Tlapkiáda 2023

tlapkiáda

Nemáte ještě program na tento víkend? Pak pro vás máme pozvánku na letošní Tlapkiádu.

Tlapkiáda Festival 2023 pořádá spolek Happy Tail v kempu Džbán na Praze 6. Jde o akci, která podporuje opuštěné psy z útulků. Pro účastníky připravili i letos řadu soutěží a závodů.

Labvet bude na akci propagovat preventivní vyšetření trusu jakožto bezproblémovou a ekologickou alternativu pravidelného odčervování.

Z našich vyšetření víme, že dospělí psi parazity nemají a pokud snad ano, jsou to spíš ti, na které běžné odčervovací prostředky nezabírají. Nejvíc nacházíme giardie.

Proto považujeme za rozumnější nechat vyšetřit psovi trus než ho krmit léky o nichž nevíme, jestli mu pomohou.

Štěňata – identifikační označení vrhů

Do náplně činnosti naší laboratoře patří určení optimálního dne krytí. Krytím feny ale náš zájem o fenku a její potomstvo nekončí. Rádi poradíme jak na parazity u matky i štěňat a nabízíme zvýhodněné očkování „našich“ vrhů a také identifikační označení štěňat nebo přesněji řečeno, jejich čipování.

Připomenout je asi třeba, že podle Zákona o veterinární péči je čipování psů zákonnou povinností. Chovatel je povinen zajistit označení štěněte elektronickým čipem před jeho předáním novému majiteli, nejpozději však do 3 měsíců věku psa. Chovatel psa je dále povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený elektronickým čipem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa. Identifikační označení štěňat je samozřejmě také podmínkou pro vystavení průkazů původu. Z výše uvedeného vyplývá, že i u několika málo plemen, kde stále ještě tetují, je čipování povinné.

Chovatelé zvláště malých plemen se často ptají, zda je čipování pro štěně bolestivé? Jehla, kterou se čip vpravuje pod kůži označovaného psa, je o něco málo silnější, než jehla používaná při očkování. Místo, kam se čip aplikuje, je jasně určeno. Jedná se o levou stranu krku. To je místo, kam by se zakousl při útoku soupeř a také místo, které je z tohoto důvodu méně citlivé. Některé štěně při čipování zapláče, jiné zůstává úplně klidné. Velmi záleží na plemeni a na povaze samotného štěněte. Z praxe mohu potvrdit, že čipování je pro štěně méně náročné než tetování.

Dotazy bývají směrovány na typ čipů, které máme. Používáme mikročipy jejichž průměr  je 1,41 mm  (± 0,16 mm) a délka  9,2 mm   (± 0,6 mm). Čipy mají antimigrační systém, který zabraňuje putování v těle psa.

V jakém věku lze štěňata čipovat?

Tak zní další otázka ze strany chovatelů. Odpověď zní, že zvíře lze v podstatě identifikačně označit hned po narození. V případě štěňat, která mají mít průkazy původu, je ale třeba napřed mít plemennou knihou vystavená tak zvaná čísla zápisu. Mimo to předpis Českomoravské kynologické unie říká, že čipování psů je povoleno od stáří 4 týdnů, a to celý vrh najednou na základě vydaných čísel zápisu. Čipováním je jednoznačně ověřen počet a pohlaví zapisovaných štěňat. Označení potvrdí provádějící oprávněná osoba na příslušném formuláři.

Na zmíněném formuláři jsou uvedena jména štěňat a jejich čísla zápisu. U každého štěně se vlepí samolepka s číslem čipu, který byl štěněti aplikován, další samolepka se použije pro pas nebo očkovací průkaz a zbylé samolepky obdrží chovatel.

Formuláře se mohou u jednotlivých plemen lišit a někdy se na nich potvrzuje veterinářem provedená kontrola vrhu. Při ní se kontroluje např. typ skusu, u některých plemen výskyt fontanel, tříselné nebo pupeční kýly a také to, zda mají psi samci sestouplá obě varlátka. Podobnou kontrolu uděláme rádi i v případě, že není klubem požadována. Zároveň je možné provést i odběr na genetické vyšetření nebo pro stanovení DNA.

