme rádi, pokud štěňata nečekají v čekárně a na takovou smečku je také třeba mít dostatek času.
Dovolená bývá pro lidi i pro jejich psy příjemným zážitkem, zlepšujícím fyzickou i psychickou kondici. Častěji než je nám to příjemné si ale naši čtyřnozí přátelé mohou z dovolené přivézt památku, o kterou nikdo nestojí. Nejčastěji to je zástupce některého z vnitřních nebo vnějších parazitů. Následné povídání by mohlo upozornit na ty z nich, s kterými se potkáváme v ordinaci Labvetu. Důkazem budiž níže uvedený příběh:
Přinesli jsme si domů blechy
Naši ordinaci navštívil vyděšený pán a vyprávěl nám o tom, jak se těšili s dětmi a s maltézáčkem Kačenkou na to, že stráví tři týdny dovolené v Jižních Čechách v bývalé hájovně, kterou zdědili po babičce.
Když tam přijeli zjistili, že ve stodole se usadila kočičí rodina s třemi koťaty. Dvě koťátka udali v okolí a jedno si nechali. Mourovatý kocourek byl tak malý, že se ještě dal socializovat. Nového člena rodiny přátelsky přijala i laskavá fenka maltézáčka a pro všechny bylo vznikající přátelství psa a kotěte velkým zážitkem.
Po návratu z dovolené se Kačenka začala drbat. Svědily ji uši i celé tělo a byla rozškrabaná až do krve. Nebyl problém diagnostikovat příčinu. Fenka byla zablešená a měla výraznou alergii na bleší trus. V uších se jí usídlila ušní prašivina a zdroj jejích problémů byl jasný. Kocourek měl svoji soukromou menažérii a podělil se o ni se svojí novou kamarádkou. Parazitů bylo třeba zbavit jak kotě, tak fenku a zdravotní potíže celkem rychle vymizely.
Jak jsme zjistili za půl roku, problémy zdaleka nebyly vyřešeny. Rodina se vydala do hájenky o jarních prázdninách. Rychle se ale vrátili zpět domů. Pán nám ukazoval nohy, které měl až po kolena pokousané od blech. V létě odblešili psa i kočku a udělali potřebná opatření v městském bytě.
Na chalupu ale zapomněli a blechy se tam namnožily tak, že se stala neobyvatelnou. Nebylo úplně jednoduché se blech zbavit. Nakonec museli povolat odbornou firmu, která si s dezinsekcí prostředí poradila. Jarní prázdniny ovšem prožili v Praze.
Blechy a klíšťata
Mimo výše uvedených blech se poměrně často setkáváme s vývojovými stádii klíšťat. Jedná se o tak zvanou nymfu. Je veliká cca 1-1,5 mm. Od dospělého klíštěte se liší nejen velikostí, ale i barvou, která bývá stříbrná. Nejčastěji se nakazí psi, kteří zvědavě očichávají vstupy do nor a myších děr. Takový zvědavec pak má okolí nosní houby přímo obsypané vývojovými stádii klíšťat, které je, vzhledem k citlivé části psího těla, třeba mechanicky odstranit.
Lidé pracující v lese vědí své o hmyzu, kterému se někdy přezdívá létající klíště. Jedná se o kloše jeleního. Vypadá jako plochá moucha. Má háčky na nohách a protáhlý sosák. Jak název říká, je to parazit, pro kterého je jako hostitel ideální spárkatá zvěř.
Na psovi nebo člověku se nedokáže množit, přesto je občas vyhledá. Vzhledem k tvaru těla se pohybuje velmi rychle, a pokud se usídlí v psí srsti, budete jej těžko lovit. Když si najde vhodné holé místo, zakousne se do psí kůže a aby mu při sání nebránila křídla, odpadnou. Kousnutí kloše je bolestivé, kůži poraní a často v okolí vzniká zánět. Obrana je složitá, nejčastěji bývá doporučováno se vyhýbat místům, kde se kloš přemnožil.
Tenkohlavec liščí
Trávíme-li dovolenou v české nebo slovenské přírodě a chodíme se svým psem na procházky do lesa, může narazit na nepříjemného, tentokrát vnitřního parazita s latinským názvem trichuris vulpis, česky tenkohlavec liščí. Zdrojem infekce bývá trus nakažené lišky.