Pokud to chovatel požaduje, štěňata očkujeme a vystavíme jim očkovací průkaz nebo pas. Pokud chce chovatel předejít případným problémům s nastávajícími majiteli, je možné vystavit i potvrzení o zdravotním stavu vrhu. Zamluvit termín pro čipování, očkování a vystavení pasů si můžete v našem rezervačním kalendáři.

Práce se štěňaty je práce příjemná. Rozumné ale je pokud se chovatel předem objedná. U nás nehrozí nebezpečí infekcí od ostatních pacientů. Přece ale jen jsme rádi, pokud štěňata nečekají v čekárně a na takovou smečku je také třeba mít dostatek času.


Čtěte také: Roste vaše štěně do krásy?

Když si pes přiveze z dovolené parazity

Dovolená bývá pro lidi i pro jejich psy příjemným zážitkem, zlepšujícím fyzickou i psychickou kondici. Častěji než je nám to příjemné si ale naši čtyřnozí přátelé mohou z dovolené přivézt památku, o kterou nikdo nestojí. Nejčastěji to je zástupce některého z vnitřních nebo vnějších parazitů. Následné povídání by mohlo upozornit na ty z nich, s kterými se potkáváme v ordinaci Labvetu. Důkazem budiž níže uvedený příběh:

Přinesli jsme si domů blechy

Naši ordinaci navštívil vyděšený pán a vyprávěl nám o tom, jak se těšili s  dětmi a s maltézáčkem Kačenkou na to, že stráví tři týdny dovolené v Jižních Čechách v bývalé hájovně, kterou zdědili po babičce.

Když tam přijeli zjistili, že ve stodole se usadila kočičí rodina s třemi koťaty. Dvě koťátka udali v okolí a jedno si nechali. Mourovatý kocourek byl tak malý, že se ještě dal socializovat. Nového člena rodiny přátelsky přijala i laskavá fenka maltézáčka a pro všechny bylo vznikající přátelství psa a kotěte velkým zážitkem.

Po návratu z dovolené se Kačenka začala drbat. Svědily ji uši i celé tělo a byla rozškrabaná až do krve. Nebyl problém diagnostikovat příčinu. Fenka byla zablešená a měla výraznou alergii na bleší trus. V uších se jí usídlila ušní prašivina a zdroj jejích problémů byl jasný. Kocourek měl svoji soukromou menažérii a podělil se o ni se svojí novou kamarádkou. Parazitů bylo třeba zbavit jak kotě, tak fenku a zdravotní potíže celkem rychle vymizely.

Jak jsme zjistili za půl roku, problémy zdaleka nebyly vyřešeny. Rodina se vydala do hájenky o jarních prázdninách. Rychle se ale vrátili zpět domů. Pán nám ukazoval nohy, které měl až po kolena pokousané od blech. V létě odblešili psa i kočku a udělali potřebná opatření v městském bytě.

Na chalupu ale zapomněli a blechy se tam namnožily tak, že se stala neobyvatelnou. Nebylo úplně jednoduché se blech zbavit. Nakonec museli povolat odbornou firmu, která si s dezinsekcí prostředí poradila. Jarní prázdniny ovšem prožili v Praze.

Blechy a klíšťata

Mimo výše uvedených blech se poměrně často setkáváme s vývojovými stádii klíšťat. Jedná se o tak zvanou nymfu. Je veliká cca 1-1,5 mm. Od dospělého klíštěte se liší nejen velikostí, ale i barvou, která bývá stříbrná. Nejčastěji se nakazí psi, kteří zvědavě očichávají vstupy do nor a myších děr. Takový zvědavec pak má okolí nosní houby přímo obsypané vývojovými stádii klíšťat, které je, vzhledem k citlivé části psího těla, třeba mechanicky odstranit.

Lidé pracující v lese vědí své o hmyzu, kterému se někdy přezdívá létající klíště. Jedná se o kloše jeleního. Vypadá jako plochá moucha. Má háčky na nohách a protáhlý sosák. Jak název říká, je to parazit, pro kterého je jako hostitel ideální spárkatá zvěř.

Na psovi nebo člověku se nedokáže množit, přesto je občas vyhledá. Vzhledem k tvaru těla se pohybuje velmi rychle, a pokud se usídlí v psí srsti, budete jej těžko lovit. Když si najde vhodné holé místo, zakousne se do psí kůže a aby mu při sání nebránila křídla, odpadnou. Kousnutí kloše je bolestivé, kůži poraní a často v okolí vzniká zánět. Obrana je složitá, nejčastěji bývá doporučováno se vyhýbat místům, kde se kloš přemnožil.

Tenkohlavec liščí

Trávíme-li dovolenou v české nebo slovenské přírodě a chodíme se svým psem na procházky do lesa, může narazit na nepříjemného, tentokrát vnitřního parazita s latinským názvem trichuris vulpis, česky tenkohlavec liščí. Zdrojem infekce bývá trus nakažené lišky.

Tenkohlavec liščí je asi 4-5 cm dlouhý červ, který se svojí přední velmi tenkou částí těla zavrtává do sliznice střeva. Jeho vývojový cyklus je poměrně jednoduchý a uvádí, se že vajíčka jsou schopná v prostředí přežívat až 5 let. Způsobuje poranění střevní sliznice, které vyvolává střídavé průjmy a výrazně zhoršuje kondici psa. Někdy bývá uváděno, že může dojít i k nakažení člověka. K určení diagnózy je třeba parazitologické vyšetření trusu. Léčba nebývá příliš složitá, ale jednorázové podání tablety nestačí.

Suvenýry od moře

V poslední době se stále častěji naráží na parazity, které jsme dříve řadili do kategorie exotů. Jedná se např. o leishmaniózu, což je prvok, kterého přenáší malá muška s trochu směšným názvem koutule. Vývojová stádia leishmaniózy přežívají v buňkách imunitního systému psa , nejčastěji v bílých krvinkách. Onemocnění má několik forem od kožní až po orgánovou a vzhledem k obtížnému průkazu i léčbě může končit smrtí psa. Koutule má ráda středomořské prostředí, není ale vyloučeno, že se vzrůstající teplotou v dalších státech se nerozšíří ona i jí přenášené onemocnění i k nám.

Hodně se toho již napsalo dirofiláriích neboli srdečních červech, které si pes může přivést z dovelené v teplých krajích a o nezbytné prevenci před cestou i po návratu domů.

Jeden krátký článek nemůže postihnout vše, co našim psům hrozí. Je ale třeba s nějakými problémy počítat a udělat opatření před odjezdem i po návratu domů a to nejen v případě dovolených v exotických oblastech, ale i v rámci České republiky, Slovenska nebo Polska. Určitě chybu neudělá majitel psa nebo kočky, pokud se přijde poradit, jaké preventivní přípravky použít a určitě chybu neudělá majitel, který po návratu z dovolené nechá vyšetřit trus svého psa.

Péče o stárnoucí kočku

„Silver patřil k jejím slabinám. Zatímco vzato logicky by připustila, že je to tlustý, zlomyslný a páchnoucí mnohonásobný násilný smilník, v duchu by ho stejně viděla jako to malé roztomilé koťátko, kterým byl, když si ho přinesla před lety.“ Terry Pratchett, Soudné sestry

Asi každý chovatel koček srdečně sdílí pocity Stařenky Oggové ze Zeměplochy. Je těžké si připustit, že naši mňoukající společníci stárnou tak rychle. Co je to sedm let, ale za tu dobu se kočka dostane do zralého věku, za další tři roky do seniorského a v patnácti letech do geriatrického. Stáří je prostě nevyhnutelný, přirozený biologický proces, který bohužel nedokážeme kontrolovat.

I když čas nástupu a postup je u různých jedinců odlišný, u všech postupně dojde ke snížení elasticity kůže, svalové síly, ostrosti zraku, sluchu i čichu a ke změnám na mozku, které vedou ke změněnému chování.

Trávicí aparát zpomaluje svou činnost (vyšší riziko zácpy a tvorby bezoárů) a snižuje se vstřebávání živin. Proto jedním z prvních opatření je úprava stravy, tak, aby vyhovovala dané věkové skupině. Vzhledem k sníženému čichu nedáváme jídlo přímo z ledničky, ale alespoň je necháme ohřát na pokojovou teplotu.