Tenkohlavec liščí je asi 4-5 cm dlouhý červ, který se svojí přední velmi tenkou částí těla zavrtává do sliznice střeva. Jeho vývojový cyklus je poměrně jednoduchý a uvádí, se že vajíčka jsou schopná v prostředí přežívat až 5 let. Způsobuje poranění střevní sliznice, které vyvolává střídavé průjmy a výrazně zhoršuje kondici psa. Někdy bývá uváděno, že může dojít i k nakažení člověka. K určení diagnózy je třeba parazitologické vyšetření trusu. Léčba nebývá příliš složitá, ale jednorázové podání tablety nestačí.
Suvenýry od moře
V poslední době se stále častěji naráží na parazity, které jsme dříve řadili do kategorie exotů. Jedná se např. o leishmaniózu, což je prvok, kterého přenáší malá muška s trochu směšným názvem koutule. Vývojová stádia leishmaniózy přežívají v buňkách imunitního systému psa , nejčastěji v bílých krvinkách. Onemocnění má několik forem od kožní až po orgánovou a vzhledem k obtížnému průkazu i léčbě může končit smrtí psa. Koutule má ráda středomořské prostředí, není ale vyloučeno, že se vzrůstající teplotou v dalších státech se nerozšíří ona i jí přenášené onemocnění i k nám.
Hodně se toho již napsalo dirofiláriích neboli srdečních červech, které si pes může přivést z dovelené v teplých krajích a o nezbytné prevenci před cestou i po návratu domů.
Jeden krátký článek nemůže postihnout vše, co našim psům hrozí. Je ale třeba s nějakými problémy počítat a udělat opatření před odjezdem i po návratu domů a to nejen v případě dovolených v exotických oblastech, ale i v rámci České republiky, Slovenska nebo Polska. Určitě chybu neudělá majitel psa nebo kočky, pokud se přijde poradit, jaké preventivní přípravky použít a určitě chybu neudělá majitel, který po návratu z dovolené nechá vyšetřit trus svého psa.
„Silver patřil k jejím slabinám. Zatímco vzato logicky by připustila, že je to tlustý, zlomyslný a páchnoucí mnohonásobný násilný smilník, v duchu by ho stejně viděla jako to malé roztomilé koťátko, kterým byl, když si ho přinesla před lety.“Terry Pratchett, Soudné sestry
Asi každý chovatel koček srdečně sdílí pocity Stařenky Oggové ze Zeměplochy. Je těžké si připustit, že naši mňoukající společníci stárnou tak rychle. Co je to sedm let, ale za tu dobu se kočka dostane do zralého věku, za další tři roky do seniorského a v patnácti letech do geriatrického. Stáří je prostě nevyhnutelný, přirozený biologický proces, který bohužel nedokážeme kontrolovat.
I když čas nástupu a postup je u různých jedinců odlišný, u všech postupně dojde ke snížení elasticity kůže, svalové síly, ostrosti zraku, sluchu i čichu a ke změnám na mozku, které vedou ke změněnému chování.
Trávicí aparát zpomaluje svou činnost (vyšší riziko zácpy a tvorby bezoárů) a snižuje se vstřebávání živin. Proto jedním z prvních opatření je úprava stravy, tak, aby vyhovovala dané věkové skupině. Vzhledem k sníženému čichu nedáváme jídlo přímo z ledničky, ale alespoň je necháme ohřát na pokojovou teplotu.