Od sedmi let má změny na pohybovém aparátu 34% koček a od dvanácti let je to již celých 90%. Kočky to nedávají nijak výrazně najevo, všímejme si tedy, jak a jestli vůbec vyskakují na dříve oblíbená vyvýšená místa, jestli si čistí srst tak důkladně jako dřív nebo jestli nereagují negativně na kontakt. V takovém případě jim můžeme ulehčit, když dáme misky do nižších poloh, záchody vybereme s co nejnižším okrajem, na kluzkou podlahu dáme koberečky nebo  jim dokonce vytvoříme „lávky,“ aby se pohodlně dostali na své „odpočívárny.“

Pravidelně kontrolujeme drápy, protože víc hrozí jejich přerůstání. Orgánem obzvláště citlivým ke stárnutí je mozek. Změny se projevují hlavně při přechodu ze seniorského do geriatrického věku. Mění se spánkový cyklus, sociální interakce, kočičí senior může více vokalizovat (bohužel hlavně v noci) a zapomíná naučené chování. Nedělejme tedy žádné velké změny v jeho prostředí, nabídněme mu více záchodů a jemnou hrou a fyzickou stimulací mu pomáhejme procvičovat mozek. Pro navození pocitu pohody jsou doporučovány feromony do prostředí a pro lepší výživu mozku přidávání antioxidantů a nenasycených mastných kyselin do krmení.

Stáří není nemoc, ale k rozvoji nemocí může vést. Zvýšený příjem tekutin, hubnutí, občasné zvracení nebo průjem, to vše berme jako varovný příznak, který bychom neměli přejít mávnutím ruky. Proto se doporučuje od deseti let jednou ročně a od patnácti let dvakrát ročně klinické vyšetření u veterináře i s laboratorním vyšetřením krve a moči. Jen tak můžeme včas odhalit cukrovku, onemocnění ledvin nebo třeba zvýšenou funkci štítné žlázy a zpomalit tak jejich rozvoj, abychom se mohli déle těšit společností našeho mazlíčka.

Slovo na závěr

Mnohé obtíže můžeme ve spolupráci s Vaším zvěrolékařem a pomocí objektivního laboratorního vyšetření včas rozpoznat a zmírnit. Dlouhý a bezproblémový život Vaší kočky jistě stojí za trochu času a peněz. Ze dvou zkumavek krve, kterou vaší kočce odebereme, a přinesené moči získáte spoustu užitečných informací o jejím zdravotním stavu. Kočka musí být na lačno. Ceny vyšetření se dle rozsahu pohybují od 800 do 2500 Kč vč. DPH.

rezervace vyšetření

Rostliny jedovaté pro psy a kočky

jedovaté rostliny a psi

Některé pokojové i venkovní rostliny jsou velmi jedovaté pro kočky a psy. Případy požití toxických rostlin v domácnosti jsou u zvířat poměrně časté. Vedou k akutním případům otrav nebo k chronickému poškozování zdraví zvířete. Otravy mohou vzniknout při požití určité jedovaté části rostliny nebo při jejím kontaktu s kůží či sliznicí, projeví se podrážděním, až zarudnutím postiženého místa, takto se může projevit i alergická reakce na danou rostlinu.

Některé pokojové i venkovní rostliny jsou velmi jedovaté pro kočky a psy.

Mezi jedovaté rostliny pro zvířata patří např. diefenbachie, monstera, tulipány, narcisy, hyacinty, pryšec, rododendron, fíkus, jmelí bílé, oleandr, břečťan, bramboříky a lilie, které jsou jedovaté především pro kočky, a mnoho dalších.

První pomoc

Jakmile váš pes (nebo kočka) pozře rostlinu, kterou nejste schopni identifikovat, je nutné ho okamžitě dopravit k veterinárnímu lékaři a s sebou vzít danou rostlinu, aby veterinář mohl určit, o jakou rostlinu se jedná a zahájit tak léčbu. Léčba je obvykle symptomatická, vyprázdní se žaludek, podají se adsorbencia – nejčastěji se používá živočišné uhlí, dále se zvíře rehydratuje a podají se léčiva na ochranu trávicího traktu.

Při poškození kůže se aplikují hojivé masti a antihistaminika. Při zasažení očí se provádí jejich výplach fyziologickým roztokem, mohou se přidat antibiotika, lokální kortikoidy a umělé slzy. Při kontaktu s diefenbachií, monsterou, anturií apod. je důležité postižené místo (kůže, sliznice) opláchnout/vypláchnout studenou vodou. Když znáte danou rostlinu, je lepší dopředu veterináři zavolat, poradí, co můžete podat už doma, ale i tak budete muset do ordinace přijet.

Čtěte také: Jedovaté rostliny na naší zahradě

Dovolená se psem

Prázdninové tábory jsou oblíbenou aktivitou majitelů psů. Nemusí se jednat jen o tradiční tábory zaměřené na děti, na které si sebou někdo, nejčastěji některý z vedoucích, vezme psa. Stále více lidí tráví letní dovolenou na táborech zaměřených na psy. Může se jednat o výcvikový tábor, jehož zakončením je zkouška z výkonu, může se jednat o tábor zaměřený na naši pohodu a dobrou náladu. Takových 14 dní strávených pod stanem, u vody a ve společnosti lidí, kteří milují stejné plemeno jako my, může být lepším odpočinkem než dovolená u moře. V obou případech je třeba přemýšlet nad tím, že na cestování se psem je třeba se dobře připravit.

Veterinární podmínky při cestování se psem

Rozumný pořadatel naplánuje veterinární podmínky. Automaticky v nich bude platné očkování proti vzteklině. Určitě je rozumné mít psa naočkovaného i proti nemocem psinkového komplexu a v případě táborů v přírodě i leptospiróze. Pokud má pes očkování prošlé, je rozumné na něj zajít cca měsíc před plánovanou akcí.

Samostatnou kapitolu tvoří opatření zaměřená na parazity. V případě těch vnějších a hlavně pak blech a klíšťat je určitě rozumné psa preventivně ošetřit. Je jen na majiteli a jeho psovi co jim vyhovuje, zda obojek, spot on nebo tableta. Pravdou je, že účinnost spot onů může ovlivnit koupání v přírodě nebo i tráva vlhká od ranní rosy. Určitá omezení mohou vzniknout i u antiparazitárních obojků.

V poslední době stále více lidí sahá po preventivních tabletkách. Pravdou je, že se občas leckdo obává, zda nemají nějaký negativní účinek. Zatím se nezdá, že by byly podobné obavy odůvodněné a o případných vedlejších reakcích nehovoří ani organizace, jejichž úkolem je právě tuto problematiku sledovat.

Vyšetření trusu před odjezdem

Někteří pořadatelé požadují, aby pes byl před odjezdem na tábor odčerven. Jako daleko rozumnější se ale jeví preventivní vyšetření trusu. Už se o něm na stránkách LABVETu psalo, tak snad jen drobné připomenutí. Preventivní koprologické vyšetření má celou řadu výhod. Tou nejdůležitější asi je, že nám řekne, zda je třeba psa vůbec odčervovat. Druhá velká výhoda spočívá v tom, že při pozitivním nálezu víme, na kterého cizopasníka léčbu zaměřit. Srozumitelně řečeno po jakém přípravku sáhnout a jak dlouho jej podávat. Např. v případě problematických Giardií jednorázová tabletka moc nepomůže.

U celé řady parazitů se ví, že jim svědčí, pokud se pes dostane do nějaké zátěžové situace. Jeho organizmus se přestane přirozeně bránit, a parazit má otevřenou cestu k tomu, aby se v klidu namnožil. Cesta i pobyt na táboře takovým stresem mohou být. Výsledkem je náš smutný pes a také to, že nepříjemnou zoologickou zahradu si z přivezou z tábora domů i jeho čtyřnozí kamarádi. Nejen kvůli našemu psovi, ale i v zájmu jeho kolegů je rozumné vědět, jak z pohledu vnitřních parazitů na tom náš pes je a případné problémy předem včas vyřešit.

Pokud se tedy někam chystáte, je období před odjezdem na tábor tím správným pro preventivní koprologické vyšetření trusu.

Čtěte také: Jedeme se psem k moři

Můžeme se nakazit parazity od psa?

Můžeme, ale nestává se to často.

Vajička nebo jiné části parazitů, které jsou pouhým okem neviditelné, jsou vylučovány psím trusem. A právě ten je zdrojem nákazy. Vydrží v prostředí hodně dlouho, takže i když se trus rozpadl, vajíčka nebo cysty mohou přetrvávat v půdě. Kromě toho je pejsek může mít i na své srsti, pokud se umazal vlastním trusem nebo se s chutí vyválel v nějakém cizím. Proto je třeba dbát na hygienu rukou a nejíst, dokud si je neumyjeme.