Od sedmi let má změny na pohybovém aparátu 34% koček a od dvanácti let je to již celých 90%. Kočky to nedávají nijak výrazně najevo, všímejme si tedy, jak a jestli vůbec vyskakují na dříve oblíbená vyvýšená místa, jestli si čistí srst tak důkladně jako dřív nebo jestli nereagují negativně na kontakt. V takovém případě jim můžeme ulehčit, když dáme misky do nižších poloh, záchody vybereme s co nejnižším okrajem, na kluzkou podlahu dáme koberečky nebo jim dokonce vytvoříme „lávky,“ aby se pohodlně dostali na své „odpočívárny.“
Pravidelně kontrolujeme drápy, protože víc hrozí jejich přerůstání. Orgánem obzvláště citlivým ke stárnutí je mozek. Změny se projevují hlavně při přechodu ze seniorského do geriatrického věku. Mění se spánkový cyklus, sociální interakce, kočičí senior může více vokalizovat (bohužel hlavně v noci) a zapomíná naučené chování. Nedělejme tedy žádné velké změny v jeho prostředí, nabídněme mu více záchodů a jemnou hrou a fyzickou stimulací mu pomáhejme procvičovat mozek. Pro navození pocitu pohody jsou doporučovány feromony do prostředí a pro lepší výživu mozku přidávání antioxidantů a nenasycených mastných kyselin do krmení.
Stáří není nemoc, ale k rozvoji nemocí může vést. Zvýšený příjem tekutin, hubnutí, občasné zvracení nebo průjem, to vše berme jako varovný příznak, který bychom neměli přejít mávnutím ruky. Proto se doporučuje od deseti let jednou ročně a od patnácti let dvakrát ročně klinické vyšetření u veterináře i s laboratorním vyšetřením krve a moči. Jen tak můžeme včas odhalit cukrovku, onemocnění ledvin nebo třeba zvýšenou funkci štítné žlázy a zpomalit tak jejich rozvoj, abychom se mohli déle těšit společností našeho mazlíčka.
Slovo na závěr
Mnohé obtíže můžeme ve spolupráci s Vaším zvěrolékařem a pomocí objektivního laboratorního vyšetření včas rozpoznat a zmírnit. Dlouhý a bezproblémový život Vaší kočky jistě stojí za trochu času a peněz. Ze dvou zkumavek krve, kterou vaší kočce odebereme, a přinesené moči získáte spoustu užitečných informací o jejím zdravotním stavu. Kočka musí být na lačno. Ceny vyšetření se dle rozsahu pohybují od 800 do 2500 Kč vč. DPH.
Některé pokojové i venkovní rostliny jsou velmi jedovaté pro kočky a psy. Případy požití toxických rostlin v domácnosti jsou u zvířat poměrně časté. Vedou k akutním případům otrav nebo k chronickému poškozování zdraví zvířete. Otravy mohou vzniknout při požití určité jedovaté části rostliny nebo při jejím kontaktu s kůží či sliznicí, projeví se podrážděním, až zarudnutím postiženého místa, takto se může projevit i alergická reakce na danou rostlinu.
Mezi jedovaté rostliny pro zvířata patří např. diefenbachie, monstera, tulipány, narcisy, hyacinty, pryšec, rododendron, fíkus, jmelí bílé, oleandr, břečťan, bramboříky a lilie, které jsou jedovaté především pro kočky, a mnoho dalších.
První pomoc
Jakmile váš pes (nebo kočka) pozře rostlinu, kterou nejste schopni identifikovat, je nutné ho okamžitě dopravit k veterinárnímu lékaři a s sebou vzít danou rostlinu, aby veterinář mohl určit, o jakou rostlinu se jedná a zahájit tak léčbu. Léčba je obvykle symptomatická, vyprázdní se žaludek, podají se adsorbencia – nejčastěji se používá živočišné uhlí, dále se zvíře rehydratuje a podají se léčiva na ochranu trávicího traktu.
Při poškození kůže se aplikují hojivé masti a antihistaminika. Při zasažení očí se provádí jejich výplach fyziologickým roztokem, mohou se přidat antibiotika, lokální kortikoidy a umělé slzy. Při kontaktu s diefenbachií, monsterou, anturií apod. je důležité postižené místo (kůže, sliznice) opláchnout/vypláchnout studenou vodou. Když znáte danou rostlinu, je lepší dopředu veterináři zavolat, poradí, co můžete podat už doma, ale i tak budete muset do ordinace přijet.
Prázdninové tábory jsou oblíbenou aktivitou majitelů psů. Nemusí se jednat jen o tradiční tábory zaměřené na děti, na které si sebou někdo, nejčastěji některý z vedoucích, vezme psa. Stále více lidí tráví letní dovolenou na táborech zaměřených na psy. Může se jednat o výcvikový tábor, jehož zakončením je zkouška z výkonu, může se jednat o tábor zaměřený na naši pohodu a dobrou náladu. Takových 14 dní strávených pod stanem, u vody a ve společnosti lidí, kteří milují stejné plemeno jako my, může být lepším odpočinkem než dovolená u moře. V obou případech je třeba přemýšlet nad tím, že na cestování se psem je třeba se dobře připravit.
Veterinární podmínky při cestování se psem
Rozumný pořadatel naplánuje veterinární podmínky. Automaticky v nich bude platné očkování proti vzteklině. Určitě je rozumné mít psa naočkovaného i proti nemocem psinkového komplexu a v případě táborů v přírodě i leptospiróze. Pokud má pes očkování prošlé, je rozumné na něj zajít cca měsíc před plánovanou akcí.
Samostatnou kapitolu tvoří opatření zaměřená na parazity. V případě těch vnějších a hlavně pak blech a klíšťat je určitě rozumné psa preventivně ošetřit. Je jen na majiteli a jeho psovi co jim vyhovuje, zda obojek, spot on nebo tableta. Pravdou je, že účinnost spot onů může ovlivnit koupání v přírodě nebo i tráva vlhká od ranní rosy. Určitá omezení mohou vzniknout i u antiparazitárních obojků.
V poslední době stále více lidí sahá po preventivních tabletkách. Pravdou je, že se občas leckdo obává, zda nemají nějaký negativní účinek. Zatím se nezdá, že by byly podobné obavy odůvodněné a o případných vedlejších reakcích nehovoří ani organizace, jejichž úkolem je právě tuto problematiku sledovat.
Vyšetření trusu před odjezdem
Někteří pořadatelé požadují, aby pes byl před odjezdem na tábor odčerven. Jako daleko rozumnější se ale jeví preventivní vyšetření trusu. Už se o něm na stránkách LABVETu psalo, tak snad jen drobné připomenutí. Preventivní koprologické vyšetření má celou řadu výhod. Tou nejdůležitější asi je, že nám řekne, zda je třeba psa vůbec odčervovat. Druhá velká výhoda spočívá v tom, že při pozitivním nálezu víme, na kterého cizopasníka léčbu zaměřit. Srozumitelně řečeno po jakém přípravku sáhnout a jak dlouho jej podávat. Např. v případě problematických Giardií jednorázová tabletka moc nepomůže.
U celé řady parazitů se ví, že jim svědčí, pokud se pes dostane do nějaké zátěžové situace. Jeho organizmus se přestane přirozeně bránit, a parazit má otevřenou cestu k tomu, aby se v klidu namnožil. Cesta i pobyt na táboře takovým stresem mohou být. Výsledkem je náš smutný pes a také to, že nepříjemnou zoologickou zahradu si z přivezou z tábora domů i jeho čtyřnozí kamarádi. Nejen kvůli našemu psovi, ale i v zájmu jeho kolegů je rozumné vědět, jak z pohledu vnitřních parazitů na tom náš pes je a případné problémy předem včas vyřešit.
Vajička nebo jiné části parazitů, které jsou pouhým okem neviditelné, jsou vylučovány psím trusem. A právě ten je zdrojem nákazy. Vydrží v prostředí hodně dlouho, takže i když se trus rozpadl, vajíčka nebo cysty mohou přetrvávat v půdě. Kromě toho je pejsek může mít i na své srsti, pokud se umazal vlastním trusem nebo se s chutí vyválel v nějakém cizím. Proto je třeba dbát na hygienu rukou a nejíst, dokud si je neumyjeme.
Některými parazity se můžeme nakazit přes kůži. Z vajíček měchovců se totiž v půdě vylíhnou larvičky. Pokud někdo chodí v takto kontaminované půdě nebo písku bos, mohou se do jeho těla dostat přes kůži.
Dalším parazitem, který člověk může sdílet se psem, je tasemnice psí, kterou přenášejí blechy. Člověk se může nakazit, pokud omylem takovou malou blešku spolkne.