Některými parazity se můžeme nakazit přes kůži. Z vajíček měchovců se totiž v půdě vylíhnou larvičky. Pokud někdo chodí v takto kontaminované půdě nebo písku bos, mohou se do jeho těla dostat přes kůži.

Dalším parazitem, který člověk může sdílet se psem, je tasemnice psí, kterou přenášejí blechy. Člověk se může nakazit, pokud omylem takovou malou blešku spolkne.

Jak trápí paraziti kozy a ovce v České republice

Vnitřní paraziti trápí chovatele malých přežvýkavců a především jejich svěřence. Kozy a ovce byly předmětem studie v časopise Veterinářství.

Giardie trápí kozy a ovce

Rod Giardia jsou střevní paraziti, bičíkovci, kteří mohou nakazit obratlovce a vyznačují se různou hostitelskou specifitou. Nyní rod Giardia zahrnuje 9 druhů, které se vyskytují u plazů, obojživelníků, ptáků, savců a hlodavců. Malou hostitelskou specifitu má Giardia intestinalis, která je infekční pro savce, ale může se nakazit i člověk.

U ovcí a koz giardie způsobují problémy, které mají vliv na zdraví zvířat a především ekonomiku chovu. Druh G.intestinalis můžeme na základě molekulárních metod rozdělit do 8 tzv. asambláží značených písmeny A až H. U malých přežvýkavců můžeme nejčastěji najít asambláž E, která je hostitelsky specifická. V menším množství u ovcí a koz nalezneme asambláž A a B (velmi sporadicky), které mohou nakazit člověka, a proto představují určité riziko.

kozy a ovce
Kozy a ovce se mohou při pastvě nakazit střevními parazity

Giardia je parazit tenkého střeva, který brání absorpci živin, případně dochází ke zkrácení klků střeva. Typickými příznaky bývá průjem s nestráveným hlenem a tukem, hubnutí, svědění a kopřivka.

Giardie běžně prokazujeme v mikroskopu, kde můžeme nalézt cysty anebo trofozoity ze zvířecího trusu. Protože jsou cysty vylučovány intermitentně, je zapotřebí vyšetřit trus z několika dní. Cysty pozorujeme v roztěru vzorku, který lze obarvit, a tak cysty zvýraznit. V mikroskopu mají typický tvar půlměsíčku. Lze využít i klasické flotační metody, nebo existují rychlé komerční testy pro detekci cyst, kde dochází k reakci protilátek a antigenů giardií. Méně používanými metodami v praxi bývají molekulární metody jako je například PCR.

Kryptosporidie u ovcí a koz

Kryptosporidie u obratlovců tvoří komplex několika druhů, s různou mírou hostitelské specifity. V současnosti se můžeme setkat se 44 druhy kryptosporidií. Kozy a ovce se nejčastěji setkávají s druhy C. parvum, C. ubiquitum a C. xiaoi. Tyto druhy můžeme nalézt i u koz. Je zde možnost u některých druhů přenosu na člověka, a proto je důležité určit konkrétní druh. Za zásadní zoonotické druhy pokládáme Cryptosporidium parvum a Cryptosporidium ubiquitum, které nacházíme u malých přežvýkavců a mají nízkou hostitelskou specifitu.

Kryptosporidie se množí ve střevním epitelu a způsobují závažné příznaky u mláďat a oslabených jedinců. Nejčastěji dochází k úporným vodnatým průjmům, někdy s příměsí krve, až k dehydrataci.

Kryptosporidie jsou vylučovány při průjmech ve velkém množství, a tak jsou lehce detekovatelné v roztěrech vzorků. Lze použít i speciální barvení. Pro lepší detekci je vhodné vzorek trusu koncentrovat, a tak nejběžněji prováděnou metodou zůstává flotace. Existují různé komerční testy, imunofluorescenční metody, nebo taktéž i PCR. PCR má velkou výhodu, lze díky němu určit příslušný druh, genotyp i subtyp, a tak posoudit rizika zoonotického přenosu.

vyšetření trusu pro kozy a ovce

Výskyt kryptosporidií a giardií u malých přežvýkavců České republiky

V rámci projektu „Řešení problematiky výskytu bakteriálních, protozoárních a virových zoonorických agens v chovech malých přežvýkavců“ se v letech 2019 až 2021 odebíraly a vyšetřovaly vzorky trusu u dospělých ovcí a koz. Celkem bylo vyšetřeno 436 vzorků trusu ovcí a 86 vzorků trusu koz. Jako vyšetřovací metoda byla zvolena flotace a metoda imunofluorescenční (DFA – Direct Immunofluorescence Assay). V rámci studie tedy bylo zjištěno, že se giardie vyskytují u 3% vyšetřovaných ovcí a u 2,3% zkoumaných koz. Tyto výsledky byly zjištěny pomocí flotační metody, avšak pomocí DFA se giardie potvrdily u 17,5% ovcí a 15% koz.

Flotační metodou bylo taktéž potvrzeny kryptosporidie u 7,3% vyšetřovaných ovcí a 5,8 % koz. Imunofluorescenční metodou se oocysty kryptosporidií prokázaly u 20,6% zkoumaných ovcí a 18,6% koz. Infekce kryptosporidií i giardií se potvrdila u 11 ovcí a 3 koz pomocí DFA metody.

Rozšíření daných parazitů je závislé na mnoha faktorech, jako je zoohygiena v chovech, počasí, podnebí a roční období. Závisí taktéž na věku a plemeni zvířete, ale především hraje roli metoda detekce. Kryptosporidie jsou nejčastěji detekovány u mladých, novorozených zvířat ve věku 1-3 týdny. Dospělé kozy a ovce v poporodním období, či v průběhu laktace představují významný zdroj infekce pro mladá zvířata. Výsledky této studie ukázaly, že u dospělých koz a ovcí, které nemají příznaky onemocnění, jsou kryptosporidie a giardie obvyklými parazity. Představují tak riziko nejen pro mláďata, ale i pro lidi.

Zdroj: Veterinářství 2/2023, B.Koudela, J. Marková

Čtěte také: Odčervení ovcí a koz

Přines bobek na FOR PETS

Pravidelné odčervování už dnes postrádá význam. U koní už se objevila rezistence na antiparazitika a dá se očekávat, že se objeví i u dalších zvířat.

Labvet doporučuje pravidelné vyšetřování trusu. Z vyšetření, která provádíme je zřejmé, že například dospělí psi vnitřní parazity nemají a pokud snad ano, běžná antiparazitika na ně nestačí.

Z vyšetření trusu zjistíme, zda váš miláček vůbec nějaké parazity má a případně jaké léky použít, aby se jich zbavil.

Ve dnech 13. až 16. jsme budeme na výstavě FOR PETS vybírat vzorky trusu domácích i hospodářských zvířat. Vyšetření budeme provádět za zvýhodněnou cenu 123 Kč, včetně DPH. Vyšetření si můžete objednat online.

Kolik toho potřebujeme?

Psi a kočky – asi ve velikosti vlašského ořechu

Ovce a kozy – 10 – 20 bobků

Drůbež, exoti, holubi – 2 – 3 výkaly

Koně, krávy – jeden kobylinec / kravinec

Králíci, drobní hlodavci – cca 10 bobků

Plazi – asi čajovou lžičku

Odebraný trus je třeba vhodně zabalit a přinést na výstavu FOR PETS ve dnech 13. až 16. dubna 2023 ke stánku magazínu eCanis. Vhodné jsou plastové, dobře uzavíratelné nádoby, u nichž si dokážete představit, jak snadno to z nich asi budeme dobývat ven. Cena jednoho vyšetření je 123 Kč včetně DPH 21%.

Kokří koutek

Občas se na naši laboratoř obracejí lidé s dotazem, co to je „kokří koutek“. Výjimkou nejsou ani případy, kdy se nejedná jen o dotaz, ale i o potřebné vyšetření a případně následnou léčbu. Právě takový případ jsme řešili minulý týden a nebyl to případ jednoduchý.

Oč se vlastně jedná. Na spodním pysku mordy se vytváří malá řasa. Její hloubka se liší v rámci jednotlivých plemen i jednotlivých psů a fen. Struktura by se dala orientačně přirovnat k podkasané látce. Ve vzniklém prostoru zůstávají zbytky slin a potravy, které se rozkládají a stávají se živnou půdou pro různé typy kvasinek i bakterií. Dochází také ke tření dvou ploch většinou mírně osrstěné kůže a tedy k mechanickému dráždění. Výsledkem může být zánět kůže, který většinou není, vzhledem k tomu, že postižená bývá jen uvedená řasa, na první pohled viditelný.

Zvláště tam, kde se na problému podílí kvasinky, je průvodním jevem zvýšená svědivosti. Pes se drbe a otírá si hlavu o dostupné předměty např. koberec. Majitele na to, že se něco nesprávného děje může upozornit i čich. Omezený přístup vzduchu a neustálá vlhkost způsobí, že dochází k procesu, který bývá označován jako „zapaření“. Jeho výsledný pachový efekt může být v případě rostlin docela příjemný. Takové podzimní tlející listí má svoji neopakovatelnou atmosféru. Určitě se ale nejedná o příjemný zážitek, dojde-li k zapaření části psího (nebo lidského) těla.

Postižený pes páchne tak, že jeho společnost začíná být neúnosná. Majitelé prohlížejí mordu psa, hledají zkažený zub a malou řasu, která postižené místo tvoří i zakrývá, nenajdou. Občas pak přicházejí k veterináři s tvrzením „Něco mu hnije v žaludku!“ Tomu, že by tak velký zápach mohl vycházet z tak malé části psího těla, většinou nevěří.

Řešení celého problému je jednoduché. Postiženou oblast je třeba zbavit vlhkosti a rozkládajících se zbytků potravy. Použít je možné růžový roztok hypermanganu, borovou vodu nebo teplou vodu a obyčejné mýdlo a celou oblast pořádně umýt. Pak je třeba kůži důkladně osušit a potřít tenkou vrstvou jakékoliv masti nebo krému. Výborně se osvědčuje borová vazelína nebo Infadolan.

Pouze v případě, kdy došlo k opravdovému zánětu kůže, je třeba sáhnout po přípravcích většího kalibru a často také po přípravcích schopných zvládnout bakteriální nebo kvasinkovou infekci. Pak by ale měl mít rozhodující slovo ošetřující veterinář. Rozumné je udělat stěr na bakteriologické vyšetření a na kvasinky. Vyplatí se to, protože léčba pak je cílená.

Problémem bývá to, že celkově podávaná antibiotika moc nezabírají. Je třeba součinnosti léků a domácí péče spočívající ve výše uvedené snaze udržovat postižené místo v čistotě. Počítat je třeba s tím, že nestačí postižené místo ošetřit jednorázově, ale je třeba se mu věnovat několikrát denně a po několik dní. I po vymizení zevních příznaků nelze považovat léčbu za ukončenou, ale pysky je třeba kontrolovat po celý zbytek života postiženého psa a v případě potřeby okamžitě zasáhnout.

Stejně jako v jiných případech i tady má velký význam prevence. Většina lidí si možná myslí, že se s problémem budou potýkat jen lymfatická plemena s těžkým pyskem a volnou kůží. Ve skutečnosti to není zdaleka tak jednoduché. Opravdu se velmi často popisované potíže vyskytují u některých slídičů, např. amerických nebo anglických kokršpanělů, ale z praxe je známo, že problematické utváření spodního pysku může mít i bulteriér, basenji nebo maďarský ohař krátkosrstý, tedy plemena, u kterých se o lymfatickém konstitučním typu určitě nehovoří.

Každý majitel by se měl přesvědčit o tom, zda se u jeho psa uvedená kožní řasa vytváří. Pokud ano, měl by ji pravidelně kontrolovat a v případě, že uvidí nebo ucítí jakýkoliv náznak možných potíží, ošetřit výše uvedeným způsobem.

Jen pro upozornění, psi na obrázcích problémy nemají. Snad si podle nich ale čtenáři udělají představu, kde se inkriminované místo nachází. Pokud vás zajímá, jak to dopadlo s posledním podobným případem v LABVETu, zatím nevíme. Provedlo se bakteriologické vyšetření a také vyšetření na kvasinky. Záchyt patogenních zárodků byl pestrý. Zachycena byla pseudomonáda, stafylokok a proteus.